Rimanka
Alberto Moravia (p)
V románe autor vykreslil typ mladého dievčaťa z tých najchudobnejších rímskych vrstiev. Hrdinka románu, Adriana, je mladé dievča, plné ideálov, plné túžby po šťastí, ktoré by prežívala po boku milovaného muža, v kruhu svojich detí. Svoje ideály však veľmi skoro stráca, lebo život ju postavil zoči-voči krutému životu, v ktorom nevidí nijakú peknú a radostnú perspektívu, nijaký ideál, lebo poznáva, že sú to iba prázdne pojmy, ak človek nemá peňazí, ak nie je čo jesť. A na druhej strane vidí úžasné bohatstvo rímskej smotánky, ich rozhadzovačný život, plný prepychu. Túži stať sa dobrou, túži po prepychu, po peniazoch. Stane sa prostitútkou kvôli peniazom...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , DanubiapressOriginální název:
La romana, 1947
více info...
Přidat komentář
Doporucuju necist popis knihy zde na databazi knih nebo na obalce, jelikoz ten prozrazuje poslednich cca 80 stran. Co se tyce knihy samotne, dej je dramaticky, provazany zajimavymi uvahovymi pasazemi, a charaktery jsou zive vykresleny. Ma prvni kniha od tohoto autora a urcite ne posledni.
Adriano, Adriano... nebo Alberto? Z obálky (vydání od Academie) se dozvíte celý celičký děj, takže vám zbude z 332 stránek 331,5. Ty jsou naplněny Adrianinými vnitřními monology, jejím obhajováním sama sebe a toho, jak jí v životě nezbylo nic jiného, než osud, který čtenářům předkládá v ich-formě. Na mě její vypravování působilo tak, jakoby se snažila vzbudit soucit, získat od čtenáře svolení či potvrzení správnosti pro to, co dělá, jak jedná, co si myslí. I přesto zůstává ve skrytu duše snílkem a optimistkou. Bohužel jsem nakonec nevěděla, která část její osobnosti je mi protivnější :-(
Rimanku som čítala už veľmi dávno, teraz som si ju po rokoch znovu dala na čítanie aj preto, lebo som ju potrebovala do čitateľskej výzvy v roku 2018. Ja som Adriana a aj hlavná postava sa volá Adriana. Myslím, že po rokoch som si knihu vychutnala ešte viac a asi aj preto, že som už medzičasom prečítala od autora aj inú knihu. Neodsudzujem hlavnú postavu. Teoreticky je to dobré dievča, žije len s matkou a preto aj názory a rady prijíma od matky ako sväté, aj keď sama má iný názor a má svoje sny..... Pred rokmi som hodnotila štyrmi hviezdičkami, dnes som pridala tú piatu....
Vrátila jsem se k této knize po letech. Zaujala mě už, když jsem jí musela přelouskat jako povinnou četbu. S odstupem času je ale mnohem lepší...
Moravia píše dobře ale možná pro mladší generaci není srozumitelný. Římanka i Horalka jsou pro mě zajímavé..
Povinná četba k maturitě. První část dobrá, další pokulhávala a dalo mi to zabrat ji dočíst.
Já si nemůžu pomoct, ale mě se to prostě nelíbilo. Rozhodně to není špatně napsané, ani příběh není špatný, ale ty postavy to prostě hrozně shazují.
Adriana je tak naivní, že jsem jí měla chuť pořádně profackovat už na začátku a nepustilo se mě to až do konce. Ano, v některých chvílích jsem jí spíše litovala, ale pořád dokola číst její myšlenkové pochody (navíc stále se opakující) na mě bylo trošku moc.
Ale četla jsem stále dál hlavně kvůli tomu, abych se dozvěděla, jak se popere s tou výchovou dítěte. A když mi zbývalo už jen asi 5 stránek do konce a dítě stále nebylo na světě, pochopila jsem, že jsem asi jen špatně pochopila anotaci ... škoda ... možná jen nejsem ten správný čtenář pro tuhle knihu ...
Kniha o nešťastnosti, zbytečnosti a lehké holce, co touží po věcech kterých se ji nedostalo.
Postavy do oka nepadnou, na to jsou vykresleny příliš groteskně. Nejzajímavější pro mě byl asi Sonzogno a tajemný Francouz. Jejich děj ale vyšel tak na dvě stránky.
Jinak je kniha hezky napsaná, ale já nemám ráda Mina, takže druhá polovina a jeho divná sebelítost a odtažitost pro mě byla spíš utrpením. Škoda, že Sonzogno nedostal víc prostoru.
Jsem ráda za přečtení této knížky. Nebyla úplně čtivá od začátku do konce, že bych ji četla se zatajeným dechem - to se také říct nedá, ale zajímavá rozhodně byla. Neztotožňovala jsem se s jedinou postavou z knížky, charaktery všech postav byly úplně odlišné než charaktery lidí, se kterými se setkávám. Každopádně knížka zase o něco rozšířila obzory. Doporučuji.
Asi nejlepší román, který jsem četla na střední škole jako povinnou četbu a určitě jeden z nejlépe napsaných a čtivých románů, které se ke mně dostaly. Kniha se četla sama a do děje jsem se zcela ponořila.
Kniha mohla být určitě kratší. Zbytečné opakování Adrianinách situací a myšlenek. Na druhou stranu se mi líbil kontrast mezi chudobou a bohatstvím a taky vztah mezi matkou a dcerou.
Zřejmě mě tu zkritizujete a budete kroutit hlavou, ale já kroutila hlavou nad hloupostí hlavní postavy. Louskala jsem to jenom kvůli povinné četbě, a to mi ji po prázdninách ještě vyměnili za Horalku, takže jsem ji četla zbytečně. To, že jsem se v poslední kapitole dozvěděla, že se děj odehrává za doby 2. světové války, to je naprosto nedůležité, hlavně, že se čtenář musí celou dobu orientovat v Adrianině uvažování a jejích myšlenkových pochodech. No, stačilo mi pár kapitol k tomu, abych jí, po celý zbytek knihy, měla nutkání nakopat do těch jejích úžasných barokních partií
Zajímavá sonda do duše ženy, psaná mužem. Pravdou je, že ke konci už mě popisné části o uvažování Adriany, kterých je tam většina, trochu nudily. Sympatická mi tedy Adriana moc nebyla, natož Mino :-). Ale celkově to není špatná kniha.
Pokud by autor knihu poněkud zestručnil, nebyla by zas tak špatná. Nekonečné úvahy hlavní hrdinky mě celkem nudily a pořád dokola se opakovalo to samé jak kafemlejnek. Autor vyobrazil hlavní hrdinku opravdu dobře, jen některé její úvahy byly nadmíru sofistikované, jaké by bylo možné očekávat u nějakého filozofa, ale ne u tak prosté a naivní dívky. Od knihy jsem očekával také více vykreslení prostředí tehdejšího Říma, čehož jsem se příliš nedočkal.
Silný příběh o naivní ženě Adrianě. Ačkoliv je autor muž, brilantně popsal ženský svět. Adriana byla určitě krásná, ale tak důvěřivá! Kniha Vás vtáhne do děje a za měsíc si ji můžete přečíst klidně znovu.
Myslím, že ne jenom samotná hlavní hrdinka, ale i já, pochopila, jak tenká může být hranice mezi soucitem a nenávistí.. Protože v jednu chvíli Adrianu litujete, ale o pár stránek dál zase nenávidíte pro její naivitu, neschopnost a velice rozdílný pohled na věci, které se zdají být každému pochopitelné a nad slunce jasné...... A navíc, když jsem knížku při poslední stránce zavírala napadla mě jediná otázka: "Tohle opravdu napsal muž?" .. Tak brilantní vyjádření pocitů, emocí a dojmů si žádá obdiv.. Zkrátka knížka, která si rozhodně zaslouží Vaši pozornost... Mou už získala ;)
Štítky knihy
sex zfilmováno erotika Řím prostituce italská literatura Itálie psychologické romány sexuální morálkaAutorovy další knížky
| 2007 |  Horalka |
| 1966 | Římanka |
| 1967 |  Nuda |
| 1967 | 5 italských novel |
| 1959 | Pohrdání |
První kniha o "sexu", která se mi tehdy v sedmnácti letech dostala do ruky. Měl jsem o čem přemýšlet. A nebyl jsem sám. Náklad přes 200 000 výtisků - a nebyla k sehnání! Nyní jsem se k autorovi vrátil, tato kniha i Horalka se mi líbí pořád!