Romance z druhého břehu

Romance z druhého břehu
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526199/bmid_romance-z-druheho-brehu-6551dad2f3993.jpg 4 4 4

Kanovičova poslední kniha je inspirována příběhem autorových svérazných prarodičů a rodičů a dalšíchznámých jeho rodiny, ve druhé časti už i vzpomínáním na vlastní děstství v ospalém židovském městečku zabořeném hluboko do tradičních náboženských obřadů. Jeho obyvatelé žili dlouhá léta v uzavřené komunitě po boku litevských i polských sousedů, od nichž se asi nejvíce odlišovali jazykem, písmem a náboženstvím, ale i specifickým humorem, blouznivými sny o lasce a vzájemné soudržznosti.... celý text

Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: , Pavel Mervart
Originální název:

Mestěčkovyj romans, 2013


více info...

Přidat komentář

soukroma
23.02.2024 5 z 5

Překvapivě osvěžující čtení: z úplně jiné doby (20.+ léta 20. století), místa (maloměsto v - nezávislé - Litvě) a zejména kultury (židovská rodina, převaha židů nad starověrci a Litevci, jak to často autor označuje). Vše pro mne neznámé, hrdinové - hlavně mladá Henka a její (budoucí) tchyně Rocha-samuraj - svérázní, zábavní a přímí i cílevědomí. A nesmírně pracovití. První část se týká doby před narozením autora, a až na jednu tragédii před koncem, kterou překrylo narození právě malého Hirše(le)ho, to bylo opravdu příjemné čtení.
Druhá část od nástupu autora do školy dosažením sedmého roku se hodně zabývá jak vzděláváním, náboženstvím, jazykem, a je o stále složitější době, konce 30. let - vzdálené zprávy z Evropy, o postupu Hitlera a z druhé strany Rudé armády, která přišla "na pomoc" samostatné Litvě, aby tam už zakořenila, a rozjela se tam válečná fronta po napadení nacisty. A to už, kdo mohl, vzal nohy na ramena a prchal - na východ. Exodus židů do Lotyšska a Ruska. Válečná léta autor pominul, jen v závěru zmínil, jak těsně po válce se vrátil podívat do rodného městečka, které nepoznával - žádní židé nezůstali.
Autor neútočí na city, není to o holokaustu, ale o životě v dramatických dobách (mezi)válečných - v podstatě v Litvě se jim žilo dobře až do vstupu SSSR do války, pak už nebylo moc, kam se vrtnout.
Styl velice čtivý, žádné nářky, spíš veselý a povzbudivý, zábavné, jak nenechá ani na svých lidech nit suchou, ukazuje jejich pověstné vlastnosti v holé a úsměvné kráse.
Plný počet si kniha za mne rozhodně zaslouží.