Rok kohouta
Tereza Boučková
Autobiograficky laděný román je drásavě upřímnou výpovědí ženy, které se rozpadne život a ona hledá sílu, s níž by ho dokázala znovu poskládat dohromady. Hovoří o rozpadu rodiny i o dalších krizích, tvůrčí a osobní, které se říká krize středního věku. Tereza Boučková z nich hledá východisko bolestně, ale taky nekompromisně, především k sobě. Rok kohouta je cesta od naprosté beznaděje k osvobodivé odvaze... celý text
Přidat komentář


V této knize jdou pocity ven...bezmoc z nevyvedených dětí, bezmoc ze ztráty iluzí, ze selhání člověka jako rodiče, vlastní obhajoby (udělali jsme přece, co jsme mohli, snažili jsme se), vztek na manžela, vztek na sebe.
Čtivá výpověď o životě adoptivního rodiče, který nese odpovědnost za činy dětí, které k zodpovědnosti zřejmě nikdy nedojdou a ani štipec vděku v nich nenajdete.
Tohle ať nečte někdo, kdo uvažuje o adopci dítěte :(.


Téma jakkoliv prvoplánovitě nezajímavé jako je adopce dětí a popis (ne až tak) běžných denních starostí je v knize popsáno struhujícím a čtenářsky zajímavým stylem. S velkou osobní odvahou je zde vyřčeno mnoho pravd souvisejících jak s adopcí dětí genově nepřizpůsobivších etnik, tak i pocitů osobní a tvůrčí nejistoty.
Štítky knihy
adopce autobiografické prvky Romové, cikáni krize středního věku manželská krize tvůrčí krize rozpad rodinyAutorovy další knížky
2008 | ![]() |
1990 | ![]() |
2024 | ![]() |
2016 | ![]() |
2013 | ![]() |
Drsna vypoved cloveka o adopci, ktera nenaplnila ocekavani. Proste to tak bohuzel v techto pripadech byva, i kdyz autorka ma rodinne vztahy notne ponicene diky vlastnimu detstvi a mladi (jeji otec je Pavel Kohout). Mozna to je i jeden z duvodu neuspechu.