Říkej mi Johny!
Aureliu Busuioc
Básník, prozaik a dramatik Aureliu Busuioc (*1928) je dnes v Moldavsku považován za žijícího klasika. Zlom v jeho díle nastal v roce 1999, kdy vyšel román Smlouvání s ďáblem (česky 2003), v němž autor poprvé uvedl do besarabské literatury téma KGB, v jejímž stínu se poválečné dějiny někdejší rumunské provincie odvíjely. V dalším, bohatěji strukturovaném románu Říkej mi Johny! jsme svědky postupného přerodu hlavního hrdiny v povolný nástroj represe, který se neštítí asistovat ani při deportaci vlastních rodičů na Sibiř. Podtitul románu Naučení veterána KGB synovci je parafrází názvu výchovného spisu z 16. století Naučení Neagoe Basaraba synu Teodosiovi, v němž valašský kníže objasňuje mladému následníkovi trůnu církevní předpisy a dvorské mravy. Tato parafráze je však krutou ironií, neboť Busuiocův vypravěč hájí postuláty z morálního hlediska neobhajitelné. Svému synovci, zaslepenému "západním pozlátkem", je ovšem předkládá naprosto vážně v přesvědčení, že ruské impérium se zase obnoví. Román se strhující a často až surovou otevřeností vypovídá o pohnutých osudech této historií zkoušené země způsobem, jenž čtenáře rozhodně nenechá lhostejného.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , HavranOriginální název:
Spune-mi Gioni!, 2003
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Smlouvání s ďáblem |
| 2012 |  Říkej mi Johny! |
| 2016 | Štěkání na měsíc |
| 1977 | Ujo z Paríža |
| 1974 |  Zoči-voči láske |
Série nakladatelství Havran přináší mnoho zajímavých námětů od autorů z oblastí, z nichž toho běžný český čtenář příliš nepřečte. Je pravda, že Estonský román mě spíše zklamal, ale tato kniha byla příjemným překvapením.
Kniha se čte jedním dechem a děj krásně plyne. Nicméně kniha nenabízí příliš dobových reálií a stejně tak jsem se celý příběh těšil na popis Ionovy vrcholné kariéry v 50. letech, což v knize skoro vůbec není.
V každém případě Busuioc velice dobře vystihl, jak se vnímají agenti totalitní tajné služby - jako udržovatelé pořádku, kteří kácí les shnilých stromů, z nichž sem tam odletí nějaká ta tříska. Jejich svět skončil s pádem režimu a v nové demokracii se právem cítí zbyteční a neukotvení. Zbývají jim pouze vzpomínky a pocit dobře vykonané práce, jejíž výsledky ovšem demokraté zničili (díkybohu).