Pražské orgie
Philip Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220155/bmid_prazske-orgie-MSV-220155.jpg
3
105
105
Nathan Zuckerman série
< 4. díl >
Nathan Zuckerman se vydává v polovině 70. let minulého století do Prahy, aby pátral po rukopisu umučeného židovského autora. V národě devastovaném totalitním komunismem a sovětskou okupací pozná spisovatele, jejichž dílům byla přisouzena existující mocí taková závažnost, že je bylo nutné zakázat. Přesvědčí se, že požadavky vznesené na spisovatele v duchu židovské pospolitosti jsou neméně zhoubné pro svobodu lidského ducha než ty, které jim ve jménu reálného socialismu klade český ministr – jenž ovšem vládne mocí prosadit je. Je svědkem toho, jak nemožnost sebevyjádření, vytváření imaginárního světa na papíře, přivádí pražské intelektuály k vytváření třeštivě groteskního, divadelního světa ve skutečnosti. Pražské orgie jsou závěrečnou částí tetralogie líčící Zuckermanův (a tedy i Rothův) přerod v úspěšného spisovatele. Ostatní části již česky vyšly pod názvy Elév, Zuckerman zbavený pout a Hodina anatomie. Volně na ně navazuje román Druhý život, který už rovněž vyšel česky.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2014 , Mladá frontaOriginální název:
The Prague Orgy, 1985
více info...
Přidat komentář
Tak tohle mi nějak moc nedalo, buzerace spisovatelů ze strany StB v době normalizace, šmírování a udávání a sem tam nějaký fakování.
Oh. Z toho už jsem vyrostla. A tuto větu, prosím, nechápejte, jako nějaké povyšování. Pel mládí prostě v Pryč a zkrátka - už tak nekulím vočiska.
Dá mi je? Dáma s magií Kampy, Malé Strany, která má své M(o)uchy. Ve dne nosí sivé šaty, v noci provokativně odhaluje tvář choutek "zlaté šlechty."
Na rozdíl od Rothova veledíla Lidská skvrna se zdá tato útlá knížka jako povrchní literární počin regionálního spisovatele. Smutné na celé věci je, že dokonale vystihuje, jaká je naše národní povaha, a to nejen v normalizační éře 70-80 let. Národní zloba znovu prorůstá do současnosti a velkou úlohu hrála i v době německé okupace. Co vedlo a i dnes vede lidi k něčemu tak nízkému, jako bylo udání? „Vesměs to byly a jsou naprosto obyčejné emoce jako závist, zášť, žárlivost, opovržení, strach či hněv. Nejčastěji však nenávist. Řada lidí, kteří někoho udali, také nebyla schopná dohlédnout všech důsledků svého často nepromyšleného jednání. Ferdinand Peroutka napsal: "Ve shonu našeho opožděného vývoje nemohlo nic u nás zapustit kořeny dosti hluboko. Těm všem myšlenkám, které u nás přešly, chyběla solidnost toho, co dlouho zraje na vlastní půdě. To platí i o tom, co nás bystřilo i měkčilo. Nevybudovali jsme si tradice dosti klidné, které jediné mohou býti oporou povaze. Mnoho myšlenek nás jen poprášilo. Naše historie rozšiřovala mozek, ale neposilovala organismus. A tak vše, co děláme, co píšeme, oč se pokoušíme, má jaksi slabé kosti." Rothova kniha není jen o tom jaké to bylo, ale ve velké míře je také o tom jací jsme zůstali.
Literární jednohubka. Dva dny v normalizačním Československu pohledem Američana. Intelektuální fakování.
pokusil jsem si dosazovat reálné předobrazy za vystupující postavy, ale ani tak mne vyprávění nezaujalo, škoda že autor téma nerozpracoval do románu (komplexně, šířeji, s myšlenkovým přesahem atd.), takto je redukováno do zkratkovité, až absurdní grotesky
Kniha se v českém překladu momentálně nedá sehnat, tak jsem přijal tu "challenge" a přečetl v originálu. A nelituji, jak bych také mohl, když se jedná o Rotha. Je to bizarní vzpomínka na tu dobu reálného socíku (teda ne že bych já snad nějaké takové orgie zažil :)). Někdy se četlo samo, v některých pasážích, kde Roth stupňuje svoje pověstné vycizelované geniálně květnaté úvahy/popisy, jsem byl ve slovníku skoro pořád. Skvělá zkušenost!
orgie čecháčkovského vychcánkovství, šmírování, udavačství, urvávání iluzorních výhod výměnou za úplnou ztrátu lidskosti, jak na ně narazil naiva z Nového Yorku. kdo tu dobu zažil a v této novele si ji znovu připomněl, měl nejspíš potíže s trávením...
„Tato země je důkazem, že kniha nemá větší moc než její nejhloupější čtenář.“
„Hochu, kdyby někdo prohlásil Jana Husa za špinavého žida, budu s ním souhlasit. – Toto jsou lidé, kteří skutečně představují českého ducha – to jsou naši realisté! Lidé, kteří chápou příkaz dne. Lidé, kteří se neposmívají pořádku a nevidí na všem jenom to nejhorší. Lidé, kteří dovedou rozlišovat mezi tím, co je v malé zemi, jako je naše, možné a co jsou jenom pitomé iluze maniaků – lidé, kteří se ve vší slušnosti dovedou podřídit dějinné smůle!“
ano, to vysvětluje, proč se tady za 30 let zase nic nezměnilo. proč jsou švejkování a kafkárny synonymy rozkladu společnosti dobrovolně a zevnitř... ještě, že to pívo pořád teče...
Přečteno za jeden večer. Je to opravdu spíše povídka než román. Zajímalo by mě, jak moc se jedná o Rohtovy osobní zážitky z návštěvy komunistického Československa a jak moc o fikci. Jsem zvědavý na filmové zpracování.
Momentálně jde do kin film tuším Ireny Pavláskové a motivy této knihy. Tak jsem si řekl, že než mrknu na film, přečtu si knihu. No knihu, spíše delší povídku. Tomu odpovídá i to, že to nemá žádný děj. Osobně nevím, zda to měla být oslava nebo kritika českého undergroundu za komunistické éry. Každopádně pokud to jen trochu odpovídalo realitě, tak mě to poměrně zhnusilo. Zvrhlostí, chlastem a naprostou dekadencí "bojovali" proti systému? Ztrátou běžných lidských hodnot? Předpokládám, že z této skupiny se rekrutoval Havel a další jemu podobní. Nevím, kdo pak byl tedy horší.
Zvláštní kniha. Od autora jsem nic jiného nečetla, tak mi chybí souvislosti s předchozími knihami s literární postavou Zuckermana. Pohled cizince na dobu normalizace v literárních kruzích u nás, sionismus, činnost státní bezpečnosti.... Poohlédnu se po předchozích dílech,abych si mohla udělat jasnější názor .
Poslední díl takzvané Zuckermanovské tetralogie, už není není tak zásadní co se týká Zuckermana, ale je už pouhou novelkou, kde Zuckerman je vypravěčem.
Pro nás čechy je určitě zjímavá v tom, že nabízí pohled zvenčí na náš národ v období totality. Dle mého pohled naprosto zkreslený díky tomu, že autor zde byl na pár návštěvách a stýkal se se zdejšími umělci a intelektuály, následkem čehož je obraz Československa jakousi orwellovskou groteskou, kde nesvoboda z lidí dělá pološílence, kteří chtějí "fakovat", chlastat a chodit na muchomůrky červené, je to zlomkem pravda a je to vtipné.
Velmi krátký román - spíš novela nebo povídka. Roth vychází ze svých zážitků z návštěv socialistického Československa v sedmdesátých letech. Pomohl prý tehdy finančně i morálně některým zakázaným autorům, například Milanu Kunderovi. Je zajímavé představit si hlavního hrdinu Nathana Zuckermana na dvou tak odlišných místech: v New Yorku koncem šedesátých let, kde si užívá a zároveň "pyká" za svou literární slávu a v normalizačním Československu, kde se mu na paty lepí tajná policie a odkud je nakonec vykázán jako málo vítaný host.
Domníval jsem se, že čtu první díl Zuckermannovské tetralogie, až posléze jsem se dozvěděl, že jsem na to šel naopak od konce. Nevadí, na čtenářském zážitku se to nijak nepodepsalo. Můj oblíbený autor s doslovem mého oblíbeného českého autora, co víc si jako čtenář mohu přát. Pražské orgie jsou velmi čtivé a přitom obsahují řadu myšlenek, podnětů a vybízejí k reflexi. Myslím, že se mu jako cizinci podařilo velmi věrohodně vystihnout atmosféru strachu, špehování a zrady. Název knihy může sice trochu svádět k jinému žánru, ale na erotično v různých podobách jsme u Rotha zvyklí. Celkově další výborná záležitost od P. Rotha.
Útlá knížka, která se téměř celá odehrává v Praze za okupace (té ruské). Americký židovský spisovatel se pokusí v Čechách získat rukopisy povídek otce jednoho z českých emigrantů, které potká ještě v USA. Zde se dostává do prostředí disentu, které je hodně dekadentní a hodně o fuckování. Nakonec je z protektorátu Чехословакия vyhoštěn.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Portnoyův komplex |
| 2009 |  Lidská skvrna |
| 2009 | Americká idyla |
| 2014 | Pražské orgie |
| 2006 | Spiknutí proti Americe |
(SPOILER) Dobrý den, zajímavá zápletka, tuto knihu jsem přečetla za jeden večer.
https://gambling-code.cz/