Romány lásky a nenávisti

François Mauriac

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Soubor děl Francoise Mauriaca obsahuje tyto prózy: Polibek malomocnému; Genitrix; Pustina lásky; Tereza Desqueyrouxová; Klubko zmijí; Cesty k moři

Le Baiser au lépreux / Genitrix / Le Désert de l’amour / Thérèse Desqueyroux / Le Noeud de vipères

více info...

Tempo & emoce

Přidat komentář

02.06.2019 5 z 5

intelektuálka

Návrat k tvorbě tohoto autora- analytika mučených duší - to je výstižné ...

To je náročné čtení - esence bolestí lidských duší... v 6 povídkách ...

Mně nejvíce zajala Tereza Desqueyrouxová - nenaplněná touha ženy uniknout z prostředí dusivé atmosféry ....

A Klubko zmijí - zpověď starého muže, napsaná formou deníku - monolog zvažující dopad bohatství na rodinu ...

" byl by jiným člověkěm, kdybychom i my byli jiní ... ? "

F. Mauriac bývá srovnáván s Dostojevským - a jeho dílo oceněné Nobelovou cenou určitě stojí za pozorné čtení.

02.11.2017 4 z 5

Chesterton

Na první dobrou, jsem knihu odložila. Doporučila mi ji "starší" duchem mladá knihovnice.... teprve po přečtení "Mládence ze starých časů", jsem trochu pochopila Mauraicův "styl a ducha" a přečetla i mnohé další:)

02.06.2017 5 z 5

Atanone

Kniha je napsaná velmi sugestivně a já osobně jsem jí měla plnou hlavu ještě dlouho po přečtení.

22.01.2017 4 z 5

Hanka_Bohmova

Člověk by se po tom neústupném, a přece milosrdném dušezpytu bál podívat do zrcadla, jakoupak zrůdičku v něm objeví. Při pohledu zblízka leccos neobstojí, realita ukrytá na dně "ctností" dokáže pěkně vyděsit, ale nechybí naděje, stále je čeho se chytit. Jsme ve válce, hlavně to nezabalit.

"Probouzíme se uprostřed podzimu a hrozny, na nichž se zachytilo něco svítivé dešťové vody, nenaleznou už to, oč je připravil mokrý srpen. Ale pro nás snad není nikdy pozdě. Cítím potřebu říkat si často, že není nikdy příliš pozdě.
...
Cítil jsem, viděl jsem svůj zločin, dotýkal jsem se ho. Nebyl jen a jen v tomto ohyzdném hnízdě zmijí; v nenávisti k dětem, v touze po pomstě, v lásce k penězům, nýbrž i v tom, že jsem se vzpíral pátrat v oblastech za těmito spletenými zmijemi. Setrvával jsem u nečistého klubka, jako by to bylo vlastní srdce - jako by se údery toho srdce smísily s těmi hemžícími se plazy. Nestačilo, že jsem po půl století neznal ze své bytosti nic než to, co jsem nebyl já: Jednal jsem tak, i pokud šlo o ostatní. Nikdy se mi vzezření ostatních lidí nejevilo jako něco, co je nutno protrhnout, čím je nutno proniknout, jestliže se k nim máme dostat."