Počátek
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368782/bmid_pocatek-8vp-368782.jpg
4
2744
2744
Robert Langdon série
< 5. díl >
Harvardský profesor symbologie Robert Langdon přijede do ultramoderního Guggenheimova muzea v Bilbau, aby se zde zúčastnil významného oznámení – odhalení objevu, který „navždy změní tvář vědy“. Pořadatelem společenského večera je čtyřicetiletý miliardář a futurista Edmond Kirsch, jenž se díky svým oslnivým supermoderním vynálezům a odvážným předpovědím stal celosvětově uznávanou osobností. Po zahájení společenské akce Langdona a několik set dalších hostů zcela uchvátí velmi originální prezentace; pečlivě naplánovaný večer se však najednou promění v chaos a hrozí, že Kirschův vzácný objev bude navždy ztracen. Langdon je v bezprostředním ohrožení nucen z Bilbaa uprchnout; doprovází ho při tom Ambra Vidalová, elegantní ředitelka muzea, která Kirschovi pomáhala provokativní společenskou akci zinscenovat. Společně se vydají do Barcelony za nebezpečným úkolem: nalézt záhadné heslo, s jehož pomocí odhalí Kirschovo tajemství. V cestě jim však stojí zákeřný nepřítel, který se nezastaví doslova před ničím…... celý text
Přidat komentář
Poslední Langdon. Od předešlého dílu jsem si dal pauzu, protože jeho závěr nebyl úplně nejlepší, ale přesto jsem se na Počátek těšil. Čím dál jsem se románem prokousával, tím mé nadšení více a více opadalo až k bodu, kdy se změnilo v nechuť.
Čekal jsem opět osvědčenou šablonu, kdy prófa s lepou děvou pobíhá po možných i nemožných místech, luští jeden rébus za druhým, zatímco tajemný padouch drží v jedné ruce stopky a v druhé košíček s granáty. Čekal jsem hektickou akci, napětí a překvapivá rozuzlení. V téhle knize nic z toho není. A když, tak jen stín. Nepatrný, rozmazaný a zbytečný stín Roberta Langdona a Dana Browna.
Táto kniha ma úplne pohltila od prvej strany. Dej bol pútavý a napínavý, hoci som koniec vytušil pomerne skoro. Intenzívne čítanie ma držalo v strehu až do poslednej vety. Celkovo hodnotím knihu veľmi pozitívne a vrelo ju odporúčam. Napriek očakávanému záveru som si čítanie užil.
….Winston : “…Pak mi dovolte, abych vám položil slavnou otázku:Žil byste raději bez lékařství, elektřiny, dopravy a antibiotik, nebo bez fanatiků, kteří vedou války kvůli smyšleným příběhům a imaginárním duchům?
Langdon mlčel.
“A přesně o to tu jde, pane profesore. Aby mohla sladká věda vládnout, musejí být nejdřív temná náboženství ta tam.
…Pozdně odpolední slunce se opíralo do věžiček baziliky Sagrada Família, které vrhaly široké stíny přes Placa de Gaudí na fronty turistů čekajících na vstup do chrámů.
Stál mezi nimi i Robert Langdon, sledoval, jak milenci fotí selfíčka, turisté natáčejí videa, děti poslouchají hudbu ze sluchátek a ostatní kolem píší textovky nebo updatují svůj profil- a nevěnují sebemenší pozornost bazilice, vedle níž stojí…
P.S. Budeš mi chybět, Longdone….
Dostane se čtenáři strhujícího puťáku po evropských pamětihodnostech (protože v USA mají maximálně White House a Pentagon a potom dlouho dlouho nic)? Bude v ději figurovat nějaký bambiliardář (protože takový člověk není omezen mantinely obyčejného člověka)? Bude v ději figurovat někdo s geniální myslí (protože s kým by Robert vedl učené dišputace lovené ze své bezedné eidetické paměti)? Bude v ději figurovat nějaká samica s vlasy po otci a postavou po matce (protože Robert je gentleman a občas čtou Brownovy thrihlery aj muži)? Budou v románu zpochybněna některá hluboce zakořeněná dogmata a dostane se lidstvo na samotný okraj své existence? Bude tempo událostí nesnesitelně gradovat? Budou sdělená fakta náhle převracena, zpochybňována nebo utahována do spletité pavučiny konspiračních teorií?
Kdo si oblíbil knihu Šifra mistra Leonarda a postavu Roberta Langdona, největšího symbololololologa všech dob (experta ve vědním oboru, který snad ani neexistuje) a je ochoten se nechat vtáhnout do Brownova světa plného klišé a chce znát novou verzi odpovědí na výše uvedené dotazy s tím, že si u toho oddechne a pobaví se, tak směle dál, s chutí se začtěte...
Tentokrát mi ovšem "román" hned tak nevyšumí z hlavy a to z toho důvodu, že jsem v něm narazil na mnou doposud neslyšené slovo, a to na slovo "příklopec". Pochopil jsem z kontextu, že buď autor nebo tedy spíš překladatelé jej používají jako synonymum pro slovo poklopec, ovšem doposud jsem nenalezl toto slovo v žádném slovníku spisovné češtiny, ani v žádném anglicko-českém slovníku. Buď to slovo do knihy vpravili sami Ilumináti nebo jej do českého vydání románu vpravili sami překladatelé. Naštěstí, i přes toto neexistující české slovo, snad nebylo autorem zamýšlené vyznění románu příliš pozměněno...
Další skvěle napsaná kniha od Dana Browna. Výborně zvolené téma. Znepokojivě nadčasová kniha. Výborně vystavěný příběh se zajímavou zápletkou.
Je to kniha i na zamyšlení, co s námi mohou moderní technologie.
Jednoznačně doporučení.
Nevím, jak to přesně popsat.. neskutečně čtivé, zároveň nudné a zdlouhavé... Snad mi rozumíte :-). Nejoblíbenější knížka to nebude, ale jsem ráda, že jí mám v knihovně.
Byl to docela příjemný díl, ale napětí se udržovalo na můj vkus příliš dlouho a oproti prvním dílům. Fajn závěr celé série, od třetího dílu šlo napětí trochu dolů, přechozí díl mě vyloženě nebavil. Jsem celkem rád, že jsem se k této sérii dostal, první díly byly opravdu skvělé čtení, ale ta sestupná tendence byla hodně cítit. Určitě se k ní vracet už nebudu, ale náměty všech knih jsou rozhodně zajímavé a stojí za přečtení.
Známý futurolog Edmond Kirsch chystá oznámení velkého objevu, který může zásadně ovlivnit znalosti lidstva o jeho původu. Se svým objevem se pár dní před velkou prezentací svěří vůdcům několika světových církví, aniž by věděl (i když on možná ano), že si tím podepsal rozsudek smrti. Robert Langdom, jeden z jeho přátel a zároveň účastníků velkolepého odhalení, musí následně společně s budoucí španělskou královnou dokončit Kirschův úkol a objev zveřejnit ...
Dana Browna mám rád, (téměř) celou jeho tvorbu, a jeho knihy mohu číst opakovaně (aktuálně v originále), a vždy si v knize najdu něco, co mne nadchne. Ať už to jsou "konspirační" teorie, nebo jen úžasné lokace, kde se děj knih odehrává (Paříž, Řím, zde Bilbao a Barcelona). Tato kniha mi je ještě o chloupek bližší, protože technika, technologie a vůbec vše okolo mně baví a zajímá. A - i když dám této knize plný počet hvězdiček - mám s ní jeden osobní problém. Začnu trochu zeširoka - celé odhalení daného objevu, a objev sám o sobě, umělá inteligence, mi přijde tak úžasně podané, a kompletně ta myšlenka je tak boží (ehm, můžu v tomto kontextu použít toto slovo?), až mi na celém příběhu přišlo nejnudnější to co dělá Brownovy knihy Brownovými knihami. Akce, Robert Langdon, vraždy, konspirace, církve a celé to divadlo - na mne působilo v kontextu "velkého objevu" tak rušivě, že jsem při opakovaném čtení některé pasáže přeskakoval - a jen si vychutnával ono "odhalení" a místopisné popis Guggenheimova muzea v Bilbau, uměleckých děl Gaudího a Barcelony...
Podnětný střet dvou diametrálně odlišných světů, z něhož si odnáším řadu myšlenek k přemýšlení. Oceňuji hutné a koncentrované vyprávění, byla to opravdu jízda.
Nejslabší díl s Langdonem. Asi to, na co každý čtenář této knihy čeká, a co je zdaleka nejzajímavější, je konec, kdy se tedy konečně dozvíme odpověď na ty dvě klíčové otázky "Kde jsme se tu vzali" a "Kam směřujeme". I když z odpovědi na tyto otázky mi brada nespadla a odpověď na otázku "Kam směřujeme" by byla jednou z možností, kterou by asi spousta čtenářů napadla.
Ttéto knize zkrátka něco chybí. Chybí jí to co mělo Inferno i Šifra mistra Leonarda - veliké umělecké dílo a veliký umělec, jehož šiframi a hádankami by se hlavní hrdina zabýval a které by ho dovedli k ohromnému tajemství.
Langdon je sice sympaťák, ale už by se konečně mohl rozhodnout, kterou tu slečnu parťačku by teda rád.
A po Andělech a démonech mě už i unavovalo téma náboženství.
Takže Počátek mi nesedl. Ještě mě čeká Ztracený symbol, tak doufám, že po Andělecha démonech a Počátku si spravím chuť.
Mě se i tento díl velmi líbil. Asi i nadále mě trošku děsí umělá inteligence a čeho všeho může být v budoucnosti schopná. Ale příběh byl velmi hezky zpracovaný, tak jako díly předchozí. Velmi pěkně zpracované střety technologií a náboženství. Za sebe jedině doporučuji.
(SPOILER)
Knihu samotnou jsem nečet, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou čte Martin Sláma. Podle hlasu je to takovej pohodovej týpek a poslouchal se mi dobře.
A teď k ději: musím říct, že téma ateismus/věda versus náboženství/bůh se mi líbilo - hlavně to, jak se to do těch náboženskejch nesmyslů opíralo. A taky ta logika, kterou ve své prezentaci Edmond Kirsch použil, aby vysvětlil, na co přišel. Tímto mě Dan Brown dostal na svou stranu.
Ale má to samozřejmě i své "ale". A těch "ale" je více, ale nevím, jak to napsat v množném čísle. Tak předně je to ta představa umělé inteligence, kterou zde představuje superpočítač Winston. To je totiž přesně ten hloupý způsob, jak si ji představuje laik. Takže jsem často kroutil očima, že se mi málem vykroutily z lebky ven.
Pak je to samozřejmě Brownovo nekonečné klišé, kdy je Langdonovou partnerkou opět žena, tentokrát dokonce budoucí španělská královna. Nebo to jiné klišé, že Langdon vždy většinu míst navštívil (několikrát) a cokoliv se mu přimotá pod čumák, tak nad tím vždy žasne nebo je ohromený. A pak samozřejmě ten spisovatelův styl, který se v jeho knihách absolutně nemění - něco nakousne, ale neprozradí, co to je. K tomu většinou vede dlouhá cesta přes několik kapitol a nakonec se z toho vyklube nějaká blbost nebo něco, co se dalo čekat. Prostě napíná něco, co není napínavé. A samozřejmě, jak jsme zvyklí, se dočkáme i těch zvratů, které už ani nepřekvapí... leda byste od něj nikdy nic nečetli.
Líbí se mi, jak protinábožensky se tady vystupuje a plně se s tím ztotožňuji. Jako kniha ale... nic moc.
(SPOILER)
Láme mi to srdce, protože jsem ještě po Infernu, které se mi moc nelíbilo, Browna hájila, jako dobrého spisovatele. Ano, je to tak trochu sci-fi, ale vždyť číst se to dá. Nu dobře, kromě Inferna jsem četla jen Šifru mistra Leonarda, a už v té době jsem byla pod těžkým vlivem poměrně dobré filmové adaptace, takže zas takový odborník na Brownovu tvorbu nejsem. Ale Počátek? Snad je to jen mou vinou, možná jsem četla nepozorně a spoustu věcí, které se mi nelíbily, nebo mi v knize chyběly, jsem možná jen zapomněla. Ale stejně mám po přečtení takový nespokojený pocit, jako když vám po nějakém pití nebo jídle zůstane pachuť v ústech.
V prvé řádě zápletka. Nevím, jestli je to tím, že už žiju v době, kdy jsme si na určitou formu umělé inteligence tak trochu zvykli, ať už přímou zkušeností, nebo díky četným sci-fi seriálům a filmům na toto téma. Nu každopádně Kirschova teorie, alespoň její druhá část pro mě zkrátka nebyla tak šokující (tu první jsem sice asi pochopila, ale wow efekt se taky nedostavil). A byla jsem vlastně tak trochu zklamaná, protože autor si vybral dobrý cíl, ale trefil se na jeho samý okraj, který podle mě nestačí k tomu, aby z něj všem církvím světa spadla čelist. V tom námětu byl obrovský potenciál na téma "lidé hrající si na bohy a tvořící novou formu bytostí", který ale nebyl vytěžen na maximum.
Také mi přišlo, že byl Brown při psaní děje tak trochu lenoch. U některých klíčových postav mi už zkrátka nestačí, že jejich charakterové vlastnosti jsou pouze konstatovány bez jakékoli backstory, která by jim dala pevný základ a postavu učinila skutečnější. Chápu, že například Valdespino byl konzervativní katolík, Brown nás na to upozorňuje hned ve dvou (ne-li více) kapitolách, ale já bych ráda věděla, proč je tenhle popis to první, co se ostatním postavám vybaví, když nad Valdespinem přemýšlejí. Měl Valdespino nějaký ultrakonzervativní projev? Zakázal rozvody, antikoncepci, něco takového?
Rozumím záměru autora udělat knížku napínavou. Ale je poměrně otravné a vyčerpávající, když se na konci téměř každé kapitoly dočtete, že postava A na něco přijde, je šokovaná, ukáže to postavě B, ta je taky šokovaná, obě pochopí, že to zcela mění situaci, ale čtenáři se tato pointa vyjeví až v následující kapitole, nebo po dvou dalších kapitolách, které se zabývají zase jinými postavami. Asi to tam nebylo zas tak často, ale kdyby tam toho bylo méně, nezlobila bych se. Ono to totiž po chvíli přestane bavit, protože se čtenář začne cítit tak nějak odcizeně. Děj ho do sebe tolik nevtahuje, když na pointy musí čekat. Mám takové tušení, že se to dá dělat i obráceně. Vyjevit, na co postavy přišly, šok z toho nechat rezonovat ve čtenáři, ale touto dějovou linkou pokračovat zase až po pár následujících kapitolách. Díky tomu už čtenář ví, co se stalo a uvědomuje si, že to je zásadní, ale zatím neví, jaké následky by to mohlo mít, a proto má motivaci číst dál.
Když si zpětně čtu, co jsem napsala, připadám si až moc kritická. Někdo může mé výhrady označit za drobnosti a asi by měl pravdu. Jsou to ale právě tady ty malé detaily, které mají za úkol z Brownových jinak vcelku slušných bedekrů udělat romány.
Na počátku člověk stvořil boha. Tak to mě oslovilo. Velmi doporučuji věřícím i ateistům
Pořádně napínavá a dobře vymyšlená kniha plná střetu technologií a náboženství. Příjemné odpočinkové čtení, které člověka přinutí se i zamyslet.
Není to špatné, pokud člověk nemá vysoká očekávání. Snadno se čte, ale tak úplně mi to neodsejpalo, kniha, kterou jsem si brala na dovolenou se protáhla až do skoro zimy. Ze začátku velmi napínavé. Závěr mi přišel trochu zjednodušený, ale nevadí. Celkem jsem čekala nějaké následky lidstva po minulém díle, ale můžu si představovat, že tento příběh se stal ještě před Infernem a hned je mi líp.
Chce se mi zanotovat: "Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho číst snad ani list!". Je to takové... zoufalé. Nudí to. Nebaví to. Proč tohle autor napsal ví asi jen on.
Po přečtení téhle knihy si myslím že autor už nemá co psát a tak se snaží nějak příběh naplnit různé teorie ale nějak se mu to nepovedlo.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Takhle, Dana Browna asi nikdo nečte kvůli kvalitnímu literárnímu zážitku. Já to s ním mám asi podobně jako s KFC. Občas si prostě dostanu chuť zaprasit. :)
A zatímco mě Infermo málem otrávilo, v případě Počátku jsem dostala přesně to, co jsem si objednala.
Když odhlédnu od toho, že profesora Langdona stále překvapuje a znepokojuje, když se stane součástí nějakého komplotu a dramatické akce, ačkoliv má na svém kontě více zážitků než Indiana Jones, je příběh uvěřitelný a velmi aktuální, protože se dotýká tématu umělé inteligence.
Dokonce mi tentokrát nevadilo ani to, že jsem odhadla rozuzlení už v průběhu čtení. Jednak do příběhu zapadá a vyloženě mu sluší, a pak jsem si samozřejmě hezky polechtala ego. :)
„Úspěch je schopnost pokračovat od neúspěchu k neúspěchu bez ztráty nadšení.