Rimanka
Alberto Moravia (p)
V románe autor vykreslil typ mladého dievčaťa z tých najchudobnejších rímskych vrstiev. Hrdinka románu, Adriana, je mladé dievča, plné ideálov, plné túžby po šťastí, ktoré by prežívala po boku milovaného muža, v kruhu svojich detí. Svoje ideály však veľmi skoro stráca, lebo život ju postavil zoči-voči krutému životu, v ktorom nevidí nijakú peknú a radostnú perspektívu, nijaký ideál, lebo poznáva, že sú to iba prázdne pojmy, ak človek nemá peňazí, ak nie je čo jesť. A na druhej strane vidí úžasné bohatstvo rímskej smotánky, ich rozhadzovačný život, plný prepychu. Túži stať sa dobrou, túži po prepychu, po peniazoch. Stane sa prostitútkou kvôli peniazom...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , DanubiapressOriginální název:
La romana, 1947
více info...
Přidat komentář
Čtení které je možná dosti prapodivné, mne se četlo sice pomaleji, ale nezaujal mne příběh.
Kdysi dávno jsem viděl film, ale už si ho prakticky nepamatuji, takže příběh byl pro mě znovu něčím novým. Četlo se to jedna báseň. Autor skvěle popisoval životní peripetie hlavní hrdinky od jejích dětských let. Pro dívku, vynikající krásou, matka chystala jinou budoucnost a skrze svou dceru se snažila zařídit život tak, jak to jí samotné nebylo dovoleno.
Dámy a páni, Římanka mě chytla za srdce jako už dlouho nic. Adriana je dívka z nuzných poměrů, která do vínku dostala nadzemskou krásu. Ač se věnuje nejstaršímu řemeslu, z velké části aby udělala radost a dopřála kousek blahobytu své mamince, v podstatě jde o ubohou prostou dívku, která prahne po lásce, té pravé, nefalšované, emocionální lásce. Při jejím hledání často zabloudí, sejde z cesty, klopýtne, a když už ji sama pro sebe najde, čtenář jen nevěřícně kroutí hlavou nad dívčiným výběrem. Konec se dal vzhledem k povaze představených postav předpokládat, přesto nabídl hrdinčino odhodlání bojovat s osudem a vzdorovat sociální situaci. Kniha obsahuje neskutečné množství hlubokých myšlenek, které Adriana v jakémsi vnitřním monologu čtenáři předává. Autorovi se také naprosto mistrně povedlo zachytit propastný rozpor mezi světem žen a mužů ve věcech lásky tělesné i duševní. Jsem dojatá, text mě chytl za duši a světě div se, zcela upřímně přiznávám, že soucítím s čistou duší prostitutky.
Kniha dobře líčí vnitřní pochody nezlomné Adriany a nejeden úryvek v sobě má hloubku, takže knihu doporučuju číst pomalu; potom je nejen zábavná, ale i poučná.
Hlavní hrdinka procházela mnoha fázemi úvah o svém životě, s většinou z nich jsem se nemohl vnitřně srovnat. Líbila se mi postava Mina, idealisty a odbojáře, který sice zklamal při prvním náznaku potíží, ale byl si této slabosti vědom.
Shodou okolností (?) mně v první čtvrtině roku 2023 přinesly největší čtenářský požitek dvě výsostně introspektivní prózy, autobiografická (!) "Zpověď masky" Jukio Mišimy (https://www.databazeknih.cz/knihy/zpoved-masky-408382) a neorealistická "Římanka" Alberto Moravii. Z upřímnosti obou děl, snahou jít až kořen věci, se mně tajil dech, každý sestup hloub v nitro hlavních postav jsem zakoušel vpravdě labužnicky...
Líbí se mi i existencialistická intuice tohoto díla, totiž, že i když mnohdy nemáme v rukou podmínky svého života (není vždy možné vytrhnout se z života v bídě), vždy máme možnost dát těmto podmínkám hodnotící znaménko, svůj vlastní punc, který bude mít vliv na to, jak se bude náš život utvářet. Tedy i dívka, která se oddá životu prostitutky, resp. tento život zdědí, doslova dostane darem od nepřejícího okolí, může si sebestvrzením tento osud zamilovat (amor fati), čerpat z jeho plodů pocity spokojenosti a štěstí.
Á propos, když se v románu objeví fašistická vláda, tam se zákonitě musí objevit odpor proti této vládě, a tento odpor vyvolává potřebu fašistické vlády onen odpor potřít, nemůže se tedy nikdo divit, že jsem už od začátku očekával, že to s Giacomem špatně skončí... Přesto mne to, kterak Moravia s touto postavou v závěrečné kapitole naložil, překvapilo. Nicméně, nakonec to vnímám tak, že to s Giacomem snad ani jinak dopadnout nemohlo, chtěl-li Moravia zůstat věren jeho charakteru.
8/10
Místy možná trochu zdlouhavé kvůli klasickým románovým popisům, ale to k nim patří a vytváří to důležitý dobový kontext. Je to skvěle vystavěný román, který krůček po krůčku, rozhodnutí po rozhodnutí graduje. Realita doby a politické pozadí je velmi upozaděno a přesto je všudypřítomné a je jasné, jakým způsobem působí na jednotlivé postavy.
Adriana vyrůstá a proměňuje se naprosto přirozeně, příběh z jejího pohledu je poutavý, pochopitelný a neuvěřitelně chytlavý. Každé její rozhodnutí souvisí s rozhodnutími ostatních a nezůstává bez odezvy ať už v ní samé nebo v jejím okolí. Navíc je její pohled uvěřitelný, mapuje postupný vývoj dívky v mladou ženu a její rozhodnutí jsou opodstatněná a pochopitelná. Popravdě to bylo neskutečně příjemné číst takhle racionálně a logicky odvyprávěný a postavený román z pohledu mladé ženy napsané mužským autorem.
Knihu jsem četla v roce 2011 před maturitou, jako součást povinné četby. Je to už více než 10 let a pořád si pamatuji jak silný zážitek to pro mě byl. Posledních 250 stránek jsem přečetla najednou, v noci, schovaná pod peřinou se světlem z mobilu v ruce. Na internátu jsme bohužel v noci číst nemohli, takže jsem neměla jinou možnost. Ale nemohla jsem přestat. Dočetla jsem knihu v 5 ráno a byla jsem totálně mimo z celého příběhu a z toho jak realistický zátižek to byl.
Pro mě se jedná o knihu kterou si prostě musíte přečíst a já se chystám si ji přečíst znovu!
Příběh pojednávající o prostitutce ve fašistické Itálii, která si navzdory nepřízni osudu zachovává vnitřní čistotu a naděje. Krásné čtení, které navzdory době, ve které se odehrává, se politice věnuje jen okrajově. Je to primárně z toho důvodu, že Adriana je děvče naivní, není hloupá ale je krátkozraká a hledí jen tím směrem, který ji zrovna vyhovuje. Pakliže se čehokoli dopustí, není to z jejího vlastního přesvědčení ale je to proto, že má pocit, že tím získá náklonost kohokoli. Kniha ale nemá popisovat mentalitu revolucionářky ani příběh odboje. Kniha je o dívce, která žije život tak nejlíp, jak může. Krásná kniha, o autorovi i stylu psaní platí to samé, co pro Horalku. Krásně a čtivě napsané s nevídanou dávkou empatie a lásky.
Vydání z roku 1966 opravdu šetřilo místem. Skoro žádné mezery mezi řádky, žádné odstavce. Malá písmenka.
I když byl text čtivý a vlastně i svižný, celkový zápal do čtení to pomalu udusilo.
Nakonec jsem to v půlce vzdala.
Možná zkusím příště jiné vydání.
Tato kniha splnila všechny moje požadavky: aby byla už od začátku čtivá, aby byla zajímavá, pěkný děj a napínavý konec. Super!
K příběhu o Adrianě jsem se nedostal přes samotného Alberta Moraviu, ale oklikou přes jedinečnou éru italského filmového neorealismu, do které právoplatně patří též stejnojmenný snímek režiséra Luigiho Zampy. Moraviovi musím vyseknout opravdu velkou poklonu, protože dokázal napsat působivý román netradičně z pohledu samotné hlavní hrdinky, díky čemuž máme i my - muži - možnost se vžít do Adrianiných pocitů, jejích myšlenkových pochodů a způsobu chování v určitých situacích. Za mě skvělé dílo a už se těším, až si přečtu Moraviovu knižní předlohu dalšího italského filmového veledíla (Horalka).
Právě jsem Římanku dočetl.
Jedná se skutečně o unikátní kus literatury už jen kvůli tomu, že autor, jakožto muž, vnitřně vykresluje v ichformě pocity ženy, ač prostitutky, tak ženy, která i navzdory svému zaměstnání touží po morálních hodnotách a konvenčním životě a štěstí i navzdory uvíznutí v krysím závodu za penězi, které vydělává na ložním prádle s rozličnými ožgery.
Moraviovi se podařilo plně podat naprostou odpornost všech charakterů, osobně se domnívám, že jediný (doufejme) morálně akceptovatelný charakter je kněz, který Adrianu zpovídal, vždy však jen kvůli tomu, aby po cestě z kostela mohla udělat další pitomost.
Nejvíce sympatický mi byl muž, který se dopustil znásilnění, a to proto, že mi to přišlo jako nejmenší prohřešek v porovnání s ostatními charaktery, u nichž Moravia vyložil zkaženost napříč sociálními vrstvami.
Nejvíce chci asi vyzdvihnout psychologický vývoj Adriany, ne že by se mi snad líbil, ale obdivuji jak se podařilo Moraviovi vylíčit, jak se během tří let dokázaly změnit její život, iluze, charakter a hlavně přístup k hříchu jakožto ženy věřící. Jedním jediným přešlapem, a to snad i nechtěným, se spouští kaskáda událostí, která je naprosto nezvratitelná.
Jediné, co mi po chuti nebylo, byly občas zdlouhavé popisy nábytku, oblečení, či toho, co dělala maminka, i když to pro děj nebylo vůbec důležité - ale to k románům patří, proto za absence tohoto menšího rýpnutí se nebojím hodnotit jako 5/5.
Moravia zde skvěle popsal rozdíly v ženském a mužském chápání morálky, životních cílů a možnosti jejich dosažení.
Měl jsem původně trochu obavy zda to bude kniha čtivá, zajímavá a to vzhledem k tomu, že je z roku 1947. A tedy řeknu vám, je skvělá, některé knihy asi nestárnou.
Pěkné čtení, čtivé, květnaté myšlenky...těžký úděl slečny Adriany a všech lidí okolo, ale co už, takový je život..
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Alberto Moravia je skvělý vypravěč, styl jeho psaní je lehký a svižný. Postavy v příběhu byly naprosto příšerné, celou dobu jsem nikoho z nich neměla ráda, ale přesto jsem byla napjatá, jak bude příběh pokračovat a přála jsem jim šťastný osud. Líbilo se mi, že v knize není prostituce odsuzována, spíš naopak, je to součást každé společnosti.
Štítky knihy
sex zfilmováno erotika Řím prostituce italská literatura Itálie psychologické romány sexuální morálkaAutorovy další knížky
| 2007 |  Horalka |
| 1966 | Římanka |
| 1967 |  Nuda |
| 1967 | 5 italských novel |
| 1959 | Pohrdání |
Přestože se jedná o román z minulého století, nechybí mu poutavost a stojí za přečtení i v dnešní době.