Roboti a impérium
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231911/mid_roboti-a-imperium-231911.jpg
5
259
259
Romány o robotech série
< 4. díl
Lidstvo stojí znovu na rozcestí. Od doby, kdy Elijáš Baley vyřešil případ „vraždy” humanoidního robota Paneela, pomohl dr. Fastolfovi zvítězit ve volbách na Auroře a tak umožnil Zemi osídlit nové světy, uplynula dvě století. Draví a rychle sílící pozemšťané vtrhli do vesmíru a Vnější světy pomalu přicházejí o svou sílu a převahu nad Zemí. Mohou ještě zvrátit rovnováhu sil – tím, že Zemi úplně zničí. Vesmířanka Gladia a roboti Daneel a Giskard jsou vrženi do víru událostí, které začínají krystalizovat v osudový konflikt, na jehož výsledku závisí celá budoucí existence lidstva. Jak se konflikt vyostřuje, jednají Giskard a Daneel po svém. Postupně analyzují nadcházející krizi, především se však snaží aplikovat První zákon robotiky na celé lidstvo a definovat tak Nultý zákon. Tím by se jim totiž usnadnila jejich úloha, jíž je samozřejmě ochrana všech lidských bytostí. Boj o bytí či nebytí budoucího Galaktického Impéria může začít.... celý text
Přidat komentář
Tady není o čem, Asimov svému Nadačnímu konceptu dal potřebný začátek oblouku. Eliáš Bayley je sice mrtvý, ale na Daneela čeká poslední detektivní úkol, který tentokrát bude schopen vyřešit pouze on jako jediný, jediný v galaxii. A to příběh teprve začal.
Jedinou menší výhradu bych měl, paradoxně, k završení Giskarda, které je ke konci trochu - aspoň tak to já vnímám - doslova dopsané tak, aby milimetrově pasovalo, přitom si myslím, že tam byl prostor jeho postavu ještě krapet natáhnout, či jí dát ´volnost´ poněkud.
(SPOILER) Výrazně detektivní záležitost s chronologickým dějem zemřela spolu s Baleym a místo něj tu máme výrazně zábavnější počin. Ano! je to pořád dobře napsaná kecací záležitost bez akce přesto (nedokážu zatím říct proč) mě to bavilo mnohem více než kdy dřív
Dvěstě let po smrti detektiva Elijáše Baleyho opět svět stojí za rozcestí, kdy hrozí riziko zničení. Roboti Daneel a Giskard se snaží toto nebezpečí eliminovat hlavně tím, že na lidstvo by aplikovali První zákon robotiky. Skvělé zakončení této úžasné série, kdy opět v této knize nehledejte nějakou monstrózní akci, ale spíše sofistikované debaty o zákonech robotiky a chování lidstva. Asimov je prostě legenda sci-fi
Pokud jste čekali vesmírné bitvy a akční scény, budete zklamaní. Tato kniha spíše zkoumá složité otázky týkající se etiky a technologie v souvislosti s roboty a lidmi. Pokud jste fanouškem hlubších myšlenek a nemáte problém s tím, že příběh (čti nekonečné povídání a hloubání na 10 stran) převládá nad akcí, pak je toto skvělá kniha ke čtení.
Když si odmyslíme děj ve vesmíru a roboty, tak se společnost v knize přiblíží k něčemu, co dobře známe. V knize jsou to rozvinuté Vnější světy, které mají bohatství, pohodlí a skvělou zdravotní péči. Dále pak země a její kolonie, kde o těžkou práci není nouze a ztráty na životech jsou na denním pořádku.
Nelze v tom nevidět kritiku pohodlnosti západního světa a jak nás tato pohodlnost jednoho dne zničí.
Série s roboty graduje a Asimov ukazuje, že je doopravdy mistr slova. Rozhovory mezi roboty jsou skvěle napsané a stejně tak vnitřní monology Gladie. Zde se ukazuje, proč knihy nemohou být nahrazeny filmy a proč často remaky nedopadají dobře. Tuto atmosféru a vntřní pohnutky postav prostě překlopit nejde.
Vvrcholení ságy pak zanechá spoustu otázek. Směřovalo vše k tomuto konci? Proč autor zvolil toto zakončení? Je to správné?
A proto je čtení kvalitní literatury tak naplňující.
Pro mě neočekávaně jasně nelepší díl série.
Nakonec se asi potvrdilo, že mi Eliáš prostě nesedl a když nebyl v ději přítomen bylo to lepší.
Po třetím dílu jsem se obával, ale opravdu skvělá kniha o osudu lidstva a nultém zákonu, o kterém jsem do teď neměl ani tušení.
Od vesmírné detektivky k psychohistorii, aneb jak se z původně poměrně banální detektivky o robotech stala futurologická studie. Asimov zde prezentuje velké množství věcí k zamyšlení, ať jsou to Giskardovy pochyby o Nultém zákoně (mnoho nejhorších bezpráví na jednotlivcích se v historii lidstva staly v zájmu většího celku) , poněkud svatokrádežné úvahy o naší krásné modré planetě coby kouli na noze expandujícího lidstva nebo škodlivosti válečných jestřábů (stále aktuální). Kvůli těm úvahám Isaacovi odpouštím už poněkud otravnou nestárnoucí a muže stále vzrušující Gladii, i poněkud přitrouble veselého kapitána D.G. Samotný děj není nikterak strhující - jak už známe z této série, postavy spolu neustále rozmlouvají na mnoha stranách a nové je to, že se mezi tím přesouvají vesmírem. Kniha proto není z nejčtivějších, ale rozhodně pudí k zamyšlení, a to je na sci-fi vždy to nejcennější. Jako nádavek dostanou fanoušci série promyšlená napojení na další Asimovovy romány, které byly původně samostatnými díly (např. Oblázek na obloze). 70%
"Nemohu přijmout Nultý zákon, příteli Daneeli. Víš, že jsem obsáhle pročetl lidské dějiny. Objevil jsem, že jedny lidské bytosti spáchaly na druhých strašné zločiny a jejich omluvou vždy bylo, že ty zločiny byly vyvolány potřebou kmene, státu nebo dokonce lidstva. Právě proto, že lidstvo je jen abstrakcí, lze jím ospravedlnit cokoli a Nultý zákon je tudíž nevyhovující."
Je až neuvěřitelné, jak silný příběh s mnoha dějovými zvraty, funkčími postavami a propracovaným world buildingem dokázal Asimov ve své závěrečné kapitole série o robotech vystavět na celkem jednoduché, elementární zápletce. Zatímco předchozí tři díly byly přes všechen svůj Sci-fi přesah a politicko-technokratické úvahy přeci jen detektivkami, Roboti a impérium fungují na dost rozdílném principu a svou kompozicí se už přibližují tradičnímu Asimovovu formátu "Space opera", jakého použil při navazující sérii Nadace.
Jazykovou stránku a techniku psaní (které nicméně autor rozhodně neodbývá) zatlačuje do pozadí fantasticky pojatá dějová linka, možná občas příliš větvená, zato však směřující k přímočaré a jasné pointě, nad kterou je třeba se zamyslet.
Z postav (mezi kterými světe div se vůbec není znát mezera po zemřelém Elijášovi) musím vypíchnout především kapitána D.G., jehož osadnický, světácký a trochu dobrodružný charakter se autorovi podařilo výborně prodat. Je příjemné vidět, že ten samý člověk, který dokáže napsat dialog pro dva roboty, bavící se vždy strojově logicky a suše, je schopný stvořit i ryze lidské persony, jejihž motivace, skutky i pocity jsou naprosto uvěřitelné. Smekám.
Jednu hvězdu strhávám jen proto, poněvadž jsem se cca uprostřed knihy (možná vlastní vinou) vysmekl z děje a měl jsem pocit, že dochází k samoúčelnému natahování stránkového rozsahu.
Skvělé zakončení série o robotech. Strukturou se jedná o klasického Asimova. Malý námět - velký příběh. Děj je prokládán dlouhými rozmluvami a filosofováním o budoucnosti lidstva. Stejně jako v předchozích dílech se zápletka točí kolem nebezpečí degenerace lidstva, která probíhá na pozadí sporu mezi osadníky a vesmířany. Zatímco vesmířané degenerují kvůli přílišnému pohodlí a závislosti na robotech, osadníci mohou následovat stejný osud, protože nezdravě lpí na své domovské planetě. Závěr se hodně podobá konci série o Nadaci. Hlavní postavy jsou nuceny opustit nebo dokonce zničit to, co sami bránili a kdysi věřili. To vše pro dobro a budoucnost lidstva, která v průběhu dějin závisí na odlišných faktorech - nejprve je to Země, posléze Galaktická říše, posléze Nadace a nakonce Gaia.
Uběhla dvě staletí od posledního setkání Baleyho a paní Gladie. Fastolfeův a Baleyho plán se uskutečňuje. Pozemšťané překonali svůj odpor k vesmírnému prostoru tak dalece, že v osidlování vesmíru vesmířany dohnali a začali předhánět. Padesátka vesmířanských světů se naopak ocitá v krizi, umocněné zjištěním, že jeden z padesáti světů zaniknul. To se nepřátelům Země moc nelíbí a vymyslí zhoubný plán. Ale naštěstí jsou zde dva slavní roboti, kteří do politického děje zasáhnou a posunou lidstvo dál k vytvoření pozemšťanského Galaktického impéria.
Poslední Asimovův román o robotech ukončuje sérii o robotech a uvozuje střední část jeho univerza, sérii o říši. V kontextu k předešlým třem značně jednoduchým románům jde o komplexní příběh, v němž se ukončují všechny důležité motivy z dřívějška, ale přesto také zůstávají některé záhady nevyřešeny. Přestože je to závěr série o robotech v univerzu má ještě své místo Kalibanova trilogie od MacBridea Allena.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
Poslední díl série, tentokráte už bez Eliáše, ale jeho potomstvo jménu Baley určitě ostudu neudělá. Líbí se mi paralela s námořními objeviteli ve stylu Kryštofa Kolomba. Giskard a Daneel jsou čím dál tím víc ve formě, tuto verzi už bych si asi dokázal představit jako kamarády :) Myslím, že se jedná velmi slušné zakončení sétie i s malými vrátky pro pokračování, ale bohužel...
Super! Naprosto skvělé, inteligentní završení série a dokonalé propojení s příběhem Nadace. Velmi nadlimitní psaní, bez zbytečných grafomanských keců, bohatý a svižný příběh, skvělé profily postav. Pokud tuhle knihu Asimov ve své poslední biografii zmínil jen okrajově, a jako příklad vrcholného díla psaného v nadlimitní fázi spisovatelských schopností spíše zmiňoval knihu "Ani sami bohové" (na kterou se chystám v zápětí), jsem si jistý, že tahle kniha má k tomu zatraceně blízko. Pro nejlepší čtenářský zážitek rozhodně doporučuju se prokousat nejdříve Nadací a předešlými díly Robotí série a tuhle knihu zařadit na samý konec.
Myslím, že nejlepší díl ze série o robotech. Svižný děj, zvraty, výborná zápletka. Asimovovi se povedlo výborně vykreslit nevýhody dlouhého "nudného" života Vesmířanů v protikladu s krátkým, ale plným životem pozemských osadníků.
Postava Gladie je pojítkem mezi Vesmířany a Pozemšťany ukazuje,že lidé z různých poměrů, civilizací se mohou změnit a najít k sobě cestu.
Je dovršena provázanost s Nadací (Daneel, Giskardovi schopnosti)
Funkčný a perfektne premyslený sci-fi triler, ktorý do bodky ťaží zo všetkého, čo autor vybudoval v prvých troch dieloch série. Z tohto pohľadu si ťažko priať lepšie zavŕšenie.
Eliáš Baley je síce už stošesťdesiat rokov mŕtvy, no jeho tieň žije ďalej. Stala sa z neho mýtická, priam prorocká postava, ktorá svojimi činmi a myšlienkami hlboko ovplyvnila správanie mnohých individuí a tým aj vývoj v galaxii, kde sa rozličné frakcie ľudstva dostávajú do vyhroteného, kľúčového okamihu. Roboti a impérium je jednoznačne najdynamickejším a na udalosti najbohatším dielom. Prostredia sa rýchlo menia, plány sa kujú a ako inak, nechýba aj detektívny aspekt, ktorý pomalu odhaľuje a spája súvislosti až do prekvapivého (a podareného!) finále.
Asimov bol nielen fantasta ale aj veľký romantik a i keď niektoré scény môžu pôsobiť ako z červenej knižnice, k jeho románom to patrí. Azda aj preto sú také obľúbené. A jedna takáto romantická myšlienka, dalo by sa povedať ústredná, sa mi veľmi páčila. Dlhovekosť, nie je všetko. A preto aj jedna z postáv, dlhoveká vesmíranka, začína skutočne žiť, až keď jej zostáva už len čas obyčajného pozemského života. Keď sa zbavila svojej dekadentnosti, ochranných rukavíc, nosných filtrov, chronického strachu zo všetkého cudzieho a začala žiť možno menej pohodlný, bezpečný no o to aktívnejší život. A tak sa vrátila z cesty úpadku na cestu pokroku. A prečo popri tom nezbaliť drsniackeho osadníka s neodolateľným plnofúzom ha!
Vynikajúce. A vizionárske. Rozdelenie ľudí na vesmíranov, ktorí si svoj život nevedia bez robotov predstaviť a roboty odmietajúcich osadníkov, rozhovory Daneela a Giskarda, vedúce k formulovaniu Nultého zákona, to je velmi poučné pre nás takto tu stojacich už jednou nohou v robotickom veku. Chápem po prečítaní knižky už teraz lepšie nevýhody dlhého života, aj tak by som však bola veľmi zvedavá, kam táto cesta ľudstvo dovedie. Keďže tak dlho žiť isto nebudem... idem si aspoň odznova prečítať Nadaci.
Skvělé zakončení série. Na začátku přišel trochu šok, o kolik let děj skočil dopředu v čase oproti předchozímu dílu, a že Elijáš už není naživu. Ovšem záhy se ukázalo, že to bylo vlastně ku prospěchu věci. Elijáš nebyl alespoň v mých očích zrovna sympatickou a zajímavou postavou (na rozdíl od Gladie a obou robotů) a navíc už kniha nepůsobí, že by tolik kladla důraz na hlavní dějovou linku postav, ale spíše na sociologické otázky týkající se světa (světů) budoucnosti a role robotů v něm.
Rozdělení společnosti na Pozemšťany a Vesmířany je tu vykresleno neskutečně zajímavě a zřejmě se jedná o paralelu mezi naší Západní civilizací a společností rozvojových zemí - viz tu povýšenost Vesmířanů vůči Pozemšťanům, názory o tom, jak jsou Pozemšťani prolezlí nemocemi a jen se množí... Asimov v tomto ohledu nastavil naší společnosti dokonalé zrcadlo (protože my se jako čtenáři samozřejmě cítíme být Pozemšťany, ale vlastně mnoho z nás má životní filosofii na úrovni Vesmířanů).
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Tak jako mne velmi bavil díl druhý a díky své ukecanosti fakt nebavil díl třetí, tak závěrečný díl série to naštěstí zachránil. Sice ten konec je takový "americký", ale bavilo mne to.