Robin druhý a jeho rodina
Zdena Frýbová
Vnučkám vypravěčky Anince a Karince je nyní deset let, svérázné tetičce Haně je pres osmdesát, pejskové z první knihy již zemřeli, ale jejich nástupci si s nimi v ničem nezadají - foxteriér Robin Druhý, skotští teriéři Edy a Tony, nalezenec Jean-Paul... Nyní žije rozvětvená rodina společně ve velké vile, kde je dostatek prostoru pro legraci, trampoty i malá dramata, na kterých se podílejí zejména obě holčičky a všichni psi...... celý text
Přidat komentář
Knížka jako stvořená pro všechny milovníky psů. Mám za to, že v mnohých situacích popsaných v knize poznáte nejen sebe, ale hlavně své milované čtyřnohé mazlíčky, a ještě se i od srdce zasmějete. I když první díl u mě jednoznačně vede.
Príma pokračování příběhů dalšího psa Robina a dalších členů dvounohé rodiny. Po knize sáhnu vícekrát.
Druhý díl je pro mě zklamáním. Místo abychom se pobavili u Robinových rošťáren, čteme jeden dialog za druhým hlavně ženské části rodiny v čele s přemoudřelými holčičkami Aninkou a Karinkou. Opravdu mě to nebaví a mám problém knížku dočíst. Škoda.
První díl jsem nečetla a tak s tímto nemohu srovnat. Tento díl se mi líbil a u čtení jsem se nejen pobavila, zejména i proto že mám spousty zážitků se svými zvířátky :-)
Humoristická kniha spíše pro ženy, které mají velký smysl pro humor, nadhled a dokáží být nad věcí
Jo jde to,člověk to musí číst s trochou nadhledu.Ale první díl byl prostě lepší,to bez debat.
Tohle i první díl jsem četla před pár lety a moc době si vzpomínám, že i když první díl byl celkem fajn, tohle už mi přišlo - jako mnoho druhých dílů od různých knih - jako nastavovaná kaše.
Jak první knihu s Robinem miluji a je pro mě v českých vodách satirycké literatury klenotem, tak je Robin druhý naprosté zklamání. Pozitivně hodnotím snad jen až absurdně zvýšený počet psů v rodině(alespoň ze začátku). Bohužel té přehnané feminizace je trochu moc. Děti by si v této knížce zasloužily denní výprasky a dospělé ženy (krom vypravěčky) rozvod. Stejně tak teta Hana, která v prvním díle sloužila jako uklidňující faktor sršící úctou a přesto vtipem, v této knize se omezuje jen na prosté odsuzování všech jiných názorů a mužů celkově. Když na jedné dvoustránce tyto hrdinky muže třikrát utřou, naprosto mimo mísu, jen aby následně vyslovily hlubokomyslné moudro, jsem knihu odložil a nechávám nedočtenou.
Taková antidepresivní kniha, kde se všechno vždycky nějak vyřeší. Občas ji vytáhnu proti špatné náladě, taková oddechovka. Jediné, co mi trochu leze na nervy, jsou ty dokonalé děti, ale to se dá přežít.
Když jsem knížku četla jako dítě, pejsek mě bavil. Když jsem druhý díl četla jako puberťák, pily mi krev přefeminizované ženské postavy a ušlápnuté mužské... Asi jen pro určitý věk nebo osobu...
... tahle kniha je pro mne zklamání, a to velké. Robin - knížka, kterou jsem četla tolikrát, že už bych nespočítala, měl prostě zůstat samostatným majákem v moři psích příběhů... Příběh, který v této knize pokračuje, se mi zdál jako nastavovaná kaše, hrdinové - zvláště obě holčičky, silně přehrávají, prostě, tuhle knihu znovu už asi číst nebudu, ačkoli jinak se ke knihám této autorky opakovaně a nespočetně krát vracím...
Oddychová knížka pro milovníky psů.
Robinova rodina se mi zdála nerealistická, ale psími kusy jsem se bavila.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1987 | Robin |
1993 | Malinkatý kretén |
1988 | Z neznámých důvodů |
1991 | Falešní hráči |
2002 | Neděle jako stvořená pro vraždu |
Žít ještě letos, završí devadesátku a mele a mele a mele… Z posledního. Což se jí literárně dařilo už před čtvrtstoletím, kdy vyšlo pokračování téhle Robinsoniády, načež deset let nato usnula navěky.
Ne její knihy – pro koho by tato byla premiérou, buď si autorku ihned oblíbí nebo znelíbí. Pro mě už signalizuje finále její tvorby, četl jsem fakt asi všechno, vynechávám jen Dvě dámy v tísni, protože to bych se v tísni ocitl spíše já jako čtenář.
Ona se nezapře: má originální výrazivo, velmi kritické názory na porevoluční i předrevoluční (vlastně jakoukoliv) dobu, které tvrdošíjně cpe do úst svým postavám, zpravidla pevným a vzdělaným a všehoznalým charakterům s jen drobnými chybičkami k pousmání, avšak v podstatě maloměšťáckým snobům, kteří sice pořád hledí na dno peněženky, a přitom si žijí jak prasata v žitě (čoklové v masně).
Ale to zkrátka patří k Frýbové notoricky vyhrocenému vnímání světa, notabene v humoristickém žánru. Stačilo by ho 150 stran, učetli byste i 1000, ona servíruje kompromisních 500. 51/24