Rosmersholm

31.12.2022

Tím nejvíc zřetelným motivem, které Ibsen rozehrál, je jistě konflikt loajalit. Rosmer je dobrým synem svého rodu a nechce bourat rodinné tradice, jenže je také přemýšlivým autentickým tvorem, který chce žít po svém. Je dobrým občanem své obce, ale nedokáže přehlížet, že měšťácká mentalita jeho okolí je malorysá a umrtvující. Chce být dobrým manželem, ale zároveň se nechce vzdát svého vztahu k Rebece, a zřejmě se cítí odpovědný i za její spokojené přežívání v domě, který nese jeho jméno. To všechno vytváří napětí a zvyšuje tlak na všechny obyvatele usedlosti.

Na moji citlivou strunu ale zahrálo subtilnější téma mezilidské manipulace. Už Kant a před ním třeba Petr Lombardský zdůrazňovali, že člověk má svoji důstojnost, která je jeho nevyčíslitelnou hodnotou a je tedy zapovězeno s člověkem jednat jako s prostředkem. Četl jsem Ibsenovu hru jako varování před instrumentalizací lidské bytostí, jako připomínku, že když člověka bez jeho vědomí použijeme jako ingredienci do našich předpřipravených scénářů – byť by to nakrásně bylo s dobrým úmyslem a vidinou prospěchu pro všechny -, skončí to bolestí cizí i vlastní. Tragédie se odehrála předtím, než se nad Rosmerholmem zvedla opona a těžko si představit, že by k něčemu útěšnému Jan s Rebekou mířili za horizontem sledovaného děje. Na to sami do sebe osten provinění zatli příliš hluboko.

11.12.2022

Ibsen patří k mým oblíbeným dramatikům. Jeho díla jsou tíživá, ale mají přesah. Z paměti se vám nevytratí a často se přistihnu, že se k některým jeho hrám v myšlenkách stále vracím. Rosmersholm ale taková hra není. Téma mi nesedlo. Celá emancipace a osvobození se od rodinných tradic hlavního hrdiny, změna celoživotního postoje a odhalení motivace manželčiny sebevraždy ... A konečné vyústění ... No, k této hře se vracet nebudu.

Mé první setkání s Ibsenem, a to formou rozhlasové hry na ČRo.
Téma je poměrně těžké - emancipace, osvobození se, vzpoura tradicím, autenticita, manipulace... které ale nemohou propuknout v plné síle a zůstávají ve stínu přízraku Bílého koně. Rozhlasová hra dokázala navodit tíživou atmosféru, kterou, předpokládám, má i literární předloha. Ne že by mi dílo vyloženě vyrazilo dech, dokázalo mě ale nalákat na další Ibsenovu tvorbu.