Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Robert Langdon série
< 2. díl >
Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor náboženské symbolologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní telefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání a k svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápovědí, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci. Do hry se zapojí také talentovaná odbornice na šifry a kódy, Sophie Neveuová, a na světlo vycházejí další záhadné souvislosti, naznačující spojení zavražděného s elitní společností, tajným řádem zvaným Převorství sionské, jehož členem byl kdysi i sám Leonardo. Nastává bezdechá honba Paříží i Londýnem, zatímco nepřátelé beze jména a bez tváře se snaží všechno překazit. Pradávné tajemství, jehož zveřejnění by znamenalo přepsání lidských dějin, má zůstat navěky skryto…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2003 , MetaforaOriginální název:
The Da Vinci Code, 2003
více info...
Přidat komentář
Pokud by kniha byla o několik desítek stránek kratší, určitě by jí to prospělo. Tady člověk nutně srovnává s filmem a musím říci, že u mě vyhrává film.
Kniha se dobře čte neschází napětí a spousta zvratů ale největší podíl na prodeji má reklama na film.
(SPOILER)
No jak tohle hodnotit... prvních 150 stran mě neskutečně bavilo, proplouval jsem mezi řádky jako o závod. Poté přišlo cca. 200 stran, kdy jsem si celou dobu říkal: "proč ?" Neskutečný "misch masch" v těch historických tématech... ale poté knížka dostala zase neskutečný spád a závěr v Londýně a následně ve Skotsku byla za mě totální bomba...
Sám nedokážu nějak napsat smysluplný komentář k tomuto dílu, ale když to shrnu - námět super, ubrat příště některý historický informace a držet se spíš jedné linky jak tomu bylo u Andělů a démonů.
Jinak doporučuju za mě ilustrované vydání. Lépe se do děje dostanete.
Knihu jsem přečetla letos znovu po více jak deseti letech spolu s Ecovým Jménem růže a shledala Browna ještě naivnějším než kdysi. Oněch více jak deset let, kterých uběhlo od mého prvního čtení, se projevilo víc, než bych sama čekala. Zatímco tehdy mě bavily obě knihy, ač už tehdy se mi Brown zdál moc senzacechtivý, dnes se rozdíl mezi mým vnímáním těchto dvou textů neobyčejně prohloubil. Zatímco Eco na mém žebříčku postoupil nahoru, Brown prudce klesl dolů. Ztímco u Eca jsem nacházela mnoho nového a překvapujícího, Brown mě unavoval svou naivitou, senzacechtivým honem za nafouklými bublinami, které se nakonec ukáží být prázdné a bez hlubšího významu. Brownův naivní přístup k historii a její nechutné ohýbání mě nudily a myslela jsem přitom na Ecovy poznámky ke Jménu růže, kde se vyznává z toho, jak rok vymýšlel, vzhled a reálie opatství a Budovy, jak musel znát i jména mnichů, kteří v knize ani nevystupují, jakou práci si musel dát při nastudování podrobných dobových reálií a tehdejší nepřehledné náboženské situace. Jak šokující musí pro mnoho lidí být, že ve Jménu růže vystupují kláštery, které straní císaři proti papeži, řády, které mají různé názory na teologické otázky (např. Kristovu chudobu) a podobné složitosti, když z pokleslých knih (jako je např. Šifra) znají jen jednoduchou, jednotnou, černobílou a skrz naskrz zlem prolezlou církev. Oč se ochuzujeme, když čteme raději knihy typu Šifry, než knihy, jako je Jméno růže.
Film jsem viděl před lety a uchvátil mě svojí myšlenkou. Pak jsem na něj zapomněl, ale tajemství ve mně zůstalo. Občas jsem si vyhledal informace, zhlédnul dokument, ale knize Dana Browna jsem se vyhýbal. Přišla mi jako main stream, i když ona to celé odstartovala. Nakonec si ke mě našla cestu a já ji po třech dnech dočetl. Je rozhodně lepší než film, jedinou stránku jsem se nenudil, těšil jsem se, co nového se dozvím dál. Obrazové vydání je ještě živější, byl to zážitek. Kniha a film mají jemně rozdílné konce 'odhalení'.
A, ano, já té myšlence věřím. Nebo má alespoň reálné jádro. Pět hvězd.
Rozhodně doporučuji, není nad to přečíst si nějakou super knížku od Browna. Já prostě nevím, ale on mi padl do oka hned, jak jsem viděla fimy s Robertem Langdonem a zjistila jsem, že jsou to i knížky, tak jsem je musela přečíst. Sice jsou knížky silnější a mají víc stránek, ale snad u žádné kapitoly se nebudete nudit.
Jako první jsem viděla film. Knihu číst mě ani nenapadlo. Ale pokaždé, když jsem šla do knihovny jako by mě volala , abych si ji přečetla. Děj je schodný jako ve filmu. Některé pasáže byli v knize jinak a o tom to je. Krásně napsaná, zápletka se dal vinula a já pochopila o co jde. Nejhezčí část pro mě je ta o Máří Magdaléně a symbolů ženství. Určitě se ke knížce vrátím. Líbilo se mi jak je historicky propracovaná a vtáhla mě do sebe během chvilky. Vřele doporučuji a vůbec nevadí , že jsem viděla jako první film . Jako vždy kniha v sobě skrývá tajemství, které ve filmu nejsou .
Kniha je božská! Už jsem před dávném viděla film, ale knížka je ještě lepší zážitek. Někdy jsem se do spleti důkazů, šifer, kódů a hádanek zamotala a v knize se jednoduše vrátím zpět. Jedna se o mistrovské dílo, velmi propracované, přitom logické a neuvěřitelné brilantní.
O něco horší než Andělé a démoni. Postavy jak přes kopírák - sexy příbuzná zavražděného génia, tajemný muž v pozadí, děsivý vrah, kapitán ostrahy. Aspoň to nemělo tak ujetý konec, ale zas to postrádalo spád a atmosféru a bylo to až moc komplikované.
Nejzajímavější časti pro mě byly ty historické. Škoda že se autor nespojil s někým kdo by obstaral děj a postavy a on doplnil všechny ty šifry, to mu jde velmi dobře.
Parádní čtení, jeden řádek stíhal druhý a kapitola kapitolu. Povedený příběh, který vás nutí otáčet stránky jednu za druhou a knihu neodložit. Se speciální obrazovou edicí je příběh ještě čtivější a vtáhne více do děje.
Vražda v pařížském Louvru za velmi podivných okolností a znamenitý znalec symbolů Robert Langdon znovu na scéně. Tentokrát pomáhá odhalit tajemství ukryté v obraze Leonarda da Vinci. Napínavý děj, rychlý spád a nečekaný závěr to jsou hlavní přednosti této knížky Dana Browna. Známé ji také dobře z filmového zpracování.
Knížky od Browna pro mě byly vždy velmi čtivé a stejně tomu je i u Da Vinciho kódu. Bohužel jsem viděla první film a tak jsem věděla, co asi tak přijde v další kapitole. Ovšem jak tomu bývá, kniha nikdy není stejná jako film, takže tam pro mě čekala i nějaká překvapení.
Šifru mistra Leonarda jsem četla až po shlédnutí filmu, který jsem poprvé viděla před lety, líbí se mi a že jsem si řekla, že bych si mohla přečíst i knihu.
Obdivuji, co všechno do příběhu autor zasadil (pátek 13., rohy na fotkách,.. - to a další v knize nějak zasadil).
Ale na mě některé popisy byly hrozně dlouhé, díky nim se to místy pro mě hodně vleklo, že jsem myslela, že to ani nedočtu, nakonec jsem to dočetla, nelituji toho, ale znovu už ji asi číst nebudu. A tohle bude asi u mě první případ, kdy mám radši film než knihu.
Asi jsem udělala chybu, že jsem nejprve zhlédla film a až následně četla knihu. Proti filmu mi to pak přišlo trochu zbytečně rozvláčné, ale asi to bylo i tím, že už člověk věděl, jak to celé je.
Přiznám se, že začátek knihy se mi moc líbil, byla napínavá, renesance, Louvre, da Vinci, umění atd..pak to bral jiný obrat k směrem křesťanství, grál, základní kámen a hodně dopodrobna popisované záhady,ve kterém jsem se moc nevyznala, to už mě tolik nebavilo. Bylo to dost dlouhé. Ale jo, podívám se asi i na film, třeba mě to zaujme.
Takový Marvel mezi knihami: uteče to velmi rychle, ale za týden ani nevíte, že jste to četli.. :)
Štítky knihy
vraždy smrt zfilmováno thrillery tajemství dobrodružství kryptografie, šifrování konspirační teorie Leonardo da Vinci Převorství sionskéAutorovy další knížky
2018 | Počátek |
2013 | Inferno |
2010 | Ztracený symbol |
2008 | Anatomie lži |
2005 | Digitální pevnost |
Knižka, která způsobila čtenářskou revoluci a zahájila éru "brownování". Mně se moc líbila a do teď si myslím, že je to jeho nejlepší knížka. Dozvěděla jsem se spoustu poučnejch informací a jestli je to brak? Možná, ale není špatnej. Trochu jsem byla zklamaná z konce, kterej vyzněl jako spirituální červená knihovna.