Řím po Marku Aureliovi / Kniha o císařích
Héródianos , Sextus Aurelius Victor
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57675/bmid_rim-po-marku-aureliovi-kniha-o-cisa-ncE-57675.jpg
4
20
20
Héródianos vytvořil pestrý obraz doby od konce vlády Marka Aurelia po 30. léta 3. století, od nichž se datuje období anarchie. Defilují v něm nejrozmanitěší vladařské osobnosti se svými rodinnými příslušníky, pověstnými činy, slabostmi i pozoruhodnými charakterovými rysy, císařové, kteří se zapsali do historie chvalně i nechvalně jako vynikající státníci i podlí tyrani. Héródianův spis doplńuje Kniha o císařích Aurelia Viktora, latinsky píšícího historika a císařského úředníka ze 4. století n. l., jenž zpracoval ve zpětném záběru osudy císařské moci od Augusta až do roku 360 n. l.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1975 , SvobodaOriginální název:
Sexti Aurelii Victoris Liber de Caesaribus
více info...
Přidat komentář
..., Valerius Diokletianos, velitel osobní stráže Caesara Numeriana, byl tedy oděn rouchem císařským. Velký to muž, jeho mravy však byly takové:
První zatoužíl po šate zdobeném zlatem, po hodvábných a purpurových látkach a po množstvu perel na ozdobu obuvi...
První ze všech po Kaligulovi a Domitianovi svolil k tomu, aby ho na veřejnosti oslovovali,, pane", aby mu vzdávali božské pocty a nazývali ho bohem...
Z toho jeho počínání zjišťujeme, že právě ti nejnižší neznaji míru v pýše a ctižádostivosti, zejména pokud se domohou vysokého postavení...
Neboť touha člověka, který nezakusil moci, je nenásytná jako hlad zotavujícího se člověka...
Velmi dobře čtivá kniha, snad až na poslední oddíl "Kniha o císařích", který je enormně stručný a nedá se nijak moc vstřebat.
Herodianove dejiny sú čítavé a prístupné čitateľom na všetkých „úrovniach“poznania.
Až po čase si uvedomíte, čo vás pri čítaní ruší. Neustále mravokárne poúčanie autora, čo si máte myslieť o tom a čo o onom.
Inak čo bolo pre mňa zaujímavé aj keď netvrdím, že nóvum:
1.) Obrovská moc peňazí, ktorá ovplyvňovala lojalitu armády voči cisárovi
2.) Ohromný vplyv jednotlivých légií a najmä praetoriánov na voľbu panovníka v období cisárstva (cisár bol doslova hračkou v rukách armády)
3.) Všetci cisári v tejto etape Rímskych dejín odchádzali zo sveta násilnou smrťou, alebo minimálne za podozrivých okolností
4.) Légie nevystupovali, ako „apolitický“ nástroj moci, ale podľa miesta pôvodu a skladby legionárov pomerne autonómne a v závislosti od toho, ako sa rozhodli a čo im kto prisľúbil, neustále menili svoju lojalitu.
Súčasťou vydania je aj pomerne krátky (cca 56 strán) spisok autora Sexta Aurelia Victora jedná sa o pomerne podarenú kompiláciu (v štýle letom svetom) rímskych dejín. Ako hlavný zdroj slúžia Dejiny Tita Livia. Veľmi prehľadné a pútavé čítanie poskytuje instantnou formou dobrý prehľad pre tých ktorý by radi vedeli, ale čítať sa im veľmi nechce...
Naozaj do „tuhého“ začína ísť po úmrtí Kommoda (v roku 192 občianskeho letopočtu) smrtiaci kokteil mien, udalostí, zemepisných názvov lokalít, etník aj motívov...
K dílům pozdní antiky jsem měl vždycky určitý ostych, ale po letech přehlížení sekce Antická literatura v libereckém antikvariátu u Fryče, jsem náhodně vzal do ruky jednu z mnoha knih, v domění, že jí jen opráším, prolistuji a vrátím zpět do regálu. Po pár přečtených řádcích mě ale udivil rychlý dějový spád a autorovo umění strohého, ale o to výstižnějšího popisu. Knihou, kterou jsem držel v ruce, byl Řím po Marku Aureliovi od Héródianose.
Héródianos se ve své, z dnešního hlediska spíše beletristické historiografii, věnuje cca 60 letům římského císařství po vládě Marka Aurelia, což je doba pozvolného úpadku, a živě popisuje životní styl a charakter jednotlivých císařů, jejichž chování si mnohdy nezadalo s chováním conquistadorů v Americe a těch nejhorších diktátorů 20. století. Je zajímavé, že i přes nespočetnou kulturní vyspělost většinou císaři jednali jako barbaři a neštítili se bez zjevného důvodu vyvražďit i celé rodiny svých nepřátel a pro malichernou pohnutku mnohdy i svých přátel.
Intrika stíhá intriku. Opulentní a orgiastické zábavy císařů přerušují jen nová tažení armád nebo smrt. Ze samotného chování císařů a dalších vysokých hodnostářů je pak dobře patrné, že kulturní vyspělost a vzdělání nemusí ještě nutně znamenat lidskost; případně, že být císařem, také mnohdy znamenalo během chvíle ztratit veškerý majetek a přijít nejen o svůj život, ale i o život celé rodiny a všech příbuzných.
Druhá kniha od Aurelia Viktora popisuje ve zkratce vládu a charakter jednotlivých císařů od Augusta až po Joviána. Místy dosti tezovité, ale opět velmi výstižná charakteritika chování a činů jednotlvých císařů.
Při četbě obou knih a při pohledu na některé význačné římské památky mě jen napadá, jestli si všichni ti turisté, opěvující zaniklou antickou kulturu, uvědomují, že byla draze vykoupena potoky krve, které Héródinos na několika místech barvitě popisuje...
Za jasných pět a doporučuji.
Héródiános sa odhodlal opísať nevyhnutný, avšak smutný epilóg Rímskej ríše, ktorý započal, ako vravia niektorí smrťou Marca Aurélia - posledného giganta spomedzi adoptívnych cisárov, dokonalého žiaka veľkých učiteľov. Ja si však myslím, že Pertinaxova chvályhodná snaha by nemala byť zabudnutá, a preto by som označil za začiatok labutej piesne obrovského kolosa práve jeho smrť. Už tak alebo onak, tretím storočím nášho letopočtu začala ríša definitívne upadať, čo postupne viedlo k trom bodkám - roky 410 (Alarich a Góti), 455 (Geiserich a Vandali), 476 (Odoakar a Germáni), ktoré píšeme na konci viet, keď chceme zdôrazniť akési zamlčané a neisté pokračovanie, ktoré si vieme domyslieť. Keď čítame Héródiána, zisťujeme, že nastalo obdobie skrytých dýk a utajených jedov, obdobie, kedy mal pokojnejší život roľník na predmestí, než cisár vo svojej rezidencii. Vražda bola tradičným riešením nespokojnosti s nekonečným radom Augustov, ktorí napriek krvavému dianiu okolo vavrínového venca, neprestávali dychtiť po vytúženej sláve a odmietali sa poučiť osudom predchodcov. Vládla anarchia, ukrutnosť a kríza.
Grék Héródiános píše o udalostiach inak, než Cassius Dios, rímsky dobový historik, ktorý napríklad uvádza, že Commoda zavraždil prefekt prétoria Laetus, čo uvádza aj Ammianus Marcellinus, kdežto Héródiános píše, že jedom (milenka Marcia) oslabený Commodus skonal rukou nejakého Narcissusa (ponúka sa zámer gréckeho historika menom vraha zdôrazniť samoľúbosť, ktorou Commodus trpel, čo dosvedčujú dobové sochy, kde je vyobrazený ako Herkules) - statný mladík, ktorý tak učinil za odmenu. Taktiež sa historici líšia v prípade dôvodu smrti Commodovho nástupcu Pertinaxa - Cassius uvádza, že ho pretoriáni zavraždili, pretože im nevyplatil sľúbené odmeny a bol prehnane sporivý. Héródiános vidí príčinu jeho smrti v oveľa pravdepodobnejšej teórií, a to síce zákaz plienenia a osobného obohacovania sa pre Commodovou vládou zhýralých pretoriánov. Odmeny, ktoré boli sľúbené, ale len sľubmi ostali, sa stali osudnými Juliánovi, cisárovi, ktorý sa do histórie zapísal ako prvý cisár, ktorý si "božskosť" kúpil. Zaplatil asi málo, trvala krátko. V niečom sa možno skôr prikloniť na stranu Cassia Dia, v niečom sa mi vidí dôveryhodnejší skôr Héródiános - obaja sa zhodujú v tom, že film Gladiátor od Ridleyho Scotta nevykresľuje postavu Commoda prehnane. Dokonca aj Ammianus Marcellinus píše: "...nepodarený syn, za ktorého rozhodovali jeho obľúbenci a milenky, prekvitalo udavačstvo s krvavými následkami, kým panovník sa oddával pôžitkárstvu."