• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Valentin Urfus

Historické základy novodobého práva soukromého

„Na českých právnických školách se stále vyučuje římské právo. Nic proti tomu, ono se to hodí. Tedy, hodilo by se to, kdyby se učilo kvalitně, což se bohužel nedělá. Stojím za tím názorem, že samostatná výuka materie římského práva je k ničemu. Co si člověk náhodou opravdu zapamatuje, zapomene dřív, než se to začne učit v aktuální právní materii. Hmotě římana by prospělo, kdyby byla vyučovaná v úvodních přednáškách samostatných předmětů. Když už chceme učit systematiku římského práva, je pak podle mě zbytečné to roztahovat na dva semestry. Právo rodinné a upřímně i právo dědické ve značné míře, jakož i římský proces, je dnešnímu studentovi látkou cele zbytečnou. Říkám jeden semestr. Druhý semestr by se měl věnovat něčemu důležitějšímu – recepci římského práva. Této oblasti se na našich fakultách věnuje po jedné přednášce. Přitom je to recepce, která římské právo skutečně zformovala. Slovy klasika, římští právníci byli vnikající praktici, ale jen velice průměrní teoretici. Tato kniha představuje recepci asi v nejlépe, pokud jde o dostupné alternativy. Rozhodně tedy stojí za přečtení, osobně bych se nezdráhal říct, že si z ní člověk odnese stejně, ne-li víc, než z klasického KUSu, protože recepce ve skutečnosti je víc, než hmota. Netroufl bych si o knize říct, že je dokonalá. Je psaná poněkud staromódním způsobem, je strašně upovídaná, repetetivní až hanba (autor poznatky neustále recykluje, hlavně u glosátorů a komentátorů – což je na straně druhé nejzajímavější část učebnice). Snad by si látka zasloužila trochu větší propojení (charakteristika školy, představitelé, i intelektuální dědictví jsou vždy vykládány víceméně samostatně a tedy nedostatečně provázaně), hlavně by to chtělo podstatně víc prostoru věnovat reálnému přínosu školy, hlouběji se dostat do jejich metodologie a proměn jednotlivých institutů. Platí, že kniha na 120 stranách pokrývá intelektuální vývoj od jedenáctého, do 19. století, očividně tedy dost podrobná není. Ale je to víc, než dostaneme jinde. Pro srovnání, sáhnout lze po asi nejlepší učebnici římského práva u nás – tedy po Heyrovského Dějinách a systému římského práva, kterážto kniha recepci věnuje asi 20 stran. Nabízí se také Sommerovy Prameny soukromého práva římského, zde naleznete asi 30 stran. Urfusovo pojednání tedy favorizuji.“... celý text
— Set123

---

Římské právo

„Ideální učebnice pro všechny, kdo chtějí hlouběji proniknout do tajů římského práva. Prof. Skřejpek, jakožto autor učebnice ukazuje svou obrovskou erudici a vytváří komplexní přehled základních římskoprávních institutů a nezřídka se nebojí jít skutečně do hloubky. Co lze však na druhou stranu vytknout je struktura učebnice, kdy text není v podstatě nijak členěn a je velmi obtížné se v takto obsáhlém a souvislém textu orientovat. Já osobně doporučuji spíše učebnici od stejného autora, a to: Římské soukromé právo: systém a instituce, která je daleko přehlednější a byť ne tak všeobsažná, základní vhled do stěžejních institutů římského práva nepochybně poskytuje.“... celý text
— Miliarda

---

Římské právo

„Taková bible prváků na právech :D Fajn kniha, čte se dobře, jen se mi moc nelíbí složité věty, které si člověk musí přečíst aspoň dvakrát, aby si byl jist, že to pochopil správně. Pakliže se z toho člověk chce učit, musí si udělat výpisky, jinak nemá šanci. Taky by bylo plus, kdyby učebnice obsahovala vše potřebné na zkoušku. Odpustila bych drobné chybějící dílky, ale to, že tam není recepce?! Neodpustitelné :D“... celý text
— Butterfly340

---

---

Římské právo

„Jedna z nejlepších učebnic!“
— lernami

---

Římské právo

„Vzácný je jev, kdy se učebnice stane legendou ještě za života autorů – či alespoň autora. KUSu se to podařilo. Patří mezi učebnice které zná každý student práv v republice. Jaká jiná učebnice to o sobě může říct? Ani Gerlochova Teorie práva ne, ani ta Knappova. Jenom KUS. A není se čemu divit, číst tuto učebnici je celkem požitek. Je skvěle napsaná, nespěchá, vysvětluje, vykládá jako příběh. To si samozřejmě vybralo i jistou daň. 400 stran zkrátka není dost. Když o učebnici ústavního práva, která má 1160 stran řeknu, že toho v ní dost chybí, nemůžete se mi divit, když řeknu o tomto kousku, že je vlastně dost nekompletní. Třeba pro zkoušku na Masarykově univerzitě rozhodně neobsahuje všechny potřebné informace, většinu, jistě, všechny, to ne. tak z hlavy mě napadají literární kontrakty, nomina transscriptia, chirography, syngraphy, to učebnice vůbec neobsahuje. Ale to ve své podstatě není zas takový problém. To se dá doplnit Skřejpkovou knihou „Římské právo soukromé – systém a instituce“, ta však zase postrádá komentář. Ideální je patrně kombinovat tyto dvě a, samozřejmě, Gaiovy Instituce. Co je větší problém, novější vydání učebnice neobsahuje recepci, což je... nepříjemné. Ale co už. Abych se připojil k níže komentujícím, je fascinující a dosti vtipné, jak podobným se naše soukromé právo stalo tomu římskému po vstupu nového občanského zákoníku v účinnost. Dává najednou úplně jiný smyl výuka římského práva v prvních dvou semestrech, člověku to tak nějak pomůže připravit se, nad to vtipnou formou, protože ti otroci to celé tak nějak zpestřují, na občanské právo.“... celý text
— Set123