Rituál Turínského koně
Martin Skořepa
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399087/bmid_ritual-turinskeho-kone-7fm-399087.jpg
4
47
47
Když už vaši blízcí nezvládnou odečíst od stovky sedm. V televizních reklamách je stárnutí zobrazováno jako doba, kdy se vám tu a tam objevují šediny, ale pokud polykáte příslušné doplňky stravy, můžete zlézat Alpy a hrát si na honěnou s houfem růžolících vnoučat. Martin Skořepa zná jiné stárnutí. Próza Rituál Turínského koně ukazuje příznačné starosti padesátníků: odcházení rodičů i vlastní chátrání. Soužití syna po onkologické operaci a alzheimerické matky je bolestivé, utrápené, banální i plné každodenních drobných zápasů, kdy vás tělo postupně vyloučí z „normálního“ života. A jako by to všechno nestačilo, jsou tu ještě dvě roviny, v nichž se zápas s tělesnem odehrává: víra a homosexuální sadomasochismus. Skořepův hrdina nechce dojímat ani šokovat, je sebeironický a vtipný, nevyžaduje od čtenářů soucit ani účast. Jen nutí přemýšlet o těle a o duši.... celý text
Přidat komentář
Styl vyprávění, který mi skvěle sedl. Mám rád tuhle sarkastickou citlivost. Tíživé téma, odlehčené podání. Na to, že je to debut, hodně vyspělé. Škoda, že autor už nic nenapíše.
Rakovina, altzeimer, homosexualita, víra, BDSM... takhle to zní dost přeplácaně. V autorově podání to ale zní jako život.
Ke konci se setkávám s autorem v mém oblíbeném klubu a přemýšlím, zda-li jsme se mohli potkat i v reálu.
Gay vypravěč po nocích píše svoje glosy a rozebírá svoji víru a zkušenosti s orientací, zatímco se během toho stará o alzheimerem stiženou matku, která si ho plete se zesnulým manželem. Sem tam je tam nějakej vtipnej špek (Forman, "Cizák Kundera", "Po Šalamových Kolymských povídkách...") nebo myšlenka, navíc sám hrdina/autor je stižen nemocí, řekl bych, že krom faktu, že je to nejspíš silně autobio a že pro Skořepu krom jedné povídky, co publikoval rovněž v Hostu, byl tohle pozdní prozaický debut, se to určitě dá. Kupodivu to ani nepůsobí až tak bezútěšně, v literatuře je tendence dramatizovat realitu, kterou lidé obvykle tak nějak "akceptují", stejně je tomu i v tomhle textu a toho si cením, kupodivu to ale text nedělá tak vyčpěle bezduchým, jak je tomu obvykle u typických mainstreamových českých rutinérů (...autorů). Definitivně bych si to i někdy dal znovu, pokud by se mi to dostalo do rukou.
Mám tady docela zvláštní dotaz na čtenáře knihy. Četl jsem jako e-knihu a opravdu je ten konec tak neukončený, nebo mi tam chybí kus textu? (Poslední věta: ..., že by si ode mě žádnou knihu, i kdyby omylem vyšla, nikdy nekoupila.) Odpoví mi někdo? :)
Jinak se mi kniha líbila. Jazyk zajímavý, obrazy , které se člověku poněkud dostanou někdy až pod kůži. Jen s tím koncem jsem poněkud na rozpacích...
Myslím, že to je veľmi dobrá kniha a upútala moju pozornosť omnoho viac, než všetky tie súčasné ospevované české autorky. Je veľmi surová, naturalistická a smutne pravdivá. Dal by som viac hviezdičiek, ale strašne ma nebavili tie pasáže, kde autor rozjímal nad nejakými (pseudo) filozofickými úvahami o biblických motívoch, to bolo naozaj nudné a knihu to dosť degradovalo. Ak by písal len o vzťahu k mamke a o svojich gay chúťkach, a svojich stomických problémoch -bol by to parádny smutno ostrý kontrast. Ale tie biblické metafory boli fakt zbytočná omáčka. Každopádne kniha rozhodne stojí za prečítanie!
Když pominu všechna témata, která se v beletrii příliš nerozmazávají, všechnu tu až jízlivou sebeironii, vyzrálý styl a koneckonců i tu zajímavou osobnost, která za tím vším je, už jen kvůli letmé charakteristice M. Formana stojí za to Rituál přečíst. Slzy smíchu mi stoupají do očí, kdykoli si na ni vzpomenu...
Chvílemi drásavé, chvílemi zábavné - a velmi, velmi autentické. Ironicky (ale jen trochu) vzato, tématem je víra (čili prodírání se k té osobní), naděje (že nic horšího než následky rakoviny a ACH už nenastane) a láska (k tomu, co zbylo z rodiče, k tomu, co zbylo z přátel, k tomu, co zbylo z vypravěče). Jako základní pocit vnímám únavu. Oceňuji jazykovou vytříbenost. A doporučuji přečíst najednou - k té bolesti, zlosti a zároveň smíchu se člověku dost špatně vrací...
Psychologicky velice hutné téma, zpracované spíše v obrazech a úvahách než v jasné dějové lince. Doporučuji každému, kdo se stará o svého nemohoucího bližního s podobnou diagnózou.
Krásný jazyk, mísení velmi "světských" a spirituálních témat. Realistický popis škály pocitů člověka, který je odhodlán postarat se do poslední chvíle o matku trpící demencí, to vše podáno s nadhledem a sarkastickým humorem. Jen ten konec vyznívá trochu do ztracena...
Naprosto obdivuhodný niterný popis péče o maminku trpící Alzheimerem. Nemilosrdné odhalení složité a komplikované osobnosti autorského subjektu. Jsem zvědav na další knihy, na to, kam se autor posune.
Rituál Turínského koně
konfesijní zápisky? stylizované úvahy? možná, rozhodně ne román... text, pokud chce být beletrií (a to chce, protože metaliterární prvky nárazově obsahuje), je formálně i obsahově nedotažený (tištěn je obrovským tučným písmem a s velkým okrajem, aby vydal na knížečku i tak útlou jak žiletka), mluvčí se neobrací k adresátovi s nějakým sdělením, naopak se obsedantně zabývá sám sebou a spoléhá na svůj cynicky groteskní životní osud a výlučnost prostředí, v němž se pohybuje: stárnoucí homosexuál a masochista se musí po rakovině konečníku (ten je mu zašit a na břiše upraven vývod) vzdát oblíbených BDSM hrátek v nějakém soukromém klubu pro menšiny, tak se začne hledat v katolické víře a pseudojungiánských příručkách; otec, který ho zavrhl, už zemřel s demencí a matka s ní k brzké smrti spěje, přesto si ji vezme domů z LDN a pokouší se o ni starat... to je jistě smutné i hodné obdivu/soucitu (?), ale nic víc... mluvčí nedospívá k žádnému řešení, poznání, obratu ve smýšlení... nevím, co si z toho vzít