Romeo a Julie : Tragedie v 24 scénách
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305287/mid_romeo-a-julie-tragedie-v-24-scenach-PlR-305287.jpg
4
5574
5574
První původní Shakespearova tragedie, kterou básník napsal v jednatřiceti letech. - Dějovým podkladem hry je italská středověká pověst o Romeovi a Julii. Ústřední postavy jsou však svou vášnivou citovostí, rozumovostí,odvahou, samostatností a sebevědomím typickými lidmi pozdní anglické renesance. Hlavní dějový konflikt - milostná tragedie Romea a Julie - se odehrává na pozadí bouřlivé Verony uprostřed světa rozervaného sváry dvou mocnýchrodů, Monteků a Kapuletů. Srážka mladistvě čistého myšlení a cítění Juliina a Romeova s okolním světem a jeho předsudky, zrozenými ve starém světě feudálním i nově vznikajícím světě kapitalistickém, tvoří hlavní idieovou náplňhry. - Překlad je doprovozen obšírným historickým doslovem, zmiňujícím se i o jednotlivých inscenacích hry u nás.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1955 , OrbisOriginální název:
Romeo and Juliet, 1595
více info...
Přidat komentář
Díky CV jsem se ke knize dostala po druhé. Poprvé jako povinná četba. Opět nezklamala je to pořád silný příběh jako když jsem ji četla prvně.
Pointa hry je nádherná. Četlo se mi to těžce zpočátku, vzhledem ke stylu, ale od půlky jsem to pak už zhltla. Jsem ráda že v rámci výzvy jsem se k ní konečně dostala.
Klasický příběh, který zná téměř každý. Po knize bych asi je tak nesáhla, ale v rámci povinné četby jsem si ji nakonec vybrala. Kniha je psaná zajímavým způsobem/jazykem. Samotný příběh je hezký. I když je toto snad nejznámější Shakespearovo dílo, myslím, že měl i lepší a propracovanější knihy než je tato. Každopádně by tuto knihu neměl vynechat nikdo, kdo má rád zamilované knihy nebo divadelní hry.
Klasika - myslím, že je povinné tuto knihu vlastnit nebo ji alespoň 2x za život přečíst :-D
Hodnotit něco, co je svým způsobem dokonalé, nadčasové, a proto věčné, to se více méně stydím.
Takže jen toto: Díky, pane Shakespeare!
Hlavním tématem dramatu je láska, ale také i nenávist. Tento příběh dvou rodů napsaný Shakespearem v 16. století, je pro nás stále živý. Stále se o něm píše, opakovaně vychází, hraje se na divadelních prknech a zpracovává se v různých žánrech, je nadčasový. Uchvátí nás láskou dvou mladých lidí, kteří mají život před sebou, ale oni volí smrt v okamžiku, kdy jsou přesvědčeni, že nemůžou být spolu a v tom je ta tragédie.
Dobře, co napsat. Sentimentální příběh o zakázané lásce dvou mladých lidí, napsaný půvabným jazykem. Kultovní dílo, jehož kult plyne spíše z nejstaršího motivu vraždy a sebevraždy (láska) než z příběhu samotného. Sentimentalita příběhu hraje na lidské emoce do dnešní doby. Jednoduše, dosadíme-li do příběhu dva krásné lidi a trochu krve, máme dojemný a velkolepý příběh na motivy Williama Shakespeara. Platné, dosadíme-li do jakékoli doby i jakéhokoli prostředí. Dnes dle mého zcela patetické a neoriginální.
Od knihy som čakala viac. Láska na prvý pohľad a na druhy deň svadba je na úrovni princeznej z rozprávky. Sexisticke vtipky nič moc a nenašla som ani veľa ľúbostných replík, ktoré by ma chytili za srdce.
(SPOILER) Kniha pojednává o dvou znepřátelených rodech. Bojují proti sobě a králové to zarazí. Romeo, syn Monteka, navštíví ples Capuletů a zamiluje se do Julie, dcery Capuleta. Díky pomoci chůvy a otce Lorenza se Romeo a Julie bez vědomí rodičů vezmou, i když jsou z různých rodů. Vypukne spor mezi Tybaltem a Benvoliem a Benvolio je zabit. Romeo mstí svého přítele, zabije Tybalta a je vyhnán z města. Julie je nucena svým otcem vzít si Parise, ale vypije nápoj, který ji na několik dnů uspí a umožní, aby vypadala jako mrtvá. Lorenzo se pokouší informovat o této léčce Romea, ale nepovede se mu to. Když se Romeo dozví o smrti Julie, koupí si jed. U hrobky Julie probíhá souboj mezi Romeem a Parisem a Paris je zabit. Romeo vypije jed a zemře. Julie se probudí vedle mrtvého Romea a zabije se jeho dýkou. Kniha končí usmířením Monteka a Capuleta.
Bylo to docela zvláštní. Některé pasáže se mi líbily, ale celkově na mě příběh působí trochu naivně. Chápu, že někomu se to líbí, pro mě to ale byla trochu těžší četba.
Vcelku krátká, ale pro mě nezáživná záležitost. Nikdy jsem nepochopila, že se tohle stalo předobrazem nehynoucí lásky. Znali se všeho všudy tři dny, ona byla ještě dítě a konec jsem vždycky považovala spíš za hloupý než romantický. Četla jsem to k maturitě, teď znovu a názor jsem nezměnila. Nic to ale nemění na umění toho jazyka, kterým je to psané.
Klasika, kterou znají asi všichni. Dobře se čte, je celkem krátká a k maturitě ideální.
Na to kdy toto dílo vyšlo je to lákavé čtení. Četla jsem kvůli škole, ale líbila se mi. Někdy si ji přečtu znovu.
Spíše než o lásce, mi přijde, že Romeo a Julie je o zbrklosti a dramatičnosti mládí. Dnes to na mě působí jako taková teenagerovská romance se špatným koncem. Stále vtipné (především v první polovině) a čtivé.
Citově velmi účinná shakespearovská oslava řeči!
Shakespearovské promluvy totiž nemají obdoby,
děj předestřený v širších souvislostech,
okořeněný zástupem drobných postaviček (sluhové, chůvy, měšťáci, vojáci), jež ho oživují,
ovšem,
jsou to především SLOVA, jež dokáží vyjádřit … lásku a její vášnivou nedočkavost!
… Juliinu …
"Pojď, noci ctihodná, ty vážná paní, černě oděná, a nauč mne, jak prohrávati ve hře vítězné, kde v sázce dvojí čisté panictví. Mou nezkrocenou krev, jež ve tvářích mi tepe, černým pláštěm zakukli, až plachá láska má se osmělí a všechno věrné lásky konání mít bude jen za čirou nevinnost. Pojď, noci, pojď! Romeo, pojď, dne v noci! Neb ležet budeš moci na křídlech bělejší sněhu nově padlého na týlu havrana.
Pojď, vlídná noci, pojď, láskyplná, černobrvá noci, dej mi Romea!“
… a Romeovu …
„Láska je dým, jak vzdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne …“
Příběh, kde lásku střídá nenávist, který je plný něžné lyriky i neúprosné tragiky, pranýřující ten věčný svár společenských konvencí s intimními touhami, jež se do jejich pevně sevřených hranic nevtěsnají, využívá všech dostupných prostředků, tak třeba … v podobě drsňáckého Merkuciovského humoru …
„Láska je uslintaný idiot, který s vyplazeným jazykem poskakuje po světě jak šašek a jenom kouká, do jakého otvoru by honem vlezlo to jeho poblázněné ztopořené žezlo.“
… nebo notoricky známého momentu - dramaticky nešťastné náhody – osudu!
To vše a mnoho dalšího (každý si najde to své, co ocení), to je William Shakespeare a jeho „marná lásky snaha“, pro níž v tomto dramatu vytvořil velmi intimní prostor plný smyslovosti a smyslnosti …
ROMEO:
„Jestli má ruka nevhodně a směle
znesvěcuje tvou dlaň, tu svatyni,
ať rty jsou poutníci, co uzarděle
svým něžným hříchem ten hřích odčiní.“
JULIE:
„Své ruce křivdíš, a to velice,
vždyť jako svátost vzýváš mne svou dlaní,
poutník se dotkne ruky světice,
dlaň líbá dlaň, než vyřkne zbožné přání.“
… v emocionálně přesvědčivé řeči lásky (v níž se prolíná naděje a strach),
... a tomu většinou rozumíme i dnes :-).
,, Oponu stáhni, noci tajných lásek …“
...
„Nebyl jen pro svou dobu, byl pro všechen čas!“
Toto byla první kniha, kterou jsem na škole od Autora četla. Bohužel mě úplně neoslovila. Dílo, které patří do klasiky, ale za mě má autor lepší díla.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno divadelní hry tragédie William Shakespeare, 1564-1616 divadelní programy zakázaná láska klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Tuto divadelní hru jsem, coby součást povinné četby, přelouskal už v roce 1989. Letos jsem ji přečetl znovu a… Shakespeare není můj půllitr piva. Našel jsem svůj starý literární deník ze studentských let, kde píši toto:
„Celá kniha mne mnoho nebavila, poněvadž se mi zdála poněkud staromódní a v historické četbě si zrovna nelibuji. Také si myslím, že se Romeo s Julií vzali hodně brzy, druhý den po seznámení.“
Blábol. Bylo mi čtrnáct. Teď je mi víc a Romeo s Julií mne zase nebavili. Stylem, příběhem, prostě ničím neoslovili můj intelektuálně zaostalý mozek. Zkrátka jsem si zase zkusil přečíst Shakespeara. Slibuji, že už to nikdy neudělám…