Lidská skvrna
Philip Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135168/bmid_lidska-skvrna-Kxb-135168.jpg
4
153
153
Nathan Zuckerman série
< 8. díl >
Philip Roth obdržel za Lidskou skvrnu – která je obecně považována za jeden z největších amerických románů – v roce 2000 prestižní Faulknerovu cenu PEN klubu. Nathan Zuckerman, Rothovo alter ego, tu vypráví příběh Colemana Silka, významného profesora klasické literatury, jenž byl na základě vykonstruovaného obvinění z rasismu donucen k odchodu z jedné univerzity v Nové Anglii, a postupně odhaluje obrovské tajemství, jež Coleman celý život skrýval i před svými nejbližšími. Kniha je tak současně i kronikou morálního a politického ovzduší Ameriky 90. let 20. století – Clintonova sexuálního skandálu, tyranie slušnosti a politiky extrémní rasové korektnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Human Stain, 2000
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Román o člověku, jenž v mládí vyzrál na "starou" americkou historii rasismu a segregace tím, že si vykonstruoval alternativní rodinnou historii a z černocha se stal potomkem ruských Židů. Takováto vědomá (nikoliv však legální) volba jiné rasy za účelem získání výhod je reálný historický jev zvaný "passing". Coleman Silk díky tomu mohl studovat (a později učit) na bělošských univerzitách, leč na sklonku slovutné kariéry jej doběhne "nová" historie, když jediný překroucený výrok vede k fatálnímu obvinění z rasismu. Kniha z přelomu milénia je překvapivě aktuální i po čtvrtstoletí, kdy politická korektnost metastázovala do "cancel culture" a postihla řadu známých osobností (třeba J. K. Rowlingovou za údajně transfobní výroky). Osou románu je otázka, kde je hranice mezi lpění na tajemství a životem ve lži. Silk sice překročil stín "negra", ale za jakou cenu? Zřekl se svých předků a lhal o svém původu ženě i dětem (které se proti všem zákonům genetiky narodily bílé). Když pak "zemře skandální smrtí jako nějaký bizarní outsider", je to smutná tečka za rozporuplným životem. Člověk zkrátka nikdy nemá dokonalou kontrolu nad vlastním životem a nikdy zcela nevyvrátí své kořeny. Kniha se mi ale nečetla snadno, kvůli Rothovu vodopádu slov a mnoha rozvleklým odbočkám leckdy uniká to podstatné. (7/10)
Úplně jiný styl psaní, popis příběhů i postav..i přesto, že je zde málo přímé řeči, kniha se děje...i přístupy zúčastněných vnesou pohled na stejnou situaci rozdílným způsobem...jak jedno dobře míněné slovo vám změní celý dosavadní život
Lidská skvrna - necháváme skvrnu, necháváme stopu, necháváme svůj otisk ....
" jsme nevyhnutelně poskvrněné bytosti .... "
Tak tady nám autor dává záběr - pád člověka do propasti ... se sžíravou kritikou společnosti ....
Jed provinční malosti - pomluvy, závist, nevraživost, nuda, lži .... může toto jedinec ovládnout ?
Ne - děkan Coleman se se svojí přítelkyní Faunou skryje do opevnění.... ale ještě se tu objeví postava vietnamského veterána Lese - paralelně s postavou Billa Clintona ....
A to ukrývané tajemství je další z mezníků, který Colemana omezuje ...
Tohle je opravdu životní drama - a nejen Colemana .... týká se nás všech.
" když měl s něčím něco společnýho člověk, je lepší se od toho držet stranou ...."
To tedy byla nálož - a vzhledem k tomu, že dílo autor stvořil ve zralém věku, měl nám co říci .... velmi doporučím.
P.S. A mile mne překvapila vzpomínka na Milana Kunderu ....
" Kundera se ve svých přednáškách snažil osvobodit intelekt od francouzské vyumělkovanosti, hovořit o románu jako o něčem, co se týká lidských bytostí ...."
Jsem trochu na vážkách. Technicky vynikající kniha, o tom není sporu. Trochu nejistý, nebo spíš neznalý vypravěč, u kterého není až do konce jasné, co ví, co se doslechl a co si domyslel nebo vymyslel. Zrcadlení postojů a prohřešků, které si svět u různých lidí vykládá různě. Psychologická propracovanost a ukazování různých cest, jak se postavit k problému (a co z nich může vzejít) - zvlášť mě zajímal rozdíl mezi Colemanovým a Waltovým bojem proti diskriminaci, ale i Lesovo divoké střídání zdánlivé vyrovnanosti s posedlostí.
Umělecky mě Lidská skvrna zajímala a líbila se mi moc. Pokud bych se ale řídila G. Swiftem, který napsal, že lidé chtějí "stories", příběhy, tak už tak spokojená nejsem. Ústřednímu Silkovu příběhu jsem věřila, ostatní mi přišly přehnané. Delphina a Les jako lidé zmítaní emocemi, kteří způsobují katastrofy bez zvláštního důvodu a přemýšlení, Faunia s vůbec podivnými motivacemi - fungují jako ukázky moderní nestálosti a úpadku, jako by si Roth chtěl zanadávat na všeobecný úpadek slušnosti a vzdělanosti, ale nejsou to živí, uvěřitelní lidé.
Stejný pocit, že čtu ilustrované stížnosti staršího pána na současnou dobu, jsem měla i u Americké idyly - třeba mi zkrátka nesedí Rothův slovník. Každopádně psát umí a i to stěžování má co říct.
Vynikající film Lidská skvrna od režiséra Roberta Bentona (mimo jiné Kramerová versus Kramer-5 Oscaru) s hvězdným obsazením Anthony Hopkins-Coleman Silk, Nicole Kidman-Faunia, Gary Sinise-role spisovatele Nathana Zuckermana-Rotha a Ed Harris jako Les Farley-vietnamský veterán stižený posttraumatickou stresovou poruchou. Nemůžu říci, že film je lepší, nebo horší než Rothova stejnojmenná kniha, jen je méně obsáhlý, ale vystihuje příběh dokonale. Kniha, kterou jsem četl následně byla provázena filmovými postavami, což v tomto případě působilo jako popíjet dobře namíchaný drink. Děj knihy, kromě samotného příběhu obsahuje proměnu 20 století s jejími problémy: rasismus, válečné konflikty, víra v Boha a jeho odcizení, manželství a násilí v rodině, rozdíly mezi chudými a bohatými...Najdete zde i hodně lehce zašifrovaných filosofických myšlenek: Člověk může být pánem svého života jen do určité míry. Jako je lidské mít tajemství, je taky lidské dříve či později je prozradit. Kniha mne velmi zaujala stejně jako film, který si můžete stáhnout na ulož.to. Kdo marně shání dnes nedostupnou knihu, je možno si jí půjčit v knihovnách. Doporučuji-neváhejte.
Strhující příběh univerzitního profesora. Paradoxy dnešní doby. Zamyšlení nad smyslem naší existence.
(2010)
Opravdové veledílo, skvost literatury. Jako vždy Roth úžasně přesně formulující, nenápadně zábavný, empatický, nahlížející a hodnotící zároveň dobu i postavy a jejich motivace. Tolik děje v jedné knize. Krása až to bere dech.
Tolik osudů a myšlenek v necelých 400 stránkách! Každá vydá za pět. Snad ještě nikdy jsem nečetla tak hutný text. O vzdělaných a nevzdělaných lidech, o černých a bílých, o Vietnamu, zneužívání, boxu, školství, Clintonovi. O lidských touhách a smyslu bytí... Úžas nad autorovým potenciálem.
Mistrovské dílo, pro začínajícího ...pokročilého romanopisce vzorový text... Realismus obcuje s postmodernou...čtenářský orgasmus!
Mám raději knihy lehké, s humorem a nadsázkou, ale uznávám autorovy kvality stejně jako kvalitu překladu. Mám pocit, že autor je tak silně proti rasismu, až na mě působí rasisticky
Má první kniha od autora, ale rozhodně ne poslední, moc mi sedla. I když se čte snadno, nedá se říct že rychle - je to hutné čtení, vyžadující soustředěnost, ale ten košatější jazyk mi po pár předchozích, stylově přímočařejších knihách co jsem přečetla, přišel k chuti.
Děj není nějak třeskutě akční, točí se kolem dvou skandálů hlavní postavy - bývalého univerzitního profesora - napasován do celospolečenského kontextu, velkých (nejen) amerických témat jako rasismus, svoboda jednotlivce versus svatouškovská morálka, rodinné vztahy, sexualita a pokrytectví ...a jelikož to není mainstreamový americký velkofilm, přes nějaká ta překvapení v ději vede k očekávatelnému konci.
Hodně prostoru je věnováno prokreslení všech důležitějších postav a jejich minulosti, osvětlující současné jednání. Věrohodněji na mne působily postavy z univerzitního prostředí. Čistá, chtěně bezemocionální sexualita a nespoutanost Faunie a násilnický, iracionální Les už mi přišli (i přes jejich snad vysvětlující minulost) proti nim přepjatí, lehce černobíle vykonstruovaní, snad jako určitý protipól a kontrast ke svázanému prostředí městečka a univerzity ...je cítit, že univerzitní prostředí je autorovi bližší.
Celkově výborná kniha, silná a dobře napsaná.
Kniha pocitů, vztahů, dojmů, myšlenek všeho druhu -
popisy jsou krátké a výstižné - dotýkají se jen obličeje, chůze, držení těla, vkusu apod.
Nikdy jsem nečetl o více nenáviděné hl. postavě. Sám můžu říci, že pro mě byl jistě zrádce , lhář a nevděčný syn. Jeho okolí s jen málo výjimkami ho mělo ještě za misogyna, chlípného násilníka, rasistu, smilníka a vraha.
Během čtení dostáváme šanci důkladně poznat všechny postavy. Hlavní události totiž vidíme několikrát a očima všech což relativizuje náš doposud vytvořený názor na dobré a špatné jednání a pohled na hl. hrdinu.
Ohromně jsem si užil boxujícího mladého Colemana a popis myšlení vojáka ve Vietnamu a život zpět mezi lidmi.
Knížku jsem podložil doporučeným Soulem, Sinatrou a ke konci Mahlerem.
autor taky 3x prozradil děj pár stran dopředu.
Roth vám pohotově a neomaleně vykecá díru do hlavy, a ještě mu za to poděkujete. Sice zůstanete trochu bezradně civět, o co mu vlastně šlo? Jestli sardonicky žaluje systém či se mu jen jedovatě posmívá...? Ta díra v hlavě vymletá vodopádem účelně pospojovaných jadrných slov každopádně hned tak nezaroste. 16/17
Jsou knížky, o kterých nemohu říct, že by byly vyloženě čtivé, že by mě bavily číst. Jsou literární texty, o nichž nemůžu říct, že jsem je úplně pochopila. A přece - jsou to mnohdy romány, jimiž - dle mého názoru - stojí za to se prokousat. Lidská skvrna je jedním z takových děl, čtenářská kláda, kterou je třeba dočíst až na poslední stránku. Snad teprve potom to všechno může držet pohromadě.
Propracované vyprávění okolo jednoho velmi rafinovaného života. Zcela nevyhnutelně se nejsilnější motivy nakonec obrátí proti tomu, kdo se je snažil využít zcela ve svůj prospěch, bez ohledu na své blízké. Při nejlepší vůli se tomu snad ani nedá zabránit, když pomyslím, jaké život rád hraje karty.
No a zde to Philip Roth dokázal mistrovsky podat, pohrát si s paralelními motivy. Dokonce sám (v postavě spisovatele) vstupuje do románu, aby z něj na dlouhou dobu odešel a před koncem se do něj zase vrátil a jen jako pozorovatel rozřešil záhadu, která stála za životem hlavní postavy.
Překvapil mě poněkud nepřesvědčivý závěr knihy, kdy fascinován, jako pohledem do očí kobry, hledí své smrti do očí. Ten závěr je takový vlažný, tam kde jiní spisovatelé do toho dávají nejvíce, tam ten příběh jakoby vyvane.
Příběh se odehrává v období kuřby v Bílém domě. Hlavní postavou je děkan univerzity v Bostonu, kterej je vyhozenej za to, že označil dva studenty, který mu nechodili na přednášky, za banány (jakože ovoce). Co čert nechtěl, ty dva studenti byli černoši a zǎzalovali ho a děkan tak doděkal. Na svoji obhajobu poprosí nějakýho pisálka, aby o něm napsal pravdu, tudíž, že má rád banány a že to tak nemyslel. A že je sám banán. Ale bílej. Bacha spoiler.
Mezitim začne děkan štelovat místní údržbářku, která vypadá jak Geislerová a má ráda anál a nikdy nejela tankem. Tahle Geislerová neumí číst a je o 40 let mladší než děda děkan. V průběhu týdle nekonečný knihy se dovídáme, že i ona má tajemství - hrozný tajemství!!
Toť vše. Nejhorší na týhle jinak obstojný knize je Rothův sloh. Používá nesmyslně odborný termíny, aby dokázal, že má doma slovník a celej ho umí. Jeho sloh bych popsal tak, že jestli podobným stylem něco vypraví u oběda, tak doufám, že se nikdy nepotkáme u oběda. To make a long story short - 4/5.
Mnoho témat (traumata válečných veteránů z vietnamské války, rovnoprávnost černochů v americké společnosti, zřeknutí se rodiny, komplikované vztahy rodičů s dětmi, právo na lásku v každém věku, celoživotní tajemství ... a mnoho dalších). Kniha je to velmi hutná, ale dobře čitelná a zručně napsaná. Není divu, že je P. Roth považován za jednoho z největších žijících amerických spisovatelů ... vyhovuje mi jeho ironické až tragikomické a zároveň citlivé zachycení amerických reálií.
Málem jsem knihu zavřela po padesátí stránkách, protože mě odradil vodopád slov a nedostatek děje. Rozhodně to není lehké čtení. Ale vydržela jsem a nelitovala jsem, i když kniha občas vázne a utápí se ve své intelektuálnosti.
V běžné knize s dějem nenajdete takové propracované charaktery. Ve srovnání s Colemanem či Lesem Farleym je Faunia jakoby odbytá, ale stále bytost z masa a kostí, kterou můžeme obdivovat nebo odsuzovat.
Na těchto a dalších minoritních charakterech autor rozebírá americkou pokřivenou morálku. Ne nadarmo se všechno točí kolem skandálu Billa Clintona. USA má plno másel na hlavě a rasismus je podle mě jedno z největších. K čemu bylo zrušení otroctví, když udělali z "barevných" druhořadé občany? Můžeme soudit Colemana, zdali se zachoval v kritických situacích správně, ale nebýt na hlavu postavené společnosti, vůbec by se rozhodovat nemusel. A v současnosti je společnost zase postavená na hlavu, viz přízraky. Potíže Colemana, Lesa i Faunii by se daly svést na systém, je jednoduché udělat z nich oběti, ale zároveň jsou to zbabělci, kteří se nechají unášet proudem, místo aby bojovali.
Doufám, že si román přečtou hlavně ti, kteří nám z výšin supermocností diktují, jak se máme chovat k menšinám. Nechť si nejprve zametou na vlastním prahu.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura tabu prostředí školy, studentské prostředí dramata univerzitní román Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
| 2006 |  Portnoyův komplex |
| 2009 |  Lidská skvrna |
| 2009 | Americká idyla |
| 2014 | Pražské orgie |
| 2006 | Spiknutí proti Americe |
Vzhledem k dnešní situaci velmi aktuální.