Říše upíra
Jay Kristoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496317/bmid_rise-upira-JNO-496317.jpeg
5
471
471
Říše upíra série
1. díl
Od posledního východu slunce uplynulo již dlouhých dvacet sedm let. Téměř tři desetiletí vedli upíři válku proti lidstvu; budovali své věčné království, zatímco ničili svět lidí. Nyní zbývá už jen několik nepatrných jiskřiček světla v moři temnoty. Gabriel de León, napůl člověk, napůl monstrum a poslední stříbrosvatý – bratr Stříbrného řádu, který se věnuje obraně říše před nočními stvořeními – je vše, co stojí mezi nestvůrami a koncem světa. Nyní je těmito nestvůrami uvězněn a donucen vyprávět svůj příběh – příběh o legendárních bitvách a zakázané lásce, o ztracené víře a přátelství, o Válkách víry, o Věčném králi a o hledání poslední naděje. Svatého grálu.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2022
,
CooBoo
Originální název:
Empire of the Vampire, 2021
více info...
Přidat komentář
Nikdynoc mě bavila, mám ráda tlusté knihy,tak jsem si řekla,že to zkusím. Uff, trápila jsem se téměř 400 stran a prostě to nešlo. Myšlenka skvělá, styl psaní mi vůbec nesedl, působilo to na mě utahaně a žádné výkyvy nadšení se u mě neděly. Děj se za mě táhne na jedné lince,sem tam trochu nahoru a dolů,ale jinak žádná hitparáda. Věřím,že své nadšence si dílo najde a jsem ráda,že jsem tomu dala šanci.
Gabriel de Leon řečený Černý lev. Je to trochu mutant, vychoval ho řád, bojuje s příšerama, má mladičkého schovance, před bitvou se potřebuje zdrogovat. Jo a za kamaráda má barda, co je trochu vocas. Koho mi to jenom připomíná? Ale není to úplně jak přes kopírák. Svítící tetování a moc víry byly úchvatné. Také si nevzpomínám, že by po Brokilonu běhal někdo s ochočenou micinou. Ilustrace jsou naprosto boží. Církev byla zase vykradačka křesťanství a to té zvrácené verze, kde vás za prohřešky lámou kolem. A myslím, že ideu upírů dělených do různých kast podle toho, za jak dlouho vstali z hrobu a kolik jim proto zbylo mozkových buněk, už jsem taky viděla v nějakém anime. Každopádně jsem nepochopila proč už dávno nezačali všechny mrtvé pálit. Preventivně. A že to normálně nedělám, tady jsem si zapsala několik citátů:
"V bouři se moudrá žena modlí k Bohu, ale také vesluje k pobřeží."
(v životě krásně použitelné)
"Básníci jsou honibrci a minstrelové jsou jen básníci, co si smí honit na veřejnosti."
"Zavři člověka na sto let do místnosti s tisícovkou knih a pozná milion pravd. Zavři ho na rok do místnosti jen s tichem a pozná sám sebe."
Jako biologovi mi pořád vrtalo hlavou, jestli za to mohl asteroid nebo výbuch sopky, že jim zbyly k jídlu akorát brambory a houby. Na to, že Zaklínač mě vůbec nebavil, tak tohle bylo skvělé, akorát strašlivě dlouhé. Byla to nejdelší kniha jakou jsem kdy četla, abych se na konci dozvěděla, že se nic nedozvím? Klidně to mohlo mít o 300 stran míň. Tak kde mám ten další díl?
Autor se na soc. sítích pořád bije do hrudi, že Říše upíra, potažmo i Nikdynoc nejsou young adult, rozhodně to není pro děti, je to brutální atd. . To je pro mne největší problém. Ono to je na úrovni hodně průměrného YA a z každé věty jde cítit, že si Kristoff myslí, že když do každé druhé věty nacpe sprosté slovo, krev nebo násilí, bude z toho dospělá kniha. Takhle to bohužel nefunguje.
Celá Říše na mě působí, jako by si patnáctiletý goth pisálek řekl, že teď napíše tu nejvíc temnou knihu, jakou kdy kdo napsal. A přesně tak celá kniha vyznívá; je to hrozně nevyspělé, za každou cenu se snaží do knihy nacpat co nejvíce temných/kravých/horových prvků, až to působí absurdně.
"kůži měla studenou jako mělké hroby, a ruka, kterou mi zapletla do vlasů byla tvrdá jako náhrobní kameny. " Totální absurdita. Nutkavá potřeba v každém přirovnání použít něco temného. Na stejné stránce, kde je tato věta je o pár řádku dále "rytmus starý jako čas sám, hluboký jako hroby a teplý jako krev" o kousek dál máme "pleť bílá jako smrt, na bradě měla bledé skvrny vraždy" :D Jakmile vidím, že bude použito přirovnání, už se jen pousměju a vím, že příjde "... jako hrob/ krev/ hřích/ mrtvola/ smrt/ náhrobek/ vražda atd.
Postavy samotné jsou ploché, každý charakter je definován jedním, dvěma povahovými rysy, a to je celá osobnost dané postavy.
Další problém, který mám ale u každé knihy, kde tento nešvar autor použije, je pojmenovávání věci pomocí spojení dvou slov. V Říši jsou k nalezení klenoty jako: duchodech, Věčnomoře, Nebepád, Ďáblojisrka, Stříbrostřela... opět, skoro až amatérské.
Abych knize jen nekřivdil, musím říct, že děj odsýpá, čtivé to je a děj mě bavil. Jen prostě je potřeba počítat s tím, že prostě čtete špatnou knihu.
Pokud má člověk už trochu načteno, musí mu takový paskvil připadat směšný.
Doslova z každého odstavce jde cítit Kristoffova snaha psát dospělou knihu. Ale neví jak na to. K dosažení domnělé dospělosti textu používá absurdní vulgarismy, absurdní přirovnání, na každé stránce poukazuje na to, že čtete temnou knihu. Takhle to bohužel ale nefunguje.
Máte rádi Witchera, The walking dead a The last of us? Pokud ano, Říše upíra je právě pro vás! Jednoznačně temná kniha s těžkými tématy a depresivní atmosférou, kde počet sprostých slov na počet stran (a že těch stránek má požehnaně) bere první místo ze všeho, co jsem zatím četla. Těším se na další díl.
"Neptej se mě, jestli Bůh existuje, ale proč je to takovej kokot."
Čtení Říše upíra, bylo čiré utrpení. Zvládla jsem 200stran a konec. Styl psaní mi nesedl, bylo to tak nudné, že jsem u toho opravdu usínala, nechtěla jsem to čtení vzdát, jelikož měla spoustu ohlasů a vysoké hodnocení a nějak sama pro sebe ptám za co.
Za těch 200 stran žádný příběh, nuda, žádné sympatické postavy, žádný zajímavý děj nic, jen pouze spoustu sprostých slov, které tomu v takové míře ještě škodili a byly tam vkládány nuceně a nepřirozeně. Vytvořené náboženství je opravdu zvláštně předělané křesťanství, jak už tu někdo psal. Opravdu úlet když Převorka nazývá jednu z dívek zkurvydcerou, zvlášťni chování ve zvláštním náboženství.
I těch 200 stran byla ztráta času, tak moc ráda si jednou za čas přečtu zajimavou fantasy a upřímně je mi to líto, že jsem se nechala zlákat vysokým hodnocením a tak moc se na ní těšila.
Může mi někdo vysvětlit, proč jsem se ještě nepoučila a čtu nádherný knihy s napínavým koncem v době, kdy ještě není přeložený druhý díl a v angličtině zatím nejsem tak dobrá? A neexistuje náhodou někdo, kdo by mi to do zítřka přeložil?
Ta kniha je prostě fantastická.
Ohromně se mi líbil humor v knize.
Jsem ráda za ta sprostá slova, protože to do příběhu hezky zapadá a je autentičtější.
Příjemná změna je, že tam jsou ilustrace, které se mi moc líbily.
A já osobně jsem si fakt oblíbila Gabriela.
Miluju to....jdu shánět další díl...
Tuto knihu jsem četla opravdu pomalu. I když jsem čekala úplně jiný příběh, vyprávění posledního Stříbrosvatého bylo úžasné. Po celý příběh nás provází záhada. Příběh začíná v cele, kde Gabriel de Léon vypráví svůj příběh. Provází nás od úplného začátku. Zjišťujeme, že není obyčejným člověkem. Ocitáme se mezi zdmi San Michon, kde se cvičí novici Jedné víry, aby se stali Stříbrosvatými, bojující s upíry. Ačkoli oni sami jsou jimi napůl. Nechybí ani špetka romantiky, kdy se seznámíme s Astrid, budoucí sestrou. Kniha má mnoho spádů. Sledujeme Gabrielovi cestu v San Michon a a tu, která se odehrává o spoustu let později. Honba za svatým Grálem, která by ukončila Dnesmrt. Příběh je fascinující, i když tolik sprostých slov jsem v knize snad ještě nečetla. Ale nějak si bez nich to vyprávění nedovedu představit. I když je kniha opravdu obsáhlá, nenašla jsem žádná prázdná místa, příběh nedrhl, vše dobře popsané, postavy i místa. Už se těším, až vyjde další díl.
Nějak mi to přestalo v polovině bavit. Gabriel i Dior nejsou sympatičtí, celý je to depresivní. Poslednich 20% knihy par ocekavanych prekvapeni. dalšího díl si nedam.
Tak docteno, a i kdyz mi prislo, ze nektere veci tam byli zbytecne, stejne se to cetlo samo. Jay Kristoff pise fakt skvele, libili se mi taky ilustrace. Na konci nam predhodi, co se asi bude dit, ale nikdy neni nic jisteho. Vulgarismu a pospojovanych nadavek je tu hodne, ale zvykla jsem si. Kniha je svizna, pribeh je ve dvou rovinach, tak jsem zvedava, co bude dal. Doufam, ze druhy dil bude prelozen brzo. Kdo ma rad upiry, tohle dilko se mu bude libit.
Úžasné! Nic jiného nemohu říct. Je v tom vše! A navíc tito upíři nejsou jako z Twilight ságy, toto jsou opravdový drsní chlápci, co si těch pět hvězdiček opravdu zaslouží!!!!!!!
Jay Kristoff psát knihy opravdu umí, a tato není výjimkou. Kniha se nádherně čte, téměř 800 stran uteče jako voda. Každý si v ní najde to, co ho baví. Vytkla bych sice pár detailů, ale i tak se jedná o jednu z nejlepších knih za poslední dobu. Už aby byl druhý díl.
Rozhodně pro mě velké překvapení. Ne, že by kniha byla absolutně perfektní, přesto dávám těsných 5 hvězd. Očekávání jsem neměl příliš vysoko, přece jen je Kristoff známý spíše jako YA autor a bál jsem se, že Říše upíra bude tak nějak skrytě spadat do této kategorie. Ne že by tam nebyly náznaky, ale jde rozhodně o knihu pro dospělé publikum.
Velmi oceňuji postavy a zejména hlavního hrdinu. Gabriel de León mi připadal jako něco mezi zaklínačem Geraltem a pistolníkem Rolandem. Cynický hrdina, který rozhodně není bez poskvrny. Ani ostatní postavy ovšem rozhodně nejsou psané špatně a jednají realisticky. Svět a jeho zákonitosti také vypadají velmi slibně. Nechci po jedné knize říct, že je vše propracované, ale rozhodně to má velký potenciál. Také velmi oceňuji, jak "vizuálně" dokáže autor psát. Jeho popisy barev, světel apod. velmi pěkně podporují představivost. Celý příběh působí velmi temně, depresivně a jednoznačně v grimdark stylu, což je něco, co já prostě můžu. Upíři jsou popsáni velmi zajímavě. Ne snad úplně originálně, ale velmi dobře zapadají do celého konceptu světa v této knize a snad v budoucnu i sérii. Zvraty v knize byly sice vesměs velmi dobře očekávané a odhalení byla spíše o tom, "kdy" to přijde, než "jestli" nebo dokonce "co" přijde, přesto jsem většinu doby čtení byl v napětí. Oceňuji také pěkné a srozumitelné střídání časových linií, což vytvářelo také velmi pěkné příležitosti k částečným, leč neúplným odhalením.
Samozřejmě lze najít i negativa. Vadilo mi v některých částech zbytečně mnoho vulgarit a než jsem si zvyknul tak i podle mě zcela nesmyslné používání francouzských slovíček. Nevím, jestli to mělo nějak tvořit atmosféru nebo co, ale občas vhozené "oui" nebo "ma famille" mi připadalo spíše trapné, než co jiného. Nepříliš kladně hodnotím i ilustrace - ne že by nebyly hezké, ale jejich styl mi prostě k příběhu neseděl. Všichni upíři na ilustracích vypadali velmi žensky - dlouhé vlasy, postava na cca 50 kg apod. Prostě mi to nesedělo k jejich popisům a činům v knize. Poslední věc, kterou zde uvedu je autorova vášeň ve vytváření nových složenin ze slov. Kdyby těch novotvarů bylo pár, tak mi to nevadí, ale tady se to přímo hemžilo výrazy jako "dnesmrt","hlubozima" nebo "srdcekrev". Možná částečně na vrub překladu, ale silně pochybuji. Spíše si myslím, že podobně jako s francouzštinou se autor prostě snažil být cool, ale nakonec je to spíše trapné.
Veskrze všechna zmíněná negativa jsou ovšem drobného rázu a kolem poloviny knihy už jsem si zvyknul a dále se mi povedlo nepříjemnosti ignorovat. U téhle knihy pozitiva jednoznačně převažují. Moc hezký příběh zasazený do velmi přitažlivého světa. Tahle série má rozhodně velký potenciál a je vidět, že autor umí. Jen by se měl trochu srovnat s tím, že píše sérii, která není YA a nesnažit se být za každou cenu cool. I přes ohromný potenciál by nejspíš nebylo těžké sérii druhým dílem zcela zkazit. Dávám 5* s odřenýma ušima, u dalšího dílu už tak mírný v hodnocení nebudu a jsem zvědav, jestli Kristoff udrží nasazenou laťku.
Po pár nedávných zkušenostech jsem se bála, že se v množství stránek děj rozplyne a budu to zajímavé pracně hledat a přeskakovat nezáživné úseky...
Zodpovědně teď můžu říct, že u tohohle příběhu nic takového nehrozí! :-D
Kniha je plná akce, vtipu, odvahy, dokonce i průserů.... Má to hlavu a patu, stránky utíkají rychle, podobně jako se s tím hlavní hrdina moc nemaže :-)
Velmi dobrá kniha. A teď bych prosila pokračování (!), protože skončíte tam, kde nejvíc potřebujete vědět, co bylo dál :-D
Kniha mi ležela na poličce už nějakou dobu a nějak jsem se k ní nemohla dostat. Teď po přečtení se popadám za hlavu, jak je sakra možné, že jsem ji nečetla dřív. Říši upíra zařazuju mezi mých top 5 knih. Kniha je dlouhá, ale plná akce a velice dobře se čte. Postavy jsou skvěle promyšlené snad všechny.
Tak to bylo nečekaně skvělé počtení. Hlavní hrdina stříbrostvatý Gabriel de León je něco jako Tepmplář. Až na to, že v zemi upírů. Celá kniha je plná akce, napětí a nečekaně i romantiky (dokonce i té queer). Tahle lahůdka má bezmála 800 stran, ale slupla jsem jí jako malinu.
(SPOILER)
Super kniha! Moc be bavil styl vyprávění příběhu a i když víme, že Gabriel přežije všechny díly série, které zřejmě povedou k jeho zatčení na hradě dyvoků, pořád jsme napjatý příběhem a postavami v něm.
Na začátku knihy mi moc nesedlo pár dialogů mezi postavami, které mi přišli úplně mimo. Zkrátka takhle by mezi sebou lidí nemluvili, ale nevím jestli je to spíše vinou překladu, nebo autora.
Líbí se mi, že autor je nejspíše hráčem DnD a celá skupina kolem grálu je očividnou narážkou na povolání z 5e. Asi bych čekal, že se bude jednat o skupinu, se kterou sám autor hrál nebo hraje.
Za mě skvělý a akční příběh, doplněný o velké emoční vypětí postav.
Musím přiznat, že styl vyprávění mi dal zprvu trochu zabrat, ale jak jsem si zvykla, už se kniha četla sama a bylo to jízda!
Od australského autora Jaye Kristoffa jsem nikdy nic nečetl. A když jsem uviděl v knihkupectví přebal knihy s tak ponurou a současně přitažlivou ilustrací a upírskym tématem, byla to láska na první pohled. Krom toho se pod pěkným přebalem nachází znak rodu de Leónú. O upírech jsem žádnou fantasy (nepočítám Kotletu) nečetl, tak jsem si řekl proč ne. Po zběžném prolítnutí autorova profilu na databází knih jsem zjistil, že krom fantasy píše i sci-fi a o upírech už něco napsal - takže to nemusí být tak špatné. Nechal jsem to volně plynout a začetl jsem se. Kniha sleduje osud bledokrevného Gabriela de Leóna a jeho příběh. Co se mně na knize líbilo jsou vesměs krátké kapitoly. Současně je příběh rozdělen do 6 menších částí (nazývané knihy). Budoucnost se prolíná s minulostí a přítomností, kdy hlavní hrdina vypraví svůj příběh a skáče tam i zpět, ze začátku mě to štvalo, ale brzo jsem pochopil, že to má svůj význam. Ať se časy měnily jak chtěly příběh plynul bezproblému. Co mě malinko iritovalo byla skutečnost, že Říše upíra se vychází z premisi, že všechny upíři jsou Francouzi. Často mě oi, madonoiselle a podobá slova lezla krkem. Prostředí jako takové mně připomínalo evropský středověk se vší paradou. Milovníci krve a různých tělesný tekutin si také příjdou na své, díky bohu v omezenější míře než u Kulhánka, Kopřivy nebo již zmíněného Kotlety. Jste-li milovníci upírů, ve fantasy prostředí jste jako doma, snesete nějakou tu vykuchanou mrtvolu a zajímá vás svatý grál. Tak je Říše upíra tou pravou četbou.
Čtení knihy Říše upíra se pro mě změnilo v takové menší utrpení. Prvních 500 stran bylo neuvěřitelně utahaných. Občas se objevila nějaká zajímavější chvilku, ale jinak prostě nic záživného. V ději se střídali 3 dějové osy a jejich uspořádání postrádalo smysl, protože kromě části která byla jasná a odehrávala se v "součastnosti" mi seřazení ostatních částí, které byli z minulosti přišlo opravdu zvláštní.
Můj slovník sprostých slov se rozrost asi na trojnásobek a některé z nich bych nespíš neuměla ani zopakovat. Celkově pro mě styl psaní nebyl úplně šťastný a vlastně jsem byla ráda když jsem se začala blížit ke konci.
Musím ovšem ocenit nádherné grafické zpracování knihy a ilustrace doplňující příběh a velmi přesně vystihující jednotlivé scény. Zaujalo mě i to jak byl svět vypracovaný a myslím, že kdyby chronologicky děj více dával smysl a možná pár částí bylo osekáno bavilo by mě to hodně. Protože námět jako takový mě opravdu zaujal, jen to pojetí mě s každou další stranou pomalu ubíjelo.
Posledních cca 200 stran už jsem z knihy měla lepší pocit, ale ta zdlouhavá cesta k nějakému zajimavějšímu obsahu mě natoluk znavila, že už jsem si ani tuto část nedokázala pořádně užít.
Nejsem si jistá jestli se ještě pustím do nějaké další knihy od tohoto autora, protože přestože za obálku a ilustrace bych dala 5/5* tak za příběh bych to dotáhla tak na 2/5*. Takže se řadím k té hrstce, kterým tato kniha spíše nesedla.
Kniha mě pohltila a těžce se mi s ní loučilo. Nemůžu se dočkat druhého dílu. Říše upíra je čtivé fantasy odehrávající se ve světě, kde vlivem nedostatku slunečního záření dostala krvežíznivá monstra možnost řádit i ve dne a rozšiřovat své řady. Dějově se střídá několik časových linií. Ač nejsem fanoušek tohoto řešení knih (vlastně i filmů), příběh může působit neuceleně a mnohdy i kvalita jednotlivých linií dost kolísá, tady to fungovalo. Možná díky tomu, že má Říše upíra svého vypravěče, který vše řídí a období Gabrielova mládí je stejně zábavné, jako jeho dospělost. Gabriel má všechny vlastnosti, které máme u hrdinů tohoto typu rádi. Drsňák, který to umí s mečem a jakmile někoho chrání, je ochoten jít přes mrtvoly. A když už jsme u toho meče, i samotné souboje jsou velmi zábavné. Líbí se mi možnost rychlé regenerace. V soubojích tak není nutné držet se zpátky, jsou brutálnější a i klaďas může dostat pořádnou nakládačku, aby později protivníka na oplátku pekelně rozsekal. A nepotřebuje se polovinu knihy zotavovat. Pokud máte rádi temné fantasy, s Říší upíra nešlápnete vedle.