Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470504/rikali-mi-lenizRVprW-cOh-.jpg
4
1398
1398
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Asi do poloviny knížky jsem se nevyznala, kdy je minulost a kdy přítomnost. Čekala jsem v
íc.
Jedna z mála z knížek povinné četby, která opravdu stála za to a kterou si kdykoliv dobrovolně přečtu znovu. Moc hezký, dojemný příběh a vždycky mě mrzelo, že se na konci nedozvím ještě o maličko víc...
Tato kniha mě oslovila až poté, co jsem si ji přečetla. Měli jsme ji jako povinnou četbu a zezačátku jsem ji proklínala. Nelíbilo se mi zpracování jakým paní Bezděková psala. Občas jsem se i ztrácela. Ale dojal mě konec, jak jede vlakem za svou biologickou matkou a jejich setkání ( u toho jsem utrousila i slzu). Kniha je pro mě průměrem, ale přeji hezké čtení.
Dojemná a citlivá knížka, která se těmito vlastnostmi dá ztotožnit s hlavní hrdinkou. Příběh mladého děvčátka jsem přečetla dvakrát v "nácti" letech a nyní se chystám znovu. Prožívala jsem nelehkou cestu životem s Leni od začátku až do poslední stránky. Kouzlo knihy nevidím v samotném příběhu, ale v křehkosti desetiletého děvčátka, kterému se nelíbí, když ho zlobivý kluk tahá za vlasy, nerozumí dospělým a kolikrát i sama sobě :)
Knížku jsem půjčila pro dceru, nakonec jsem ji četla já a dojala mě k slzám. Silný, nezapomenutelný příběh. Jedna z knížek, které MUSÍM mít doma v knihovně.
Vzpomínka na základní školu, četli jsme jí několikrát, ale nikdy dokonce. Tak jsem si jí po letech přečetla sama :-)
Tuhle knížku jsem četla asi ve čtvrté třídě. Pamatuju si, že se mi líbila. Děj si stále vybavuji docela dobře, takže na mě kniha zapůsobila. Myslím, že jsem u ní i brečela.
Byla jsem (tuším) ve 3. třídě a čtení jsem fakt neměla ráda. Potom mi babička řekla, ať si přečtu tuto knížku. Hrozně se mi líbilo, že v názvu je moje jméno. A potom jsem se začetla. Nikdy jsem nečetla nic, co by mě tak vzalo za srdce a kvůli čemu jsem změnila názor na celou četbu. Díky této knížce jsem se stala vášnivým čtenářem a ještě několikrát se k příběhu malé smutné Leni vrátila.
Moc hezká a dojímavá kniha. Četla jsem ji asi jako desetiletá a přemýšlela jsem, jak by mi asi bylo na místě Leni. Snad se podobné věci už nikdy nebudou opakovat. Po letech jsem knihu sehnala v antikvariátě a zjistila jsem, že mě příběh malé Leni nepřestal dojímat.
Nádherná kniha, silný příběh, velmi citlivě zpracovaný. Knížku jsem četla jako dítě tolikrát, že jsem ji snad uměla nazpaměť.
"Mlčím, neumím říci: maminko."
kdysy jsem ji četla nebot jsme to měli jako povinnou četbu hned bych to doporučila u nás mladší generaci
Silné téma, poutavě a citlivě napsáno. Poprvé jsem ji četla na základce. Četla jsem ji několikrát, konec vždy obrečím.
Moje velice oblíbená knížka, bohužel jsem ji kdysi půjčila, a ta dotyčná mi ji už nevrátila.
Tuhle knížku jsem četla, když jsem byla ve čtvrté třídě. Sice si už přesně nevybavím děj, ale pamatuji si do dnes, jak jsem u ní brečela. Byla to vlastně první knížka, která mě rozplakala.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Knížka mne dojala především díky konci. Jinak můžu jen kroutit hlavou nad strašlivými událostmi druhé světové války...