Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61977/bmid_sifra-mistra-leonarda-1qz-61977.jpg
4
7255
7255
Robert Langdon série
< 2. díl >
Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor náboženské symbolologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní telefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání a k svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápovědí, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci. Do hry se zapojí také talentovaná odbornice na šifry a kódy, Sophie Neveuová, a na světlo vycházejí další záhadné souvislosti, naznačující spojení zavražděného s elitní společností, tajným řádem zvaným Převorství sionské, jehož členem byl kdysi i sám Leonardo. Nastává bezdechá honba Paříží i Londýnem, zatímco nepřátelé beze jména a bez tváře se snaží všechno překazit. Pradávné tajemství, jehož zveřejnění by znamenalo přepsání lidských dějin, má zůstat navěky skryto…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2003 , MetaforaOriginální název:
The Da Vinci Code, 2003
více info...
Přidat komentář
Před měsícem jsem jako audio knihu poslechl D. Brauna Andělé a démoni , slušně zpracováno 3 hodiny napětí. V týdnu jsem si půjčil Šifru mistra Leonarda a myslel jsem že zešílím po 43 kapitole , když jsme se dostali do švýcarské banky vyzvednout kryptex , jsem to psychicky nevydržel a CD ve formátu Mp3 vypnul, audio kniha (2CD) trvá celkem 19 hodin a 13 minut :-) :-) ano čtete správně 19 hodin 13 minut, přednes knihy o 433 stranách. Strašný přednes Renaty Wolfové strašný výklad na úkor posunu děje, dopravdy psycho :-). Audio knihy mám rád , příjemný relax i u toho člověk může dělat různé nenáročné práce, aby mu nic neuniklo , ale tohle byl spíše očistec...
Je to tedy neskutečný historický bulvár a fikce, to si přiznejme :) Dan Brown je vlastně takovým von Dänikenem ve svém žánru... Ale četlo se to samo, ke knize jsem se vždy po práci ráda posadila a zpříjemnila mi dlouhé zimní večery. Se vzpomínkou na pěkný film Rona Howarda s Hanksem v hlavní roli mi tak četba rozhodně více dala než vzala... V samotném závěru doporučuji pustit geniálního Hanse Zimmera - https://www.youtube.com/watch?v=u5FyRZbqfeM
Jde o druhou knihu o Browna, co jsem četl. První byla Inferno a bavila mne o dost víc. Byla prostě pravděpodobnější. Toto je taková pohádka na hodně citlivé téma.
Zajímalo by mne, jak to má nastaveno Dan Brown, zda opravdu v to, co napsal, nějak věří. Reálně u mne 5/10.
Četl jsem to už strašně dávno a komentuju s odstupem, po paměti.
Uznávaný profesor náboženské symbolologie jde po indiciích, které ho vedou na různá místa. Ty indicie jsou částečně z jeho oboru a částečně jejich rozlousknutí vyžaduje jakýsi všeobecný přehled lepšího středoškoláka či slabšího vysokoškoláka. Pan profesor hloubá, láme si hlavu, nakonec na to přijde (kam vede další indicie), leč hodně rušivě působí, že čtenář, lepší středoškolák či slabší humanitně orientovaný vysokoškolák s jakýms-takýms všeobecným přehledem ví, do jaké skládačky indicie zapadá, vždycky tak o pět stránek dřív, než slovutný profesor. A závěrečná, jakož i postupná odhalení, jichž se nám v knize dostává, jsou taky přesně tohoto druhu, dojem mohou dělat tak akorát na naprosté pitomce, zatímco poučenější čtenář si odnáší dojem slátaniny.
Knihu jsem nejdříve viděla zfilmovanou a myslím, že tím jsem se připravila o všechny momenty překvapení. Čtení to bylo poutavé, jen jsem se často nemohla ubránit dojmu, že postavy jsou součástí unikové hry a potácí se od šifry k šifře v časově omezeném limitu. Zajímavé byly popisy výtvarných děl Mona Lisa a Poslední večeře pojaté zase z jiného úhlu, než v jakém je běžně vnímáme.
ČT: Kniha, která naráz splňuje dvě témata loňské výzvy (součást série a štítek "tajemství")
Tento slavný román Dana Browna jsem četla kdysi dávno... v době, kdy se o něm mluvilo na každém kroku a byl, tak trochu, zjevením mezi romány.
Přiznám se, že na druhý pokus už to takové "wow" nebylo, ale každopádně kniha nezklamala. Hlavním důvodem, proč si příběh přečíst, byla má nedávná návštěva Paříže. A protože pan Brown je mistr v popisu některých evropských měst (a především jejich pamětihodností se všemi možnými detaily), byla má volba jasná. Chtěla jsem se přenést do atmosféry tohoto everopského velkoměsta, když jsem ho ještě měla v hlavě. U každé z Brownových knih mě fascinuje jeho přehled o historii a umění. To je pro mě vždy asi ten největší přínos, že se něco nového dozvím... a mnohdy se pak dívám na některá umělecká díla trochu jinýma očima. Co se týče příběhu a zápletky, tak ta je vždy velmi komplikovaná, plná zvratů, ale tak to má být, protože díky tomu se nelze od knihy odtrhnout. A to je u knih (pro mě) to nejdůležitější - mít možnost ponořit se do příběhu a odtrhnout se tak od reality všedních dní a starostí.
Ocekavani byla hodne velka..ale spise jsem byl zklaman... chybela mi vetsi akcnost, ten divoky spad... spise to je takove honeni se za nicim. Urcite lide, kteri sni o tom byt zednar, rytir, veri na ruzny spiklenecky teorie a podobne famy a blbosti, tak ty budou spokojeni... Pozitivne hodnotim, ze autor si daval praci s navazanim na realne navaznosti.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Mám ráda provázanost historie se současností s bavíme, když mě příběh nutí nad tím přemýšlet a uvažovat jestli je to opravdu jen fikce a nebo může být příběh na reálných základech.
Kniha, kterou jsem četla před dvaceti lety byla plná zvratů, napětí s kriminální zápletkou a nádechem mystiky. Vzpomínám si na Roberta Langdona, který se pravidelně objevuje v Brownových knihách a pomáhá odhalovat tajemství Svatého grálu tentokráte s krásnou mladou kryptoložkou Sophií. Kniha mě tehdy vtáhla do děje na dobu, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Po těch x letech co vyšla ji beru jako zábavnou odpočinkovou literaturu, která zcela jistě osloví čtenáře, kteří upřednostňují akčnost a dávná mystéria zednářů, templářů, katolické církve a Opus Dei.
Přiznám se, že jsem se knih Dana Browna zamilovala. Ten spád od začátku do konce. Nejde přestat číst. Jen mě naštvalo, jak zprznili ty filmy.
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si Renatu Honzovičovou Volfovou, která se pustila do audioknihy. A poslouchá se dobře tahle paní.
A kniha je to výborná a je trochu škoda, že první Langdonův román je "Andělé a démoni" a ne tohle. A to proto, že je lépe vymyšlený a propracovanější, ale já v tom pozoruju hodně podobností. Albín místo asasína, Louvre místo CERNu, Sofie místo Vittorie, nečekaný záporák... No nečekaný pro mě vlastně moc nebyl, stejně jako nic v ději, protože jsem věděl, jak to dopadne (už jsem tuto audioknihu kdysi poslouchal), a viděl jsem i film (nic moc).
Ale přesto je to pořád stejně napínavé jak guma od tepláků. Je pravda, že toho luštění rébusů a hádanek je tady na můj vkus už trochu moc, ale Brown to dokáže pěkně zakomponovat, že se to zdá ohrané jen zdánlivě. Kombinace symbolů, křesťanství, historie, chujovin z Bible a do toho i nějaké té akce, to prostě baví. A také se člověk i něco dozví. Ale pozor!
Když člověk trochu zapátrá ve faktech, zjistí, že si toho Dan Brown hodně vymyslel... nebo spíš že přistoupil na konspirační teorie, mýty a podvrhy. To je v rámci fikce sice odpustitelné, ale nesmíte věřit všemu, co na nás chrlí. Jde ale vidět, že má něco nastudováno a né že by to jenom lehkomyslně odbyl. Je to totiž zatraceně dobře vymyšlené, i když něco je pochybné nebo upravené tak, aby to sedělo pro účely knihy.
Beztak je nejlepší hledání Svatého Grálu to od Montyho Pythona. Ale tato kniha taky stojí za to. Teda ale po třetí ji už nepotřebuju.
Znalost tolika historických budov v Paříži z hlediska umění je nepřehlédnutelná. Filmové zpracování je skvělé, ale na tohle je lepší, kvůli obrazovým ukázkám, si přečíst knihu. Lépe jsem si vše uvědomila. Při filmu není čas to zachytit, alespoň ne tak, že byste se k nim bez přetáčení vrátili.
Dozvěděla jsem se více o obrazu Mony Lisy, o tajemství Leonarda da Vinciho a o jeho tvorbě. Rozhodně to není překotné jako film, kde upřednostňujete akci. Je to plné záhad a iluzivních řešení, které se nakonec objeví jako správné, nebo které, byť ne zcela správné, posunou dál. Nikdy ale nevíte, co bude příště a jak se hlavní protagonisté zachovají.
Film a kniha mi do jisté míry splývaly; film jsem viděla několikrát (Šifra mistra Leonarda) a knihu četla jednou. Jen na této platformě jsem se k ní nevyjádřila, vzhledem k tomu, že jsem v Databázi knih přihlášena teprve od roku 2020.
Ve filmu jsou obrazy neoddiskutovatelně nádherné, jejich velikost je skutečná, přesto v knize se mi vyjadřování i obrazové výjevy (které se, pokud jste je neviděli naživo, tady dají jen tušit), zdají být preciznější a možná o to více uchopitelnější.
Jako první jsem viděla film, který se mi líbil a ke knize jsem se dostala až nyní, proto jsem si hodně pamatovala děj.
Kniha je lepší, samozřejmě. Děj rychle ubíhá, je napínavý, hlavní hrdinové jsou moc sypatičtí. Čtenář si užije spoustu hádanek, tajné spolky, dozví se spoustu zajímavostí z historie, podívá se na nejznámější místa Paříže a Londýna.
Prostě skvělá kniha.
Musím říci, že i druhý díl s Robertem Langdonem jsem si náramně užila. Kniha se četla moc dobře, děj odsýpal. Za mě nescházelo potřebné napětí. Hodně mě bavilo téma šifer, různých odkazů.
Ano, spousta věcí je možná v této knize nereálná, ale je to skvěle napsané. Ten rytmus - střídání dramatických úseků s krátkými klidnými pasážemi. Hrdinové jsou skuteční, jednají logicky... je to pop, ale sakra skvělý.
Tahle knížka mi dokázala něco, čemu jsem nevěřil: film dokáže být lepší než předloha. Nevím, mě to prostě nijak moc nebavilo. Upřímně mě vadil překlad, jehož autorka tomu teda moc nedala. Celé se to tak nějak vleče, spousta údajů, dat a bla bla bla. No, asi tomu nerozumím.
(SPOILER)
Co ještě dodat k bestselleru, který poprvé vyšel před dvaceti lety, já sama ho četla tehdy dvakrát a v současné době se k němu potřetí vrátila? V první řadě to, že mu čas uškodil. S odstupem mnoha let a mnoha přečtených knih vidím spoustu závad.
Kdesi jsem slyšela, že Brown je špatný spisovatel, ovšem dobrý vypravěč příběhů. Nemohu se ztotožnit, naopak mi připadne, že řemeslo má autor zvládnuté více než slušně, zato Langdonova eskapáda pluje na hodně rozbouřené vodě.
Nejvíc ze všeho mi nyní kniha připomíná Dänikenovy Vzpomínky na budoucnost. Hraje na vděčnou strunu konspirací a záhad včetně pikantního pomlouvání církve. Když Langdon sveřepě dokazuje, kde všude v přírodě nalezneme číslo fí (o němž mimo tento román nemám potuchy), člověku se dere na mysl výstižné: kdo hledá, najde! Stejně tak jako vyhledávání pravého příběhu Máří Magdaleny v přírodě kolem, ve všech uměleckých dílech napříč historií i spektrem a tak podobně, které se potácí na výkladu velmi abstraktní metafory, pod níž si každý může představit to, co chce.
Charakteristika postav dobrá, popisy výstižné a barvité, to je dnes již výjimka, děj kostrbatý, prokládaný rozvleklými vysvětlujícími pasážemi. V důsledku mě iritovalo, kolik akcí stihne Langdon se svou girl za několik málo hodin, přesně od jedné v noci do svítání. Odhalení šifry v Louvru, vyloupení banky, návštěvu u rytíře včetně zdlouhavého objasňování a luštění záhady, souboj s fanatickým mnichem a odlet do Británie. Panečku. Autor zapomněl uvést, že si od Hermiony vypůjčil obraceč času.
Zdánlivé logické nesrovnalosti byly nakonec vysvětleny, za to palec nahoru, a celkově závěr zlepšil můj dojem, jednak jeho vyznění (alias happy end), a potom kvantový způsob nalezení/nenalezení tajných listin.
Ovšem setrvalé omílání křečovitých pravd mi časem lezlo na nervy. Převorství Sionské se snaží navrátit ženě její důstojnost a moc, přitom ale v řadě velmistrů najdeme samé muže, mezi strážci tajemství také, samotná Sauniérova partnerka, byť členka organizace, neměla o manželových aktivitách ani potuchy, vše zjistila na základě ženské intuice... No potěš koště. Ze všeho mi vyskakuje pouze adorování ženy jako sexuálního objektu a tím Převorství Sionské v otázce feminismu končí.
Nyní superspoiler. Naprosto nepřekonatelně mi vadí, když se z nejlepšího přítele vyklube ústřední padouch. Jsem asi divná, ale tohle je u mě prostě přes čáru, tudíž hodnocení knihy tímto dostává zásadně na frak.
Takže za tři, přičemž hvězda za hezký konec, jinak by veledílo dosáhlo s bídou na dvě.
Skvělá kniha a skvělý film. Film jsem viděla dříve a tak při čtení mi naskakovaly podoby herců s jednotlivými postavami. Doporučuji oboje.
Štítky knihy
vraždy smrt zfilmováno thrillery tajemství dobrodružství kryptografie, šifrování konspirační teorie Leonardo da Vinci Převorství sionskéAutorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Knihu už jsem četla před delší dobou, ale včera jsem opět viděla film a mám chuť po ní sáhnout znovu. Je skvělá, ale film se mi líbil o trošku víc, přidali do něj totiž pár věcí, které by se mi v knize moc líbily.