Jeden za druhým
Chris Carter
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452904/bmid_jeden-za-druhym-cb2-452904.jpg
5
2585
2585
Robert Hunter série
< 5. díl >
Když detektivu Robertu Hunterovi ze Speciální sekce vražd losangeleské policie zavolá anonym, aby se podíval na jednu webovou stránku, vypadá to jako podivný žert. Jenže online vysílaný přenos, určený jen Hunterovým očím, zachycuje popravu neznámé spoutané oběti. A volající nechce, aby se detektiv jen díval, má se zločinu také účastnit, a odmítnutí nepřichází v úvahu. Vzápětí je mrtvola neznámého nalezena, a tak se ukáže, že nešlo o trik ani počítačovou animaci. Členové losangeleského policejního sboru využijí spolu s odborníky z FBI vše, co mají k dispozici, aby elektronickou cestou vysílání vystopovali. Ovšem tenhle zabiják není žádný amatér a dokonale se připravil, než s policií rozehrál hru „chyť mě, než znovu zabiju“. Ještě dříve, než Hunter a jeho parťák Garcia stihnou řádně rozjet vyšetřování, totiž vrah zavolá znovu. Nabídne novou adresu webové stránky. Novou oběť. A svůj přímý přenos tentokrát promění ve vražednou reality show pro širokou veřejnost, kde každý divák může přihodit rozhodující hlas.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2020 , BB artOriginální název:
One by One, 2013
více info...
Přidat komentář
Je mi jasné, že teď půjdu totálně proti proudu, ale ani nevíte, jak moc mě to tentokrát mrzí, protože mám předchozí díly série rád…
Já opravdu nevím, co se u tohoto dílu stalo, ale pro mě to byla prostě katastrofa. Celkově na mě kniha působí jako prvotina mladého autora, kterou zatím nikdo nestihl proškrtat. Neustálé nekonečné dialogy, v nichž se to hlavní dozvíte v prvních dvou větách, ale i tak musíte poslouchat pořád opakující se dialog znovu a znovu. A to tam bylo několikrát. Jako by všem postavám kleslo IQ o 50 %.
Hlavně ke konci bylo několik okamžiků, kdy se postavy strašně něčemu divily, ale já o tom věděl už 20 kapitol dozadu. Vážně si autor myslel, že mě hrozně překvapí zvratem, na který mě zcela očividně navedla před nějakým časem kapitola, která by tam jinak byla úplně random? A ano, já chápu, že pro postavy to tam třeba mělo smysl, ale nemůže to pak autor omílat na několika stranách. To bych čekal u začínajícího autora, ale u Cartera ne…
Co se toho IQ týče, jak já nemám rád jejich šéfovou. Už v poslední epizodě podcastu jste mohli slyšet, že se řadí do mých top pěti nejhorších postav vůbec. Člověk by řekl, že na postě šéfa bude někdo (alespoň teda v knize), kdo tam bude mít co nejvíce zkušeností, ale chyba lávky. Paní šéfová (ano, je tak důležitá, že si pořád její jméno nejsem schopný zapamatovat) se neustále diví naprostým banalitám, a kdyby tam neměla Huntera, tak snad ani neví, že pracuje na policejní stanici. To vše už jsem říkal u minulých dílů, ale v tomhle mně přijde, že si autor vyloženě řekl, že nám ukáže, jak moc hloupá ta postava je. Bohužel jsem si poměrně jistý, že to nebyl záměr…
V neposlední řadě mi přijde až trapno-vtipné, jak každá autorova kapitola musí nutně končit nějakým zvratem, ve kterém se v podstatě zastaví čas, aby hned o stranu vedle řekl, že o nic vlastně nešlo. Toho si během čtení možná tolik lidí nevšimne, ale když vám to audiokniha pokaždé podtrhne dramatickou hudbou, tak si to fakt vychutnáte.
Jakuba Saice mám jako interpreta (právě i v této sérii) velmi rád, bohužel tenhle rozjetej vlak ani on už nezachránil. Naopak mě jeho místy až afektované zpodobňování postav jen rozčilovalo, což bylo ale podle mě způsobeno hlavně mou frustrací než jeho samotným výkonem.
Ačkoliv mě to tedy mrzí, tento díl Huntera pro mě skončil opravdu tragicky. Jsem si jistý, že se do dalšího dílu stejně pustím a budu doufat, že mě tentokrát nezklame. Tento ale rozhodně doporučit nemůžu.
Opravdu by nemělo smysl postavit proti Robertu Hunterovi jiného soupeře než vysoce inteligentního, technicky vyspělého a hodně, opravdu hodně psychicky narušeného jedince. Bylo to opět velmi napínavé a drsné až se člověku tají dech a raději jsem to pak už nečetla před spaním. Takže doporučuji !
Až mě děsí, s jakou lehkostí a rychlostí se čtou takové hrůzy, které Chris Carter popisuje. Vždy je originální, nechutný a stále má čím překvapit. Doporučuji a těším se na další z Carterových počinů.
Teda to byl kvapík, tentokrát jsem měla pocit, že to hrozně rychle ubíhá a pořád se něco dělo. Původně jsem tipovala nějaké dárce orgánů, ale jako vždy Carter překvapil.
Pátý díl detektiva Roberta Huntera. Pět knížek a pět různých hrůzostrašných odlišných příběhů. Napínavé čtení až do konce. Líbí se mi styl psaní, popis, osoby, napětí.
Opět originální, velice napínavé a čtivé. Odhalení pachatele a závěrečná dohra byla famózní. Ani jsem nedýchal. Všem co čtou Cartera, pokračujte. Těším se na další, 6. díl .............>
Při čtení jsem si musela dělat pauzy, některé části pro mě byly fakt drsné, a to si myslím, že vydržím dost. Klobouk dolů nad způsobem psaní i tématem. Chvilku si dám pauzu a pak se vrhnu na další díl.
Když jsem knihu v noci četla, i jsem se bála :) .... Takové psycho dokáže napsat jedině Chris Carter. Nevím, kde všechny ty náměty hledá, ale jsou hodně, hodně děsivé....
Budu se opakovat, ale kniha se mi jako další ze série opět moc líbila. Nevím, kde Chris Carter chodí na náměty, ale četla jsem s otevřenou pusou a zatajeným dechem. Rovnou sem se vrhla na další díl.
Chris Carter dokáže v každém dalším díle překvapit. Napínavé od začátku až do samého konce. Žádné zbytečné kapitoly, které by se snažily vyplnit děj. Nic pro slabé povahy, některé pasáže stojí opravdu za to.
Četlo se samo a rychle. Napínavé po celou dobu, s gradací a skvělým koncem. Občas si říkám, kde se autor inspiruje...
Jsem zvědavá na další díl. :)
Opět skvělá práce, napínavé, strhující, superčtivé. Jako bonus překvapivý závěr.
“Věděl jste, že není možné udržet oči zavřené, když se topíte? Je to automatická motorická reakce, když lidskému mozku chybí kyslík."
Moje první kniha od Chrise Cartera a jsem nadšená, že jsem ho objevila! Nic lepšího jsem dlouho nečetla. Některé pasáže jsem tedy přeletěla přivřenýma očima, protože mi nedělaly dobře, ale děj a ukázka dnešní soc mentality lidí... Až strašidelné.
Bomba bomba a zase bomba. On to prostě umí. Vůbec jsem se nenudila nic prostě paráda, ale zatím vede Sochař smrti, ale mám před sebou ještě spousta dílů. Velice doporučuji
Ikdyž je to zase recyklace stejného schematu, který Carter používá ve všech svých románech (teď už by mně to ani nemělo překvapovat), musím uznat že tento román má i něco navíc. Kdyby jste se rozhodli přečíst si jenom jednu Hunterovku, měla by to být nejspíš tahle, nebo Zloba.
Další díl ze série, i když jsem měla mezi předchozím a tímto dílem delší pauzu, tak to vůbec nevadilo, protože jednotlivé díly série mají vesměs jednu věc společnou, a to je proč vrah vraždí, takže jsem i ráda, že jsem nečetla hned po sobě a trochu to proložila zase jinými knihami.
Zároveň jsem se ale ráda setkala s Hunterem i Garciou, ti dva už mi chyběli. Případ je opět hodně krvavý a nechutný, ale na to už jsme si u Cartera zvykli. Tentokrát vraha vlastně ani uhádnout nešlo, aspoň podle mě.
Kniha se opět četla hodně svižně, pomáhaly tomu i krátké kapitoly. Napětí bylo opět velké, zejména pak ke konci jsem musela číst dál a dál, abych věděla, jak to dopadne.
Jsem tedy hodně zvědavá, jak dopadne rozhodování ohledně otázky, na konci knihy (více psát nebudu, až něco nevyzradím, kdo už tento díl četl, tak ví, o čem mluvím, kdo nečetl, tak pochopí až dočte).
Hodnocení 4,25*/5*
Carterovi knihy se skvěle čtou, ale já si tuto sérii užívám o dost víc při poslechu. Jeden za druhým byl pro mě první díl u kterého jsem byla od začátku až do konce jako na trní a jen jsem čekala co ten psychopat zase vymyslí. Po dlouhé době se mi udělalo z knihy vážně zle.
Teď trošku lituji toho že nemám žádnou přiblblou romantiku, protože to bych teď potřebovala, než se pustím do dalšího dílu.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány americká literatura sérioví vrazi psychologické thrillery
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dvojitý kříž |
| 2016 | Zloba |
| 2015 | Jeden za druhým |
| 2013 | Noční lovec |
| 2016 | Já jsem smrt |
Po několika nepříliš povedených knihách jsem si zase spravil chuť! Tahle série je prostě sázka na jistotu. Další řezničina, na kterou jsem u Cartera zvyklý, která ale nebyla vůbec prvoplánová. Spíš se jedná o bolestné svědectví toho, jaké dokážou být lidi ovce. JEDEN ZA DRUHÝM posléze dostali to, co si zasloužili. Po odhalení pointy jsem se cítil rozbitý jako porcelánový hrnek. . .