Román z pokoje 128
Cathy Bonidan
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447596/bmid_roman-z-pokoje-128-yCs-447596.jpg
4
67
67
Román o kráse a síle psaného slova, magii potkávání a kouzlu dopisů. Kdo si nikdy nepřál, aby mu do života zasáhl závan romantiky? Když si Anne-Lise objednává pokoj č. 128 v hotelu Beau Rivage, aby mohla strávit krátkou dovolenou v Bretani, ještě netuší, jak se jí tím promění život. V nočním stolku objeví rukopis knihy… a v něm adresu. Jako láhev vylovenou z moře posílá rukopis tomu, o kom se domnívá, že je jeho majitelem. Ale nejdřív si příběh přečte. Je krásný a dojemný. A nedokončený. K jejímu překvapení autor rukopisu Sylvester na zprávu odpoví. Zaskočí ji tvrzením, že rukopis ztratil již před 33 lety během letu z Francie do Kanady. A dosud ho nedopsal. Sylvester touží jen po klidu a zapomnění, ale Anna-Lise se k jeho velkému zděšení rozhodne přijít na to, jak se rukopis do jejího pokoje dostal. Prostřednictvím dopisů se dozvídá o jeho putování od čtenáře ke čtenáři i o tom, jak poznamenal život každého z nich. A tak se před ní odvíjí příběh plný milostných citů i rozepří, přátelství, pohnutých osudů a důvěrných tajemství. A čím víc se cesta nedokončeného rukopisu blíží k pokoji č. 128, tím je jasnější, že má moc změnit život i jí…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , MetaforaOriginální název:
Chambre 128, 2019
více info...
Přidat komentář
Napsat celou knihu formou dopisů je výzva. Příběh se musí posouvat i vlastní imaginací čtenáře, není popsané úplně všechno. Co mi ale v případě téhle knihy úplně nesedlo, že i přes značný počet odesílatelů a adresátů působili všichni tak nějak stejně, alespoň co se stylu psaní týká. Na rozdíl od třeba Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů, kde každá z postav byla charakterizována i svébytným stylem. Autorce nelze upřít fantazii a dovednost splétat příběh, občas se dotkne i čtenářova srdce, ale mě kniha úplně neuchvátila. Možná jsem měl příliš velká očekávání, ale první třetinou jsem se doslova prokousával.
Takže asi tak 3,5*.
1. Forma dopisů aktérů děje mne nakonec nevadila, má tam bý "Kapitola 7" nebo "Od toho - tomu".
2. S tak drzou a vlezlou ženskou, jako Anne-Lise, bych asi rychle vyběhl. Vždyť, ale nebýt jí, nevznikl by tak skvělý příběh.
3. Závěr je možná tak trochu červená knihovna, ale knize i autorce dávám palec nahoru.
PS. V poslední době čtu bretaňské detektivky J-L Bannaleca s inspektorem Dupinem a ejhle... Tato kniha začíná a vrací se na moji milovanou Bretaň a je také do jisté míry detektivkou.
Asi je potřeba mít čas na čtení, já měla nějakou mezeru mezi čtením a zapomněla jsem, kdo, komu a co psal :) Forma dopisů mi moc nevyhovuje, ale zvykla jsem si, zorientovla jsem se a nakonec moc pěkná kniha. Závěr nečekaný a moc hezký.
Čím více jsem se pročítala k závěru, tím víc se mi kniha líbila. Zpočátku jsem se nějak nemohla začíst, i když mi knížky psané formou dopisů nevadí. Ale jak už jsem zde uvedla několikrát, mám ráda knihy o knihách. Tato sice ještě nebyla přímo o knize, ale o rukopisu budoucí knihy, ta vlastně vyšla až v závěru, byl to však příběh, který změnil životy, a to v dobrém slova smyslu. Nevím zda by měl někdo takovou buldočí sveřepost, jakou měla ve spojitosti s rukopisem Anne-Lise, docela ji však jako čtenář chápu, co ji ponoukalo dál se všechno dozvědět. Příběh bych ohodnotila jako spokojené čtení.
Zatím mi čtení formou dopisů moc nešlo, i tentokrát jsem měla trochu problém. Nicméně příběh opravdu zajímavý a kniha velmi čtivá. Mám raději klasickou formu psaní, ale občas mi tato forma nevadí. Velmi hezký a neobvyklý příběh. Celkově příjemné a milé čtení.
Mám ráda knihy této edice - opravdu přinášejí příjemný pocit ....
A tato se vydařila - jedna vnímavá žena na základě nálezu rukopisu dokáže rozpoutat pátrání - a zapojit formou dopisů všechny zúčastněné ... a někdy i vzdálené ... do pátrání po historii tohoto románu ....
A tak nakonec vznikají mezi zúčastněnými dlouhodobá přátelství a i láska se zde dostane ke slovu ....
Pozitivní, smysluplné a sdělující .... doporučím.
Jako milovníka psaní dopisů velmi příjemné překvapení, romány v dopisech už se moc nepíšou (max tak v e-mailech, a to už není ono.) milé pohlazení.
4,5
Velmi milé pozitivní překvapení, román naprosto celý napsaný jen formou dopisů, není tady ani slůvko navíc.Hodně mě to připomínalo Ženu s červeným zápisníkem, ta zvláštní možná francouzská nálada. Od knihy jsem moc nečekala ale moc mě potěšila.
Cizí dopisy se nečtou.
Ale tady to nevadí, Tyto cizí dopisy voní člověčinou, zájmem jednoho neznámého o druhého a taky ten pocit čekat na něco. Čekat na odpověd, najít dopis ve schránce a dychtivě jej číst, Důkaz, že ještě žiješ , že někdo o tebe má zájem a ty se můžeš svěřit. Rychle se tento příběh čte a je dost pozitivní.
Neobvyklý román, pro jehož realizaci zvolila autorka formu dopisů. Lehké, nenáročné čtení, milá oddechovka, která po dočtení čtenáře naplní hřejivým pocitem, že žádný život není zbytečný a rozhodně nemá cenu rezignovat :-)
Před námi se odvíjí příběh Anne-Lise, která během svého pobytu nalezne záhadný rukopis - a netuší, jakou lavinu spustí, když se rozhodne kontaktovat jeho autora a zároveň vypátrat, kdo dopsal jeho pokračování.
Jednoduchý námět, netradiční forma, zajímavé zpracování, bez zbytečných okras a pentlí. Text obohacují stále nové a nové postavy, odkrývající své různé životní peripetie, tajemství a kostlivce ve skříni. Jedno však mají společné - onen tajuplný "román" jim změnil život.
Ani tak nevadí, že do textu není zakomponován, ani z něj není citováno. Funguje pouze jako pomyslné "pojítko", které nakonec propojí dohromady osudy spousty lidí.
Román můžeme chápat různými způsoby: číst jej jako "román o románu", "román v dopisech", "feel-good román", román o podobách lásky či román s detektivním prvkem /pátrání po neznámém autorovi/. Zároveň přináší otázku, do jaké míry smíme a máme právo zasahovat do života ostatních lidí.
Zaujala mě aluze na dětskou knihu "Kde je Valda" od ilustrátora Martina Hanforda.
Kniha se čte rychle, co mi však vadilo, byly občasné překlepy a chyby v interpunkci.
Miluju romány v dopisech, takže jsem si užila i tento. Ryzí krása, pomalá záležitost, radost číst každé písmenko.
Tentokrát jsem si potvrdila, že se nemůžu vždy rozhodovat pro knížku podle hodnocení jiných čtenářů, protože tato knížka moc hvězd nemá a mně se přesto velmi líbila. Román psaný formou dopisů je pro mě vždy lákavý a tento byl opravdu velmi milý. Námět, který všechny pisatele spojoval byl originální a já po dobu čtení nemohla dočkat výsledného rozuzlení. Dopisy jsou jazykově velmi příjemné, kultivované. Sdělují mnoho myšlenek, celý příběh. Četla jsem a říkala si, co všechno lze sdělit na papíře a jak ve srovnàní s tím je naše dnešní korespondence formou sns a e-mailů zkratkovitá a uspěchaná.
Nevadilo mi, že se autorka nerozepsala o samotném rukopise. To si, myslím, by bylo zbytečné. Tady šlo spíš o spojovací článek mezi lidmy, o jejich příběhy a otevřenost. Doporučuji pro potěšení.
Určitě jde o netradiční román, je psaný formou dopisů. Popravdě se mi taky občas stýská po té radosti, když jsem ve schránce objevila dopis. Ale knížka mě trochu zklamala. Sledování, jak román putoval, bylo zajímavé, i některé osoby, ale právě jiné byly dost nesympatické a i některé reakce mi připadaly neadekvátní.
Knihy z edice Sedmilásky od Metafory jsou obvykle plné romantiky a emocí. Jedná se povětšinou o jednodušší příběh a nenáročné čtení. Sama jsem přečetla již několik knih z této edice, většina se mi líbila, některé i ráda doporučuji (mohu zmínit na příklad Lásku ve světě lichých ponožek). Ovšem Román z pokoje 128, to bylo bohužel zklamáníčko.
Co na knize cením je zajímavá struktura, jelikož příběh je složen pouze z dopisní korespondence. Zároveň se mi líbí námět - žena nalezne v hotelovém pokoji opuštěný rukopis, který je natolik skvělý, že se vydá pátrat po jeho autorovi. V rukopisu je naštěstí uvedena adresa, od které se naše hlavní hrdinka může odpíchnout a spustit tak proces pátrání po tvůrci (nebo spíše tvůrcích) tohoto díla. No, zde asi končí pozitiva, která jsem v knize shledala. Bohužel, pro mě byl celý tento příběh nezáživný, ba až nudný, forma dopisování mi rovněž nevyhovovala (hlavní protagonisté byli staršího věku, dle toho byly i dopisy komponovány - spousta zdvořilostních frází, skryté emoce, málo “akce”).
Bohužel, tahle kniha pro mě byla zklamáním.
Příběh je postaven na dopisech. Netradiční, zajímavé a poutavé. Jen je škoda, že se autorka více nerozepsala o rukopise, který je hlavním tématem knihy. Který tak měnil životy dopisovatelů. O čem byl? Jak byl napsán? Jaké byly postavy, prostředí, zápletka? Ráda bych si onen rukopis přečetla.
Krásný a milý román o jedné knize, její pouti a mnoha lidech a jejich příbězích. Psáno formou dopisů a za mě milé pohlazení po duši.
Miluju oddechovky! A tato oddechovka se právě stala jednou z mých oblíbených. Kniha, složená z dopisů mezi hrdiny, se mi moc líbila.
Moc se mi líbil styl, kterým byl příběh napsán. Je teda pravda, že občas se mi stalo, že jsem se ztratila a musela jsem se znova zorientovat v ději, ale jinak byla kniha skvělá!
Román z pokoje 128
Ač je kniha z největší části sepsána formou dopisů, vůbec tím neubralo na
čtivosti. Tolik příběhů ze životů všech zúčastněných, tak různých i trpkých,
jako je sám život. Moc se mi líbilo, že jediný námět na román sblížil a skamarádil takovou skupinu lidí.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Buďme k ní shovívaví, je tak mladá Netuší nic o tom, co člověk v našem věku může ztratit, když přihazuje sázky. Když množství nakupených žetonů svědčí o rocích, které minuly, a my víme, že čas, který nám zbývá, nám už nedovolí vyrovnat ztráty.