Sága rodu Forsytů
John Galsworthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76721/bmid_saga-rodu-forsytu-Xj5-76721.jpg
4
382
382
Rozsáhlá kronika, ličící osudy tří generací anglického patricijského rodu od roku 1886 až do počátku dvacátých let 20. století, vznikala téměř šestnáct let a kompletně byla poprvé vydána roku 1922. Její souhrnný název zvolil Galsworthy se zřetelným ironickým záměrem, protože slovo „sága“ vyvolává představu hrdinských činů, jimiž se Forsytové zrovna nevyznamenávají. Celé dílo se skládá se ze tří románů a dvou povídek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1967 , OdeonOriginální název:
The Forsyte Saga, 1922
více info...
Přidat komentář
Je to asi jediná kniha u které lituji, že jsem neviděla dříve seriál. Četla jsem totiž vydání z roku 2005 od BB artu a na přebalu jsou fotografie hlavních postav ze seriálu (novějšího z r.2002). Moje představivost byla ovlivněna fotografiemi, a ty vypadaly lákavě a proto jsem se po celou dobu čtení knihy těšila na seriál a nesoustředila jsem se pořádně na knihu, jen jsem si představovala, jak to bude zfilmované. Jenže seriál byl naprostým zklamáním. Všechny díly jsem viděla za kratší dobu, než mi trvalo přečíst knihu, ale až teprve teď si uvědomuji její kvality.
Je to opravdu nešťastný nápad obohacovat knihu fotografiemi z filmu, který se ani nedrží striktně předlohy. Musím tedy přehodnotit svůj názor a ve srovnání se seriálem, který byl neskutečně plochý, je knižní podoba Forsytů živá, srdečná, barvitá a upřímná!
Kniha se mi líbí. Krásně dokázal popsat britskou společnost té doby. A myslím si, že i postavy jsou skvěle vykreslené. Zvláštní je, že v seriálu jsem s Irene soucítila a měla jsem tu postavu moc ráda, ale v knize jsem ji skoro nenáviděla a strašlivě mě štvala...
Forsyty miluju. Krásnou Irene, prudérního Soamese, lehkomyslného flákače Montyho, patriarchu Jolyona, černou ovci Joa i ostatní postavy. Je to prostě velký příběh se vším, co byste v něm hledali. Název vypovídá za vše. tahle bichle má v mé knihovně pevné místo.
Tmavý kvet od tohto autora ma uchvátil, táto sága trochu sklamala. Dosť suché, okrem opisov prírody. Videla som aj seriál, už dávno a viem, že sa mi páčil.
Přečetla jsem ve 30 letech a v 50 letech znovu. Čtení mi pomáhalo ve složitých osobních situacích, umožnilo ponořit se do děje a zapomenout na vlastní problémy. Vždy jsem byla uchvácena a nadšena. Mám ráda rodinné ságy, složité charaktery postav a krásný jazyk.
Tak mám dvě knihy, které se nedají srovnat, a stejně je stále vduchu porovnávám - Gatsbyho a Forsythy. Obě jsou dobovou sondou. Obě miluju, protože je to velké vyprávění (Forsythi větší). Obě knihy sledují vývoj hrdinů (Forsythi ve více liniích). Fitzgeraldovo ztraceněgenerační hledání mi bylo blízké v patnácti. Galsworthyho hledající opovržení ve dvaceti. Do obou jsem dospěla ve třicítce.
Gatsby mi dal sílu čekat od života to nejhorší a být příjemně překvapena, pokud se to nestane.
Forsythi mi umožnili pochopit, že život jde dál, i když všechno stojí za h*o.
Děkuju za Gatsbyho a nemůžu jinak, než tam nasolit pětku.
Děkuju i za Forsythy a čím víc hvězdiček, tím víc Adldas.... teda spokojenost:-D
Nejprve musím přiznat, že bylo pro mě docela těžké si představit tak staré hrdiny, že něco konají, vždyť staří Forsytové jsou ve věku nad 70 a někteří nad 80 let! Jsem zvyklí na mladší hrdiny a nemohu si prostě představit takhle staré postavy. Div že byli tak zdraví, v dnešní době by už byli v důchoďáku.
Soamse jsem vůbec nebral jako zápornou postavu. Proč by měl být záporný? Nechápu. Miloval Irenu, byl proto špatnej? Špatná byla ona, že si ho vzala, i když ho nemilovala a i když k němu měla odpor. Po svatbě už bylo pozdě, musela s ním zůstat a kvůli tomu byla několik let nešťastná a chladná (hlavně k Soamsovi). Pak když se opravdově zamilovala, děj knihy začal.
První díl se rozjížděl pomaleji, člověk neví, co má čekat a seznamuje se s postavami, kterých je opravdu hodně, ale těch opravdu hlavních není tolik. Po tom, co byl dům postaven, děj nabírá spád. V prvním díle jsou vlastně jen dvě hlavní linie. Druhý díl je rozmanitější, děje se tam toho daleko více a je zde více linií. Starší generace vymírá, střední stárne a mladší dozrává, zamilovává se a rodí se pomalu 4. generace Forsytů, která v díle vystupuje, samozřejmě těch generací bylo více..
Třetí díl mi trochu připomíná Romeo a Julii, rodinný svár, nikdo jim nepřeje a nakonec to neskončí dobře, sice ne smrtí, ale prostě minulost nelze zapomenout.
Na závěr: úžasné dílo, když se děj rozjel, tak jsem nemohl knihu pustit a četl dál a dál. Vedle osudů rozmanité rodiny Forsytů zde také vidíme proměnu společnosti, nástup aut, Bůrská válka a 1. světová.
Čtení této knihy jsem dlouho odkládala. Nedávno jsem se do ní pustila a musím říct, že jsem ji četla velmi, velmi dlouho. Dokonce jsem to jednou zabalila. Nakonec jsem ji tedy zdolala, ale některé pasáže byly zdlouhavé a nezáživné.
Vím, že podruhé už ji rozhodně číst nebudu.
Velice dlouho mě kniha ležela v poličce mezi jinými knihami a nyní po přečtení si říkám, proč jsem její přečtení tak dlouho odkládala? Strhující příběh na pozadí života několika generací jednoho rodu. Četbu rušilo pouze mnoho tiskařských chyb v textu.
Pamatuji si, jak jsem ji poprvé ukradla babičce z knihovny. Bylo mi asi patnáct a absolutně mě to pohltilo. Znova jsem se k ní vrátila po dvaceti letech (po uvedení tel. seriálu) a dopadlo to úplně stejně. :-) Mám ráda rodinné ságy a tjhle patří mezi mé nejoblíbenější.
Rozsáhlý příběh "filmového střihu". Kdy je na začátku čtenář vhozen do docela složité situace a postupně se mu sděluje všechno ostatní co by měl vědět, ale není obtěžován přílišným množstvím detailů. Seriál je taky super, sledovala jsem ho průběžně při čtení, ale to patří spíš na csfd..
Moc jsem se na tuto knihu těšila,protože ji všichni v okolí chválili. Ale já jsem zrovna asi na ni neměla tu správnou náladu. Vadily mi dlouhé pasáže,popisy osob a myšlenek. Kolikrát jsem přečetla 10 stran a zjistila jsem,že ani nevím o čem čtu.
Neříkám, že to bylo už od začátku lehké čtení, ale o to zajímavější to bylo. Co se mi velmi líbilo, bylo porovnání části Vlastník a K pronajmutí. Autor se, podle mého, celkem dost pozastavoval nad změnou společnosti, kterou prodělala od konce 19. století do meziválečné doby. Trochu zvláštní byla postava Soamese, který byl zpočátku ryze záporná postava, ke konci s ním autor soucítil.
Miluju tuhle opravdu obsáhlý rodinný příběh; kdo není zvyklý na velké texty, tolik si to neužije. Knihu jsem vlastně četla v životě už potřetí a pokaždé jsem ocenila jinou postavu a objevila nové dimenze vyprávění. Kdo má rád rodinné příběhy a psychologii postav, rozhodně si přijde na své!
Sága rodu Forsytů mě příjemně překvapila. Obávala jsem se totiž nepřehlednosti kvůli množství postav (ale nakonec se v nich dalo docela dobře zorientovat) a toho, že by se mohlo vyprávění o tomto anglickém klanu postupně s přibývajícími stránkami změnit na nudu. Autor však drží úroveň pořád stejnou a vypráví výborně. Román skvěle líčí typické znaky příslušníků rodiny, jimž je posvátné vlastnictví. Na majetek kladou veliký důraz, stejně jako na pevnost vzájemných rodinných vztahů, byť se mezi sebou někteří více či méně snad i nesnášejí. Galsworthymu se povedlo dobře zachytit, jak se s dobou měnilo společenské klima a jak se společně s tím utvářely povahy nastupující generace, která trochu z upjatého forsytovství ztratila, ale dost rodinných rysů v ní zůstalo napevno usazeno. V průběhu celého románu bylo možno u mnoha postav sledovat jejich vlastní charakter, který u nikoho není jen tak plochý, knížka je čtivá díky různým zápletkám, osudovým setkáním, náhodám a nehodám.
Knihu jsem si nadšeně koupila, pak jsem se do ní nemohla vůbec začíst a na nějaký čas jsem ji odložila. Objevila jsem ji znovu, když jsem se stěhovala a v novém prostředí jsem se do příběhu ponořila s takovou chutí, že jsem to sama ani nečekala - a naprosto mě to okouzlilo.
Knihu jsem četla na střední škole. Nějak jsem se nemohla zakousnout. Knihu jsem přečetla jen proto, protože jsem musela, jelikož to byla jedna z knih z povinné četby. V některých fázích mě dost nudila, protože se jedná o dílo popisné. A to doslova a do písmene. Ale za přečtení rozhodně stojí.
Na pozadí spoločenských zmien a zmien tradičných hodnôt (prelom 19. a 20. storočia) sa rozvíja príbeh viacgeneračnej rodiny, ktorá postupne upadá.
Z množstva postáv, ktoré tu vystupujú, sa príbeh predovšetkým zameriava na Soamesa a Irenu a na dopad ich nešťastného manželstva na súčasníkov, ale aj na budúce generácie. Na rozdiel medzi vzťahom ku kráse a vzťahom k majetku...
Napriek množstvu postáv som sa do príbehu dostala rýchlo. Potešilo ma, že postavy neboli čiernobiele (Soames nebol len majetnícky...), medzihry a plynulosť príbehu. Na druhej strane, mnohé zápletky a ich rozuzlenia boli predvídateľné.
Odporučila by som to všetkým, ktorí obľubujú „staré Anglicko“.
Mne kniha nenadchla...nedokázala jsem se jí zcela prokousat na konec....holt to není kniha mého srdce
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století přelom 19. a 20. století zfilmováno ságy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 1972 |  Moderní komedie |
| 2001 | Sága rodu Forsytů 1-3 |
| 1991 | Sága rodu Forsytů I. díl - Vlastník |
| 1956 |  Venkovské sídlo |
| 1970 | Tmavý květ |
Ani nevím, před kolika lety jsem knihu četla. Vím ale, že pokaždé když vidím paprsky slunce, jak se proplétají větvemi rozkvetlých jabloní, myslím na ni. A znova a znova cítím její atmosféru, slyším šustění večerních rób a spiklenecké šeptání mladých lidí, kteří se chtějí vymanit z pout prudérní viktoriánské Anglie a zapomenout na staré rodinné sváry, cítím květiny v čínských vázách a vůni letního večera u řeky. A jako by se přede mnou vznášely Soamesovy myšlenky, jeho nepochopená osobnost, neopětovaná láska, kvůli které tak zahořkl.