Román z pokoje 128
Cathy Bonidan
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447596/bmid_roman-z-pokoje-128-yCs-447596.jpg
4
67
67
Román o kráse a síle psaného slova, magii potkávání a kouzlu dopisů. Kdo si nikdy nepřál, aby mu do života zasáhl závan romantiky? Když si Anne-Lise objednává pokoj č. 128 v hotelu Beau Rivage, aby mohla strávit krátkou dovolenou v Bretani, ještě netuší, jak se jí tím promění život. V nočním stolku objeví rukopis knihy… a v něm adresu. Jako láhev vylovenou z moře posílá rukopis tomu, o kom se domnívá, že je jeho majitelem. Ale nejdřív si příběh přečte. Je krásný a dojemný. A nedokončený. K jejímu překvapení autor rukopisu Sylvester na zprávu odpoví. Zaskočí ji tvrzením, že rukopis ztratil již před 33 lety během letu z Francie do Kanady. A dosud ho nedopsal. Sylvester touží jen po klidu a zapomnění, ale Anna-Lise se k jeho velkému zděšení rozhodne přijít na to, jak se rukopis do jejího pokoje dostal. Prostřednictvím dopisů se dozvídá o jeho putování od čtenáře ke čtenáři i o tom, jak poznamenal život každého z nich. A tak se před ní odvíjí příběh plný milostných citů i rozepří, přátelství, pohnutých osudů a důvěrných tajemství. A čím víc se cesta nedokončeného rukopisu blíží k pokoji č. 128, tím je jasnější, že má moc změnit život i jí…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , MetaforaOriginální název:
Chambre 128, 2019
více info...
Přidat komentář
To byl nádherný příběh! Tak milou knihu jsem už dlouho nečetla, usmívala jsem se pokaždé, když jsem knihu vzala do ruky. Nádherný styl psaní formou dopisů. Říkala jsem si, jak to autorka asi pojme, zvlášť když si dopisuje více postav, odehrává se toho opravdu hodně a my víme jen to, co se napíše do dopisů. Autorka to ale zvládla bravurně. Pohladilo mě to po srdci, hrdinové se mi dostali pod kůži. Jde o hodně odpočinkovou literaturu, ale není to všední příběh. Skrývá toho v sobě opravdu hodně – v jednoduchém (krásném!) textu tolik životních pravd. Musím vás ale upozornit, že kniha je spíš pro dospělejší čtenáře. Je to pomalé, odpočinkové… Taky je to znát ve vyprávění. Ale moc se mi to líbilo. Skvěle jsem si odpočinula a můžu vám to doporučit, pokud hledáte příjemnou a milou knihu, při které opravdu utečete z běžného života
Další sedmiláska, která byla o něco lepší než Vypůjčený život. Celá kniha je napsaná dopisy, takže se to čte opravdu rychle. Hlavní hrdinové nejsou špatní a nemohla jsem si moc stěžovat. Co mi ale vadilo byla taková ta formálnost nebo, jak to říct, protože si ty postavy dost často vykaly. Prvních padesát stran jsem to chtěla vyhodit z okna, ale pak se to malinko rozjelo a nebylo to tak hrozné. Knížka má málo stran, takže ji nebudete číst tak dlouho. Upřímně si moc nepamatuji o čem to bylo, což taky něco znamená.
3,3/5
Co o knize napsat? Čistokrevná romantika... Anne-Lise jednou v pokoji nachází rukopis románu, který ji hodně osloví. Najde i adresu, na kterou román odešle a nestačí se divit, když ji autor napíše, že román ztratil před třiceti lety.
Anne-Lise se ponoří do hledání, kde román celých 30let byl...
Kniha psaná formou dopisů, na což jsem docela zvyklá. Tentokrát ale nejásám. Připadalo mi to takové nemastné, neslané, bez wow efektu :( Tento příběh mne moc neoslovil, konec byl docela fajn, ale jinak...
Asi nejsem taková romantička, škoda :(
Knihy psané formou dopisů se vždy dotkly mého srdce. ROMÁN Z POKOJE 128 nebyl výjimkou. Dopisování mezi oběma hlavními protagonisty bylo velmi kultivované, plné úcty a respektu, ale probleskuje jím i laskavý humor. Mezi řádky se dozvídáme i mnoho z jejich životů. A samozřejmě zde nemáme pouze korespondenci mezi Lise a Sylvestrem, ale i mezi dalšími osobami, které rukopis ovlivnil, když s ním přišli do kontaktu. Díky tomu se nám před očima odvíjí spousta životních osudů, které tento rukopis ovlivnil. Jazykově je tato kniha také na velice vysoké úrovni, jazyk zde použitý je vytříbený, obohacený o spoustu citátů a zajímavých myšlenek. Láska ke knize a slovu jako takovému je zde cítit z každého jednoho dopisu. Kniha mě pohltila a litovala jsem, že neměla více stran, že je již konec. Byl to krásně poetický příběh, naprosto ideální do sychravé podzimní neděle.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Moc pěkný román, ale zatím asi ze 7lásek, které jsem už četla, nejslabší. Nebylo to špatné, líbilo se mi, že děj jsme se dozvídali prostřednictvím dopisů a přímo detektivním způsobem jsme se dostávali zpět do doby, kdy onen rukopis zmizel. Ale tak trochu jsem čekala přece jenom jiný příběh, více zamilovaný a emotivnější. Celkově asi 3,5 hvězdičky.
Romány v dopisech nepatří mezi mé oblíbené literární formy. Nicméně tahle kniha se v tomto směru povedla. Děj byl zajímavý a čtenář jistě bude polapen zvědavostí ohledně toho, jaký příběh se za zapomenutým rukopisem skrývá. Pozitivně laděný příběh v dnešní době jistě spousta čtenářek ocení.
Marně vzpomínám, kdy jsem naposled napsala dopis... Už to bude možná víc i jak 10 let... Moc hezké a milé čtení.
Mě osobně zaskočilo, že je kniha psaná formou dopisů. Nemohla jsem se ze začátku vůbec začíst, ale po čase jsem toužila spolu s pisateli znát pouť daného rukopisu a stránky mi začaly ubíhat stejně, jako bych sama četla právě doručený dopis. Kniha byla líbivá, i když jsem v prvopočátku čekala něco jiného.
Dopisy jsem vždy ráda psala, ale taky dostávala a tak jsem se na knihu těšila. Po přečtení asi jedné třetiny knihy jsem se začala nudit. Pravda je, že kniha je celá taková jemná a pozitivní. Prostě taková pohádkově zdlouhavá.
Na knize je úchvatné to, že je celá napsaná formou dopisů. Příběh si tak čtenář skládá na základě toho, co se v jednotlivých dopisech dozví. Děj se sice točí okolo pátrání po osobě, která ztracený román dopsala, větší prostor však dostávají myšlenkové pochody všech postav, jejich úvahy o životě a lidské povaze. Titul z edice 7lásky opět nezklamal a nabídl citlivý, milý a laskavý příběh, jenž se mi strašně moc líbil i díky jinému stylu, který byl zajímavý a především velmi čtivý.
Další Sedmiláskou do mojí sbírky je Román z pokoje 128. Celá kniha je psaná formou dopisů, jakože úplně celá, vážně tam není žádná klasická kapitola. A to mi na tom vadilo asi nejvíc. Ze začátku mi to přišlo originální, ale když tam máte jen samé dopisy, tak prostě chybí přímé dialogy a normální děj. Někomu by to třeba vyhovovalo, ale mě absolutně ne. K tomu mi přišlo, že se tam skoro nic nedělo, celá kniha totiž řeší putování toho rukopisu od člověka k člověku. Je to spíš o pocitech a emocích, já bych uvítala něco akčnějšího. Ale zase jsou tu zajímavé myšlenky. Určitě by se to nějaké starší ženě mohlo líbit, bohužel pro mně nesedla.
2,5⭐️/5⭐️
Celý román je napsán formou dopisů, a ačkoli tento styl není zrovna mým oblíbeným, tentokrát jsem se natolik do korespondence začetla, že jsem přestala vnímat formu knihy a plně se ponořila do samotného děje. Poetický příběh ukrývající se v knize je vyprávěn s velkou porcí laskavosti a empatie. Více v recenzi od Kniha za knihou.
Při prvním otevření mě překvapila forma, kterou je kniha napsána, a to posíláním dopisů. Překvapivě se ale velmi dobře čte a plynulost příběhu a čtenářský zážitek neruší, právě naopak. Zvláštní forma dělá z příběhu něco neobyčejného a pátrání po autorovi rukopisu z pokoje 128 dostává úplně jiný rozměr.
Musím přiznat, že jsem ke knížce přistupovala trochu s obavami. Ale po prvních pár řádcích se mé obavy velice rychle rozplynuly. Příběh je napsaný velice citlivě , s nesmírnou lehkostí, nadhledem a jemným humorem. Svým stylem mi připomínal mou oblíbenou knížku Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů.
Nápad, jít po stopách minulosti rukopisu ztraceného 30 let, je originální a velmi chytře a promyšleně do detailu propracovaný. Pátrání po autorovi, který ztracený, nedokončený rukopis dopsal, nás zavede k mnoha lidem, kterým rukopis velmi změnil pohled na život a tím i život sám.
Nečekala bych, že knížka napsaná formou dopisů mě dokáže natolik oslovit a vyvolat tolik emocí. Dopisy jsou úctyplné, humorné, ale i vážné a smutné a někdy dokonce rozhořčené.
A kromě perfektně vymyšleného příběhu jsem našla mezi řádky spoustu krásných a moudrých myšlenek.
Nečekejte žádnou povrchní romantiku, tu tady nenajdete. Zato najdete příběh, který vás při čtení bude hladit po duši a po dočtení ve vás bude dlouho doznívat.
Kniha mne moc nezaujala.Hlavně je v ni přeposílání dopisů a sbírání informací.Romantika taky nic moc.Za mě spíše podprůměr.
Román z pokoje 128 se točí okolo jednoho ztraceného rukopisu, který se po letech dostane ke svému tvůrci. Dojatá čtenářka se rozhodne zmapovat cestu rukopisu až do roku jeho zmizení. Těšila jsem se na auru romantičnosti a jakési nostalgie, kterou mi název evokuje. Novela nebyla úplně tím, v co jsem doufala. Dominantní dopisovatelka se mi zdála až přehnaně energetická, čímž se kouzlo románu a především dopisů utápělo v honbě za informacemi. Nicméně se díky její náruživosti prolínalo několik pohnutých osudů šťastné i nešťastné lásky. Rukopis spojoval milence a tvořil nová přátelství. Kniha se dá přečíst za kratičkou dobu, jistě pohladí po duši, donutí čtenáře se pousmát a možná i zavzpomínat na staré lásky.
Román z pokoje 128
I když je kouzlo psaných dopisů jistým plusem a v podstatě se jedná o milé čtení, u kterého budete zvědaví, jak dopadne, tak se také jedná o knihu, která působí chladně a odměřeně a to i přes své téma. Osobně jsem se nedokázala ubránit pocitu zklamání. Ale možná je to tím, že jsem se těšila na zajímavý příběh plný emocí, který jsem, dle mého, nedostala.