Nové komentáře u knih Cathy Bonidan
Román z pokoje 128
„Ač je kniha z největší části sepsána formou dopisů, vůbec tím neubralo na
čtivosti. Tolik příběhů ze životů všech zúčastněných, tak různých i trpkých,
jako je sám život. Moc se mi líbilo, že jediný námět na román sblížil a skamarádil takovou skupinu lidí.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Buďme k ní shovívaví, je tak mladá Netuší nic o tom, co člověk v našem věku může ztratit, když přihazuje sázky. Když množství nakupených žetonů svědčí o rocích, které minuly, a my víme, že čas, který nám zbývá, nám už nedovolí vyrovnat ztráty.“... celý text
— evineckY
Román z pokoje 128
„Napsat celou knihu formou dopisů je výzva. Příběh se musí posouvat i vlastní imaginací čtenáře, není popsané úplně všechno. Co mi ale v případě téhle knihy úplně nesedlo, že i přes značný počet odesílatelů a adresátů působili všichni tak nějak stejně, alespoň co se stylu psaní týká. Na rozdíl od třeba Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů, kde každá z postav byla charakterizována i svébytným stylem. Autorce nelze upřít fantazii a dovednost splétat příběh, občas se dotkne i čtenářova srdce, ale mě kniha úplně neuchvátila. Možná jsem měl příliš velká očekávání, ale první třetinou jsem se doslova prokousával.
Takže asi tak 3,5*.“... celý text
— vlkcz
Román z pokoje 128
„1. Forma dopisů aktérů děje mne nakonec nevadila, má tam bý "Kapitola 7" nebo "Od toho - tomu".
2. S tak drzou a vlezlou ženskou, jako Anne-Lise, bych asi rychle vyběhl. Vždyť, ale nebýt jí, nevznikl by tak skvělý příběh.
3. Závěr je možná tak trochu červená knihovna, ale knize i autorce dávám palec nahoru.
PS. V poslední době čtu bretaňské detektivky J-L Bannaleca s inspektorem Dupinem a ejhle... Tato kniha začíná a vrací se na moji milovanou Bretaň a je také do jisté míry detektivkou.“... celý text
— mirek7450
Román z pokoje 128
„Asi je potřeba mít čas na čtení, já měla nějakou mezeru mezi čtením a zapomněla jsem, kdo, komu a co psal :) Forma dopisů mi moc nevyhovuje, ale zvykla jsem si, zorientovla jsem se a nakonec moc pěkná kniha. Závěr nečekaný a moc hezký.“... celý text
— Lumíček
Román z pokoje 128
„Čím více jsem se pročítala k závěru, tím víc se mi kniha líbila. Zpočátku jsem se nějak nemohla začíst, i když mi knížky psané formou dopisů nevadí. Ale jak už jsem zde uvedla několikrát, mám ráda knihy o knihách. Tato sice ještě nebyla přímo o knize, ale o rukopisu budoucí knihy, ta vlastně vyšla až v závěru, byl to však příběh, který změnil životy, a to v dobrém slova smyslu. Nevím zda by měl někdo takovou buldočí sveřepost, jakou měla ve spojitosti s rukopisem Anne-Lise, docela ji však jako čtenář chápu, co ji ponoukalo dál se všechno dozvědět. Příběh bych ohodnotila jako spokojené čtení.“... celý text
— Kory98
