Kory98
komentáře u knih
Znám tě ze svých snů
Clélie Avit
Předčítala jsem nahlas mamince. Tentokrát jsem se trefila i výběrem tématu. Obě nás to hodně chytlo a společně jsme se strachovaly, jak to všechno dopadne. Je to hodně emotivní příběh, a i přes vážnost tématu velice hezký.
Pekáč buchet
Kateřina Petrusová
Docela milé čtení, příběh sice jednoduchý, ale místy i pobavil. Zaujalo mě, že hlavní hrdinka byla starší než její protějšek i to, že se nekonal stoprocentní happyend. A recepty jsou bonusem, určitě i některý zkusím.
Zápisky M. L. Brigge
Rainer Maria Rilke
Je vidět, že toto dílo psal básník, ten vtiskne do slov i jiné významy a hloubku, nejen to, co znamenají. V deníku je rozebíráno několik tváří člověka, vztah člověka ke smrti, dále pojednání o verších, vztahu k matce, vzpomínky na dětství i vztah k ženám. Není to lehké čtení, člověk se musí soustředit, aby mu neuniklo to, co je mezi řádky. Miluju tyto starší knihy psané nádherným jazykem.
Rok na vsi I
Vilém Mrštík
Milé vyprávění a strastech i slastech života na vsi v 19. století. Jsou věci, které dnes můžeme obyvatelům Habrůvky závidět i jiné, které ne. Hlad a nemoci, vysoká úmrtnost, s tím bychom asi neměnili. Ale krásná příroda, čtyři roční období, dodržování lidových zvyků, to bych si dala líbit. Moc příjemné čtení.
Lokis: Rukopis profesora Wittembacha
Prosper Mérimée
Každá krajina má svou pověst či báji opředenou tajemstvím, často i děsivým. Bylo to trochu předvídatelné, ale i tak zajímavé. Poslouchala jsem na podcastu ČRo, se skvělým hereckým obsazením.
Rosmersholm
Henrik Ibsen
Tato hra byla jako hodina psychologie. O každé postavě jsem musela přemýšlet - co dělá a proč to dělá. Přiznám se, že jsem moc nepochopila Rebeccu. A nad vším se navíc vznášel stín předchozího neštěstí.
Pokojík
Marie Stryjová
Kniha o bezútěšnosti a beznaději. Svět plný ideálů mládí se náhle proměňuje ve svět, ve kterém bojujete se společností, s ideologií, s přáteli a v neposlední řadě sami se sebou. Příběh o kterém jsem hodně přemýšlela.
Nemocné svědomí
Mato Lisičar
Velmi hezké povídky. Zaměřené hodně na psychiku a osobnost člověka v určitých situacích. Bylo to takové pocitové čtení, možná ve mně vyvolávalo spíš negativní emoce, jako smutek, vzdor, zlobu, lhostejnost, nepochopení. Povídky o běžných životních situacích. Také však jsou dokonale popisné, vykreslení míst, postav a situací je velice dobře zachyceno. Ani nemohu říci, která se mi líbila nejvíc, protože všechny byly stejně poutavé i když každá jinak.
Atomová baba: Rozhovor s Danou Drábovou
Radek Štěpánek
Paní doktorku Drábovou velice obdivuji - jako ženu i jako odbornici. Líbí se mi, že se nebojí vyjádřit svůj názor a naopak uznává názory druhých, je otevřena dialogu. Kniha je zajímavá v odborných otázkách, ale dává nahlédnout i do soukromí tázané. I přes velké pracovní nasazení má ráda život jako takový a obyčejné věci. Obdivuji, co všechno ještě při své práci stihne. Má přehled nejen ve svém oboru, ale i všeobecně. Mě se kniha moc líbila.
Pekárna svatebních koláčků
Ruth Kvarnström-Jones
Tak jsme s maminkou dočetly. Třetí díl završil sérii příběhů o dvou spřízněných a znepřátelených rodech konečně očekávaným dobrým koncem. Ale i tento byl plný nečekaných zvratů a málem ztracených nadějí. Jen mě trochu zlobilo, že všechny záporné postavy se změnily v kladné a to se ani v románu že života nestává. Jinak je knížka čtivá, taková odpočinková.
Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
Ráda jsem si opět připomněla jeden z Foglarových příběhů. Přiznám se, že Chata v Jezerní kotlině pro mě není tím foglarovským TOP, ale přesto má své přednosti - vyzdvihuje sílu přátelství, příchuť zrady i radost z odpuštění, je plná tajemství a dobrodružství.
Tartuffe
Molière (p)
Je zvláštní, jak se v každé době dokážou najít lidé, kteří se umějí vetřít do přízně druhého a někdy ho až úplně "zpitomět", aby ho přinutili dělat věci, které by jinak nikdy neudělal. A pokud je na pozadí nějaké náboženské přesvědčení, tak je to ještě mnohem jednodušší. Zajímavě vykreslené charaktery jednotlivých postav.
Prosté srdce
Gustave Flaubert
Příběh prosté chudé ženy, která svůj život obětovala starosti o druhé. Moc hezký napsané.
Albatros
Mojmír Klánský
Velice pěkná kniha s příběhem o statečném člověku velkého srdce a charakteru, který jako spousty dalších, za všechny svoje zásluhy neslavně dopadl. Nejšťastnější byl na hřbetě koně, což ho se mnou spojuje.
Dům na předměstí
Karel Poláček
Je těžké být nájemníkem, ale je i těžké být "panem domácím". Tedy takovým, který by s nájemníky vyšel. Strážník Faktor byl tohoto pravým opakem. Pan Poláček bravurně vystihl povahy jednotlivých popisovaných osob i to, jak se během života a ve víru nenadálých událostí může lidská povaha měnit.
Hájemství: Příběh kluka z pohřebky
Daniel Krejčík
Docela se mi nedostává slov. Z této knihy čiší láska a to ve všech podobách a pokora k životu. Kdyby pan Krejčík chtěl pověsit herectví na hřebík, může se bez obav stát spisovatelem. Nadání a vlohy k tomu určitě má. K přečtení jsem ji měla půjčenou od kamarádky, ale zjistila jsem, že do mojí knihovny by měla určitě patřit. Takže hurá do knihkupectví :-)
Studna
Dominik Dán
Celou knihu jsem přemýšlela, proč se jmenuje Studna a ne Jímka. Ale to by nebyl Dominik Dán, aby na posledních pár stránkách všechno neobrátil a nerozuzlil :-) Zase ohromně zajímavý případ a velice čtivá kniha.
Dveře
Ed McBain
Dveře, to je slovo, které má v životě zloděje zajisté velký význam. Vchodové dveře, dveře od sejfu, pokladny. Pro hlavního hrdinu této knihy Alexe jistě mohly být i dveřmi do spořádaného života. A nebo se potvrdí pravidlo, že s jídlem roste chuť a těmito otevřenými dveřmi neprojde? To už si musíte přečíst sami, tak jako já. Trochu netypická McBainovka, kdy najednou hlavním hrdinou není policajt, jak jsme zvyklí, ale dejme tomu rošťák. Kniha se četla dobře, co mi trochu chybělo byla ta krásně popsaná místa, jak to pan spisovatel umí a možná i trochu víc napětí.
Pro koho krev
Jarmila Loukotková
Sicílie - jak musela být kdysi krásná, v dobách, kdy sice existovali otroci, ale příroda byla panenská a člověk s ní ještě žil v souladu. Něco jiného je samozřejmě historie, byť přikrášlená. Odpoutaná od Říma, ale stejně se tam dělo spoustu důležitých věcí. Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy k tématu Kniha odehrávající se v zemi, kterou byste rádi navštívili, ale stejně dobře by se hodila i k tématu boje za svobodu. Tušila jsem, že to nebude radostné čtení, protože jsem už na pár "návštěvách" ve starověkém Římě s paní Loukotkovou byla, ale autorka se zasluhuje o to, že jí podané jakékoli příkoří a násilí vnímám tak nějak jinak. A není to tím, že to nedovede popsat, právě naopak. Ale já se u ní asi tolik nepozastavuji nad tím, co napsala, ale jak to napsala, jak to dovedla ztvárnit. Ta její "krasočeština" mě prostě vždycky dostane a uhrane, že mi ani tolik nevadí číst o všech těch hrůzách. Kniha je hodně podobná knihám o Spartakovi, který je asi mému srdci milejší, ale zde je ta nádherná Sicílie. Jedna z mála autorčiných knih, které nemám ve své knihovně, ale možná to napravím a samozřejmě ji mohu velice doporučit.
Veterinářka
Gillian Hick
Herriot to není, ale i tak mě příběhy bavily. Veterinářům a zvlášť ženám nezávidím, naopak jejich práci obdivuji, zejména pokud pracují s velkými zvířaty. Mohu posoudit, coby bývalá majitelka koně, že nemají na růžích ustláno. Zvířata onemocní v tu nejnevhodnější dobu, víkendy i svátky a těm, kteří jim i tak jezdí pomáhat, místo svého vlastního spánku a pohodlí vzdávám hold. Je to krásné, ale tvrdé povolání.