Harún a more príbehov
Salman Rushdie
Rodina Rašída Chalífy série
1. díl >
Dva roky po vydaní kontroverzného románu Satanské verše sa Salman Rushdie odklonil od svojho dovtedajšieho „literárneho kurzu“ a napísal prekvapujúco netradičné dielo Harún a more príbehov. Po veľmi náročných, niekedy až filozoficky presýtených, kontemplatívnych románoch prichádza autor s objemovo útlejšou knihou, ktorá nesie všetky znaky alegorického rozprávkového príbehu: jeho hlboká myšlienková výpoveď, výsostne humánne posolstvo a univerzálna, aktuálna platnosť však nepochybne uspokojí aj náročného dospelého čitateľa. Rushdie nazval túto rozprávku „putovaním od smútku k radosti“ a jedným z prvotných podnetov na jej napísanie bola autorova osobná trauma z poldruharočnej izolácie, a v nej predovšetkým nedobrovoľné odlúčenie od syna Zafara. Nostalgia za týmto nenapĺňajúcim sa vzťahom otca a syna sa fiktívne premieta do príbehu dvoch hlavných postáv románu. Rašid, rozprávač príbehov, jedného dňa nečakane stratí Dar Výrečnosti a jeho syn Harún sa rozhodne pomôcť mu získať túto schopnosť späť. Za obdivuhodných okolností sa dostane do krajiny Kahani (v hindčine znamená „príbeh“) a jej dvoch krajov Gup (klebetný) a Čup (tichý), kde sa podieľa na odhaľovaní zdroja znečisťovania Oceánu Príbehových Prúdov. Dlhotrvajúca dobrodružná misia sa napokon skončí úspešne a po neradostnom začiatku sa vracia šťastie. V dômyselne vykonštruovanom príbehu dáva Rushdie naplno vyniknúť svojmu rozprávačskému talentu a originálnej predstavivosti. Hoci miestami vychádza zo všeobecne známych, klasických rozprávkových príbehov a postáv, jeho osobnostný vklad moderného autora je pozoruhodný. Majstrovsky využíva možnosti narábania so slovom a rečou, ktoré mu ponúka „rozprávkovo-fantastická jazyková licencia“. „Milujem príbehy, komickosť života a sny. A, prirodzene, všetko nové. A úlohou románu je prinášať práve to nové. Nič z toho nie je celkom pravda, ale aj tak je vo všetkom kus pravdy,“ vyznal sa Rushdie pri jednej príležitosti. Možno povedať, že tieto jeho slová sa v Harúnovi naplnili. A čo je ešte dôležitejšie, tvrdo skúšaný autor dal touto „rozprávkou“ jasne najavo, že už nechce vyvolávať nijaké spory.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1993 , Causa editioOriginální název:
Haroun and the Sea of Stories, 1990
více info...
Přidat komentář
V mnoha pohádkách můžeme vidět obraz leckteré naší společnosti a některých lidí. Tahle pohádka do takové oblasti spadá výtečně. Oceňuji občasný autorův vtip (tresky vs. stresky; Hárún uměl ztrácet ponožky výborně) a také umný překlad básniček (např.: když tě jenom rychlá jízda vzruší, jmění odkaž dětem - a peklu svou duši; nebo rýmování Hubatek nebo i jen sem tam v textu). Musím však říci, že počáteční začtení mi trvalo docela dlouho, u některých pasáží jsem se dokonce nudila.
Místa, která mě zaujala:
"To je ta potíž s vámi lidmi ze smutných měst: podle vás musí být všechno ubohé a k uzoufání nudné, abyste uvěřili, že je to skutečné."
"Kdyby k sobě Plkové a Mlkové necítili takovou nenávist, možná by byli jedni pro druhé docela zajímaví."
"Koneckonců jsme vlastně nepustili naše korunované hlavy k ničemu důležitému."
Za velmi výmluvný považuji tento dialog:
"Ale proč tolik nenávidíte příběhy?" vyhrkl Hárún ohromeně. "Příběhy jsou zábavné..."
"Jenomže svět není pro zábavu," opáčil Chattam-Šad. "Svět je k ovládání."
"Jaký svět?" vypravil ze sebe Hárún.
"Tvůj svět, můj svět, všechny světy," zněla odpověď. "Všem se musí vládnout. A v každém příběhu, v každém proudu v Oceánu leží svět, svět příběhů, nad kterým nemohu ani trochu vládnout. Proto."
Nakonec chci ještě zmínit, že se mi líbila i poslední stránka, kde jsou vysvětleny názvy a jména v příběhu užívaná.
Narazila jsem na ni nahodou a vim, ze jsem si ji okamzite zapsala do nejoblibenejsich knih, tim stylem vypravovani. Rada bych si ji precetla znovu, protoze si z ni prilis nepamatuju - jen to, ze Harun mel zachranit more pribehu a to more bylo krasne a barevne.. a knizka skvela.
Kouzelné vyprávění plné autorské imaginace v duchu arabských pohádek - ani ne ve smyslu prostředí, jako spíše atmosféry. Připomíná to Alenku v kraji divů, kdyby ji napsali lidé, co mají na svědomí příběhy Tisíce a jedné noci. Nemůžu si ovšem pomoct, dějová koncepce mi přišla zbytečně prostinká. Kouzelné království potřebuje zachránit a tak se hrdinové pustí do práce. Tolik k originalitě. Tady však narážím na věčný problém knih pro mládež, kdy posuzuji osnovu možná až nesmyslně tvrdě, v rámci toho, komu je vlastně primárně určena. Mou výtku je proto třeba brát s rezervou. Nebudete-li od románu čekat inovativní zápletku, není důvod bát se pro věhlas autora nějakého intelektuálního samožerství. Salman Rushdie je neskutečně zručný spisovatel, který ví, pro koho píše a jak dotyčného oslovit. Dokáže oživit množství zajímavých, živých a vtipných postav, jež ze čtení dělají příjemnou zábavu, přičemž láska k literatuře čiší z každé stránky. Už jen proto mi stál Hárún za ten čas s ním strávený.
Kostra příběhu je obvyklá - mladý chlapec zachraňuje svět, říši fantazie a také rodinný život svých rodičů. To jsme všichni četli/viděli mnohokrát. Ale od pohádkových příběhů asi nechceme, aby nás šokovaly nečekanými zápletkami.
Takže to bylo trochu jako Nekonečný příběh, trochu jako Alenka. A trochu jako Karlík a továrna na čokoládu. Spousta fantazie, zajímavé hry s jazykem (poklona překladatelům) a roztomile potrhlé postavy a situace. Neumím odhadnout, jak starému publiku je kniha vlastně určená, ale já, osoba už dlouho dospělá, jsem si celkem užil prostupujícího příjemného pocitu, který jsem měl po celou dobu ubíhání příběhu. A místy to bylo taky dobrodružné a místy to bylo k zamyšlení a na konci jsem byl i trochu naměkko ;-)
Kniha má zajímavý námět, vtipné názvy míst i jména postav, ale nějak nechytla za srdce ani děti, ani mě. Ačkoli o tom přemýšlím, opravdu neumím říct, čím to je.
Autorovy další knížky
2009 | Děti půlnoci |
2015 | Satanské verše |
1990 | Hanba |
2018 | Zlatý dům |
2010 | Čarodějka z Florencie |
Docela hezká pohádka a la Nekonečný příběh.
Nejlepší byl popis smutného města, co bylo tak smutné, že zapomnělo své jméno, ale i pohádková říše se Stínovými bojovníky byla originální.