Americká idyla
Philip Roth
Nathan Zuckerman série
< 6. díl >
Svěže napsaný a intelektuálně důvtipný příběh Švéda Levova, vynikajícího univerzitního sportovce, který dospívá v poválečných letech všeobecné hospodářské prosperity, ožení se navíc s krásnou Miss New Jersey a zdědí otcův výnosný podnik. Americká idyla však netrvá dlouho přichází rok 1968 a s ním Švéda opouští i vrtošivá štěstěna. Z dcery Merry se stává zarputilá aktivistka hnutí proti vietnamské válce a Švédova představa rodinného štěstí stejně jako jeho duševní integrita se tříští. V jediném okamžiku je vytržen ze své americké idyly a vržen do americké zběsilosti konce 60. let. Román se zařazuje k tomu nejlepšímu co se autorovi podařilo napsat, a obdržel za něj v roce 1998 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Mladá frontaOriginální název:
American Pastoral, 1997
více info...
Přidat komentář
Na tuhle knihu jsem se těšil, ale ...
Jak to napsat? No, paralelně s touhle knihou jsem četl "Náboženství a svoboda" a "Velké partnerství" od Jonathana Sackse. A přestože by se zdálo, že by to mělo být naopak, tak větší potěšení jsem měl z toho Sackse a od Rotha jsem přebíhal k Sacksovi. Asi mi na Rothově zpracování té "americké tragédie" vadilo, že připomínalo člověka, který šlápne do hovna a místo aby z něj vystoupil, tak v něm ještě přešlapuje. Chápu, že to je tou inspirací klasickými díly o "americké tragédii", ale já na to asi dnes už nejsem naladěný.
Kniha se mi nečetla vůbec lehce, docela dlouho jsem s ní zápolila, ale současně velmi oceňuji vytvořené postavy - jejich charaktery, chování - na pozadí kusu amerických dějin.
Autor si dal velkou práci s rešeršemi, informace o výrobě rukavic nebo o průběhu soutěží Miss America odpovídají přesně skutečnosti. Vznik hnutí weathermenů ale posunul o rok, v roce 1968, kdy se zapojila Švédova dcera, hnutí ještě neexistovalo. Stejně tak mně osobně přišla trochu přestřelená jeho údernost a nebezpečnost, Roth o nich píše stylem, jako kdyby šlo o další generaci Frakce Rudé armády.
Z knihy je ale hezky vidět, k čemu vede další vlna nihilismu. Rodiče mají zničené životy, dětem zbyde na útěku promáčená matrace a jediný, kdo si z toho odnese ten svůj pocit moci, jsou různé zvrhlé Rity Cohenové. I když samozřejmě ani starší generace není bez viny, vždy mě fascinovala její naivita, s jakou vysedává u televizních zpráv a čeká, jaké skvělé zprávy se od politiků dozví. To je asi všude stejné, dnes v ČR jako tehdy v Nixonově Americe.
S knihou jsem hodně zápolil, hlavně s těmi souvětími na půl stránky. Přesto jsem ji však dočetl a nelituji toho.
Autorovi se znamenitě podařilo vykreslit charakter a myšlenkové pochody hlavního hrdiny snažícího se pochopit a ospravedlnit činy své dcery -teroristky. V knize hrají nezanedbatelnou roli dobové události (vietnamská válka) a reakce společnosti na ně. Celým dílem se také prolíná otázka židovství a vzájemných vztahů Židů a křesťanů.
Náročné, ale zajímavé čtení, které mnohdy nutilo k hlubšímu zamyšlení.
Každému mu je asi jasné, že četba této knížky nebude žádná idyla. Pod zdánlivou slupkou amerického snu je něco nezdravého. Připravte se na to, že čtyři sta stránek četby nebude nic pro slabší povahy, ale kniha je určena pro ty z vás, kteří jste zvyklí si do kafe přidávat dvě lžičky kyanidu. Všemožné myšlenkové pochody a kličky autora, nelineárnost děje, to vše přidává na intenzitě náročnosti četby.
Dokonalý Švéd Levov, krásný, úspěšný, pracovitý, slušný, a jeho problémová, zatvrzelá, chaos vyvolávající dcera zosobňují protipóly tradiční a moderní Ameriky. Roth mezi ně navěsil úvahy o duchu doby, stáří, náhodách a míře, do jaké může člověk ovlivnit svůj život. Levov jako osoba musí zažít sérii tvrdých střetů s realitou, aby se ukázalo, že Levov jako typ se přežil a nikomu už se nepodobá.
Pochmurný průvodce měnící se realitou, vyslovující i to, za co se lidi většinou stydí, často až zbytečně mnohomluvný (souhlasím s komentáři níže, Roth tady působí, jako by se rád poslouchal nebo vzpomínal s umanutostí, kterou nezajímá, jestli to ostatní baví), což ze čtení dělá místy zkoušku vůle. Ke konci mi tón autora přišel čím dál zatrpklejší, podobnější Švédovu otci než samotnému Švédovi - ještě o generaci blíž ke staré dobré Americe - ale to nic nemění na zajímavosti výpovědi.
Nedocetla jsem. Dala jsem tomu skoro polovinu knihy ale moje vůle se zdá být slabší, jak jsem se domnívala. Možná mi u četby až moc těkaly myšlenky jinam. Každopádně do děje jsem nebyla schopna se ponořit. Možná to dej mít ani nemá, ale chybí mi tam nějakej ten drive, co mě pohltí. Nebo možná jenom neumím ocenit krásnou literaturu. Snad se ke knize časem vrátím a (úspěšně) ji dočtu.
Čistá literární nádhera. Lze náš život vyložit podle našich zážitků, podle událostí, které formovaly naše charaktery nebo je naše rozhodování spíše dílem nahodilosti a chaosu? Jsou tradice, morálka či povinnost jen přežitky zasloužící posměch zpovykaných liberálů nebo mají své místo i v postmoderním a rychle se měnícím světě?
Hrozivá tragédie, která se stane obyčejné americké rodině, se stává plátnem, na kterém se promítají boje a sváry utvářející charakter celé dnešní americké společnosti.
PS: rozpitvávání i nejmenších detailů vnitřního života hrdinů mi nejednou připomnělo Prousta.
PPS: četl jsem již třetí vydání knihy a těch překlepů, co jsem nalezl! Ostuda. Překlad je jinak ale kvalitní.
Díky nedávnému úmrtí autora jsem sáhla po téhle knize. A nelituji. Začátek těžký, ne moc čtivý, ale vydržela jsem a udělala dobře. Jen závěr byl pro najednou moc rychlý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.
Je to dobře napsané a velmi propracované dílo, ale jako kniha to není vyloženě čtivé. Protože místo, aby se postupovalo dopředu, tak Roth (pomocí flashbacků a úvah postav) pomalu odkrývá další a další vrstvy příběhu. Když už máte pocit, že o Švédovi jakožto hlavní postavě a jeho dceři víte vše a myslíte si, že se pohnete dopředu, dostane na třiceti stranách prostor Švédova žena a její vnitřní konflikt. Jsou to vyloženě zpomalující vypravěčské postupy, které z čtení činí docela výzvu. Oproti takové Sartrově Nevolnosti je to ale vyloženě víkendové čtení. Ale pro milovníky tradiční řemeslné výroby kožených rukaviček kniha musí být neskutečné blaho. Mrk mrk.
Jsem Rothův velký fanoušek, tak není divu, že jsem nadšen. Tenhle román má speciální dynamiku, kdy vás chvílemi Roth ukolébavá půlstránkovými větami a vyčerpávajícími popisy zdánlivě nedůležitých věcí, aby se o pár stránek dál strhl masivní dějový posun. Téma báječného života krásných úspěšných lidí, jež je brutálně rozmetán na padrť strašným činem jejich milované dívenky. Takže tu samozřejmě máme zpochybnění toho klasického amerického snu o životě v blahobytu a spokojenosti. Na druhou stranu se autor na konci ptá - co je na tom snu proboha tak trestuhodného? - Co vlastně?
Námět je velice velice dobrý, ze začátku se četlo dobře, děj je vystavěn opravdu zajímavě, ale v druhé půli se jakoby zasekne a vše se točí stále dokola kolem myšlenek hlavního hrdiny, které jsou čím dál tím více... stejné. Do posledních 100 stran jsem se docela nutila a doufala, že přijde nějaký dějový zvrat, bohužel jsem se nedočkala.
Tak rozvláčný děj si ta kniha nezasloužila. Velmi dobrý námět, ale s třetinovým rozsahem by dostala ten správný dynamický náboj...
tortúra.
nevedel som sa "rozčítať", nevedel som pri tom obsedieť a dočítať to bolo úplné utrpenie.
je to skvelá kniha, ale asi som nebol v dobrej kondícii. a tak, ako mám Rotha a jeho pitvanie americkej spoločnosti rád (ozaj, prečo sa tomu venujú prevažne americkí židovskí spisovatelia?), toto boli galeje.
nepomohlo ani stanovenie krátkodobého cieľa - po najbližší odsek... pretože odsek mal dve strany:)
ale za prečítanie to stojí.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena
Autorovy další knížky
2006 | Portnoyův komplex |
2009 | Lidská skvrna |
2009 | Americká idyla |
2014 | Pražské orgie |
2006 | Spiknutí proti Americe |
Jel jsem v New Yorku příměstským vlakem. Spolu s dvěma mladými Číňany. Byli pečlivě oblečeni a hrdě mi hlásili: - Teď už jsme Američané. Bylo jim tak 30.
Roth v Americké idyle nemilosrdně odhaluje, co to je v Americe být Židem nebo Irem. A to generace zpět. V Americe je totiž každý odněkud, až na původní obyvatele. Můj PEN friend u kterého jsem pobýval, přibyl do Států v 60.letech z Irska. Když něco upil, začal mluvit rachtavou Irštinou a pravil, že se za něj jeho vlastní potomci stydí. Kvůli tomu, jak mluví...
Charakteristické je, že Levova fanatická dcera pochází až ze čtvrté generace přistěhovalců. Její předkové neměli na něco takového čas, museli bojovat o přežití. Jí zabezpečil bezstarostný život tatínek-továrník.
Američan by v knize jistě objevil více. Je velmi důkladná a rozsáhlá. Možná vám přiblíží Ameriku z druhého pólu. Ale Američané nemají zkušenost s totalitou jako my. To je jejich plus i mínus.
Ostatně: zabít bombami několik lidí a pak se dát na džinismus je hodně pokrytecké… nebo ne?