Ocelové jeskyně
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42885/ocelove-jeskyne-42885.jpg
4
534
534
Romány o robotech série
1. díl >
Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem, jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou hysterii, má pocit, jakoby se celý svět zbláznil. Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu. Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále sílí. Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané, obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany podřizovat se jejich podmínkám. Z hlediska celkové linie Asimovova světa Nadace je tento příběh prvním krokem v procesu, na jehož konci povstane Galaktické Impérium. Zde se začínají objevovat první známky počínajícího úpadku Vesmířanů. Elijáš Baley je proti své vůli ovlivněn Fastolfovými slovy, že další expanze lidstva je nezbytná. Začíná přehodnocovat své názory na nevyhnutelnost života na Zemi v jejích Ocelových jeskyních. Jde samozřejmě pouze o nepatrné úpravy náhledu na svět. Ovšem i malé kamínky dokážou strhnout lavinu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , Mladá frontaOriginální název:
The Caves of Steel, 1954
více info...
Přidat komentář
Veľmi veľmi dobré, napínavé a pútavé jak šlak... pri tomto autorovi ma často udivuje ako dokáže perfektne poňať príbeh a osud jednotlivca (jednotlivcov) a začleniť to do všeobecnej štruktúry psycho-sociologie... inak povedané niečo ako psychohistórie. vid séria /Nadace/
Je vidieť že autor bol génius a mal to pekne- krásne premyslené, ovláda svoj svet dokonale a nebojí sa ponárať do hĺbky problémov, často opisom tým odbočí od deja-akcie ale ja mám veľmi rád ked je niečo premyslené a nedeje sa len tak a mám rád hádanky, záhady a vysvetlenia na ktoré treba prísť, nad ktorými treba pouvažovať, nielen tak rýchlo zbežne šplechnúť. Fungovanie a najmä opis jeho scifi sveta ( že to dáva zmysel a zároveň je zaujímavé, a okrem vplyvu internetu ktorý sa u neho neobjavuje (to nepredpovedal) aj veľmi podobné tomu čo predikujeme v budúcnosti my teraz) je jednou z vecí čo sa mi najviac na jeho dielach páči. Iba s úsmevom (nie výsmešným, rešpektujem názory iných) môžem čítať tých zopár tunajších komentujúcich ked píšu že takto už svet určite vyzerať nebude, pretože sa to líši atd... oproti halde opačných názorov vrátane môjho že je to dosť podobné tomu ako asi budúcnosť zeme bude vyzerať) Izolácia od prírody, preferované "ocelové jaskyne", strach z neznámeho, prídelové lístky, spoločné sprchy, monitorovanie činnosti atd... Pôsobilo to dosť klaustrofobicky ale zato potenciálne autenticky. Tiež sa mi páči že jeho príbehy obsahujú vrstvy. Nič sa nedeje len tak, všetko má minimálne 2 pozadia-motívy (jeden zdanlivý a druhý objasňujúci- ten pravdivý, teda vravím minimálne dve vrstvy niekedy je ich aj viac a to ma baví ešte viac, ked sa s hrdinom príbehu prekúsavame cez sieť dohád a argumentov a pomaly sa dopátravame k pravde) pretože vdaka tomu môžme lepšie pochopiť nielen zmýšľanie postáv (motív postáv a ich osudy) ale aj logiku a fungovanie psychologického a sociologického fenoménu (myšlienkové procesy a dianie v mysliach) celkovo. Velmi podobné princípy platia aj dnes. Kniha je v tomto prípade akýsi súbor návodov a myšlienkových cvičení pre bystré uvažovanie.
.
P.S:
Už sa zasa vyjadrujem zbytočne zložito... neviem ale ako inak to vysvetliť a preto dakujem (ak ste niečo z tohto môjho čítali) že ste mali so mnou strpenie :D
Robotická detektivka a zároveň první román ze série "o robotech".
Samotná detektivní zápletka nijak převratná není, moc možných pachatelů nebylo k dispozici a řešení bylo zbytečně překombinované. Jako sci-fi však Ocelové jeskyně, i více než šedesát let od vydání, neztratily svoji svěžest a stále si drží vysokou laťku kvality. Samozřejmě jsem se u některých popisů občas neubránil úsměvu, představy o budoucích technologiích vypovídají především o době svého vzniku, zároveň je ale zajímavé, jak i dnešní autoři dystopií vycházejí často z úplně stejných představ o budoucím vývoji lidstva.
Tato kniha mě vůbec nebavila a působila na mě pesimisticky. Zkusíme druhý díl, ale moc nadějí si nedávám. Asimov umí psát mnohem líp
Klasika žánru scifi. Užil jsem si celou tetralogii (Ocelové jeskyně, Nahé slunce, Roboti úsvitu, Roboti a impérium) a za celou sérii dávám jasných pět hvězd. Země je přelidněná a lidé žijí v obrovských ocelových městech (proto ocelové jeskyně). Naproti tomu vesmířané, tj. bývalí kolonisté ze země, co žijí na jiných planetách, mají dost prostoru, dokázali se zbavit nemocí, prodloužit lidský život. Elijáš Baley je detektivem na zemi. Poté co je zavražděn jeden vesmířan na zemi, je pověřen vyšetřováním. Partnerem v tomto vyšetřování se mu stává robot Daneel Olivaw. Vypátráním pachatele končí první díl. V knize je skvělě zpracovaný vztah mezi Elijášem a Daneelem, kdy od počátečního odmítání robotů se z nich stanou přátelé. Další díly se pak odehrávají na planetách kolonistů, kde Asimov popisuje jiné formy uspořádání společnosti. Celé dílo je nadčasové a nejde na něm vůbec vidět, že bylo psáno před mnoha desetiletími.
Řeknu vám, moc na větvi z toho nejsem. Ve své době to byla bezesporu pecka, už kvůli tématům, která kniha bez obalu nastínila. V mé době holt držkuji nad tím, proč je nutné do všeho tahat boha. Smířila jsem se s tím, že nenávist je tak všudypřítomná, že mi už ani divná nepřijde. Díky tomuto vlastnímu postoji zjišťuji, že naše budoucí Galaktické impérium nejenže nezanikne, ale nikdy nevznikne. Zvláštní, jak se během relativně krátké doby - ani ne století - může změnit svět a pohled na něj. Jsme už prostě jiným druhem Vesmířanů.
Série Nadace, jíž tahle kniha předchází, se mi naopak líbila velmi. Až jsem se podivovala nad tím, jak mi to sedlo.
Ani né tak detektivní případ jako reálné úvahy o vrtkavém společenství mezi lidstvem a roboty zasazené do hluboké budoucnosti, která nepřináší zrovna růžové vyhlídky. Vzájemná nedůvěra mezi prostými Pozemšťany a Vesmířany silně prosazujícími robotiku zde pramení spíše ze strachu o vlastní existenci než z čiré nenávisti. Nepřipomíná Vám to něco?
Dočetl jsem to... Ale nemám důvod se k tomu někdy vracet, nezaujalo, dlouhé, táhne se to. Nefunguje to ani jako sci-fi ani jako detektivka.
Celkem průměrná SF detektivka, na který už se čas přeci jenom razantně podepsal. Hlavní hrdina postupně obviňuje všecky kolem sebe, dokud se konečně netrefí. Čtenář je nucenej přijmout dogmata, který nejsou příliš dobře vysvětlený - vůbec jsem třeba nepochopil proč dělaj takový halo z toho, že by někdo měl projít pár kilometrů volnou pustinou. Beru to jako opatrnej úvod do kultovní série, určitě ještě nějakej díl dám, ale takhle samo o sobě je to o ničem.
Řekl bych povinné pro všechny fanoušky sci-fi. Kdo si nepřečte sérii od Asimova, tak jakoby sci-fi ani neznal. Není to tak rychlé jako novodobá sci-fi, ale na druhou stranu je to "klasika".
Já nevím. Ve své době to mohla být super sci-fi detektivka. Bohužel, vzhledem k tomu, že se věnuje spíše než vyšetřování popisu budoucího světa, o kterém je už teď jasné, že tak vypadat nebude, začíná být kniha (nerad to říkám) zastaralá.
První příběh Asimova, kde se objeví robot Daneel R. Oliwav, který má pomoci hlavní postavě, detektivu Elijáši Baleyovi, vyřešit případ vraždy vesmířana, tedy jednoho ze skupiny lidí, jehož předci již před delší dobou opustili svou rodnou Zemi a rozhodli se žít na jiných planetách. Detektiv Baley však musí nejprve překročit vlastní stín, překonat svůj zažitý odpor a nedůvěru k robotům a k vesmířanům, a hlavně překonat své předsudky vůči nim, aby dokázal případ vyřešit. A jaký je nejlepší způsob, než ten, když robot je ten jediný, na koho se při řešení případu může spolehnout?
Asimov se vydáním této knihy otřel i o některá ožehavá témata společnosti. Jeho roboti totiž vyvolávají u lidí řadu negativních emocí. Zejména se zde opakuje minulost tím, že lidští dělníci poškozují roboty v obavě o svoji práci, stejně jako to bylo v době industrializace při ničení manufakturních strojů. Asimov však také využil lidskou stránku robotů, tedy jejich podobu s lidmi, aby poukázal na soudobé problémy společnosti, ve které žil – americkou rasovou segregaci (kniha byla vydána v roce 1954). Zejména scéna, kdy obyčejná „slušná“ žena požaduje své právo na to, aby mohla být v obchodě obsloužena „lidmi“, namísto „těch druhých“. Tím vyprovokuje u jiných podobně smýšlejících lidí násilnou reakci vůči „těm druhým“, a následně jí důsledky jejího jednání samotnou vyděsí.
Klasické sci-fi s detektivní zápletkou. Mám rád tyto klasiky, protože nejsou zbytečně překombinované, technicky nepřehledné, zdlouhavé a nepochopitelné. Příběh má spád, skvělé myšlenky a vše tak nějak srozumitelně plyne a najednou je konec a člověk se jen usměje nad spokojeností ze čtení. Postava detektiva Baleye mi celkem sedla, není to kdovíjaký sympaťák a možná právě proto mi byl víc sympatický. A jestli bude budoucnost taková, jakou zde Asimov vylíčil (přelidněná planeta, města bez oblohy a přírody, umělý vzduch a strava, lidé bez práce díky robotům, vše na příděl dle úrovně zaměstnání) máme se na co těšit. A hlavně k tomu máme pomalu a s jistotou nakročeno........
Můj první Asimov.
Výborná sci-fi detektivka, smysluplná, inteligentní, uvěřitelná. Zajímavá vize budoucnosti, ve které je všechno jinak, jenom ti lidé se těžko mění...
Příběh má spád, je promyšlený a nakonec do sebe všechno zapadne.
Baley opravdu není nejsympatičtější hlavní postava všech dob, čtenář by ho občas nejraději praštil. Ale je kompenzován výborným Daneelem.
Určitě se pustím i do dalších dílů.
Skvěle napsané inteligentní sci-fi přesně v tom stylu, jaký mám rád - autor se příliš nezaměřuje na technologie budoucnosti, ale spíše na psychologii postav, sociologii a zajímavé myšlenky. Několikrát jsem při čtení zvedl hlavu a začal v duchu sám rozvíjet ideje, které jsem si právě přečetl. Co mě při čtení trochu brzdilo, byl mluvený jazyk postav (spousta spisovatelů má problém s přímými řečmi - jednoduše postavy nemluví tak, jak lidi ve skutečnosti mluví; Asimov tenhle problém obešel podobně jako Herbert v Duně tím, že je to sci-fi a v budoucnosti takhle lidi mluvit mohou, přesto to působí při čtení nepřirozeně) a ne úplně sympatická hlavní postava (Elijášova nerudná povaha mě občas skutečně rozčilovala). Poslední výtka je k českému překladu - tolik překlepů jsem už dlouho v žádné knize neviděl.
(9/10) Přečteno na jeden zátah. Inteligentní detektivka ve sci-fi kulisách, která se krom vyšetřování zločinu zaměřuje i na problémy fiktivního budoucího světa, který na mě působí neuvěřitelně nesvobodně a depresivně. Pokud by takhle měla budoucnost skutečně vypadat, tak tedy díky Bohu za přítomnost, protože na této Asimovově představě vývoje lidstva se mi líbí snad jen přítomnost robotů, které v knize naopak většina lidí nenávidí, nebo je alespoň minimálně nemá ráda. A právě mezi ně patří i náš hlavní hrdina, který dostane za úkol vyšetřit záhadnou vraždu, přičemž mu je přidělen zajímavý parťák, kterého jsem si velmi oblíbil... (12. 11. 2013)
Výborná detektivka, chytlavě napsané, děj stále graduje až do naprostého vrcholu, kde hlavní hrdina dosáhne velikého poznání...
Zajímavé je, že ač je toto dílo velmi staré, je zároveň i na dnešní dobu průkopnické! Vize budoucnosti mě zaujala, Asimov je skutečně pan autor!
Tuto knihu opravdu doporučuji všem, kdo mají rádi sci-fi literaturu, toto je prostě klasika!
Detektivka, kde se na vyšetřování podílí robot, který je na první pohled (možná i na druhý) od nerozeznání od lidí. Je obdařen inteligencí, ale chybí mu lidské pocity. Těch má naopak lidský detektiv víc než dost. Nesourodá dvojice, která se musí naučit spolu vycházet a spolupracovat. Zajímavý námět. I zápletka je docela obstojná. Jen mám dojem, že těch zapeklitých detektivek, kdy je vrah odhalen na posledních stránkách, bylo v mé četbě v poslední době už nějak moc. Asi sáhnu po nějakém Colombovi, kde vím, kdo je vrah od počátku do konce. Jen tak pro změnu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti androidi vraždy detektivní a krimi romány sci-fi fyzikální jevy vyšetřováníAutorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Co mě hodně překvapilo, byl detektivní námět. Velmi příjemný čas strávený nad plynoucími stranami knihy. Příběh ukazuje schopnost lidí (jednoho člověka), která i v té době, kdy byla kniha napsána, byla ohromná. Je tomu i dnes?