Počátek
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368782/bmid_pocatek-8vp-368782.jpg
4
2712
2712
Robert Langdon série
< 5. díl
Harvardský profesor symbologie Robert Langdon přijede do ultramoderního Guggenheimova muzea v Bilbau, aby se zde zúčastnil významného oznámení – odhalení objevu, který „navždy změní tvář vědy“. Pořadatelem společenského večera je čtyřicetiletý miliardář a futurista Edmond Kirsch, jenž se díky svým oslnivým supermoderním vynálezům a odvážným předpovědím stal celosvětově uznávanou osobností. Po zahájení společenské akce Langdona a několik set dalších hostů zcela uchvátí velmi originální prezentace; pečlivě naplánovaný večer se však najednou promění v chaos a hrozí, že Kirschův vzácný objev bude navždy ztracen. Langdon je v bezprostředním ohrožení nucen z Bilbaa uprchnout; doprovází ho při tom Ambra Vidalová, elegantní ředitelka muzea, která Kirschovi pomáhala provokativní společenskou akci zinscenovat. Společně se vydají do Barcelony za nebezpečným úkolem: nalézt záhadné heslo, s jehož pomocí odhalí Kirschovo tajemství. V cestě jim však stojí zákeřný nepřítel, který se nezastaví doslova před ničím…... celý text
Přidat komentář
Z pera Dana Browna asi nemůže vyjít vyloženě špatná kniha. Jeho styl je čtivý, děj má spád i když se autor dost opakuje. I tady se Robert Langdon ve společnosti mladé krásné ženy (jak jinak, starý dědek by nikoho asi nezaujal) snaží bojovat proti bezpráví. Klacky pod nohama, zabedněnost úřadů, nějaká ta pif paf potyčka s padouchem, zkrátka všechno, na co jsme u Browna zvyklí. Počátku ovšem chybí šťáva. Začátek je skvělý, chytne vás, ale pak se to zvrhne do jakési splašené honičky, kde pravá neví, co dělá levá. Trvá to docela dlouho a kdyby nebylo Brownových skvělých popisů lokací, historie a umění, tak by se ta kniha stala kvalitním uspávačem. Holt tady Brown přepálil start a neudržel napětí. Čekáte naprostou bombu a místo toho si hrajete na babu s policií. Čekala jsem víc. Z loajality k Brownovi (i nadále jsem přesvědčená, že je to skvělý spisovatel) mu klidně odpouštím ten stále se opakující vzorec chování Roberta Langdona, ale ztrátu šťávy odpustit nelze. Konec je taky slabší, aspoň, že není předvídatelný. Linka s králem a biskupem naprosto zbytečná. Naopak skvěle zpracovaná je umělá inteligence Winston, aneb Siri na steroidech a myslím, že se Počátkem nechám inspirovat k přečtení něčeho od W. Churchilla. Počátek není špatná kniha, rozhodně je však Brownova nejslabší. Příjemná, ale průměrná oddychovka. Tak třeba příště.
Na knížku jsem se těšila a nezklamala mě. Vždycky beru jako plus, když se děj odehrává v místech, která znám a tady mě hned první stránky chytily díky klášteru v Monserratu, pokračovalo to Barcelonou - park Güell, Sagrada Familia... Autor si umí pro své romány vybrat aktraktivní prostředí, podobně jako např. v Infernu. V závěru pro mě byly sice trochu méně srozumitelné chemické procesy i počítačové technologie, ale na čtivosti to románu neubralo a já ho s chutí přelouskala přes víkend.
Dan Brawn mistr slova a napětí od začátku do konce, i když u této knihy se dalo rozuzlení tušit. Přesto napínavý příběh, který nutí přemýšlet. Po celou dobu čtení jsem měla mrazení, že se na konci dozvím něco co nechci raději ani vědět....kam směřujeme. Nic méně, pokud hodnotím knihu vzhledem k těm co jsem od Brawna četla, je dějově slabší a proto za mě 3*.
Klasický Brown, ale musím napsat, že zvláště závěr mě dosti zklamal. Nechci nikomu nic prozrazovat, ale finále, ke kterému vše od začátku směřuje není odpovídající napínavosti celé četby.
Opět napínavý příběh, tak jak jsme u D. Browna zvyklí. Tentokrát je kniha méně o nábožesntví a symbolech a trochu víc o technologii a budoucnosti. Bavilo mě to, ale chvílemi mi to přišlo trochu jednoduché a zápletky možná méně propracované než třeba v Šifře. Příběh je ze začátku rozvětvený, ale linky se celkem brzo spojí. Na první pohled vyprávění vygraduje ještě dost stránek před koncem knihy, ale pro mě bylo největší poselství trochu skryté v poslední kapitole. Fanoušek D.Browna by tuto záležitost neměl vynechat. Pro ty, kteří hledají knihu plnou symbolů a neotřelých úhlů pohledu bych ale nejdřív doporučil starší knihy.
Robert Langdon znovu v akci a znovu ve formě, nestárnoucí - jako Indiana Jones. Příběh podle již funkční šablony (Robert by řekl vzoru) – tajemství, jedna rychlá a na události bohatá noc, město (letos se bude hromadně navštěvovat Barcelona s drobnou mezizastávkou v Madridu), génius Robert, génius jiný vědec, krasavice jako stafáž, nějaký ten extrémně laděný pošuk, nějaké dobro, nějaké zlo, nějaký mix. Všechno svižné, krásně na sebe navazující, čtivé, místy dechberoucí, místy patetické…Přišlo mi, že Inferno bude asi pro mě takový vrchol Brownovy tvorby, ale už v průběhu četby Počátku mi přišlo na mysl, že možná ani ne. Zpopularizovat umění, architekturu, nejrůznější společnosti, symboly…dobrá, ale uchopit takto chytře a přitažlivě vědu a ještě to celé zasadit do současnosti tak současné, že čtenář má dojem, že tu knihu zrovna žije, no…krásná práce a krásný čtenářský zážitek!
No, co k tomu napsat. Dan Brown je mistr v tom vzít nic, roztáhnout to na 400 stran a celou dobu nechat čtenáře v dokonalém napětí, kdy se konečně dozví, o čem to všechno vlastně je. Tak nějak to totiž vypadalo a vlastně mi to vůbec nevadilo. Nejdříve úvod a potom jsem celou dobu napjatě čekala, až se děj posune někam dál, což bylo samozřejmě až někdy před koncem knihy. Přesto z toho mám opravdu dobrý čtenářský zážitek, protože Dan Brown prostě umí. Fanouškům doporučuju.
Tak dlouho jsem se na ni těšila a za tak kratičkou dobu ji přečetla ... Někdo říká, že je to jedna z nejslabších knih Browna a někdo zase nejsilnější a já? Já jsem opět spokojená a snad i proto, že styl Browna mne prostě a jednoduše sedí. Líbilo se mi poznat tentokráte trochu Španělsko a v skrytu duše doufám, že se příští dobrodružství Langdona bude odehrávat u nás v Praze :-)
Rozhodně jsem se nenudila, i když toho záporáka jsem tentokráte poznala dříve než jsem zvyklá a ani mne to nevadilo :-) Jen mne malinko vrtá jedna věc hlavou - kolem Langdona se točí tolik hezkých žen a on je stále sám ....
Asi nejslabší kniha z celé série s Robertem Langdonem. Chybí jí spád a napětí. Přečetla jsem ji sice za tři dny, ale spíš z nostalgie a ze zvědavosti,jestli se tedy bude něco dít.
Tak kdybych hned neodhadla záporáka, tak by to bylo lepší, ale užila jsem si to a rozhodně se nenudila :-)
Právě jsem dočetla nejočekávanější knihu letošního roku. Knihu, na kterou jsem já sama čekala celých pět let, a na níž jsem se toliko těšila. Dan Brown a jeho hlavní hrdina Robert Langdon je zpět!
Po minulé zastávce ve Florencii (Inferno, 2013) se ocitáme ve Španělsku, konkrétně v muzeu, ve kterém má dojít k přelomu v doposud známých teoriích o stvoření života. O našem počátku. Jenže, když je odhalení přerušeno, Robert Langdon se v doprovodu krásné ředitelky muzea Ambrou Vidalovou pokouší z muzea uprchnout a odhalit přerušené tajemství. Jeho odhalení může mít ovšem neblahý dopad na celé lidstvo.
Klasický Brown. Kapitoly krátké, ale tak moc napínavé, že vás to neustále nutí číst dál. Přesně takového Dana já miluji. Začala jsem číst včera odpoledne, četla hodně dlouho do noci, ráno vstávala brzy, protože se mi o knize i zdálo a něco uvnitř chtělo zkrátka vědět, jak to dopadne. I když je to již několik desítek minut, co jsem příběh dočetla, stále ve mně proudí emoce, pocit napětí a uspokojení. Nejraději bych držela v ruce další knihu s Robertem v hlavní roli, ale na tu si budeme muset opět nějakou dobu počkat. Pokud se řadíte k fanouškům tohoto autora či hlavního hrdiny, neměl by vám Počátek uniknout, i když předpokládám, že ho již buďto máte přečteného, rozečteného, připraveného k přečtení nebo na prvních příčkách příštího nákupního seznamu.
Myslím, že na příběh a celé završení budu ještě hodně dlouho vzpomínat, nicméně, abych ho porovnala s ostatními knihami, zde nečekejte historii a šifry. Zde je více technologie. Ano, sem tam se objeví nějaká ta hádanka, ale jak říkám, více převažuje modernizace, počítače a budoucnost. Možná už vám, jako čtenářům, může přijít nudné, někdy až trapné, jak moc se jeho knihy podobají. Nesmrtelný hlavní hrdina, který je natolik inteligentní, že si se vším ihned poradí, krásná dáma jako doprovod a všichni kolem, co jim jdou po krku. Já to ale tak nevidím. Přesně to od příběhu očekávám a přesně takového Browna mám nejraději.
Počátek řadím na mém pomyslném žebříčku na druhou pozici. I když všechny knihy miluji, stále u mě vede Inferno, které mi i po pěti letech od přečtení stále leží v hlavě.
1) Inferno
2) Počátek
3) Andělé a démoni
4) Šifra mistra Leonarda
5) Ztracený symbol
Myslela jsem si, jak se ještě dnes budu zavítat do Digitální pevnosti, což je jediná kniha, kterou jsem od autora ještě nečetla, ale Počátek musím nejprve vstřebat, takže Pevnost si počká až na zítřek.
Když mi někdo položí otázku nejoblíbenější autor zjeví se mi právě pan Dan Brown. Když se mě někdo zeptá, jakou knihu bych si vzala na opuštěný ostrov, bylo by to Inferno, což je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih, a Počátek ji slibně konkuruje. Pokud stále váháte, a má podrobná recenzička, vás moc neupevnila v názoru, doporučuji i přesto do ní jít. Udělejte si vlastní obrázek. Za mě má kniha velké doporučení a stává se, myslím si (zatím) nejlepší knihou roku 2018.
Brownovou devizou je spojování extrémních ideí do zábavných teorií. Bohužel, dobrého spisovatele nedělá pouze nápad, ale také provedení - tam hodně pokulhává. Že jsou "langdonovky" vždy podle jednoho mustru, to ví každý. Jeho styl se ovšem časem nijak netříbí, spíše naopak... A když je u 500 stránkové knihy už po 150 stránkách textu VELMI SNADNO rozpoznatelný záškodník, tak se vám to fakt nepovedlo. Dvě hvězdy za finální ideu, která mi přišla neotřelá a zajímavá.
Dan Brown vie určite písať veľmi pútavo, ale... Nemôžem si pomôcť, začína mi pripadať, že píše stále podľa jednej šablóny... Navyše v prípade tejto knihy mi dojem dosť pokazilo to, že podľa reklám a vlastne aj podľa samotného Browna malo ísť o odpovede na dve najvýznamnejšie otázky, ale... žiadne prekvapenie sa vlastne nekonalo. Nič, o com by sa uz nepisalo v odbornej, alebo popularno-vedeckej literatúre. Navyše si nemyslím, že by konkrétne tieto otázky nejak extra zaujímali bežnú populáciu, tak, ako je to vylíčené v tejto knihe... To omnoho zásadnejšie a vzrušujúcejšie mi prišli súvislosti a odhalenia v knihe DaVinciho kód (Hoci ani tu nebola jeho zápletka originálna)...
Browna jsem vždy obdivovala za to, jak dokáže čtenáře strhnout a vzbudit v něm zajem o vědu. Ale Počátek, pominuli navíc naprosto odpornou obálku, mě nepřesvědčil. Brown vykrada sam sebe, kniha je tim padem predvidatelna dost. Na 400 strankach se toho deje velmi malo, linka se spanelskym kralem absolutne nadbytecna.
Napínavý Brown, ako som zvyknutá. Hoci som rozuzlenie predpokladala takmer od začiatku, aj tak som si knihu užila. Samozrejme s Googlom poruke, aby som si mohla pozrieť, o čom čítam.
Tentokrát mi chýbalo viac zaujímavostí z Langdonovej odbornej oblasti.
Knihu jsem sice přečetla jedním dechem, ale přesto musím říct, že to byla ze všech Brownových děl ta nejslabší. Neurazí - nenadchne. Nicméně je to Brown a dávám o jednu hvězdičku navíc za to, že teď abych šetřila na výlet do Barcelony:D
Počátek není žádná velká literatura, ale "jen" slušně napsaný, byť z řady nevybočující thriller. Občas jsem měl pocit, že tak trochu vodí čtenáře za nos, když do příběhu míchá líbivé ingredience, které s ústřední myšlenkou bezprostředně nesouvisí (padouch stojící v pozadí, tajemství princova otce atd.) Ale podobně pracuje třeba i Douglas Preston, jehož román Rouhání mi Počátek silně připomínal. Téma, z něhož Rouhání vychází, je dokonce v Počátku zmíněno. Mě osobně přitahovala myšlenka záhady lidské existence, tedy otázka kde jsme se na této planetě vzali, která následuje po ještě základnější otázce, kde se vzal tento svět. Počátek je tedy spíše žánr technothrilleru, tak dokonale zvládnutý Michaelem Crichtonem, kterého bych měl vedle Douglase Prestona také zmínit. A ještě na jednoho autora bych v souvislosti s touto knihou neměl zapomenout. Tím je Stanislaw Lem. V jeho vrcholném románu Golem XIV. se skupina vědců účastní přednášky umělé inteligence, mnohonásobně převyšující schopnosti lidského intelektu, na téma člověk a jeho budoucnost. Je však třeba říct, že Lemův Golem je mnohem náročnější četba než Brownův román.
Na knihu jsem se těšila. Četla se dobře, ale Inferno mě rozhodně vtáhlo do děje mnohem více. Každopádně si cením nápadu a Rebert s Mikeym už mi chyběli.
Já jsem si Počátek docela užil. Někomu možná mohly připadat filosofické pasáže o postavení náboženství v současném moderním světě jako nudné, ale kdo se o téma trochu zajímá ten se asi podobným úvahám stejně sám nevyhne. Není žádné překvapení, že Dan Brown dokáže zajímavě kombinovat fakta s fikcí, takže výsledkem bývá napínavý a uvěřitelný příběh a zároveň je čtenář vždy trochu vzdělán a poučen. Přestože, určitě minimálně pro zkušené Brownovy čtenáře, se pointa nabízela docela záhy, příběh nepostrádal napětí a udržel si tempo až do konce. Osobně řadím Počátek mezi ty lepší Brownovky. Co mě ale mate - Langdon má kolem sebe vždy nějakou krasavici a stále - nic? :-)
Štítky knihy
náboženství Španělsko tajemství umělá inteligence, AI věda
Autorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Konstrukčně asi nejčitelnější a nejlidštější Brown. Čitelností myslím to, že indicie a nápovědy dávají smysl a kdo za věcmi stojí, se dá určit velmi snadno už někde v první čtvrtině.
Současně jde v mnoha ohledech o Browna nejnudnějšího a totálně selhávajícího ve své úloze "Langdonovky".
Prvním problémem je totiž Langdon sám, protože naprosto chybí ono "langdonování". První šífru nebo hádanku rozlouskne profesor asi 150 stránek před koncem knihy a to je všechno. Nekoná se žádné složité sledování vodítek a jinotajů jako v Andělech, Šifře nebo Infernu. Od začátku nám dvojice Langdona a Langdongirl jen zdrhá před pronásledovateli a je totálně vedena za ručičku. Profesor je totiž dešifrant klasiky, takže v moderním prostředí se prakticky vůbec nechytá a to jediné vodítko, které mu za celou dobu přijde pod ruku, musí tedy pocházet z dob mnohem dřívějších.
Z té modernity svazku pochází i druhý problém. Je tu sice spousta obsáhlých a podrobných popisů staveb, děl a čertvíčeho ještě, ale v příběhu nehrají prakticky žádnou roli (jediný obraz rozebírá Langdon na začátku) a většinu z nich by bylo možné s klidem vypustit a kniha by nijak neutrpěla, pouze by měla poloviční rozsah.
Už v Infernu najel Brown na metodu "přišli jsme na náměstí a popíšem si šutr za šutrem", díky čemuž je možné v knize číst prakticky jen dialogy a čtenář o nic nepřichází.
Poselství knihy (tedy odpovědi na otázky) není samo o sobě nijak objevné a Brown použil strukturu známou poměrně dobře asi každému s jen trochu hlubším zájmem o vesmír, astrofyziku a obory příbuzné.
Plusem budiž velmi lidské vyznění konce, které bylo jednou z tří možností, které nutně musely nastat, a zřejmě tou lepší. Jedna za vyznění a druhá za za pár perfektních hlášek v konverzaci.