Caesarův trůn

07.01.2024

Zpočátku to ani jako historická detektivka nevypadá, ale pokud čtenář dočte do konce , zjistí , že příběh má dobrou pointu. Takové příběhy mám rád i když si někdy mezi četbou říkám jestli má smysl knihu dočíst, protože někdy konec potvrzuje dojem z počátku knihy (prostě takové zblunknutí do vody a nic z toho).

Autor si trochu pohrál s charakteristikami historických postav, takže ukázal zajímavý pohled na historické události.

18.04.2023

Březnové idy - 15. březen - je vskutku památným datem. Nejen pro neblahé události (pro naši první republiku) v minulém století, ale i pro událost, která se stala v římském senátu na sklonku posledního století před Kristem.
Casear byl na vrcholu - nejen jako vojevůdce, který porazil všechny své nepřátele ať už v cizích válkách nebo v těch občanských, ale i jako státník, který věděl co chce a především co potřebuje stále se rozrůstající římská říše. V Saylorově knize jsou popisovány události, které bezprostředně předcházely zasedání senátu o březnových idách roku 44 př. n. l. Bylo to pro mě velmi zvláštní čtení, cítil jsem ten neklid a to napětí, které postupně narůstalo, jak se osudové datum blížilio. Nechtěl jsem, aby k tomu došlo, ale věděl jsem, že je to nevyhnutelné. A Saylor to dovedl perfektně popsat, vtáhl mě do děje. I ono čtení Cinnových básní k tomu patřilo, navodilo to zajímavou atmosféru, která jakoby oddalovala přicházející katastrofu. Vyvrcholení událostí bylo velmi sugestivní, emočně náročné. Rovněž následující dny po tragickém zasedání senátu bylo zajímavě popsaných - a musím pochválit, že i velmi věrně podle dochovaných faktů.
Celkově je tahle kniha asi nejlepší, co jsem od Saylora četl. Jako by si tu lahůdku nechal autor až naposled. A možná to je i tím, že jsem už tolik desetiletí Caesarem fascinován. Skvělé. 95%

09.08.2022

Vzhledem k hezky načrtnutému obrazu Říma v době Caesarovy vraždy jsem chvíli uvažoval o třech hvězdách, ale vzhledem k tomu, že pouze tohle román nedělá, že se jedná o knihu slepenou ze dvou nesourodých částí, tak jsem hodnocení snížil. Tahle kniha je jako kino, kde na plátně běží příběh posledních dnů Julia Caesara a v hledišti se špitá cosi o Cinnovi až nakonec se nás autor snaží přesvědčit, že to, co se odehrálo v hledišti bylo důležitější, než co jsme viděli na plátně. Rozpačité je i pátrání antického detektiva, které se spíš než rozplétáním záhady dá popsat jako náhodným "oxidováním" na různých místech. Doteď mi není jasný ani vztah názvu k obsahu knihy. Zkrátka Caesarův trůn je jednoduchou črtou podepřenou jakýmsi strohým detektivním námětem.

12.04.2021

Po dlouhé době jsem sáhla po historickém románu a dobře jsem si vybrala. Autor dokázal, že jsem se opravdu cítila jako ve starém Římě, jak autenticky příběh působil... Navíc mám ráda knihy, které vybízejí k hledání informací, což tady bylo splněno a byla jsem zaskočena, že ze skutečnosti bylo čerpáno mnohem více, než jsem si myslela :)

18.11.2020

Trochu zdlouhavější a jakoby o něčem jiném román o blížící se Caesarově vraždě: do dvou třetin se toho moc neděje (jistě Gordianus, Tiro, Cicero a Cinna, na pozadí Caesar, stačí zaujmout, ale opravdu se nic zvláštniho neděje), ale schůze senátu už je zítra. Nechci si kazit noc čtením o vraždě, ale nechci zapomenout dojmy z právě dočteného - zejména dvou básní Cinny, obou na motivy řeckých mýtů (nejsou citovány, ale převyprávěny).
"Zmyrna" - mně neznámý příběh o incestu, chůvě a dceři a králi, a zejména "Orfeus a Pentheus" - Masožravý Bakchus a zejména jeho přisluhovačky byly tak odpudivé, že mi bylo až nevolno (a to na nedobrou noc stačilo). Dosud jsem totiž netušila, jak hnusný Bakchus vlastně byl, žádný veselý bůžek s milou opičkou, uf. Už si na něj dám pořádný pozor...

Pokračování po dočtení: kniha byla opravdu o něčem jiném, vůbec nebyla o Caesarově vraždě, však taky Hledač vůbec žádné spiknutí ani spiklence ani náznakem neodhalil a pak v senátu, jako novopečený senátor, jen koukal a nevěřil svým očím. Vražda celoživotního dikátora a ministra zeměkoule (asi jediného v dějinách) se prostě jen autorovi historicky udála, hlavní děj teprve následoval, další vražda a odhalení ohavných motivů. Pak mi teprve bylo nevolno.

Jak mám římské dějiny (přesněji romány ze starého Říma) ráda, tak tenhle autor u mě žádnou láskyplnost nevzbudil. V tomto případě naštěstí žádné další díly už nevycházejí, a s největší pravděpodobností to tak asi zůstane, však i rozklíčovat posloupnost série u autora je skoro nadlidský úkol - psal je přeházeně, nikoli chronologicky (tento je jen shodou okolností chronologicky poslední, 16., jak v ději tak napsáním).

10.02.2019

Okusil jsem další historický román, tentokrát z doby, kdy byl zavražděn císař Ceasar. Moc mne to nezaujalo, není to vina autorova, ale protože neznám podrobně historii této doby, vše jsem v knížce nepochopil.