Robinson Crusoe
Daniel Defoe
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341683/bmid_robinson-crusoe-xAk-341683.jpg
4
2127
2127
Robinson chcel byť vždy námorníkom. Jeho rodičia ho ale nepodporovali, lebo sa báli o jeho bezpečnosť. Chceli, aby bol právnikom. On ich ale neposlúchol a dostal sa na loď smerujúcu do Yarmouthu. Tá plavba sa mu stala takmer osudnou. Hanbil sa však priznať svoju chybu, preto sa nevrátil domov a znova skúšal šťastie. Po istom čase sa spriatelil s kapitánom lode a darilo sa mu. No kapitán zomrel a pri ďalšej plavbe ich zajali piráti. Robinsonovi sa podarilo spolu so zajatcom menom Kašuri po dvoch rokoch utiecť a spoločne putovali popri pobreží Afriky. Živili sa lovom a tým, čo dostali od domorodcov. Jedného dňa zbadali loď a dostali sa na ňu. Kapitán od nich odkúpil ich plť, kože a nástroje, ktoré mali so sebou. Kašuri ostal na lodi ako pomocník a Robinson sa vydal do Brazílie, kde sa z neho stal úspešný plantážnik. Ale jeho zvedavosť mu nedovolila sa trvalo usadiť; začal pomýšľať na obchod s černochmi. Počas cesty však jeho loď aj s posádkou zastihlo tornádo; zachránil sa iba on. Skončil na opustenom ostrove, ktorý neskôr nazval ostrovom Beznádeje a prežil na ňom dvadsaťosem rokov. Vybudoval si obydlie, pestoval obilniny, choval kozy a stal sa remeselníkom. Keď na ostrove pristáli kanibali, zachránil jedného chlapca, ktorému dal neskôr meno Piatok. Neskôr zachránil aj Piatkových priateľov. Rozhodujúci zlom v jeho živote na ostrove bola záchrana lode, na ktorej nastala vzbura, a ktorá sa dostala k ostrovu. Získal si kapitána, ktorý mu nakoniec pomohol konečne dostať sa do civilizácie. Na ostrove nechal členov posádky, ktorých kapitán určil ako hlavných vzbúrencov. Nasledoval dobrodružný návrat do Anglicka. Keď dorazil späť do Yorku, zistil, že sa z neho stal veľmi bohatý muž. Finančne pomohol svojím sestrám a matke, spolu s Piatkom si otvorili obchod a založili rodiny.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1977 , Mladé letáOriginální název:
Robinson Crusoe, 1719
více info...
Přidat komentář
Co dodat? Stará dobrá klasika, kterou jistě netřeba představovat.
P.S. Moje vydání je zjevně velmi zkrácená či převyprávěná verze, přestože je jako autor uveden Defoe. Původní originál jsem bohužel nečetl a soudě dle zdejších komentářů se dosti liší od mé verze, která je spíše odlehčeným a trochu mravoučným příběhem pro mládež bez hlubších filosofických úvah a temných stránek.
Čítala som tiež dva preklady, resp. by bolo možné to označiť až za spracovania, vďaka značným rozdielom a až ten druhý som dočítala do konca. Ako dieťa ma zaujímala hlavne časť samotného pobytu na ostrove, zariaďovanie bývania, trampoty, ktoré Robinson prekonával, radosti a straty, až po stretnutie sa s Piatkom. Úvodná a hlavne záverečné state boli v tej dobe nad moje čitateľské sily, ale som rada, že som sa k dielu po čase vrátila a dobojovala ho.
Četla jsem více překladů a smysl mi více dávají ty, kde figuruje Bible a Robinsonovi modlitby.
"Robinson Crusoe" od Daniely Defoea je klasika, který oslovuje čtenáře již od roku 1719. Tato dobrodružná kniha vypráví příběh mladého námořníka Robinsona, jehož touha po dobrodružství ho zavede na nečekané cesty. Jeho největší zkouška přichází, když ztroskotá na pustém ostrově, kde musí čelit nejen osudu, ale také samotě a nejistotě. Příběh o boji o přežití a o cestě k sobě samému je nesmírně poutavý a plný překvapivých zvratů.
Robinsonův ostrovní pobyt je vyprávěn s detaily, které čtenáře vtáhnou do světa dobrodružství a přírodních zákoutí. Defoe popisuje Robinsonovy pokusy o vytvoření civilizovaného života na ostrově, od výroby nástrojů po domestikaci zvířat, a přitom postupně odhaluje jeho myšlenky a pocity. Kniha má hluboký duchovní rozměr, který sleduje Robinsonův růst jako člověka, jeho přemýšlení o Bohu ao tom, co znamená žít v souladu s přírodou.
Musím autorovi poděkovat. Na jízdy metrem do práce jsem si s sebou bral jednak tuto knihu, jednak jistou odbornou literaturu. A díky užvaněnosti a nezajímavosti Defoeovy knihy, kterou jsem vždy po pár řádcích zaklapnul, se ze mě za ty dva tři měsíce stal odborník! Co mě zaujalo / překvapilo:
1. Když se člověk prokouše příhodami na ostrově, zjistí ke svému překvapení, že je teprve v jedné třetině knihy. A to přesto, že Defoe líčení natahuje jak může (např. první dny na ostrově popisuje dvakrát, jednou, jak proběhly, podruhé, jak si je Robinson zapsal do deníku). Ty dvě následující následující třetiny jsou navíc o dost nudnější, přes neustálé bitky s divochy a Tatary.
2. Robinsonova osobnost mi vůbec nebyla sympatická. V podstatě se jednalo o velice sebestředného člověka. Viz jeho úvahy o Prozřetelnosti. Prozřetelnost má být dobrá, protože ho zachránila z lodi a dala mu šanci na polepšení. Ovšem já se ptám, jak mohla být dobrá, když zároveň zahubila všechny ostatní námořníky, těm šanci na polepšení nedala, aha?! Zároveň i dáváním času na pokání argumentuje Pátkovi na jeho dotaz "proč bůh nezabije ďábla". Pátek se s tím spokojí, ovšem já jsem náročnější a ptám se, proč bůh tuhle šanci nedal i dalším? Kdo má ten přístroj na komunikaci s mrtvými? Že bych se dojel Defoa zeptat na hřbitov Bunhill Fields.
3. Podle Defoa současní Španělé a ostatní národy Evropy odsuzují dávné vyhubení miliónů domorodců Španěly v Americe.
4. Dřívější muškety a pistole patrně fungovaly jako současný kulomet či brokovnice, do každé Robinson dokázal narvat několik kulí najednou ("já sám jsem nabil čtyři muškety, každou peti velkými a dvěma menšími kulkami").
5. Pátkovi bylo "asi dvacet šest let" - což není ani na desítky, pětky, ani na tucty - jakou početní soustavu tehdy Angličané používali? Anebo se člověk za ten rok od 25 výrazně změní?
6. Při odjezdu z ostrova se plně projevila Robinsonova sobeckost. Jednak odjel a o ostrov se x let vůbec nezajímal. Jednak nechal na ostrově tři plně ozbrojené zlotřilé Angličany a odjel, i když věděl, že z jiného ostrova přijíždí x Španělů, které tak nechává Angličanům ve spárech. No, možná to udělal Defoe schválně, aby měl ve druhém díle o čem psát, protože dobrá polovina stránek se pak věnuje problémům a všelijakým šarvátkám na ostrově. A Robinson sám toužil skoro 30 let dostat se z ostrova, ovšem pozdější osadníky zapřisáhl, aby ostrov neopouštěli.
7. Poslední část knihy je k uzoufání nudná a když ne nudná, tak nechutná. Např. popis vyvraždění vesnice námořníky jen kvůli tomu, že domorodci zabili jednoho námořníka, který znásilnil domorodou dívku. Taky bizarností oplývá, mám na mysli popis spálení pohanské modly. Kdy se tatarským kněžím Defoe Robinsonovými ústy vysmívá, proč ten jejich bůh tomu spálení nezabránil. Jako kdyby nikdy na světě žádný křesťanský kostel nehořel, že. A ještě navrhuje vyvraždit celou vesnici, když uctívají takovou modlu. No, co si budeme nalhávat, radši jsi jdu přečíst Robinsona od Plevy.
Většina čtenářů zná klasické anglické dílo z převyprávění od J. V. Plevy, což je škoda, protože to je upraveno pro děti a je ryze dobrodružnou literaturou. Originál je ale košatější, protože se nevyhýbá úvahám o náboženství, otrokářství a různým pochybám hlavního hrdiny. Ten je také líčen jako ryzí otrokář z koloniální velmoci, protože nikdy nezapochybuje o své roli nadřazeného člověka, jemuž budou všichni podrobeni. Pasáže z ostrova jsou velmi dobré a Robinsonova vynalézavost byla někdy až fascinující, někdy ale přece jen Defoe upadá do stereotypu. Asi nejnepříjemnější ze čtenářského pohledu je jednolitost knihy, která není členěná na žádné kapitoly, je jedním dlouhým textem, a i když v jednu chvíli to vypadá, že se styl změní na deníkový, za chvíli se bez upozornění vrátí zpět a opět se pokračuje v dlouhém textu bez jakéhokoli oddělení. Ačkoli je jasné, co tím Defoe sleduje a proč tuto formu zvolil, nějaké rozdělení přece jen nastavit mohl. Na Robinsonu Crusoeovi je hodně vidět, že byl psán v době, kdy byla Anglie koloniální velmocí, čemuž odpovídá jak obsah, tak chování hlavní postavy, která není jednoznačně sympatická, na druhou stranu to ale ani v dnešní době nijak zásadně nebrání v tom, aby čtenář dílo ocenil. 75 %
Klasika. Víckrát jsem četla. Bavilo mě, jak se postupně zlepšoval a dokázal si zařídit lepší život. Britská nadřazenost z toho trochu ční - vztak k Pátkovi. Bylo mi ho líto navlečeného v evropských šatech. Iritovalo mě opakování slovního spojení "posunkem mu naznačil". Překlad a převyprávění od O. Neffa je úplně jiná liga.
K této knize se opakovaně vracím od dětství. Řadí se k jedné z mých nejoblíbenějších. Vlastně bych řekla, že je na prvním místě.
Čteno společně s celou třídou na základní škole. Klasické literární dílo, které je dobrodružné a docela i baví.
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu rok po přečtení "převyprávění" od p.Novotného. Knihy mi přijdou úplně stejné (dokonce bych asi tvrdil že čtu stejnou knihu), ale spíše bych doporučil vydání od Albatrosu. - více se mi líbil popis kdy se Robinson loučil s ostrovem a cestování po opuštění ostrova mi tady přišlo zbytečně navíc.
Významná klasika odhalující spoustu tajemství britského imperialismu.
Nicméně čtení mě osobně nebavilo.
Je znát, že už je dílo nějaký ten pátek na světě =)
[audiokniha]
Četla jsem poprvé nadšeně kolem čtvrté třídy (překlad Timothea Vodičky nebo Alberta Vyskočila) a dodnes si vzpomínám na to, jak mě příběh pohltil.
Stejně i na následný pocit otrávenosti a znechucení, když jsme poté ve škole měli číst převyprávění od Plevy :o)
Škoda, že se nejde vrátit znovu do příběhu ze základky . . . Vyprávění mi tehdy zapadlo do známého rámce a řádu aniž bych postřehla umně ukrytou pedagogiku.
Tentokrát mi audio přišlo místy lehce rozvláčné a malinenko bych ubrala na Prozřetelnosti, která mi tam v dětském věku seděla - v sedmdesátkách moc Bible a modlitba nefrčely :o)
Ovšem hodně přemýšlím, nakolik Vodička či Vyskočil dokázali překladem skrýt chvílemi až 'odpornou' protestantskou předurčenost, co mě (zvláště v interpretaci Martina Stránského) tolik tahá za uši dnes?
První zmínku, že Robinson vynáší z lodi Bibli a několik papeženeckých modliteb, bych ještě přešla jako obraz doby a Defoova přesvědčení.
Ovšem další už mohl pan překladatel trochu zkorigovat ku prospěchu dnešního čtenáře?
Poprvé se mi totiž stalo, že jsem některé části jasně vnímala jako křesťanskou agitku.
Taky dobrá zkušenost.
Každopádně děkuji Odeonu i Martinu Stránskému (a taky Terezce) za možnost vstoupit podruhé do skoro stejné řeky :o)
"Kdo trochu poznal svět, těžko může popřít, že se nám takových náznaků a předtuch dostává. Je nepochybné, že to jsou jakási odhalení neviditelného světa, styky s duchy a pokud nás povětšinou varují před nebezpečím, proč potom nepředpokládat, že jsou od nějaké přátelsky nakloněné bytosti? Lhostejno zda nejvyšší či nižší a podřízené a, že nám jsou udíleny pro naše dobro.
Tak málo vidíme dopředu a přitom máme tolik důvodů s radostí spoléhat na to, že veliký Stvořitel světa, neponechá své tvory naprosto na holičkách."
6/6
Jedna z nejznámějších klasik, kterou jsem si chtěla přečíst už několik let nazpátek, vyšla v novém vydání (Odeon,2022) a já konečně měla možnost ponořit se do tohoto dobrodružného románu. Nečetla jsem převyprávění od Plevy, takže nemohu srovnat, kolik toho z příběhu vypustil. Každopádně všem doporučuji pustit se do originálu. Je to krásná, dobrodružná a poutavá četba.
Pri kanibaloch sa ma zmocnil zvláštny pocit. Úprimne som si myslel, že to pre mňa z čitateľského hľadiska dopadne ako verneovka. No kniha ma v dobrom prekvapila a pohltila. Oceňujem aj občasné úvahy, ktoré sú v tomto prípade namieste.
Nejlepší dobrodružná kniha, která kdy byla sepsána! Tolik úžasných detailů, tolik zajímavých příhod, které kniha obsahuje. Prostě úžasné!
Je to trochu starší kniha, moc mě teda nezaujala, ale nevěděl jsem co číst, tak jsem si jí vybral.
Když jsem četl knížku, tak jsem se nudil,
protože ta knížka byla nudná, pomalá a proto se mi to četlo špatně. Myslim si ze ji uz nebudu číst znovu, tak proto lepší hodnocení nebudu.
Štítky knihy
boj o přežití trosečníci anglická literatura ztroskotání, potopení lodě klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1975 |  Robinson Crusoe |
| 2022 |  Moll Flandersová |
| 1968 | Dobrodružný život kapitána Singletona |
| 1971 | Roxana |
| 1970 | Denník morového roku |
Úžasný dobrodružný román zabývající se exotickým tématem. Četla jsem prvně jako povinnou školní četbu a potom ještě několikrát znovu. Jedině škoda, že není delší.