Rochus
Přemysl Krejčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525816/bmid_rochus-65e76158f04a3.jpg
4
32
32
Měli jste na dovolené pocit, že vás někdo sleduje? Možná jste právě unikli jednomu z nás. Nenápadný muž letí z Budapešti do Pekingu přidat se k firmě stojící mimo zákony. Mladá žena dostává nečekanou nabídku poté, co na jihu Itálie spáchá zločin. K tomu se kolem dějí opravdu zvláštní věci: Lidem narůstají křídla i ploutve, sny vstupují do reality a ani kočky nejsou, čím se zdají být. Strhující román o „profesionálních turistech“ v sobě mísí městskou fantasy, magický realismus, bedekr i akční thriller.... celý text
Přidat komentář
Kniha Rochus je fascinující příběh, který nás zavádí… vlastně téměř všude po světě. Můžeme tu najít hned několik hrdinů, kteří procházejí řadou obtížných zkoušek, jež odhalují nejen jejich vnitřní sílu či slabost, ale také složitost mezilidských vztahů.
Za mě je to velmi zajímavá kniha, která nezklamala.
Rochus je rozhodně jedním z nejzajímavějších literárních počinů, které jsem letos držela v ruce. Jeho neobyčejnost spočívá především v jedinečném propojení magického realismu, thrilleru a cestopisné prózy. Autor bravurně přechází mezi těmito žánry a vytváří výborně napsané, gradující a mnohovrstevnaté dílo, které osciluje mezi realitou, lehkým fantastičnem a snovostí.
Je to akční, intelektuální i emotivní román, který baví, překvapuje a nutí k zamyšlení. Každá stránka otevírá nový prostor pro vlastní interpretace – morální otázky, hledání smyslu i střet člověka s až surrealistickým světem.
Rochus je zážitek, který si nesmíte nechat ujít.
Užila jsem si každou stránku. Příběh mi sedl, postavy byly dobře vymyšlené, skvělý náhled do života cizích měst, a zápletka s nájemnými vrahy mě prostě bavila.
Je to kniha na delší dobu, nikam nespěchá a má zajímavou zápletku. Ale asi tak v půlce mě to už docela nebavilo, to neustálé detailní popisování cestovních aktivit jednotlivých hrdinů. Možná kdybych ta místa sama navštívila, lépe bych se do toho vžila, nevím. Když ale od tohoto odhlédnu, tak mě bavila.
Zajímavé čtení, rozhodně ne pro každého. Já jsem se bavil, užíval si každé nové město a další nové postavy. Jediné, co mě moc nenadchlo, byl ten konec – čekal jsem víc akce.
Poslední ohlédnutí za románem Rochus
"Ta holka v mikině je možná jen obyčejná turistka, která navštívila Prahu. Anebo je to nájemný zabiják s tváří anděla."
Moderní román na hranici magického realismu je nejen vyprávěný z pohledu hned několika hrdinů, ale hlavně je perfektně provázaný. Jde o vícevrstevný text plný citlivě zakomponovaných odkazů nejen na popkulturu, ale i historii. Dá se číst jako cestopis (protože cestování v něm hraje velice významnou roli), ale také jako příběh o nájemných zabijácích. Krejčík, který je žánrově jen těžko zařaditelný, tady skvěle propojil to, čemu snobsky říkáme vyšší literatura s literaturou žánrovou. Pokud se vám líbí kniha Probudím se na Šibuji tak nemáte proč váhat. Román Rochus je se svými více než 700 stranami autorovým nejdelším dílem. Snoubí se v něm Krejčíkova láska k cestování a fantastice, s jeho citem pro uměleckou literaturu. Přitom jde o čtivé a svěží dílo, v němž naleznete nejen akci a atraktivní kulisy či mytické bytosti, ale také zajímavé myšlenky. O popkulturních odkazech nemluvě. Umně spředený příběh o profesionálních zabijácích však stojí nejen na hravé autorově imaginaci a jemném humoru, ale především vypravěčském umu. Rochus se tak směle může zařadit po bok knihám Neila Gaimana na straně jedné, či Murakamiho na straně druhé.
Pro mě je Rochus na české fantastické scéně překvapením roku a nedivil bych se, kdyby se ocitl v nominacích na ceny Magnesia Litera.
Vůbec nevím odkud začít hodnotit tenhle skvělý příběh. Je tak zajímavý, komplexní, rozsáhlý, inspirativní, napínavý a proměnlivý. Autor použil reálný svět v roce 2014 a 2019, tudíž je kniha funkční i jako bedekr. Projedeme Evropu, Čínu, Austrálii i Ameriku. Namátkou jmenuji Benátky, Budapešť, Boston, Brémy, Bruggy...Autor v doslovu píše, že na všech těch místech byl a je to na popisu míst znát. Postavy mají sraz u vyhlášených památek, stejně tak si domlouvají schůzky ve výborných restauracích daného místa, pracovní postupy řeší na plážích, umírají v romantických uličkách. Tím, že se postavy ve vyprávění střídají, není děj monotónní, popis míst není katalogový, ale ze života. Postav je tu opravdu hodně, ale orientuje se v nich snadno a řekla bych, že si nás vodí, jak potřebují. To, co nejdříve vypadá jako zmatek, si postupně sedá. Vzhledem k počtu stránek opravdu velmi pozvolna. To na celém příběhu bylo asi nejskvělejší, to postupné představování lidí, vizí, snů, činů, myšlenek. Žádný kvalt, vždyť sv.Rochus se narodil v roce 1295. A jo, i on vystupuje v ději. Takže se od cestopisu dostáváme k fantasy. I když jen lehce, nenápadně. Ploutvička, kočička, motýlek a fjúú, střih a je to pryč. A možná je to spíše thriller o konkurenčním boji mezi veletajnými firmami provádějícími vraždy na objednávku. Tahle část byla hodně k zamyšlení. Přece jen zabít jiného člověka, i když možná hajzla, jen proto, že mi to někdo řekl? A možná je to studie o tom, jak vznikly morové a jiné biologické rány. Celkově hodnotím příběh jako velmi propracovaný, nápaditý, pozornost snadno udržitelný. Bavilo mě ho číst.
Už vás někdy napadlo, co mají společného kočky, svatý Rochus, nájemní vrazi, James Joyce, Austrálie, motýli, Nymburk, jistá u mužů velmi oblíbená herečka s křestním jménem Mia a Kmotr? Že ne? Tak já vám to tedy povím - všechna tahle místa, lidé i zvířata společně s hromadou dalších utváří příběh tak jedinečný, že se vám na jemu podobný v životě možná nepodaří narazit víc než jednou.
Není tak úplně jednoduché popsat, o čem Rochus je. Jeden by mohl říct, že je to cestopis, jiný, že příběh protkaný magickým realismem a jemným nadpřirozenem, další zase, že akční thriller zaměřený na příběh jedné společnosti, která pod zástěrkou cestovní agentury zaměstnává pozorovatele a likvidátory tvořící dohromady perfektní tým nájemných vrahů.
Ačkoliv zde vystupuje nepřeberné množství postav, ve kterých mi mimochodem překvapivě vůbec nečinilo problémy se orientovat, dalo by se říct, že má příběh dva hlavní hrdiny - jistého nenápadného muže a mladou ženu. Ano, hádáte správně, ani jeden z nich v knize nemá jméno. Už jen to pro vás může být nápovědou, že se nejedná o úplně typickou záležitost. Absence jmen však vůbec ničemu nevadí, ba naopak, ponechává čtenáři prostor pro fantazii a možná jsou mu díky tomu i oba tak trochu bližší.
Na tom, že je Rochus tak rozsáhlým dílem, mají bezesporu svůj podíl četné odbočky k zeměpisným zajímavostem a historickým událostem, ale i jazykové či kulturní vložky, které najdete snad na každé stránce. Možná vás napadne, že v románu o nájemných vrazích musí něco takového působit nepatřičně, opak je ovšem pravdou. Není tu ani jeden řádek navíc, každá reference má svůj význam, vše funguje jako dobře namazaný stroj a každé ozubené kolečko dříve či později zaklapne na své místo.
Po jazykové stránce je tahle knížka tak trochu freestyle. Připravte se na takřka neustálé skoky v používaném čase, osobité obraty a úseky, jež si možná budete muset přečíst hned několikrát, abyste je správně pochopili. Střídá se tu ich-forma s er-formou a stejně tak se každou chvíli střídají vypravěči, kteří možná nebudou vždy tak úplně lidského původu.
Ani se neodvažuji tvrdit, že jsem pobrala každičkou referenci ukrytou v textu (což asi není v silách žádného člověka, kromě samotného autora), můžu ale s jistotou prohlásit, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací nejen o zajímavých místech všude možně po světě, jež bych někdy moc ráda navštívila.
Ačkoliv má tahle bichlička úctyhodných 750 stran, já si užila každou jednu z nich. Častokrát mě potěšily odkazy na filmy nebo místa, která sama znám. Třeba právě Nymburk, zde rozkošně označovaný jako Svinibrod, je pro mě srdeční záležitostí, jelikož jsem se v něm narodila. Stejně tak zbožňuji brněnskou Papilonii, kde jsem se byla podívat už mockrát. Musím zcela nepokrytě smeknout před autorovým přehledem a rozhledem ve všech již zmiňovaných směrech, člověka s tak širokými obzory jen tak nepotkáte.
Samotná hlavní zápletka je dle mého názoru skvěle promyšlená, gradace děje tu funguje velmi dobře. Docela zajímavé je i to, že několik posledních kapitol se vlastně tak nějak odehrává až po konci hlavních událostí. V tuhle chvíli už asi nikoho nepřekvapí, že ani samotný konec není tak docela tradiční. Myslím, že to, co si z něj každý čtenář odnese, dost záleží na jeho individuálním pohledu na svět.
A že vlastně pořád nevíte, jak tohle celé může fungovat a co od knížky čekat? Pak vám asi nezbyde nic jiného, než si Rocha přečíst a dovolit mu, aby si i vás omotal kolem svého, možná trochu špinavého, prstu.
P. S. Sama za sebe doporučuji tuhle knížku číst na přelomu října a listopadu, najdete tu totiž několik vysloveně tematických kapitol, které váš čtenářský zážitek jen prohloubí.
Rochus je příběh, který čtenáře překvapí svou pomalou, ale pečlivě budovanou atmosférou. Autor nám servíruje pozoruhodný svět plný nájemných vrahů – nebo spíše těch, kteří se jimi právě stali – jejich učitelů, přátelství, lásek, i průšvihů. Příběh nenápadně míchá prvky nadpřirozena, a právě tohle tajemství, které pod povrchem bublá, přidává knize na napětí a atmosféře.
Silnou stránkou knihy je výborně promyšlená zápletka, která drží čtenáře v očekávání, kam se děj pohne dál. Kniha má sice více stran, ale čte se velmi dobře, skoro až svižně – postavy i prostředí jsou vykresleny s takovou péčí, že vtáhnou do světa tak přirozeně, až ani nepostřehnete, jak čas plyne.
Trochu zklamání přináší až samotný závěr. Konec je lehce utahaný a celá linka s mořským národem působí, jako by tam byla spíše navíc. Jako čtenář jsem čekala, že to bude mít větší vliv na závěrečné rozuzlení, ale nakonec to na mě působilo spíše rozpačitě.
Celkově však Rochus přináší silný příběh a působivé charaktery, které si budete dlouho pamatovat. Pokud máte rádi promyšlené příběhy s dávkou napětí a nadpřirozena, tohle by mohl být skvělý tip.
Velmi jedinečný příběh, který si mě získal hned prvními stránkami. Člověk čte a čte, vymýšlí teorie, přemýšlí kdo, co, kdy a jak a nakonec to s největší pravděpodobností bude úplně jinak.
Kdybych měla jednou nebo dvěmi větami říct, co vše v knize je, znělo by to jako hrozně nesmyslný guláš. Ale po přečtení se u mě až na jednu maličkost usadil pocit, jak je to geniální a asi jedna z nejlepších teorií jedné nedávné historie.
Což je další bod, který mě bavil - propojení nejen s dobře známým světem, ale i jeho historií, legendami a kulturami. A že nakonec moc nezáleží, jakého vyznání či národnosti člověk je, té vyšší moci jde vždy o to stejné a lidstvo jde proti tomu, i když je ta věc dobrá.
Chtěla jsem knihu doporučit někomu na dovolenou, protože se v ní cestuje opravdu hodně a nechybí ani autenticky popsaná různá známá i méně známá zákoutí z celého světa, ale vlastně je to nakonec skvělé čtivo i domu na gauč.
Myslim, že každý si někdy položil otázku, co se musí stát, aby někdy někdo někoho zabil. A jak jsou někteří schopni zabíjení z povolání. Tak v knize dostanete spoustu osudů a všechny jsou pochopitelné a ukazují, jak jsou lidi různí. Autor si skvěle pohrál s velkou škálou charakterů a ukázal, že každý člověk je jedinečný.
Milovala jsem ty střípky z pohledu "vyšší trojice" a jak s nimi byli propojeny více či méně známé symboly života a smrti, stejně jako podivná znamení i sny. Jedinou velkou neznámou veličinou pro mě zůstávají mořské víly, jejich význam pro příběh jsem nepochopila a asi bych se bez nich obešla. Pak bych opravdu neměla co vytknout.
Za knihu děkuji autorovi v rámci spolupráce.
(SPOILER) Mladík z Pardubic a dívka z Nymburku se stanou členy tajné mezinárodní organizace, která likviduje nebezpečné osoby, na které je zákon krátký. On pracuje jako pozorovatel, oficiálně autor cestovatelského blogu, ona jako likvidátorka. Setkají se jen jednou v životě. Kdosi se snaží firmu zlikvidovat a stopy vedou do jejich řad. Vše pozoruje trojice nadpřirozených avatarů známých jako Panna Maria, sv. Šebestián a sv. Rochus, ochránci před morovou nákazou. Košatý mnohovrstevnatý příběh, který mixuje špionážní thriller s nájemnými zabijáky s mytologií, zavede čtenáře do mnoha evropských měst i do Jordánska, Číny a Austrálie a zmiňuje i novou "morovou" nákazu covid-19. Pokud máte pocit, že vás někdo sleduje, nemusí to být po přečtení tohoto románu paranoia. Jediné, co mě přišlo zbytečné či navíc, bylo dění kolem národa mořských lidí.
I když je kniha hooodně tlustá, tak je parádní snad každou stránkou. Bavil jsem se od začátku do konce a atmoférou mi kniha připomněla styl psaní Petra Heteši. A i díky tomu jsem byl tématem, stylem, humorem a již zmíněnou atmosférou hodně spokojen. Takže musím hodnotit plným počtem hvězdiček.
4,5*
Rochus by se dal označit za thriller a místy skoro za cestopis, jednoznačně však spadá také do magického realismu. Přemysl Krejčík v Rochovi skvěle popisuje cestování – koneckonců o tom kniha do značné míry je. Díky jeho sugestivnímu vyprávění budou mít čtenáři pocit, jako by se na každém z míst, které je v knize popsáno, ocitli. Krejčík nešetří detaily, jako jsou architektura, barvy a vůně, zvyky a tradice. Často přihodí nějakou geografickou, historickou, náboženskou či uměleckou informaci navíc, která ale z textu nevyčnívá a působí přirozeně (a to i přesto, že jsou tyto informace leckdy obsáhlé).
Na textu je hodně znát, že autor řadu z míst zmíněných v knize skutečně navštívil a má je opravdu dobře zmapované. Patrné je také to, že má odpozorované chování turistů – v Rochovi se Krejčík nezřídla trefuje nejen do davového smýšlení, ale věnuje se skrze postavy i úvahám o pomíjivosti a umělosti virtuálního světa. Paradox honby za dokonalými fotografiemi na sociální sítě, které jsou jen umělým kýčem, a jejichž lovu člověk obětuje skutečné prožitky, se v příběhu také objevuje opakovaně.
Pokud se do Rocha pustíte, je třeba se připravit, že tenhle román je důmyslně poskládaný, chytrý a v některých ohledech složitý a náročný. Určitě jsem v Rochovi odhalila jen zlomek všech vrstev, do nichž Přemysl Krejčík dílo zahalil. A jestli jsem objevila zhruba třetinu všech narážek a analogií, tak jsem fakt dobrá. Román je záměrně poskládán tak, aby během prvního čtení neprozradil ani extrémně pozorným čtenářům všechna svá tajemství.
Navzdory této promyšlenosti a neoddiskutovatelné chytrosti se kniha čte velice dobře. Přemysl Krejčík má svižný a moderní sloh, má bohatou slovní zásobu a na textu je patrná jeho vypsanost. V knize je řada krásných slovních obratů a obsahuje vyváženou porci cynismu, filozofických úvah, dramatu i humoru.
Jednu výtku bych ale přece jen měla. V textu se poměrně nahodile přechází ve vyprávění mezi přítomným a minulým časem a v případě jedné postavy také mezi spisovným a nespisovným způsobem vyjadřování (ačkoliv v tomto případě bylo těch „uklouznutí“ výrazně méně). Je to věc, která může čtenáře zpočátku rušit, ale jelikož má kniha sedm set padesát stran, je třeba si na tento jev zvyknout. Naštěstí to jde docela snadno.
Rochus je epický cestovní román, který vás provede pulsujícími metropolemi celého světa. Autor mistrovsky vykresluje atmosféru každého místa, čímž vás vtáhne do živého děje plného popkulturních odkazů a skvělých postav. Dějová linka je nejen napínavá, ale také obohacena magickými prvky, které přinášejí plno otázek. Kniha navíc obsahuje zajímavosti z historie, které dávají příběhu další rozměr.
I když je délka knihy lehkou výzvou a některé popisy dopravy a přesunů mohou působit zdlouhavě, můj celkový dojem je velmi pozitivní. Konec příběhu je už teď předmětem diskuzí – někteří ho považují za geniální, zatímco jiným úplně nesedl. Mě se ale líbil, Rochus je rozhodně kniha, která stojí za přečtení!
Téměř osmisetstránkový epos o nájemných zabijácích. O firmě, která je zaměstnává. O světci, který je nejspíš sleduje, a o všech možných větších i menších turistických cílech.
Je to zvláštní směsice akce, poznávání a magie. Celý příběh táhnou dobře vykreslené postavy, zajímavá zápletka a chuť vědět, jak to bude dál. Na konci, když všechno letí do kopru, se akce pěkně rozjede a nešetří se mrtvolami ani osobními pohnutkami jednotlivých hráčů.
Je to dobře vystavěný příběh, který mě bavil celou dobu. Až na ten konec, musím říct, že jsem po tom budování napětí a příběhu čekal víc, a lehce mě to zklamalo.
I tak je to ale dobrá kniha, a pokud se nebojíte více stránek, můžu ji doporučit.
Nevím, kdy jsem naposledy četla tak tlustou knihu. Dala mi pěkně zabrat, to se přiznám.
Není to tím, že by nebyla čtivá nebo zajímavá, ale je prostě rozsáhlá. Rochus je příběh o nájemných vrazích, kteří pod maskou cestujících likvidují cíle po celém světě.
K tomu ještě přidejte trochu magického pozadí a víte, co vás bude čekat. Tohle se mi na příběhu opravdu líbilo. Hlavní zápletka byla super a já se na ni těšila, a to moc. Proto mi lehce vadilo to „zdržování“ popisy.
Autor, mám pocit, sjezdil světa kraj a prostřednictvím stránek nám k akčnímu příběhu servíruje řádnou dávku informací o místech, kde se hrdinové pohybují. Musím říct, že pár těch lokací jsem si pak hledala jako potenciální místa na dovolenou.
Nicméně na můj vkus toho bylo trošku moc, upozadilo to tu akční složku příběhu. A ta se pak pěkně zamotala a já byla jako na drátkách, jak to dopadne. I tak jsem dočetla s nadšením a ten konec mě upřímně pobavil. Jsem zvědavá, jak na něj budou lidé nahlížet třeba za dvacet let.
Toužíte-li se na pár dní zastavit u knihy, u které budete nad některými zvraty valit oči, zamilujete si pár postav a budete si říkat, jak to vlastně dopadne, můžu doporučit.
Strašně rád bych dal Rochovi víc hvězdiček, protože jde o knihu skvěle napsanou, nesmírně čtivou, nápaditou a v českém kontextu poměrně ojedinělou. Ale ta pachuť, kdy zhruba 680 stran čtete něco absolutně skvělého a posledních 70 stran je úplně stupidních, ta zůstane po přečtení nepříjemně dlouho a nepříjemně silná. Škoda.
Pekna akcni jizda, nevsedni, zabavne. Na muj kus se mohli zkratit ty cestovni pasaze, tedy hlavne popis dopravy, ten pak uz opravdu nudil, ale jinak za me super.
Rochus - Přemysl Krejčík
Moje druhá městská fantasy v životě a opět jsem velmi spokojena.
Rochus je týpek, u kterého jsem měla pocit, že na první dobrou vypadá jako bezdomovec se psem. Kniha vlastně o něm je, ale i není. Mnohem větší prostor tu má hrstka lidí, kteří cestují po celém světě a pracují pro firmu, jejíž zakázky jsou tak trochu mimo zákon.
Knihu jsem na moje obvyklé čtecí návyky četla příliš dlouho. Nebylo to ale tím, že by to bylo špatné, ba naopak. Užívala jsems i každé slovo, větu, kapitolu. Vždycky když jsem měla pocit, že tempo začíná zpomalovat, tak tam autor střihl nějakou scénu či okamžik, který změnil veškeré mé mínění o budoucích osudech hlavních protagonistů. V jednu chvíli jsem se i děsila, že bud na Přemysla Krejčíka naštvaná za to, co provedl.
Rochus nese originální myšlenku, kdy společně funguje svět fantasy, městského života, křesťasntví a mnoho dalšího. Zároveň mě děj vtáhl do příběhu tak, že jsem měla pocit, že si sama musím dávat na každého pozor, protože co kdyby náhodou. Autor umí čtenáře udržet v pozornosti, nechat ho na pochybách a přirozeným způsobem psát o víře, aby to nepůsobilo kostrbatě, našroubovaně a bylo toho tam moc. Přidejte k tomu popkulturní narážky a odkazy, spoustu myšlenek v mnoha vrstvách a máte za mne geniální dílo.
Celkově je to skvělý a musíte si to přečíst. Kdyby vám úplně nevonilo hlavní témat knihy, můžete Rochuse využít jako cestopis, protože získáte spoustu tipů, kam se podívat.
Štítky knihy
postmoderna cestování New Weird městská (urban) fantasy magický realismus společenské romány česká fantastikaAutorovy další knížky
| 2021 |  Čokoláda pro wehrmacht |
| 2019 | Malej NY |
| 2016 | Kybersex |
| 2024 | Osiřelo dítě |
| 2022 |  Srab |
„Jsme jen atomy“ prohlásím… „A tohle je naše svatyně“, doplní mě kočka.
Jak všímaví jste, když cestujete a procházíte se po památkách? A co v rodném městě, rozhlížíte se, co se děje kolem vás? Kdybyste byli všímavější, možná byste někde zaregistrovali otrhaného muže se psem, jak nenápadně pozoruje okolí. Sleduje okolí a nadšené blogery, kteří píšou o cestování… Mohl by to být třeba svatý, který hlídá chod světa. A nebo je všechno jinak a svět usměrňuje tajná mezinárodní organizace, která likviduje nevhodné osoby, v Hamburku si lidé dávají schůzku s mořskými vílami, protože oni na rozdíl od nás lidí ještě mají správně srovnané hodnoty, a motýli taky nelétají náhodně.
Přemysl Krejčík si v románu Rochus hraje s imaginací, ale daří se mu stále balancovat na hranici mezi realitou a fantastikou. Inspirace magickým realismem je patrná, ale jeho zasazení do světa nájemných zabijáků je zkrátka inovativní a mě ta hra neskutečně bavila. Nakonec jsme všichni jen atomy a ty se mohou přeskupovat, někdy s dopomocí, tak, jak potřebují - a nebo: jak svět, nemocný mocí, potřebuje.
Částečně cestopis, částečně thriller, s prvky magického realismu. A dohromady to tvoří literární zážitek, který je na české poměry vážně výjimečný.