Říše upíra
Jay Kristoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491258/bmid_rise-upira-66z-491258.jpg
5
472
472
Říše upíra série
1. díl
Ze svatého poháru posvátné světlo povstane, Věrná ruka svět na správnou cestu dostane. A pod dohledem sedmera mučedníků očí pak pouhý člověk nekonečnou noc skončí. Od posledního východu slunce uplynulo dvacet sedm let. Celou tu dobu vedli upíři válku proti lidstvu a nyní v moři temnoty přežívá jen pár jiskřiček světla. Gabriel de León je člen Stříbrného řádu, který měl bránit svět před stvořeními noci. Z bratrstva však zbyl už jen on a teď je nucen ve vězení vyprávět svůj příběh. Příběh o legendárních bitvách a zakázané lásce, o krvavých válkách a Věčném králi. A hlavně o poslední naději lidstva: grálu!... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Empire of the Vampire, 2021
více info...
Přidat komentář
Kristoffovi knihy mám v knihovně už dlouho a pořád čekaly. Otevřela jsem Říši upíra a už ji neodložila. Mistrovské, úžasné a živé. Styl psaní autora je natolik svěží oproti ostatním, natolik živý, že mě pohltil. Jdu na sérii Nikdynoc a rozhodně si koupím další knihy tohoto autora. Je to plnokrevná, energická fantasy, jakou chci číst. Obávám se, že se mi po Kristoffovi bude hledat těžko srovnatelně kvalitní fantasy kniha... Smekám!
Tak tohle mě strašně bavilo!!! Já to říkám furt, že tenhle pán umí psát!!!
Ale od začátku. Obálka je dokonalá a co jsem ocenila, že je kniha nádherná i pod přebalem. Zpracování perfektní - mapa, nádherné ilustrace, krásně rozdělené jak úseky příběhu tak i kapitoly samy.
Příběh - perfektní za mě přijde že je zpracovaný tzv. vzpomínkovou verzí. Navíc se to odehrávalo ve 3 časových liniích. Děsila mě malinko velikost knihy, ale ve finále to uteklo ani nevím jak.
Mám tam i podtrhané věty a i kuriozní nadávky (ty mě hodně bavily). A rozhodně si přečtu další díly, Chci totiž přijít na to, kdo je tenhle "černý lev" ve skutečnosti zač.
Boží Boží a ještě jednou Boží!
Čtení jsem si vážně užila i když si nejde nevšimnout až přílišné podobnosti se Zaklínačem: Gabriel jako Geralt, Dior jako Ciri, Astrid jako Yennefer, San Michon jako Caer Morhen. Příběh poutavý, ale musela jsem si zvyknout na bohatý květnatý jazyk vypravěče. Co ruší při čtení je velké množství divných složenin slov a někdy až uširvoucí zvláštní nadávky. Také délka byla trochu ubíjející a nedokážu si moc představit x dalších dílů o tomto rozsahu. Ovšem zakončení příběhu bylo velkolepé a natřískané akcí do poslední stránky. Doplnění příběhu o ilustrace není špatný nápad, ale asi ne stylem jakési pseudomangy, kdy mají postavy hodně špatně zpracované ruce, malé a divně pokroucené.
Nebudeme si klamať, Ríša upíra mi dala dosť zabrať, ale poďme pekne poporiadku. Neskutočne oceňujem Kristoffovo spracovanie už dosť otrepaného námetu o upíroch. Je to drsná, temná fantasy obsahujúca kopu krvi, násilia, smrti a upírov zobrazuje ako ozajstné monštrá. Postapokalypticky svet, v ktorom sa príbeh odohráva je čitateľsky atraktívny, ale jeho budovanie v rámci príbehu nepovažujem za celkom zvládnuté. Miestami to totiž bola strašná nuda. Poznámky pod čiarou, ktoré sme mohli vidieť v Nikdynoci, a ktoré text výrazne odľahčovali tu nenájdeme, čo je veľká škoda. Tiež mi celkom nevyhovoval retrospektívny štýl rozprávania, ktorý príbehu výrazne ubral na napätí. Celkovo knihe hodnotenie zachraňujú tri veci. Výborne napísaná hlavná postava Gabriela de León. Tento chlapík mi sadol a veľmi ma bavil. Potom je to pre mňa veľmi zaujímavý magický systém, ktorý by sa dal nazvať ako akési pseudokresťansvo v kombinácií s krvavou mágiou. Dúfam, že hlavné tú autor v ďalšom diely viac rozvinie. A na koniec je to silný, akčný záver s významným nečakaným zvratom. Jazyk knihy je vulgárny, pre autora typický, takže by to nemalo nikoho prekvapiť. Nechcel som knihe dávať tri hviezdy, lebo do kategórie priemer určite nespadá, takže dávam štyri, ale čítajte skôr tri a pol.
Příběh nebyl špatný. Místy byl napínavý, některé postavy byly sympatické. Tím ale pozitiva končí. Vytvořené náboženství je podivně předělané křesťanství. Bohužel ale nepůsobí jako záměrný odkaz, nýbrž jen jako výpůjčka, jelikož autor neměl dostatek inspirace. Příběh kopíruje klasickou fantasy šablonu, kdy se k hlavnímu hrdinovy přidává družina, což není nutně na škodu. Co mi ale velice vadilo byl styl vyprávění. Zatímco se ve fantasy běžně používá postava učně a učitele pro zasvěcení do světa, zde autor využil dvě postavy, které jsou s chodem světa obeznámeny. Tím pádem vznikají velmi podivné rozhovory, kdy si postavy navzájem sdělují fakta, o kterých oba ví, že je znají, pouze je musí vyslovit nahlas. To vše působí neskutečně nepřirozeně. Přitom autor se věnuje i dětství hrdiny, tedy tyto informace nám mohl podat v této fázi a vše by bylo přirozené. Další velké mínus je jazyk, zde za velkou část může možná i překlad. Jazyk si hraje na rádoby vzletný, ale vše je nedotažené a nesmyslné (- Ústa zamčená jako tajemství - a podobné perly) zde by stačilo vložit lehký forshadowing na jakékoli z tajemství, která v knize jsou a větu dokončit nějak smysluplně. např. - které mu matka nikdy nesdělila - . Ale tak se zde neděje a takové podivné věty se táhnou celou knihou a je jich opravdu požehnaně. Popisy bojů jsou nezajímavé a občas se v nich objeví také nějaký rádoby vznosný jazyk, který celou dramatickou situaci naprosto zničí (např. Když čepel létá jako motýlí křídla). Do tohoto vznosného jazyka autor vkládá plno vulgarismů, které působí nuceně a nepřirozeně. Ve spojení s francouzským posh přízvukem hlavního hrdiny vše působí jako dort Pejska a Kočičky. Dále se zde vyskytují nudné a zbytečné skoro sexuální scény pro mě velmi rušivé.
Celá kniha na mě působila jako nepřirozená nepovedená snaha o stylizace na vysokou fantasy psanou studentem prvního ročníku gymnázia na literárním semináři. Vše je velmi nedotažené a kvality se dotýká jen okrajově, což je škoda, námět by mohl být zajímavý pro oddechovou knihu. Slyšela jsem pár přirovnání k Zaklínači, což je absolutně nesmyslné. Tato kniha nemá žádná hlubší témata a vrstvy, propracovanost, experiment s narativem nebo cokoli z toho, co Zaklínač představuje.
Nidkynoc nebyla špatná, ale tohle je úplně jiný level. Kdy že má vyjít další díl? A ať má alespoň dvojnásobek stran! Skvělý......
No, tak tohle teda bylo! Hrozně mě to bavilo, ale zároveň jsem měla vždycky trochu problém se začíst do další části, která se vždy posunula v čase zpět a nebo dopředu. První díl příběhu je pěkně ukončen a je tam skvělé navnadění na další pokračování, do kterého se určitě vrhnu, až vyjde. Fantasy svět je skvěle zpracovaný, postavy jsou opravdu originální, žádné klišé, k tomu všechno to náboženství, postavení, atd. Celé to perfektně funguje. Ilustrace to krásně doplňují a celé to vytváří dokonalý celek.
Ze začátku jsem myslela, že mě trefí ze všech těch vulgarit a sprostých slov. A že jich bylo, i na místech, kde to nebylo třeba nebo kde mě to spíš rozladilo. Až jsem si říkala, proč to čtu, ale příběh mě bavil, děj ubíhal. Byla jsem ráda, že je kniha tak dlouhá, aspoň mi chvíli vydržela. A teď mě fakt zajímá, jak to dopadne a druhý díl sakra vyjde možná až příští rok v originále Empire of the damned, aspoň to psali na Wikipedii.
Jay Kristoff. Tak právě Jay Kristoff se stal mým oblíbeným autorem. Jeho dílo Říše upíra byla mou první knihou od něj a zabrala mi pár dnů, než jsem ji přelouskala. Přece jen to je slušná bichle, ale víte co? I kdyby kniha byla dvakrát tak obsáhlá, klidně bych si ji přečetla. Kniha má úžasné tempo od začátku od do konce. Autorův styl vyprávění mi neskutečně sedl a bavil mě. Kniha obsahuje hodně vulgární slova a musím říct, že jsem se i během čtení nějakému tomu slovíčku přiučila :-D Knihu vystihuje asi jen jedno slovo - BOMBA. NAPROSTÁ BOMBA. Samou nedočkavostí si snad okoušu všechny nehty na rukou a možná i na nohou, než vyjde druhý díl ! :-D
Toto bylo naprosto úžasné. Možná mám jednu malinkatou výtku a to, že mě to nevtáhlo tak moc do děje jak bych si přála a nebylo to jak u Nikydnoci. Ale i tak ta knížka byla úžasná.
Smekám před vytvořeným světem a především před krvelačnými upíry. Líbilo se mi jejich pojetí, jejich svět pravidla a všechno okolo. Stejně tak jako stříbrem oddění. Toto mi trošku připomínalo Zaklínače. Ve smyslu školy. Stejně jako Grál mi připomínal Šifru mistra Leonarda. Ale ten zbytek to byla neřízená bomba.
Moc se mi líbily originální nadávky, kterými autor okořenil příběh a také se mi líbil styl vypravování. To Kristoff prostě umí a ději to dodá to správné kouzlo.
Ovšem nejvíce mě oslovil Gabriel de León. To je skvělá hlavní postava. Já si ho zamilovala hned na začátku a na konci jsem se s ním jen těžko loučila. No a s kombinací s Diorem to byla prostě bomba. Jejich výměna názorů a rozhovory byly prostě úžasné a já se moc užívala. Kldině jich tam mohlo být i víc. Knížka je plná krve a násilí, ale také dojemných scén u kterým mi i ta slzička ukápla.
Dále bych chtěla pochválit za nádhernou obálku. Ta se mic líbí a zaujala mě hned na první pohled.
Jelikož knížka skončila tak jak skončila tak doufám, že se brzy dočkáme dalšího dílu. Toto byl krvavý upíří nářez a já bez pkračování dlouho nevydržím.
Naprosto skvělá kniha. Tolik stránek a ani jedna mi nepřišla zbytečná. Styl vyprávění se mi moc líbil, asi to není úplně pro všechny, pro někoho může být náročné se zorientovat, co bylo před 100 stranami, ale příběh je famózní. Úžasné jsou i ilustrace napříč celou knihou. Moc se těším na další díl
Objemnější knížky já můžu, člověk dostává totiž výrazně víc informací o celém světě a postavách, to mi opravdu vyhovuje.
Co se mě osobně opravdu líbilo bylo protknutí s Francouzštinou, a to navzdory tomu, že jsem se ji nikdy neučila. Většina knížek, které čtu jsou protknuty spíše angličtinou (kromě českých), takže tohle bylo skvělé osvěžení a dodalo celému příběhu svůj vlastní originální nádech. Chválím překlady některých slov.
Celý koncept světa a dnesmrti je myslím také zajímavý, většinou mi ta vysvětlení a přizpůsobení se situaci dávají smysl. Opravdu mě zajímavá, jak se tenhle osud světa vyvine. Hlavní hrdina je skvěle vybrán a můžete se těšit na drsňáka až parchanta s originální mluvou, který má na všechno svůj názor, podle kterého i koná a potkají ho v životě opravdu hodně těžké chvíle, to se odráží v příběhu. O drsné a epické souboje tu není nouze!
Na závěr - koncept vyprávění je téměř totožný se "Jménem větru", ale nijak mi to nevadí, není to běžné a mám ráda když se o postavě dozvíte, jak začínala s trochou předzvěsti budoucnosti. Jsem moc ráda, že knížka měla docela dost uzavřený příběh a že všechny linky neskončily jenom otazníky. A ty obrázky! ;)
Velice zajímavý příběh, který je vyprávěn hlavní postavou ve formě vzpomínek, tak je člověk zvědavý, jak se dostal, tam kde je teď. Začátek byl trochu pomalejší, ale pak příběh nabere rychlost. Těším se na další díl.
Pane jo, tak tohle se mi vážně líbilo. Knížku jsem přečetla jedním dechem. Fakt dobrý. Líbí se mi ten nápad s dnenocí. Díky ní dokáží noční příšery žít i ve dne a rozšiřovat nákazu. Jen by mě zajímalo, co budou za chvilku jíst :-D. Asi umřou hlady. Krátká doba populace.
Ale zpět k příběhu. Moc se mi líbilo, že příběh se vlastně vypráví. Hlavní hrdina je v zajetí a za úplatek vypráví své vzpomínky. Je to docela parchant, ale takový, kterému fandíte.
Náhodou se mi líbí, že vlastně skáče s vyprávěním sem a tam. Udrží to člověka ve střehu. Fakt je to promyšlený příběh a svět. Škoda, že vlastně vůbec nevím, kdy bude další díl.
Četla jsem ji dlouho, příběh se mi líbil. Jen to vůbec neutikalo. Obrázky v knize jsou naprosto nádherné.
Kristoff mi už Nikdynocí dokázal, že dokáže vytvořit skvělej příběh. Byl jsem trošku na vážkách, protože jsem si myslel, že kniha bude standalone a až někdy po půlce jsem zjistil, že je to první díl. Trvalo mi dlouho než jsem se začetl, ale u fantasy knížek to není nikdy na škodu pořádně pochopit nový svět i postavy. První polovina se tak trochu táhla, ale nakonec to vyústilo v luxusní příběh, kterej jsem ke konci hltal jako blázen, protože ty kráso, to byly zvraty. Pak už to jelo BUM BUM BUM! Doufám, že s pokračováním si autor pospíší.
Do knihy jsem se pustila s velkým zápalem. který mi vydržel dá se říct až do čtvrté části knihy. Kdy mi přišlo, že se čtvrtá a pátá část děsně táhla. Co se mi ale opravdu líbilo, byly doprovodné obrázky. Ty byly moc povedené.
Tato kniha byla mým prvním seznámením s autorem, styl psaní se mi líbil a nevadily mi ani nevšední nadávky, kterými kniha přetéká. Příběh je smutný, ale plný, víry, přátelství bratrství a lásky. Některé scény v knize jsou dost sadistické a kruté, ale to k tomu příběhu sedělo.
Co mi dělalo problém, stejně jako Jean -François jsem se těžko smiřovala s nechronologickým vyprávění příběhu. Gabriel de León vypráví svůj příběh, jak se stal bratrem Střibrného řadu, ale neřekne příběh celý a přeskočí v ději dal o nějakých 11 let a vypráví o Svatém grálu. Dělalo mi to problém se do knihy pořádně začíst, vždycky jsem si zvykla na děj a na postavy a pak najednou konec a zase jiný děj a jiné postavy. Proto jsem s knihou celkem bojovala a četla jsem ji celý týden, což je na mě dlouho.
Ke konci už se mi podařilo začíst, protože jsem čekala epický konec a hltala jsem stránky, kniha na mě udělala dojem, že čtu skutečný příběh a byla jsem napjatá jak to všechno dopadne. Bohužel epický konec se nekonal a teď jsem napjatá dále.
Trošku mě mrzelo, že v knize není až tolik legendárních bitev, díky kterým si Gabriel vytvořil svou pověst, možná v dalším díle.
Na můj vkus je kniha až moc dlouhá, neuškodilo by o pár stránek míň. Gabriel se stal mým hrdinou, i když on sám se za hrdinu nepovažuje. Kniha má nádhernou obálku a skvělé ilustrace uvnitř.
@patricie_s_knihou
Nedočteno - a i přes to si dovolím dát odpad. Knížka je to asi dobrá, jenomže se tu přinachomýtly dvě naprosto záporné postavy: Adéla Michalíková a Kateřina Stupková. To jsou ty pachatelky! Překladatelky, kterým se to hooodně moc nepovedlo. Nejsem ochotná se prokousávat k příběhu nechutnou vrstvou těžkopádného, místy smysl ani nedávajícího překladu, pardon.
Dalo mi to zabrat, ale jinak to byla jízda. Krvavá a drsná, ale sakra dobrá. Zpracování upírů skvělé, i jejich lovců, církev a její 'holy warriors' - všechno správně fanatické. Výprava nešetří na květnatých výrazech při popisu prostředí, ale vůbec to nevadí, jen to umocňuje pocit, že čtu zápis psaný nesmrtelným kronikářem. A ty vulgarismy mi zase vždy připomněly, že ten příběh vypráví starý, krví zbrocený, stříbrosvatý a v neposlední řadě pyšný parchant. Ocenila jsem popisy soubojů, které bylo jednoduché si představit.
V ději se sice skákalo tam a zpět, ale neměla jsem problém se v příběhu orientovat.
A ten small talk mezi postavami? Skvělé, bavila jsem se sarkastickým tónem a ironií, kterou jsem v kontextu chápala...jak jinak se chce člověk smát v tak krutém světě, který nám Kristoff na bezmála 800 stránkách krví a stříbrem maluje? :)