Rok krysy
Ivan Martin Jirous
Nová básnická sbírka jednoho z nejčtenějších českých básníků přináší vedle citlivých evokací přírody, stárnutí a básní milostných též pozoruhodné epické "svědecké" básně, obohacující Jirousovu poetiku o nový rozměr.
Přidat komentář
Nečekejte žádný konvenční nebo tradiční druh poezie - toto jsou verše undergroundového guru I.M.Jirouse zvaného Magor, ve kterých svým svérázným způsobem vyjadřuje své názory, pocity a zážitky ...
"Je nebezpečí pekel - čekej
i na tebe dojde.
Je nebezpečí pekel.
Zapomenout na všechno,
nezapomenout na nic ... "
"Východ ... Západ... Čí to byl nápad ?"
Môj komentár sa vzťahuje k 3. vydaniu knihy (2016, vydavateľstvo MAŤA, Praha), s krásnym doslovom Vratislava Brabenca. Verše silné i slabé, užije si ich každý, kto má vzťah k prirodzenosti. Priaznivci maškarád typu: rock´n´roll v prírode, fanatické uctievanie výlučne undergroundu alebo iného literárno-umeleckého základu, či viazaného verša, budú sklamaní. Napriek Magorovej nespornej erudícii v dejinách umenia i znalosti českej literatúry, mám niekedy z jeho básnického diela pocit, že sa mu zdalo všetko, čo napísal na drobné papieriky, či pivné podtácky po krčmách, dobré a vhodné k zverejneniu, lebo autenticita. Osobne skôr preferujem jeho zrozumiteľné, takpovediac ľudové verše, ako nadosobné hovory k duchovnu, či spomienky na prežitky, či zážitky, známe len jemu.
Nech je ako chce, knihu som si užil, sčasti aj preto, že tretie vydanie nádherne voňalo, a tak neviem, či som knihu intenzívnejšie čítal alebo voňal. Tak pol na pol.
No a všeobecne - Magor pri osobnom styku s ním (či už ako prednášajúci, debatujúci alebo v krčme prísediaci) bol 1000x zaujímavejší aj zábavnejší ako spisovateľ. Jednoducho: čaro osobnosti.
Preto, podobne ako po dočítaní Magorových listoch z väzenia, tak po Roku krysy sa dostavilo mierne sklamanie, že toto nebolo tak perfektne autentické, ako keď rozprával naživo. Aj preto len mierne nadpriemerné hodnotenie.
Kdo nerozumí básním, neměl by je číst a zbytečně je tady hanit. Neporozumění není důvodem k špatnému hodnocení. Magorovy básně jsou osobní a odkazují na jeho život a zážitky.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Magorovy labutí písně |
| 1991 |  Magor dětem |
| 2007 | Magorova summa |
| 1997 | Magorův zápisník |
| 2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
“…Smířili jsme se s tím
že na balkon už nevejdeme
aby holoubátka
byla odchována
Pak nebyla tam
ani vajíčka
ani skořápky z nich
Podezírám straky
že je uloupily
Ale má milá
co když
k nebi se vznesla
co když
uchopili je andělé
do drápů svých
a straky dívaly se na to se závistí
Nikdy si nebuď
ničím
jistý"
Ve sbírce básní oceňuji krásné citlivé popisy přírody, lidský vyrovnaný tón, autor se obrací do minulosti, patrná je i sebereflexe. Použité vulgarismy neruší, tak nějak k undergroundu patří.
Pro mě srozumitelné a příjemné.