Římské právo
Jaromír Kincl , Valentin Urfus , Michal Skřejpek
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74400/bmid_rimske-pravo-N2R-74400.png
4
48
48
Úvodní část podává úplný výklad o dějinách římského státního zřízení a o pramenech práva. Následuje podrobný rozbor práv soukromých, tj. práva rodinného a majetkového. Nově je zařazena partie o římském právu trestním. Příloha obsahuje rozsáhlý výběr latinských právních pravidel, definic a rčení. Vydání 2., doplněné a přepracované. Dotisk r. 1997... celý text
Přidat komentář
Taková bible prváků na právech :D
Fajn kniha, čte se dobře, jen se mi moc nelíbí složité věty, které si člověk musí přečíst aspoň dvakrát, aby si byl jist, že to pochopil správně. Pakliže se z toho člověk chce učit, musí si udělat výpisky, jinak nemá šanci.
Taky by bylo plus, kdyby učebnice obsahovala vše potřebné na zkoušku. Odpustila bych drobné chybějící dílky, ale to, že tam není recepce?! Neodpustitelné :D
Vzácný je jev, kdy se učebnice stane legendou ještě za života autorů – či alespoň autora. KUSu se to podařilo. Patří mezi učebnice které zná každý student práv v republice. Jaká jiná učebnice to o sobě může říct? Ani Gerlochova Teorie práva ne, ani ta Knappova. Jenom KUS. A není se čemu divit, číst tuto učebnici je celkem požitek. Je skvěle napsaná, nespěchá, vysvětluje, vykládá jako příběh.
To si samozřejmě vybralo i jistou daň. 400 stran zkrátka není dost. Když o učebnici ústavního práva, která má 1160 stran řeknu, že toho v ní dost chybí, nemůžete se mi divit, když řeknu o tomto kousku, že je vlastně dost nekompletní. Třeba pro zkoušku na Masarykově univerzitě rozhodně neobsahuje všechny potřebné informace, většinu, jistě, všechny, to ne. tak z hlavy mě napadají literární kontrakty, nomina transscriptia, chirography, syngraphy, to učebnice vůbec neobsahuje. Ale to ve své podstatě není zas takový problém. To se dá doplnit Skřejpkovou knihou „Římské právo soukromé – systém a instituce“, ta však zase postrádá komentář. Ideální je patrně kombinovat tyto dvě a, samozřejmě, Gaiovy Instituce. Co je větší problém, novější vydání učebnice neobsahuje recepci, což je... nepříjemné. Ale co už.
Abych se připojil k níže komentujícím, je fascinující a dosti vtipné, jak podobným se naše soukromé právo stalo tomu římskému po vstupu nového občanského zákoníku v účinnost. Dává najednou úplně jiný smyl výuka římského práva v prvních dvou semestrech, člověku to tak nějak pomůže připravit se, nad to vtipnou formou, protože ti otroci to celé tak nějak zpestřují, na občanské právo.
Tahle kniha mi svým stylem trochu připomněla Teorii práva od stejného nakladatelství. Cteno jako laik, poprvé už na nižším stupni základky :-)
takže pojetí "pohádky" bych možná chápala - ačkoliv tolik historických detailů by možná ocenil spíše historik, než /budoucí?!/ právník. Ale jinak super.
Knihu si pamatuji jako studentka, dokonce tu šedivou knihu římského práva, která byla v pevné vazbě a četla se opravdu jako kniha, ne jako skriptum. Ke knihám mám snad odjakživa velice kladný vztah, takže ta lehko zohybatelná skripta mi nic moc neříkala. Tím nechci říct, že byla horší! Jen ta pevná vazba ve vás budí větší úctu. Možná naoko. Nevím. I pro mě byla teorie římského práva spíše suchopárná, to až teprve další předměty v dalších ročnících tomu dodávaly celistvý rámec a doplňovaly odpovědi na nevyslovené otázky. Římské právo jsem považovala za dějinné právo, tedy jedno z dějinných práv (protože bylo v 1. ročníku) a když jsem si ho četla, zvláště to v té pevné vazbě, krásně jsem se, snad i díky své představivosti, vnořovala do materie. Pater familias představoval nejvrchnější vrchnost, asi jako král. U některých pasáží jsem si připadala jako princezna. Možná až příliš naivní, ale asi nějak tak to bylo blízké a přitom zároveň velice naučné, neboť vztahy v římském právu mi pomohly pochopit objektivní právo. Do současnosti si pamatuji slavnou Ulpianovu formuli "Ius publicum quod ad statum rei romanae spectat ius privatum utilitatem singulorum pertinet".
Když hodnotím knihu je to vždy s přihlédnutím k tomu o jakou knihu se jedná, tedy beru v potaz její účel. Takže pokud bych dal plné skóre kuchařce, tak to neznamená, že je stejně dobrá jako tvorba od Murakamiho nebo Tolkiena, ale pouze to že je to kuchařka, která splňuje perfektně, co kuchařka splňovat má. Stejně tak pokud hodnotím učebnici, tak hodnotím její kvality jako vzdělávacího textu. A v tomto ohledu jde o knihu prvního řádu. Psána čtivou formou, mnoho informacích, které jsou řazeny logicky a sledují jistou předem stanovenou strukturu. I formátování knihy je upraveno s ohledem na potřeby práce s textem a jeho opětovného používání. Prostě perfektní, kdyby tak všechny učebnice byly takto kvalitní.
Četl již jako student - nepochopil, nedocenil.
Po 2. čtu jako praktikující právník - je to supr! :) takto funguje soukromé právo a od účinností nového občanského zákoníku jsme Římu ještě blíže. Určité pasáže vhodné i pro neprávníky a to pro pochopení systému.
nejčtivější učebnice prváku! :) ale dát jí 5/5 a postavit ji tak na roveň Sienkiewicze? :D Promiň Valentine, to ne..
Ideální učebnice pro všechny, kdo chtějí hlouběji proniknout do tajů římského práva. Prof. Skřejpek, jakožto autor učebnice ukazuje svou obrovskou erudici a vytváří komplexní přehled základních římskoprávních institutů a nezřídka se nebojí jít skutečně do hloubky. Co lze však na druhou stranu vytknout je struktura učebnice, kdy text není v podstatě nijak členěn a je velmi obtížné se v takto obsáhlém a souvislém textu orientovat. Já osobně doporučuji spíše učebnici od stejného autora, a to: Římské soukromé právo: systém a instituce, která je daleko přehlednější a byť ne tak všeobsažná, základní vhled do stěžejních institutů římského práva nepochybně poskytuje.