Říkali mu Pirát
Martin Záruba
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418741/bmid_rikali-mu-pirat-gu8-418741.jpg
5
36
36
Když bylo malé Aničce nejhůř, snažil se jí její otec Martin uklidnit. Vyprávěl jí o psech, které má tak ráda. O psech, kteří jsou tak odvážní, že daleko v horách Kavkazu bojují s divokými vlky a obrovitými medvědy. O psech, kteří se nebojí vůbec ničeho a nikoho. A když bylo nejhůř, právě takového psa jí slíbil… a zadělal si tím na pořádné dobrodružství! Tohle je příběh hledání svobodných psů, kterým porozumí pouze svobodní lidé. Tohle je příběh hledání psů a nalezení lidí.... celý text
Přidat komentář
Na doporučení jsem si koupila a přečetla tuhle knížku. Příběh o pro mě neznámém plemenu Tarty, o cestě do Gruzie a přátelství, se četl sám. Nemělo to hluchá místa. A pak, po dočtení mě to nedalo a mrkla jsem na fb na fotky a další povídání. Těším se na pokračování...
takový netradiční cestopis...něco mezi cestopisem a příručkou pro milovníky psů, kavkazáků obzvláště...já se mezi ně neřadím, chovám morče ;) ale ráda si přečtu něco nového...
Autorův styl je takový svojský..upřímně, zejména ze začátku se mi nečetlo velmi dobře. A také mi chyběl gruzínský slovníček - text je prošpikovaný spoustou výrazů, názvy jídla počínaje, běžnou konverzací konče...a já si je z větší části musela domýšlet.
Zajímavé bylo zejména setkání s Iraklim a prolomení ledů..autor používá termín dejá-vu....Gruzii si zamiloval a já i z toho mála fotodokumentace, co ke knize pořídil, věřím, že tam´v horách musí být krásně..
Určitě to není země pro každého, tak jako Tarty nejsou psi pro každého...Irakliho metody výchovy a výcviku jsem také tak úplně nepochopila - na jednu stranu velký respekt psovy povahy, a na druhou sjednání si poslušnosti. Dokázal psa spravit, ale třeba stejně bylo nutné respektovat jeho nastavení vůči lidem - třeba konkrétně Akbar nesměl vidět jeho syna Giorgiho, jinak byl průser...nebo jiný pes netoleroval tmavé oblečení...takže přeci jen byli svým způsobem nebezpeční a nevyspytatelní..
A jak jsem pochopila, chovatelé u nás odsuzovali použití klacku alias dubinky, ale stejně si někteří z nic museli vybojovat svoji pozici...a i tak psi často končí na řetězu jako nebezpečné bestie...
Výsledek - nejsem milovník psů (prostě to tak je) a vůči plemenům jako Tarty mám neskutečný respekt. A kniha na tom nic nezměnila. tak trochu jsem nepochopila výchovný systém, zato jsem pochopila rozdíl mezi originál plemenem a ruskými kříženci.
A také mě autor navnadil zjistit si o Gruzii trochu více...;) Sice mi styl psaní úplně nesel, ale i tak hodnotím nevšední zážitek jako velmi dobrý...
Kniha plná emocí, při čtení které vše prožíváte spolu s autorem a uvědomíte si (nebo si potvrdíte) co je v životě důležité. K tomu zajímavé příběhy a informace o krásných vzácných psech. Stojí za to ji přečíst.
Po návratu z výletu do Gruzie jsem si půjčila různé knížky o této zemi, mezi nimi i "Piráta".
Jako milovnice psů jsem tam našla všechno: gruzínské reálie, které mi ještě čerstvě kolují krví, lásku ke psům a hlavně vášeň. Autorovo vášeň ke svému koníčku (teda vlastně ke psu ... :) ), k zážitkům a celkově k životu.
Jsem čtenář vlnovitý - někdy čtu dnem i nocí, pak mám klidně půl roku totál pauzu. Tahle knížka nešla odložit, byla mi tak blízká mnoha věcmi.
A jak už psalo několik předřečníků, byly slzy i smích.
Autorovo příběh lze dál sledovat na fb Náš pan Fort, kam se ráda a často vracím pro další nálož emocí. Díky za milé chvíle!
Skvěle napsaný cestopis nejen pro ty, co se chtějí dozvědět více o kavkazských pasteveckých psech. Kniha vás absolutně vtáhne do děje a nepřestanete číst, dokud nebudete na konci. Vřele doporučuji všem!
Jednoduše řečeno kniha je úžasná!
Naprosto mě "dostala" a nadchla...
Musíte ji mít a jakmile ji budete mít nepustí vás.
Budete milovat Gruzii, budete milovat tarty, budete milovat lidi a vše, o čem autor tak skvěle píše. Vtáhne vás do jiného světa, pryč z každodenní rutiny,vtáhne vás do světa, ze kterého nebudete chtít pryč.
Děkuji Martinovi Zárubovi za tu knihu, která mě tak oslovila a těším se na další!
V Tv dokumentu jsem viděla pana Martina Zárubu a jeho milovaného psa, fenku Akbarash, kterou si přivezl jako dárek pro svou dcerušku. Pak se mi dostal do rukou tento nádherný netradiční cestopis, který nás vtáhne do života pravých kavkazských pasteveckých psů Tarty a jejich potomků, ale hlavně přiblíží život lidí v Gruzii, jak ve městě, tak i těch obyčejných lidí, jejich kulturu, zvyky, pohostinnost, i přátelství. Nádherné čtení, jako bych to prožívala sama. Nádherná kombinace ukázky této země se zaměřením na nejlepšího přítele člověka a to je "PES".
"Psovi patří psí život, jen takovému životu rozumí. Polidšťování mu ubližuje."
Irakli Okrošidze
Citát úžasného přítele, kterého autor na cestě po Gruzii potkal.
Krásná, poetická kniha o přírodě, o psech, o tradicích, o Gruzii, o normálním lidství. Četla jsem ji na dovolené a nemohla se od ní odtrhnout, některé kapitoly víckrát, tak moc se mi líbily. Doporučuji!
Prodlouženej víkend pod stanem a já si to dal dvakrát dokola... Nikdy by mě nenapadlo, že mě knížka vtáhne tak moc. Takže jak to bude možný balím do Gruzie a Říkali mu Pirát balím sebou. A asi si to jdu dát ještě potřetí :)
Kniha, od které se nedá odejít. Napínavá, zábavná, čtivá a barevná, vtáhne čtenáře do prostředí Gruzínských hor a kavkazských psů. Po dočtení se vracím zpět k některým pasážím a asi si ji přečtu hned celou znova. Děkuji autorovi.
Miluju velké pastevecké psy. Tahle kniha mě zasáhla rovnou do srdce. Brečela jsem u ní, smála se a neskutečně záviděla autorovi.
Super kniha od p. Záruby. Čte se jedním dechem. Je hodně o psech, ale daleko víc o lidech, o životě... A vzbuzuje touhu se podívat do Gruzie. Nemůžu, než vřele doporučit!!!
Ze začátku mě trochu rušil kostrbatý styl psaní (pro který nemůžu dát s klidným svědomím všechny hvězdy), ale jakmile mě kniha pohltila, šlo spíš o dokreslení atmosféry. Nejlepší příběhy se ne vždy stávají nejlepším literátům. A vůbec, je možné o Kavkaze, o takových psech, o lidech jako Irakli Okrošidze psát špatně?
Ta kniha je úžasná, nádherná a skvělá. Po dočtení si říkám, že se na Kavkaz jednou podívám, i kdybych tam měl dojít pěšky.
Knihy moc nečtu, skoro vůbec, ale když jsem četl článek v časopisu Téma o této knize, hned druhý den jsem běžel si ju koupit. A dobře jsem udělal je to neskutečně krásná kniha, která mi změnila život a pan Záruba ví proč. Vřele doporučuji koupit!!!!
O Gruzii, o psech, o jídle, ale hlavně o síle chlapských kruhů.
I když z úplně jiného ranku, mně to připomínalo Rudiše a jeho Český Ráj.
Přečteno za dva večery s jednou slzou :-))
Mám to štěstí, že se s Martinem znám už nějaký ten pátek osobně. Takže jsem mnoho z příběhů, o kterých píše, slyšel přímo od něj. Ale věřte mi, že bylo skvělé je slyšet s větším kontextem a spoustou detailů, které zkrátka u kafe do svého vyprávění nedostanete.
Knížku jsem přečetl na dva zátahy. V 11 jsem si ji vyzvedl v Uložence, o půl dvanácté jsem ji na nádraží poprvé otevřel, četl po celou cestu do Prahy a když jsem dorazil do práce, musel jsem ji odložit. Dočetl jsem ji o půl druhé ráno následujícího dne. Od příběhů z Kavkazu a jeho psů se prostě nešlo odtrhnout.
Kdo máte rádi psy a přírodu, rozhodně si tuto knihu pořiďte!
Takže .. kdo ještě nemá nebo nečte ..děla velkou chybu ????knížka po stopách pravých gruzínských Tarty je proste pecka . Je v ni opravdu vše .. je dojemná , napinava , poucna a vtipná.????Vtáhne vás do kouzla Gruzie a tajemství Kavkazu , nutí vás hltat stránku po stránce s očekáváním co přijde a jak to dopadne .???? Už teď se těším na dalsi vyprávění a příběhy
Říkali mu Pirát
Skvěle napsaný netradiční cestopis z Gruzie o Kavkazských pasteveckých psech Tarty. Lepší knihu jsem nečetla.