Říše pohádek je pro všechny
Boldizsár M. Nagy
Kolektiv autorů Ilustrovala Lilla Böleczová Z maďarštiny přeložila Viola Somogyi Netradiční pohádková knížka, která se v Maďarsku dočkala několika vydání a do konce roku 2022 má vyjít v překladu do deseti dalších jazyků, se snaží upozorňovat na tabuizovaná témata v oblasti základních práv člověka, ať už se jedná o genderové stereotypy, problematiku nemanželských dětí, domácí násilí, předsudky vůči „čarodějnicím“ nebo etnickým menšinám, alkoholismus, chudobu či „neviditelnost“ starých lidí. Autoři se inspirovali známými pohádkovými příběhy a vybrali si hrdinku nebo hrdinu, s nimiž se dokážou bez obtíží identifikovat představitelé menšin žijících na okraji společnosti. Výše uvedené otázky, v jiných verzích opomíjené či přijímané bez komentáře, se zde stávají nosným motivem vyprávění. Najdeme tu několik klasických pohádek, ale i pohádky moderní a lidové i mytologický příběh, psané s hlubokým vhledem do emocí postav. Výsledkem je velmi pestrý soubor textů rezonujících s palčivými problémy naší doby, které si však zachovaly veškerý půvab říše pohádek. Možná tak při čtení poprvé pocítíme soucit ke „zlé“ čarodějnici z perníkové chaloupky, prožijeme do hloubky nudu princovské existence nebo spolu s maličkatým Ludvíčkem Lamželezem zvládneme i nemožné.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2022 , PikolaOriginální název:
Meseország mindenkié, 2020
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka tady na mě dlouho čekala a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně díky semináři o dětské literatuře na VŠ dostala. Je to sbírka pohádek, takže podobně jako u všech knížek, které jsou sbírkami více děl od více autorů nebylo všechno úplně úchvatné. Ale spousta věcí mě fakt nadchla. Konkrétně bych chtěla zmínit pohádky Hodně štěstí, Popelíku!, Zajíček se třema oušky, Ukradená princezna a hlavně, tu úplně nejlepší ze všeho, Kouzelné parůžky. To bylo něco tak nádherného, až jsem z toho měla slzy v očích. Líbí se mi, že tahle sbírka je od maďarských autorů, protože bych nečekala, že zrovna tam může něco takového vzniknout. Jsou tady prequely na různé pohádky, ale zároveň se tu řeší i jiná témata. Namátkou třeba sebeláska, rodinné vztahy, feminismus a spousta queer témat. Já osobně jsem asi čekala, že to bude více o těch tématech a nebudou tam žádné prequely, ale i tak si myslím, že tohle dílo rozhodně stojí za to. Není to to nejlepší co jsem z dětské literatury četla, ale je to rozhodně krásné a důležité. A pro nějaké čtení s dětmi je to úplně ideální, protože je to seznámí se spoustou věcí ke kterým se pak můžou stavět jinak a třeba i lépe. Takže rozhodně doporučuji, i když třeba nemáte děti a i přes to, že ne každá pohádka byla poučná.
(SPOILER) Příběhy jsou originální. Vadili mi tam záměrné přeměny žen na muže. Nebyly to úplně takové pohádky jaké bych ráda četla dětem. Očekávala jsem něco jiného.
Maďarské pohádky upravené a vydané od maďarských autorů v jedné knize. Připomínají ty naše české takže si vzpomeneme na klasickou Popelku, pernikovou chaloupku nebo německou Sněhovou královnu.
Pohadky obvykle nečtu ale zaujalo mě téma. Musím říct že jsou příběhy skutečně originální žádný velký přepis klasických děl či násilné chvilky. Některé pohadky se mi líbily víc jiné méně ale pro starší děti to může být hezké zamyšlení nad tématy a mírnou formou vysvětlena problematika
Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem.
Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé.
Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné.
Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není.
Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den…
Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.