Říše upíra
Jay Kristoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496317/bmid_rise-upira-JNO-496317.jpeg
5
471
471
Říše upíra série
1. díl
Od posledního východu slunce uplynulo již dlouhých dvacet sedm let. Téměř tři desetiletí vedli upíři válku proti lidstvu; budovali své věčné království, zatímco ničili svět lidí. Nyní zbývá už jen několik nepatrných jiskřiček světla v moři temnoty. Gabriel de León, napůl člověk, napůl monstrum a poslední stříbrosvatý – bratr Stříbrného řádu, který se věnuje obraně říše před nočními stvořeními – je vše, co stojí mezi nestvůrami a koncem světa. Nyní je těmito nestvůrami uvězněn a donucen vyprávět svůj příběh – příběh o legendárních bitvách a zakázané lásce, o ztracené víře a přátelství, o Válkách víry, o Věčném králi a o hledání poslední naděje. Svatého grálu.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2022
,
CooBoo
Originální název:
Empire of the Vampire, 2021
více info...
Přidat komentář
Upřímně jsem od téhle cihličky moc nečekala už jen proto že jsem na ní slyšela samou chválu, a nechtěla jsem být pak zklamaná. Nakonec jsem byla příjemně překvapená, i když styl jakým je příběh podaný mě trošku štval (časem jsem si zvykla). Vědět od začátku že se všechno s prominutím podělá je prostě frustrující. Nakonec Gabrielovo vyprávění i přeskakování v čase bylo jistým způsobem vážně super. Další věcí jsou ilustrace které jsou krásný a než jsem se do knížky začetla tak jsem slintala jak buldog, ALE pak na mě působily jako rušivý element (moje představivost jela prostě trošku jinak). Sečteno a podtrženo cca od půlky jsem hltala každou stránku a vážně si to užila, jsem zvědavá na pokračování. Gabriel s Dior si ještě prošly peklem které neznámé.
Wow. Tak tahle kniha stojí za to. Pohltí a nepustí, dokud nejste na konci. Obdivuji autora, umí si hrát se čtenářem jako nikdo. Ani ta přehršle sprostých slov mi nevadila. Prostě to k tomu patří.
Huh. Upiri guilty pleasure jako prase. Stval me frackovity hlavni hrdina, stval me misty pubertalni jazyk a naduzivani prehnanych metafor. Ale presto jsem se neustale, mirne provinile, bavil. Vsechno je tak spravne prehnane temne, epicke, teen depresivni a (nenapada me jine slovo) UPÍRSKÉ, pritom si to drzi prehlednou hlavní linku, která vyústí ve vcelku povedenou, osudovou pointu. 5 provinilých hvězd.
Je spousta knih, které přečtěte a za den nevíte, o co šlo. Kopírované knihy, nápady, postavy.. Říše upíra rozhodně není jedna z nich. Stojím si za tím, že dobrý příběh musí být dlouhý. Jak jinak pochopíte všechny motivy postav? Jejich vývoj? A tady je toho 800 stran + krásné ilustrace. Už mi dlouho něco tak moc nesedlo. Nemohu se dočkat na další díl, snad bude brzy!
Jay Kristoff se řadí mezi mé velmi oblíbené autory fantasy, takže jakmile jsem zjistila, že má od něj vyjít u nás nová kniha, ihned jsem si ji musela koupit. Po dočtení jsem se opět utvrdila v tom, že její autor je prostě famózní. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a příběh mě bavil od začátku do posledního písmenka. Z ilustrací jsem naprosto nadšená! Krásný kousek do knihovny. :) Doufám, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat.
Tak tohle bylo pořádně krvavé a poctivé fantasy, jaké jsem už dlouho nečetla!
Kniha je vyprávěná ve dvou časových osách, což mi neskutečně vyhovovalo, protože jsem se díky tomu více sblížila s postavami a stránky mi ubíhaly pod rukama. Hlavní hrdina Gabriel de León mi opravdu sedl, a to díky jeho kritickému pohledu na svět, sarkasmu, no a ty jeho hlášky! Pecka. Když už jsem u postav, tak mě strašně moc bavila Popelobijka. Ano, je to sice meč, ale je prostě k sežrání. Třešničkou na dortu byly ilustrace. Ty nádherně doplňují příběh a jsou to opravdu mistrovská díla.
Nutně potřebuju pokračování!
Za výhru knihy v soutěži bych chtěla moc poděkovat nakladatelství CooBoo.
Pochvalných komentářů zaznělo mnoho a já se k nim mohu jen přidat. Ač obsahově rozsáhlá, kniha rozhodně nenudí a na konci je vám líto, že ten svět opouštíte. Gabriel de León se za hrdinu nepovažuje, ale čtenáři jej musí milovat. Na začátku víme, kam ho osud zavedl, ale na konci knihy máme víc otázek než odpovědí. Další díl je nutnost a čekání bude pekelné. Vyprávění přeskakuje v různých časových rovinách a občas musíte při čtení dost přemýšlet, abyste neměli zmatek v tom, co už hrdinové prožili a co je utvářelo. Autor umně přeskakuje v ty nejnapínavější momenty a čtenáře nenechá ani chvíli vydechnout. Ač autor zřejmě čerpal z různých kultovních fantasy, pojal příběh po svém a dokazuje, že je skvělý vypravěč, který umí rozplakat i rozesmát (často na jedné stránce). Svět, příběh i Gabriel a ostatní postavy se mi dostal pod kůži. Ilustrace jsou úžasné a oceňuji, že jsou povedené i v e-knize.
Dávám nakonec pět hvězd, i když se mi předchozí série Nikdynoc líbila maličko víc. Je to tak na 4,5 hvězdy a dolů zaokrouhlovat nechci.
Kristoff je jako vždy explicitní, vulgární, hrubý a nevybíravý. Malé varování, v knize je dost scén poněkud ošklivějších a krvavějších, takže třináctiletému bratránkovi zažranému do fantasy bych to k narozeninám asi nekoupila, i když to v knihkupectví nevím proč strčili do young adult. Kristoff ale píše skvěle, originálně a svěže. Ačkoliv je to úplně šíleně tlustá bichle, tak mě fakt nenudil ani na moment.
Jednu věc bych mu ale vytkla. Na samém začátku, v takové té úvodní vysvětlovací fázi, na vás J. K. vychrlí milion různých termínů pro tento svět. Ledokrevný, bledokrevný, úctykrevný a spoustu dalších něcokrevných. Potom se tam to slovo 400 stran neobjeví a po těch 400 stranách autor čeká, že si význam pořád pamatujete. Občas jsem v těch označeních a pravidlech měla kapku bordel a neškodilo by to připomenout, když se v příběhu po delší době objeví.
Opřu se také do korektora/překladatele, protože mě strašně štvala přípona OVÁ úplně všude. I u tak šíleně exotických jmen, např. očividně severem inspirovaných, na kterých to OVÁ vypadalo jako karnevalová maska na pohřbu. Sorry, úplně blbě. (Saoirse á Ríganová? WTF?)
Upírské rody v knize mají taky své názvy (např. Voss) a dala bych určitě přednost, kdyby se k tomu třeba přistupovalo po šlechticku, třeba Laure de Voss - namísto Laure Vossová. Zní to jak "Nováková" a úplně to pohřbívá tu noblesní auru jména starého upírského rodu. Taky říkáme třeba Regina von Habsburg a ne Regina Habsburková. Když to nemá OVÁ, tak je to asi málo žena, že? Ale z toho neviním Jaye, ten za to nemůže, takže hvězdu nesundám.
“Miluješ upíry, kteří vystrkují ostré tesáky, krev teče proudem, srdce vytržené z těla holou rukou se drtí na prach a jejich kůže se netřpytí jak diamant? Tak čti dál.”
Klasických upírů je v posledních letech pomálu, jejich doba už minula, ale věřím, že by se mohla vrátit. Upíři od Jaye jsou pekelné bestie, mají různé nadlidské schopnosti, ale pořád se držíme v určitých mezích. Co oceňuji maximálně, že jim vadí sluneční světlo, nevstoupí do tekoucí vody, vadí jim posvěcená půda a stříbro a spousta dalších tradičních věcí. Za to Jay získává velkého zlatého bludišťáka.
Knihu jsem četla bezmála měsíc. Je to tím, že to není úplně letní dovolenkové čtení a ještě to má 800 stran :D Navíc mi to hlavně ze začátku přišlo místy dost vleklé a i proto jsem moc zvědavá na další pokračování. Dle GoodReads má mít série pět dílů!!
Takže jo, trvalo mi se začíst, ale na druhou stranu jsem si díky pomalému čtení ten příběh maximálně užila. Vychutnala jsem si každou kapitolu.
Rozhodně nečekejte podobnost s Nikdynocí. Říše upíra je temnější, svým způsobem drsnější a rozhodně ne pro slabé povahy. Není to v žádném možném vesmíru YA, je to čistokrevné upíří fantasy s haldou postav, spoustou sraček, se střídáním časové osy a taky se spoustou krve samozřejmě. Je to naprosto epické…. promyšlený svět, vlastní náboženství, upíří pokrevní linie, celkově jazyk vlastní tomuto světu.
Gabriel mi svým bručounstvím hodně připomínal Geralta ze Zaklínače, vlastně jsem si ho tak celou dobu představovala. I ten svět plný nestvůr byl takový ponurý.
Ale i přes tu Gabrielovu zatvrzelost a slovník dlaždiče, je to miláček a rozhodně jsem si ho oblíbila.
V příběhu najdeme rodinné vztahy, budování přátelství a důvěry, tajemství, spoustu emocí, ale nechybí ani zajímavé zvraty a bitvy.
Dávám 4 hvězdy, musím si nechat nějakou rezervu na další díly :D
Asi pred rokem a něco, kdyz Jay ukázal že píše upíra, jsem věděla, že to bude pecka a že to fakt chci hodně moc:-)))) Cetla jsem od neho jen serii Nikdynoc, ale bylo jasny, že jeho styl se stále vylepšuje...
V poslednich mesicich, jsem vsechny knizky odkladala pred pulkou protoze me to proste nebavilo. Ale tady jsem byla vtahnuta hned od prvni stranky, a ty ilustrace?! Náádhera!
Nebudu tu vypisovat co uz podemnou davno napsali...
Někde se psalo, že překlad pokazily, ja ten pocit nemela ale nemohu srovnavat s originalem, sem tam chyba tisku byla...
Je to proste hodne dobry!
Hned na začátek je třeba říct, že jsem nejdřív byla vůči Říši upíra velmi skeptická. Před tím, než jsem se vůbec rozhodla, zda příběh číst, jsem navštívila Goodreads, kde je hodnocení 4,4/5 a vrhla jsem se rovnou na negativní recenze, které člověku řeknou daleko víc než přehršel těch pozitivních. Byla jsem dost vyděšená vším, před čím čtenáři varovali. Byl pro to důvod, trigger warnings (upozornění na citlivý obsah jako např. šikanu) bylo víc než dost. Ale po dočtení této skoro osmi set stránkové knihy musím uznat, že tato temná fantasy si své dobré hodnocení zaslouží.
Téma upírů se mnohým, a právem, zdá už vyždímané a jen těžko si lze představit příběh, který by mohl zavánět originalitou. Troufám si ale říct, že se to autorovi povedlo (ne ve všech směrech, ale o tom později). Říše upíra ale není o rádoby zlých upírech, kteří jsou v hloubi srdce dobří. Ne, upíři v této knize jsou stvůry jak se sluší a patří a vraždí muže, ženy i děti bez špetky lítosti. A když už jsme u násilí na dětech, mezi další trigger warnings se řadí násilí obecně na lidech i zvířatech, velmi vulgární jazyk, mučení, detailní popisy bojů a války, šikana, smrt blízkých osob a sexuální obsah. Lidem citlivější povahy by tudíž kniha sednout nemusela a je lepší počítat s tím že se v ní taková témata vyskytují. Kniha je totiž propagována větou „Kristoff ve své nejtemnější podobě“ a i když jsem žádnou jinou od něj nečetla, věřím, že tomu tak skutečně je.
Během celého děje se čtenář pohybuje ve třech časových osách. V současnosti, kdy je Gabriel zavřený v cele s upírem, kterému vypráví svůj příběh, a dále pak ve vzdálené a nedávné minulosti. Vzdálená minulost je část, kdy se člověk dozvídá o fungování světa, řádu Stříbrosvatých a postupně je vtahován do chodu a fungování místa, kde se Gabriel pohyboval jako novic. Postupně se linka pak napojí na nedávnou minulost, kde se řeší události staré maximálně pár let a Gabriel na ně vzpomíná velmi nerad. Mezi těmito třemi, spíše ale dvěma hlavními linkami, se přepíná, aniž by se čtenář ztratil. Tato strategie autorovi pomáhá tajit důležité informace až do konce knihy, protože jsou skryté v časových liniích. Přirozené střídání času vysvětluje, jak události v minulosti ovlivnily hlavního hrdinu v budoucnosti. Např. se čtenář postupně dozvídá, jak se ze zarputilého abstinenta ze vzdálené minulosti stal odpadlík závislý na alkoholu v současnosti. Tento způsob vyprávění s sebou ale nese i jednu pomyslnou nevýhodu – někdo se prvních 400 stran může trochu nudit, protože pokud čtenáře nezaujmou vlažnější začátky jak vzdálené, tak nedávné minulosti, bude pak trochu trpět. Já osobně jsem necítila, že bych se během čtení začala vyloženě nudit, jen jsou některé pasáže delší.
Gabriel má na prstech rukou vytetované slovo PATIENCE (angl. trpělivost), což může být dobrá souhra náhod nebo autorův záměr, každopádně – pokud se čtenář obrní trochou trpělivosti, jako odměnu dostane vražednou druhou polovinu, která se nese ve zběsilém tempu neuvěřitelných událostí a zvratů, které nutí dál a dál obracet stránky. Emoce během čtení odpovídají ději. Každou kapitolu se děje něco jiného a Gabriel se spolu se svými společníky noří do problému stále hlouběji a hlouběji až se zdá, že není cesty zpět. A svým způsobem taky není. Čtenář celou dobu čte se zoufalým vědomím toho, že Gabriel je pouze vypravěč (i když se na to dá během čtení zapomenout, je tato informace často připomínána právě linkou v přítomnosti) a všechna jeho vyprávění pravděpodobně míří ke špatnému konci…
Zbytek recenze na https://knizni-dira.cz/recenze/fantasy/recenze-rise-upira-temna-fantasy-s-pusobivym-pribehem/
Přečteno v originále a teda chtěla bych vidět tu překladatelskou hitparádu! Vsadila bych se, že u toho duo překladatelek muselo být celou dobu na plech a královsky se bavit.
*****
Mistr Kristoff zase boduje a tentokrát za sebou v haldě prachu a zapomenutí nechává veškerý upírský fantasy, co kdy vyšlo. A možná i spoustu tematicky jiných fantasy, když nad tím tak přemýšlím. Snažím si vzpomenout, které fantasy si opravdu pamatuji, a které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu a takhle spatra bych je spočítala na jedný ruce (HP, TOG, ACOTAR, CC, Nikdynoc). Kristoff je bezesporu stylem psaní naprosto originální, jeho schopnost tvořit fiktivní světy a postavy bezkonkurenční a hlavně se toho prostě nebojí. Z jeho knih mám pokaždé pocit, jako kdyby mu bylo totálně volný, co si kdo bude myslet, haters gonna hate a on se jen bude smát a ukazovat jim prostředníček. Takže máte na výběr dvě možnosti: za (a), milovat to, a za (b), vzít si radši do ruky Stmívání protože Kristoff je na vás too mch.
*****
Říše upíra je totální vykrádačka a opět je to Kristoffovi úplně volný a královsky se nad tím baví. Každou chvíli si tu budete říkat: "Ty jo, tohle odněkud znám." A škrábat se u toho na bradě a snažit si vybavit, který dílo to Kristoff právě rabuje. Snažila jsem se dělat si seznam toho, co jsem tam našla já a schválně pro zábavu to zkuste taky!
----- Bible (easy find), Nikdynoc (vykrádačka sebe sama, možný crossover?), Interview s upírem, The Last of Us (jedna a dva), Zaklínač, Star Wars. Vsadím boty, že při druhém čtení toho najdu ještě víc.
Geniální na tom je, že i tak je Říše upíra originální a dokonale novátorský majstrštik, který nastavuje laťku žánru fantasy hodně vysoko.
*****
Nevím, jak to po jazykové stránce vyznívá v českém překladu, ale v originálu Kristoff mistrně pracuje s jazykem. Představuje různá nářečí a dialekty, což v psané formě, kdy logicky neslyšíte přízvuk, je fakt obtížný. Taky dokázal jazykově odlišit stáří postav, hlavně to uvidíte při čtení dialogů highborn upírů a jiných postav. Geniální, i když jsem občas musela tu starou angličtinu číst třikrát.
Co tady hodně vyčnívá, a zase musím smeknout před překladatelským duem, jsou nadávky, kletby, urážky a prostě veškerý dirty language, kterého tu je jako máku. Útlocitnějším povahám se po třetím fu*k v jedné větě můžou trochu klepat kolena, ale to ke Kristoffovi zkrátka patří, jako jizva pod ofinu Harryho Pottera. Takže se připravte na pořádně sprostou jízdu, přátelé. Vlastně by se z toho dala udělat další hra, čárku za každou sprosťárnu, a jen tak odhadem začárkujete minimálně 5 áčtyřek (oboustranně).
*****
Hlavní postava je až neskutečně dobře napsaná a totálně uvěřitelná a reálná. Gabrielovi v příbehu sekunduje opravdu velké množství vedlejších postav, opět, všechny jsou dotažené do posledního písmenka a dokonale se vyvažují a doplňují. Záporáci, a že jich tu je, vám budou obracet žaludek a posílat husinu do celého těla. Samozřejmě nechybí ani spousta zvratů, a to jak v ději, tak i v postavách samotných - z dobráka se vyklube totální magor a z vraždícího monstra klaďas. Bude tedy často překvapeni a kroutit hlavou, místy znechuceně zavírat oči, ale rozhodně tu knihu nebudete chtít odložit.
*****
Poslední věc, kterou bych zmínila, je trend LGBTQ+ postav, které se poslední dobou objevují všude možně. Dost často to působí na sílu natlačené, ale Kristoff to zvládl s přehledem - dějově to funguje, charakterově taky a nebýt toho, že sex je v téhle knize hříchem a gay sex důvodem k upálení, bylo by to všechno zalité sluncem. Jenže není a příběh tím získává dalaší hloubku, která vás bude rozhodně bavit!
(SPOILER)
To mě pos*r na holý záda... tohle byla dlouhá, ale velmi zábavná jízda. Gabriel de León je prostě parchant, ale má dobré srdce. Celý děj začíná ve vězení, kde je Gabriel nucen vyprávět svůj příběh upírskému historikovi. Zjištění, že není pouhým člověkem, ho zavede až do kláštera San Michon, kde se vycvičí jako zabiják upírů, kteří díky Dnesmrti, chvíle, odkdy už člověk neviděl slunce, nabírají na síle a snaží se ovládnout celou říši. Mezi vládcem upírů Věčným králem a lidmi stojí řád Stříbrosvatých, kteří se snaží upíří útoky odrážet. Gabriel de León však není obyčejným vojákem, jeho činy jsou pověstné. Ale jeho milovaná církev nakonec zapříčiní i jeho pád.
Víc už z děje prozrazovat nebudu. Stejně je plný odboček, takže by to ani nebylo možné vše rozepsat. Na vykresleném světě se mi velmi líbilo, že se řídil podle určitých pravidel. I upíři je měli. Místy mi děj připadal trochu ala Zaklínač... chápejte, nabručený bojovník s mečem, který zabíjí příšery a musí chránit malou holku. Ale tady ta podobnost končí a Kristoff tady rozehrává temný fantasy příběh plný krve, sprostoty a proroctví. Navíc má kniha úchvatné ilustrace. Čekaní na pokračování bude hodně dlouhé.
“Neptej se mě, jestli Bůh existuje, ale proč je to takovej kokot. Děti vytržené z náručí rodičů. Nekonečné planiny plné neoznačených hrobů. Neumírající mrtví, kteří nás loví ve světle zčernalého slunce. Teď jsme kořist, mon ami.”
Tuto knihu bych zařadila mezi nejrychleji přečtenou. 800 stran, ale tak úžasného čtení, že mi to nepřišlo. Příběh Gabriela de Leona, jak jej vypráví ve svém vězení. Příběh tak úchvatný, že se čte sám. Doprovázen je tak dokonalými kresbami, díky kterým se přenesete do chladné, nehostinné země, kde pokud něco přežilo, je to odsouzeno k záhubě. A pokud byste Gabriela chtěli nazvat hlavním hrdinou, jeho odpověď by byla: “A kdo ti kurva řekl, že jsem hrdina”? Některá jeho rozhodnutí se zrovna neslučují s představami dobra, ale věřte mi - budete tohohle parchanta milovat!
Celý příběh provází stín zmaru, beznaděje, nenávisti, pomsty a zla. Krev teče proudem a rozhodně to není čtení pro slabé povahy, nebo slušné jedince. Styl psaní je neskutečný, skloubit dohromady knižní vrstvu spisovného jazyka a zároveň vulgarismů tak, aby motto: “Sednout jako hrnec na prdel” dávalo smysl? Lví podíl na tom určitě má i překlad, ten považuji za obzvláště zdařilý.
Zkrátka tohle musíte mít. Hrozné na knize je pouze jediné - má pokračování, které ještě ani nešlo do tisku.
Za mě jedno velké utrpení. Celých těch 800 stran. Nikdynoc byla skvělá, proto jsem očekávala stejnou kvalitu, a přesto jsem se spletla. V Nikdynoci sprostý humor fungoval, tady mi přišel umělý a trapný. Vše je zasrané, všechno je kýbl chcanek.
Možná Kristoff nechal to nejlepší ze sebe v Nikdynoci. Tohle bylo velký špatný.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale jakmile skládačky z tohoto světa začaly pasovat k sobě, šlo to stránka za stránkou. Tři časové linie, které se prolínají a příběh, který je vyprávěním ve vyprávění. Kristoff zase přišel s něčím novým a nezklamal. Mapa je velkým plusem a ilustrace jakbysmet. Člověk se začte a pak chce vědět víc a víc. Nechybí ani pár zvratů, pro autora typické, takže jsem zvědavá, co přinese pokračování. Originální nadávky - Kristoff to se slovíčky umí a snad ani překladem moc neutrpěly (zato na lepší korekturu se Cooboo zaměřit teda mohlo, ty hrubky byly dost rušivé). Jediným maličkým mínus je možná až příliš neštěstí, které tam hrdiny potkává. Jestli chce vsadit na dobrý konec, jako to dělá většina autorů a on zatím taky, nebude to po takové mizérii moc uvěřitelné, ale uvidíme. Rozhodně další má oblíbená kniha - temná fantasy, která se s tím příliš nemaže.
Škoda, že jde dát jen pět hvězd. Tato famózní kniha by si zasloužila mnohem více.
Pro mne to bylo naprosto dech beroucí, nejlepší kniha, jakou jsem doposud četla. Příběh mne okamžitě vtáhl a já jsem si Gabriela zamilovala.
Příběh byl temný, ale přesto byl protkán láskou. Bylo to naprosto bravurní a já se nemohu dočkat dalšího dílu. Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, bylo to úžasné a já vím s naprostou jistotou, že si ji za čas přečtu s chutí znovu.
Jistě, našly se v knize jisté podobnosti s jinými knihami, ale to neubírá na faktu, že tahle kniha je skvělá.
Krásné ilustrace dotváří celý příběh a čtenář po dočtení musí uznat, že to byla jízda.
Nevím proč, ale ze začátku se mi to blbě četlo. Věty neklouzaly, jak by měly, připadalo mi to celé trochu krkolomné. Ovšem zvykla jsem si. A zamilovala se.
Jo, je to vykrádačka všemožné literatury. Až jsem se někdy musela usmívat. Autor si s tím moc hlavu neláme. Počáteční úvaha nad tím, jak bůh může dopustit existenci zla, jako by vypadla z úst docentovi, který nám přednášel úvod do filosofie. Je to taky trochu interview s upírem (akorát z druhé strany) a hodně zaklínač. Což ale neva. Jestli máte rádi Geralta z Rivie, určitě si zamilujete i Gabriela de Leóna. Nějaký čas strávíte i na Kaer Morhen... ehm, tedy v klášteře San Michon, kde probíhá "zaklínačský" výcvik. Dále je tam silné téma křesťanství, akorát že se tomu neříká křesťanství a spasitel byl místo na kříži umučen v kole. Inspirace artušovskými legendami se také nezapře. Zkrátka, Říše upíra je tak trochu recyklací již existující literatury.
Ale vlastně to vůbec nevadí. Příběh je napínavý, způsob vyprávění skrz ústa hlavní postavy poutavý. Gabriel je vskutku charismatickou osobností. Kniha má 800 stran, ale budete se bavit. Je to temné, kacířské, syrové a pohltí vás to.
Navrch moc pěkná obálka i ilustrace uvnitř.
Sice pomalý rozjezd, ale tak dobře napsaný příběh jsem už dlouho nečetla. Kniha mě pohltila, jedna z těch knih, kdy nechcete, aby skončila. Pro mě je Gabriel dokonalá postava. Někdo níže psal, "frackovitý hlavní hrdina" - za mě se tak vůbec nechoval a jsem ráda, že jsem danému komentáři nevěnovala tolik pozornosti, jinak by mě od čtení odradil. Doufám, že se s Gabrielem potkám na dalších stránkách.