Rodinné album

20.05.2024

Jak je to u této autorské dvojice obvyklé, vše je nápadité, vkusné a svým způsobem i poučné. Povahy nejrůznějších strýců, tet a jiných příbuzných jsou tak různorodé, že aspoň v něčem se v některé z nich pozná snad každý.

Nejvíc se mi líbil úvod – o tom, jak se celá početná rodina sešla v zelené zahradě a pořád se něco dělo, protože: „… staří vzpomínali mladí mluvili o zítřku stavěly se domy bořila se města…“ A také: „… rozléhal se smích a prosebný hlas některého z příbuzných nebo hlas vzpoury se tu a tam vznesl vysoko nad všeobecnou vřavu a stoupal výš a výš k stádům hvězd zpitomělých z věčného cestování dokola po stále stejných drahách k stádům hvězd které udiveně a pobaveně zíraly na tu neuvěřitelnou nepochopitelnou zázračnou a tak kratičkou slavnost života v pustinách vesmíru.“

Většina příbuzných se projevuje hodně výrazně, jen strýc Blažej se celá léta snažil nikde a nikomu nepřekážet a nezavdávat příčinu ke sporům. Vždycky se vším souhlasil a choval se tak, jak se vyžadovalo. Až náhle zjistil, že ho manželka nevidí. Ani děti a přátelé. Tak „… poznal že je neviditelný neslyšitelný nehmatatelný a nečichatelný a tehdy nešťastně zvolal:
To má být trest
nebo co
nemám přece ani kousíček viny
nic jsem přece neudělal
rozumíte
nic jsem neudělal"