Román o věrném přátelství Amise a Amila
Julius Zeyer
Už titul Zeyerovy knihy napovídá, že půjde o vyprávění, děje a situace, postavy i celkový kolorit, který patří dávné minulosti. A skutečně: látka čerpá ze starofrancouzského eposu z 12. století. Zeyer pro svou knihu využil i nordické pohádky a křesťanské legendy stejně jako motivy i formální postupy z pohádek.
Přidat komentář
Krásná velká romantická pohádka pro dospělé. Po přečtení jsem si uvědomil jednu myšlenku, kterou pronesl tuším Alfred Hitchcock: "Nemám rád realismus. Představte si ženu, která celý den drhne schody. Večer jde do kina a co tam uvidí? Ženu drhnoucí schody."
Zeyerův román nás nádherně přenese od reality drhnutí schodů do pohádkového světa. Stojí za to se tomu poddat.
Rytířský román se vším co k němu patří, avšak rozhodně ne naivní. Hlavní hrdinové jsou příkladem pravé mužnosti a ušlechtilosti. Děj složený z různých vyprávění v minulosti a velké množství postav může být pro někoho těžce stravitelným.
Ke knize jsem se dostala jen díky své knižní povrchnosti. Když jsem totiž v antikvariátu narazila na rozměrnější vydání z roku 1917 s nádhernými ilustracemi pana Scheinera, nemohla jsem odolat a knihu koupila, byť bez úmyslu ji kdy přečíst. Člověk míní…
Teď však k obsahu knihy samé. Příběh Amise a Amila se rytířský epos s esencí romantismu, který se z pohledu dnešního čtenáře zcela jistě jeví jako příliš naivní, pohádkový a nadnesený. Všichni jsou krásní, chování obou hlavních hrdinů zženštilé, jazyk příliš poetický a příběh předvídatelný. To je však kouzlo žánru a vy na něj buď přistoupíte, nebo knihu po pár stranách odložíte.
I přes nevelký rozsah se mi text četl pomalu. Sloh se jednak odvíjí ve starší verzi češtiny, než na jakou jsme dnes zvyklí, a jeho protkanost lyrikou a poetickými obraty nutí k pomalému klouzání po slovech než k překotnému běhu po větách. Jak však lépe popsat několik různých milostných příběhů, v nichž se rytíř snaží překonat přirozená i nadpřirozená nebezpečenství, aby získal lásku svého srdce? Pro mě osobně bylo nejzajímavějším motivem opakujícím se v průběhu celé knihy snoubení křesťanské středověké tradice s původní pohanskou. Svatí a Boží síla zasahují do děje stejně tak často jako staří bohové nebo magie, čímž nám ožívá na legendy a mystiku jedinečně bohatý svět.
Z příběhů a postav samých mi pak k srdci nejvíce přirostla Thorgerda. Bude trvat dlouho, než najdu komplexnější a zajímavější ženskou hrdinku než ji.
Ačkoli jsem tuto Zeyerovu klasiku četl před takřka deseti lety, i s odstupem času si vzpomínám na to lyrické hlazení spojené s dokonalým metaforickým jazykem. Během četby Románu o věrném přátelství Amise a Amila cítíte zvláštní nostalgii po pohádkách z nejranějšího dětství, která ve vás doznívá ještě dlouho po dočtení.
Přitom - jak by se mohlo zdát - vůbec nejde o patos. Těžko popsat slovy - lze jen doporučit.
Kdysi by mě ani ve snu nenapadlo, že někdy sáhnu po Zeyerovi. Mrtvý klasik. No, a vidíte, sáhnul jsem. Když už člověk není tlačen do četby školními osnovami a má úplnou volnost, po čem sáhne, je pohled na literaturu trochu jiný. Amis a Amil, to je nesmírně hutný příběh napsaný krásně starobylým, ale přesto i dnes plně čitelným jazykem, který dokáže pohltit. Sáhněte po něm také.
Příběh z dávných časů čestných rytířů a bezmezného, upřímného přátelství mě pohltil. Až na některé vložené příběhy, které podle mého názoru občas až zbytečně moc zpomalovaly děj (mohly být napsány stručněji), se mi kniha líbila.
Román mi přišel až příliš, ale opravdu příliš idealistický, ale jestli má splnit funkci úniku z reality, proč ne ? Hezky se četl a i já jsem se v průběhu jeho čtení zcela ponořil do příběhů dávných rytířských časů o hrdinské cti, lásce a postavách, prožívajících pouze vysoké city.
Nějak mě to nenadchlo.. takové moc naivní, asi nemám na to tu správnou náladu.. a na takové rytíře už nevěřím..
Autorovy další knížky
2007 | Radúz a Mahulena |
1999 | Tři legendy o krucifixu |
1996 | Dům U tonoucí hvězdy |
2001 | Jan Maria Plojhar |
1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Klasika