Romeo a Julie
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536255/mid_romeo-a-julie-6618ef033e2b4.jpg
4
5574
5574
Jedna z nejznámějších divadelních her v dějinách dramatu o lásce mladých milenců, kteří čelí nenávistnému okolí svých znepřátelených rodin.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2020 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Romeo and Juliet, 1595
více info...
Přidat komentář
Nesmrteľný príbeh, ktorému nesmrteľnosť zaistila doba, v ktorej bol napísaný. Udiať sa to dnes, tak tých dvoch puberťákov nechám napospas ich hlúpemu rozhodnutiu a ani tú knihu nedočítam. Takže chvalabohu za Williama :)
Takže díky úžasným přednáškám pana Hilského teď vím (mimo jiné), že tahle hra je plná sonetů. Na samém začátku promlouvá Chór formou sonetu, což se pak opakuje i ve druhém dějství. Úplně první rozhovor mileneckého páru v domě Kapuletů je také sonetem. A nejen to, na mnoha místech se Shakespearův text Shakespearovým sonetům podobá.
Nesmírně zajímavé mi přišlo také to, že Montekové mohou být vlastně katolíci. Už jen to jméno (v angličtině Montague) - lord Montague byl katolík, ovšem věrný královně Alžbětě, která nad ním držela ochrannou ruku. Když si pak za Kapulety dosadíme prostestanty, máme hned důvod nesnášenlivosti rodů, v Shakespearově době aktuální.
No...
Použitý jazyk je skvost, to se musí nechat. Líbí se mi slovní hříčky, obraty i to, jak je to kolikrát ironické, až sarkastické. Ale ten děj. Božínku, ten d-ě-j.
Takže abych si to ujasnila - naše milá Julinka, ve svých třinácti (skoro čtrnácti, pardon) letech se zamiluje do přelétavého Romea, který byl do doby, než poznal naši roztomilou suicide girl, zakoukán do slečny jiné. V pořádku, ve svých patnácti letech má na to právo. Ale může mi někdo prosím vysvětlit, proč ve chvíli, kdy ji potkal na jedné z nóbl tančovaček, se do ní okamžitě zamiloval a začal ji líbat? Cožpak neměl ještě před pár vteřinami neuvěřitelné depky, jelikož hochova, dle jeho naivního pubertálního mínění, životní láska o něj neprojevovala zájem? Takže naše milovaná Julinka (která byla, chuděra, teprve nedávno zasvěcena do tajů ženského těla a všemožných prokletí, které s sebou přináší) se stala pouhou záplatou. Romeo, proč jsi jen Romeo, ty pako jedno korunovaný? Takhle se zlomený srdíčko neléčí! Chudák holka. Kdybych měla použít dnešní výrazivo, obdařila bych ho titulem "labilní fuckboy." To zaprvé. Když tedy pominu, že se do sebe zamilovali, aniž by o sobě cokoliv věděli.
Věc další. Romeo, ty jelito, ona by ti dala, slyšíš, dala by ti! Dokonce se to pro vás i uchystalo! Veškerý ty teatrální výstupy byly naprosto, ale úplně zbytečný. Bod dvě. A asi i ten hlavní. Rozvedu to - znali se pár dní a už se bezmezně milovali. Ne. Nebyla to láska, ale pouze hormony. Adrenalin, nic víc. Kdyby se ti dva spolu vyspali dřív, tak a)třeba by si ujasnili, jestli by spolu být tedy chtěli nebo ne b)uklidnili by si hormony c)dost zbytečných věcí by se nestalo. Ale tou dobou běhal Freud ještě po horách, takže to přikládám jejich mladičkému věku a tomu, že na ně rodiče v dětství málo stahovali ruku.
Jakože pardon, ale zamilovat se během pár dnů (ke všemu když je vám tolik, co jim), je fakt stupidní. Nebyla to láska, ale hormony.
Ale možná dobře, že se nakonec oba zabili. O dva stupidní puberťáky na světě míň.
Žádná příběh velké lásky, ale splašených hormonů.
(Oukej, menší update - beru zpět toho "fuckboye" protože, guess what, on umřel jako panic!)
Až k smrti krásně líbá jeho jed.
Ze začátku jsem k tomuto dílu byla trochu skeptická, protože tenhle příběh je světoznámý a tak se může zdát už ohraný. Ale má svoje kouzlo a každý by si tuhle knihu měl na vlastní kůži přečíst.
Na to, že je to klasika a oblíbený příběh už mnoho generací, mě tento příběh moc neoslovil, četl se mi těžko a popravdě jsem to už chtěla mít za sebou. Prostě další knížka z povinné četby. Jediné co jsem opravdu ocenila byla krátkost příběhu (naštěstí) a zapsaní veršů do scénáře. Ale básnicky je to moc dobře zpracováno.
Však srdce bude jímat zas a znova
žal Juliin a bolest Romeova... Nádhera!
Příběh lásky, která měla tragický konec a skončila smrtí obou milenců jen kvůli tvrdohlavému nepřátelství mezi dvěma šlechtickými rody.
Klasika, kterou jsem si musel přečíst. V tomto díle mě fascinuje schopnost ukrýt a obsáhnout moudra ve veršovaném textu, jeden z mých nejoblíbenějších úryvků:
Tak prudká vášeň mívá prudký konec
a stravuje se jako střelný prach
v polibku s ohněm, na vrcholu. Sladkost
přemírou lahody se zprotivý
a místo chuti k jídlu budí odpor.
Zněj proto míru v lásce, ať je stálá:
zmešká, kdo otálí, i ten, kdo cválá.
Doporučuji - 90%
Příběh, který každý zná ať už četl/nečetl knihu nebo viděl/neviděl filmové zpracování :) Nečekala jsem od toho nic více, než už jsem vlastně věděla, ale musím říct, že mě to celkem překvapilo a bavilo. No a dokonce i když jsem věděla co mě na konci čeká, dostalo mě to :)
Romeo a Julie je klasika, snad jsme to ani nemuseli číst a stejně víme o čem to je a jak to končí. Musím říct, že jediné, co mě na knize opravdu bavilo byl právě tragický konec, který podle mě i z knihy, která moc nenadchne udělá nakonec něco dobrého. Mě příběh vlastně ani moc nezaujal, přišlo mi to takové zdlouhavé a až moc "básnicky" psané. Možná bych z knihy měla lepší dojem kdybych kdybych nevěděla dopředu konec a kdyby kniha nebyla tak oslavovaná a opěvovaná. Ale zas úplný propadák a zklamání to také nebylo.
Já osobně Shakespeara miluji a řadím se k jeho fanouškům. Přesto nikdy zcela nedokáži pochopit, proč ze všech těch příběhů si tento zajistil největší ohlas.
Tragická láska je věčným tématem, a jen velmi těžko omrzí. Tento příběh je ale na můj vkus až příliš naivní a hlavními představiteli se čtenář jen velmi těžko ztotožní. Raděj zůstanu u Hamleta.
Nic to ovšem nemění na faktu, že autorovo styl psaní je precizní :)
Tak to je naprostá klasika, kterou zná snad úplně každý. Krásný tragický příběh, u kterého si každý rád popláče :-)
Klasika, příběh nešťastné lásky. Četla jsem ji k maturitě a moc se mi líbila.
Krásné a poměrně čtivé dílo, které je stále aktuální. Vřele doporučuji přečtení této knížky!
Romeo a Julie má výsostné postavení mezi díly, jejichž hlavní dějovou linkou je příběh nešťastné lásky dvou milenců. William Shakespeare napsal tuto tragédii v 16. století. A přece je aktuální i v dnešním světě. Stále se k tomuto dílu vracíme a znovu a znovu prožíváme ten příběh věčné lásky...
Myslím, že toto dílo je tak známé, že naše názory na něj jsou přinejmenším hodně zkreslené.
Těžko říci, jestli by se mi dílo líbilo více či méně, ale určitě bych z něj měla silnější pocity.
Je nevýslovná škoda, že každé dítě již od útlého věku zná příběh o páru jemuž nebylo souzeno býti spolu. O chlapci a dívce, kteří byli tak zoufale zamilovaní, že jeden bez druhého žíti nemohli.
PS: Má řeč nechť omluvena jest. Neboť knižní mluva vskutku návyková zdá se býti.
Kdo by neznal Romea a Julii? Přes to všechno co jsem o tomhle díle slyšela jsem si ho nakonec přečetla. Možná jsem měla velká očekávání, ale knížka mě tak moc neuchvátila. Pěkný příběh, pěkně napsané, ale víc nic.
Pamatuji si, že jsem kdysi Romea a Julii četla v rámci povinné školní četby. Tehdy se mi hra líbila... a určitě by se mi líbila, i kdybych ji četla poprvé až dnes. Jak jinak hodnotit velikost autora než faktem, že vám jeho dílo utkví hluboko v paměti?
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno divadelní hry tragédie William Shakespeare, 1564-1616 divadelní programy zakázaná láska klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Kdyby to napsal Wilda dneska jako scénář, tak by v tom mohla hrát třeba Majlí Sajrus nebo Hilery Daf... hodně těžká slaďárna - ale za famózní scénu s Merkuciovou smrtí (spojler tady snad nehrozí) a za to, že díky tomu Nino Rota složil nádhernou hudbu, tam těch pět napálím.