Rok Havrana
Vladimír Šlechta
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248460/bmid_rok-havrana-248460.jpg
3
72
72
Začátek čtyřicátých let jedenadvacátého století. Zatímco západní Evropa prosperuje, Česká republika je zpustošená etnickou válkou. Kusy českého území jsou pronajaty obskurním soukromým společnostem, zbytek ovládají bandy kořistníků. Je zde však příběh o Havranovi, bojovníkovi bez bázně a hany, který v této zemi bez zákona osamoceně válčí proti banditům, ochraňuje bezbranné a násilí oplácí násilím. Je však Havran skutečný, nebo je to jen hoax či virál? Do zpustlé a vylidněné České kotliny se vydává agentka české exilové vlády, aby o Havranovi zjistila pravdu.... celý text
Přidat komentář
Nebylo to zas tak špatné, ale asi jsem si za ty roky, co knihy od pana Šlechty čtu, moc zvykl na světy Gordona Fee a majora Oggerda, že mě prostě tato kniha nedokázala vtáhnout do děje.
Jednou větou xenofobní blbost! A když pominu nesmyslnost, tak se to i špatně četlo. Česká republika proměnila v džungli, kde žijí elfové a skřeti – to by nebylo ještě tak špatné. Úsměvné je, že občany ČR terorizují Arabové a Afričani… Zatímco zbytek Evropy zůstal takový, jaký ho známe dnes, tak právě nás zavalila vlna imigrantů jak z Afriky, tak z arabského světa. Zrovna naší kotlinu, kde máme složitý jazyk, mále území, nic moc sociální systém a hlavně xenofobní obyvatelstvo, tak zrovna nás zaplavili všichni migranti světa a po chvilce samozřejmě začali bojovat proti místním, protože smysl jejich života je neutéct ze země kde je válečný konflikt, ale chtějí přijet k nám aby se tu odpálili .-) Jak kdyby byla kniha psána na objednávku Okamury či Zemana! Přesně jejich světem nás autor straší :-) Za mě brak jak po literární stránce, tak politické. Jediné, co mě mrzí je, že i do fantasy se snaží autoři cpát politiku. A recenzent to označí za zajímavý počin. Úchylný možná, zajímavý určitě ne. Vyhněte se tomu velkým obloukem, ocení jen zapálení fanoušci SPD .-)
Oproti Oggerdovi výrazně slabší. Autor má sice stejné politické názory jako já, ale v knize už tlačí trochu moc. Ten závěr radši nebudu komentovat. Jinak klasická akční kniha složená ze čtyř povídek, které na sebe celkem navazují.
Starší povídky o Havranovi se mi líbily a byl jsem z nich kdysi nadšený, přepracování a spojení do jednoho celku, ještě navíc s šílenou krávou Skočdopolovou už u mě takové nadšení nevyvolalo. Skočdopolka je totiž bžúžasně užvaněná, pitomá trubka (a to se hodně krotím), do které bych nasypal celý zásobník už v první povídce (nebo kapitole).
Ústní výplach Skočdopolové:
„Hledala jsem vás. Na začátku jsme skočili na špek dvěma kašparům, pak jsem dostala na prdel od arabáčů, ale nakonec jsme se sešli, vy a já. A to je bžúžasný, no ne?“
„Bžúžasny?“
„Ještě lepší než úžasný, úžasný na druhou.“
Akce je hodně podána z pohledu Skočdopolky, takže než se ta ženská vzpamatuje a rozkouká, tak už je dávno po akci a jako čtenář mám pocit, že mi to nějak rychle proteklo mezi prsty, aniž bych si to pořádně vychutnal a užil. U pana Šlechty mi prostě nesedí ženské hrdinky (jako předchozí Emma z umírajícího města) a tak raději přejdu k lepší stránce knížky. Syrové a drsné prostředí zničené české kotliny po apokalypse je popsáno zajímavě a připomíná mi proč se mi líbily původní povídky s Havranem. Narážky na Agenta JFK mě pobavily, obálka je perfektní a určitě dává knize pár bodíků navíc, ale víc jak na tři hvězdy to není.
Tak tady jsem si nechal nabulíkovat od recenzenta v časopise Pevnost, že je to teda fakt něco a že je to největší událost české fantastiky roku 2015. Hm, tak buď stál rok 2015 pěkně za pendrek, nebo mám holt úplně jiný vkus, než recenzent. Potenciál by to mělo, námět by nebyl špatný, ovšem co z toho nakonec udělal autor za paskvil - hlavně "velké finále", to tedy fakt ne. Knížku jsem dočetl a obratem poslal do světa.
Nebylo to špatné, zajímavý, uvěřitelný pohled na budoucnost, která se skoro děje :)
Povídky čtivé, pouze závěrečné rozuzlení se mi nelíbilo a zklamalo mě...
Kamenem úrazu pro mě u Roku Havrana byly dva faktory. Zaprvé se nejedná o román, ale o povídkový soubor, přičemž jednotlivé starší i novější texty jsou propojeny nezávislou dějovou linií. A zadruhé, autor se na můj vkus až příliš často pouští do národně politického mudrlanství, které mě však v ničem neoslovovalo. Když budu chtít ponaučení o tom, že Havel byl přeceňovaný trotl a Evropská unie je čiré zlo, zajdu si do hospody. Od dobrodružné scifárny čekám něco jiného.
Ale jinak dobrý. Většina příběhů se pohybuje na hraně lepšího standardu, ale to účelové šroubování do jednoho celku chvílemi vyvolává dojem pinožení se odněkud nikam. Taková atmosférická road movie postapokalyptickou krajinou Čech a Moravy s občasným střetem tady a tam. Jen jsem trochu lítal v časovém rozhraní. V jednu chvíli děj vyvolává dojem, že jde o dalekou budoucnost a v druhou tu zase vystupují postavy pamatující si staré pořádky, s čímž zas příliš nekoresponduje radikální proměna regionální geografie celé Evropy.
Nejdřív velice poutavé, potom už jen prudký let dolů ukončný třicet stránek před koncem, kdy už jsem se u knihy opravdu trápil. Ze čtyř povídek nejde udělat kvalitní román, to prostě ne!
Na rozdíl od předchozích komentátorů jsem od Šlechty ještě nic nečetla a po shlédnutí anotací na jeho další díla ani číst nebudu, témata jsou pro mě zcela nepřitažlivá. Knihu jsem zakoupila ze dvou důvodů - po řadě let jsem chtěla zjistit, jak to vypadá na poli sci-fi, druhým důvodem byl vývoj geopolitické situace.
Zhruba 90% knihy je neškodné čtení, které mi v paměti příliš neutkvělo a rozhodně se nedá za sci-fi označit. Pro mě osobně knihu zachraňuje a posunuje o několik etáží výš geniální nápad, prezentovaný bohužel až úplně v závěru. Kéž by ho autor dále rozvinul, určitě by se kolem toho dalo vymyslet a napsat něco podstatně zajímavějšího. Kam se poděli spisovatelé opravdových sci-fi ?
Zvláštní kniha. Není to jednotný příběh, ale povídkový román, kde na sebe povídky částečně navazují. Ne že by mi to vadilo, ale možná by bylo záhodno to někde v anotaci uvést. Jinak ke kvalitám knihy samotné. Logiky to moc nepobralo, ale když nad tím člověk moc nepřemýšlí a bere to jako oddechové čtivo, tak OK. Postavy taky nejsou nijak zvlášť sympatické (což je u Šlechty docela překvapivé) – Skočdopolová je prostě otravná a Havran je vylíčen jako nezranitelný superman, který bez mrknutí oka sám vystřílí desítky nepřátel, a vlastně k němu nejde nic cítit ani se s ním nějak ztotožnit. Havranovi „superschopnosti“ jsou sice na konci knihy vysvětleny, nicméně celé finále je naprosto ulítlé a v podstatě nesouvisí s ničím, co se předtím v knize dělo (ale líbilo se mi). Jinak je to ale typicky Šlechtovsky čtivé a zábavné. Šlechta prostě umí, zatím jsem od něj nečetl nic, co by mě nebavilo.
Na druhou stranu ale chápu rozčarované reakce (viz koment podemnou) na autorovu tvorbu z posledních cca dvou let a těším se na dalšího Oggerda a Pohraničí. Těch experimentů už opravdu bylo dost.
Tak se mi zdá, že si Vláďa Šlechta píše knihy už jen sám pro sebe. Po strašné Emmě z umírajícího města, Tajemství Morie (k četbě se teprve chystám, ale hodnocení již mnohé napovídá) až k Havranovi. Je vidět, že autor se i v tomto svém "světě" vyřádil, jenže výsledek připomíná dort Pejska a Kočičky a nesmírně nudí. Česká republika se proměnila v jakýsi prales, kde žijí elfové a nebohé občany terorizují muslimové, zatímco zbytek Evropy zůstal takový, jaký ho známe dnes. Havran jako postava je pouhý vedlejší přicmrndávač jakési Marie Skočkopolové, kterou jako čtenáři budete přímo nesnášet. Ta neustále žvaní (z 75% je to mlácení prázdné slámy) a věčně trousí citáty z filmů. Korunou všeho je vedlejší postava Johna Francise Kováře z příběhů M. Žambocha a J. Procházky. Takže Vláďo, soustřeďte se na to, co vám jde (Oggerd, Pohraničí) a nechte stranou podobné příběhy jakými jsou Emma, Havran a jim podobní. Zbytečně ztrácíte čtenáře.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Jak jsem se tady v komentech dočetl, bývaly nejprve povídky...ty jsem nečetl, takže jsem jimi nemohl být ovlivněný. Skočdopolová mi taky občas lezla na nervy, ale asi to tak má být, takže je z toho pohledu geniálně napsaná a oproti jiným podobným postavám dobře zapamatovatelná. Takže z mého pohledu jedna z nejlepších knížek pana Šlechty...Oggerdovským cyklem se teprve prokousávám k novějším knížkám, takže se už těším, že se dostanu na podobnou úroveň...zatím se to jen zlepšuje.
Jo a xenofobii bych nečetl, kniha nevystihuje názor autora, nýbrž nastiňuje možnou alternativní budoucnost...přičemž využívá typické rysy chování specifických národů. Tolkien taky psal o nenávisti mezi rasami a xenofobním ho nikdo nenazýval.