Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397981/bmid_romeo-julie-a-tma-Tp3-397981.jpg
4
3939
3939
Mladý student Pavel se rozhodl vyrazit na příjemnou večerní procházku. Rozjímal přitom o dospělosti a své myšlenky chtěl okořenit vykouřením cigarety na lavičce v parku. Sice tam seděla nějaká smutná dívka s kufříkem, ale s tou nebyla žádná kloudná řeč. Mírně otrávený Pavel se rozhodne nic neřešit a vykouřit si další cigárko. Škrtne sirkou a … náhle uvidí na jejím kabátku žlutou hvězdu s nápisem JUDE. Jsou časy protektorátu, začaly transporty Židů do Terezína a v Praze byl spáchán atentát na Heydricha. Romeo, Julie a tma je nesmrtelný příběh tragické lásky z nejtemnějších časů naší historie... celý text
Přidat komentář
Četla jsem jako povinou četbu k maturitě, ale oproti některým jiným kniham z povinné četby, mě to opravdu hodně bavilo.
Hlavně když mi vzdycly došlo, že to takhle opravdu bylo a že nějaký hodně podobny příběh se klidně mohl stát...
Začátek byl pro mě složitý, ale potom se příběh krásně rozjel a chcete vědět jak to s nimi dopadne i když víte, že v tak šílené době není moc šancí na hezky konec.. Láska se, ale může zrodit v každé době a i za nehumálních podmínek a to je krásné a plně naděje
Velmi silný příběh. Válka je zlo ať se odehrává kdekoliv a kdykoliv!
Jako mladá jsem četla na základní škole....dnes po téměř 50 letech má kniha pořád co říct.
Krásný příběh, kniha čtena kvůli maturitní četbě. Tuto knihu stojí za to, si přečíst.
(SPOILER) Krásný příběh,který se odehrává během 2.světové války. Škoda,že nakonec Ester nepřežila a rozhodla se tak sama,aby ostatní neohrozila,což bylo od ní hezké. Samozřejmě jako židovka neměla moc šanci přežít,ale zase lepší nechat se zabít pistolí,než kdyby se trápila v koncentračním táboře,kam na transport nenastoupila. Během knihy můžeme vidět,jak si budují Ester a Pavel vztah. Pavel ji schová v dílně svého táty,kde je starý pokoj. Nápadité,ale nebezpečné,ale zase není to tolik ohrožující jako kdyby jí vzal k sobě domů.
Léta letoucí po přečtení jsem teď poslouchal rozhlasovou dramatizaci. Není moc silnějších milostných příběhů. Celý život se jím snažím řídit, když miluju. Opravdovostí citu, bez nutnosti o něm pochybovat, protože je. Na pozadí tohoto je ovšem brutálnost velkých dějin. Vlastně bohužel nejen na pozadí, aby se dalo si ho nevšímat. :-(((
(SPOILER) Pěkně a smutně zpracovaný příběh zamilovaných lidí v době atentátu na říšského protektora. Ona Židovka, která měla nastoupit do transportu, on se s ní setká v parku a následně se o ni stará. Celou dobu nad nimi pluje nejistota, stísnění, strach a obavy. Čekala jsem tedy lepší konec, věřila jsem v něj, ale bohužel takhle spousta lidských životů skončila. První část se mi četla poněkud hůře, ale od druhé části jsem se nemohla odtrhnout.
Každá láska má své dějiny. I když docela krátké. Jakési dějiny v kostce. Má čas růstu a zralosti. Má slunečná návrší, strmé spády. Své deště a sněhy.
Rok 1942. Praha po atentátu na Reinharda Heydricha. Stanné právo. Strach. Hrůza a bezmoc.
...a rovněž budou zastřeleny ty osoby...
...a jednoho dne, v parku, potká student Pavel židovskou dívku Ester.
Já byla dřív jen obyčejná holka... pak jsem vyrostla a najednou jsem byla židovka. Jako bych byla jiná...
...a zamilují se do sebe...
Podobalo se to letu. Závrati...
Ester, hvězda? Objevil jsem ji náhodou. V parku, ne na obloze...
Z kterého souhvězdí vypadla?
Příběh o jedné lásce, nebezpečné době, o skrývání, útěcích, strachu i odvaze. O hladu, touze, kráse obyčejných chvil a samotě.
...když je mi někdy těžko, tak si říkám: ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat... nadechnout zhluboka, ach - vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám - dýchám, ještě dýchám... jsem boháč...
Jedna dívka, jeden chlapec, jeden atentát a nesmrtelný příběh, který jsem četla poprvé v patnácti a znovu teď, téměř po čtyřiceti letech.
...jsou chvíle, kdy člověk musí ukázat, že je vůbec člověkem...
Krásné, opravdové, syrové a kruté.
Nic se vlastně nestalo. Zbylo jen hledání cesty, hmatání v prázdnotě. Otázky bez odpovědi.
Příběh o životě, smrti, naději i víře. SKVĚLÉ A BOLAVÉ.
Jak je vlastně dlouhá věčnost?
Úžasně napsaná knížečka, u které jsem se opravdu hodně musela držet, abych nebrečela. Je tak jemně a přitom reálně napsaná, že vám až běhá mráz po zádech. Jak Otčenášek popisuje pocity Pavla i Ester je tak dokonale vylíčeno...
A děj? Nemá chybu. Nebezpečná a přitom tak nevinná láska dvou mladých lidí, kteří jako by se narodili ve špatném čase. Moc doporučuji!
Byli jsme na inscenaci v divadle V Dlouhé, tehdy jsem v tom vnímala téma mladistvé a mladické rebelie a živosti kontra válka a život v omezeních a strachu.
S knížkou se ale ten vjem rozšířil o silně citovou rovinu, jakousi naléhavost a tíseň mladého člověka. K tomu ta válka dostala konkrétní časové body - protektorát, atentát na Heydricha, masivní represe, popravy v Kobylisích na denním pořádku, pátrání po skrytých kolaborantech, a navíc se děj odehrál jen během těch tří týdnů. To všechno najednou přidávalo na intenzitě.
Pořád ale tohle drama proplétala něha, laskavost, lidskost a niterná krása. Jazyk byl malebný a chvíli zase útržkovitý, jen dojmy, vjemy, střípky.
Prostě hluboce krásné.
Mistrovsky napsaný příběh dvou zamilovaných lidí, nad kterým po celou dobu leží tísnivá duchna nacistického běsnění, pod kterou se nedá dýchat.
V dávné době mých studií tato kniha ani nebyla součástí povinné literatury, takže mě zcela minula. Naštěstí, protože si nejsem jistá, zda bych ji tehdy náležitě ocenila.
Krásné, ale moc smutné dílo o tom, jak tragicky ve vteřině mohou skončit sny, lásky a životy v nelítostné době. Mistrovsky zobrazená tísnivá atmosféra časů okupace a heydrichiády, plná nejistoty, strachu a paranoie. Zcela jistě na tento příběh nikdy nezapomenu, ale znovu číst jej rozhodně nebudu.
Útlá knížečka s krátkým, ale bohatým příběhem, v němž autor dokázal zachytit strašlivou atmosféru doby, události, které by se neměly už nikdy opakovat, i celou škálu pocitů, které člověka nenechávaly chladného.
Tak jsem asi zvláštní, ale kniha mě opravdu na zadek neposadila. Jak už bylo mnoha uživateli zmíněno, styl psaní nepatří mezi ty jednodušší, místi jsem se ztrácela v postavách a ve finále příběh nebyl takový, jaký jsem ho očekávala. Téma dobré, ale šlo to zpracovat lépe.
Výzva 2023 - kniha o zakázané lásce. Pamatuji si, že jsem knihu poprvé četl na druhém stupni (cca čtvrt století zpět) a příběh mě hodně zaujal. A taky vzal. A nejinak tomu bylo i teď, v rámci výzvy. Jen mi přišlo, že ta Ester se chovala fakt jako naivní a tupá husa. I když - v jejím případě je asi lepší nevědět, proč se ti rodiče tak dlouho neozývají... Smutné čtení a jedna z knih, kterou by si měl povinně přečíst každý.
Přišla za mnou do knihovny čtenářka , 14 let , že si jde pro povinnou četbu. Tuto knihu nemám, ale seženu ! A když jsem ji sehnala dala jsem se do čtení a myslela si , co to zase mají číst dnešní děti, to nemůžou pochopit a hlavně kde ji najít v malých knihovnách . Pavel a Ester spěchají se svojí láskou , plánují budoucnost a chtějí přežít . Mě jejich příběh bavil a četl se dobře v teplé posteli s čajem a jídlem .
Pak jsem dočetla k posledním stránkám a poznala odstavec, který jsem znala. Měla jsem ho napsaný v čtenářském deníku , opsaný snad od sestry. Takže i já jsem podváděla a lhala soudružce učitelce. Tak teda dodatečně přečteno .
Filmovou verzi jsem si představovala po dobu čtení a našla na YT. Proč je film tak jiný ? Změnili úplně všechno . Všechno hezké zmizelo.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Praha láska zfilmováno milostné romány česká literatura kolaborace Protektorát Čechy a Morava pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Tragická novela, která je zařazená jako povinné čtení ve školách. Proklínala jsem tehdy všechny, kvůli kterým jsem se do takového děsivě smutného příběhu musela začíst. Myslím, že ne každý dospívající je schopný otevřít se tomu smutku, tragédii a beznaději. Zase ale chápu, že v těch řádcích je nejvíc cítit ta krutost té doby a je potřeba o tom mladé učit, aby se to pokud možno neopakovalo. Asi jsem ráda, že nejsem učitelkou, protože bych si nevěděla rady, jak to poselství knihy studentům předat a zároveň jim některým neznechutit čtení knih o lidských osudech (což se tak nějak na spousty let stalo mě).
Vrátila jsem se ke knize po letech, protože vyšla teď v srpnu zdarma jako ebook tady ke stažení a pomohla mi splnit čtenářskou výzvu 2020 (téma Kniha o holokaustu). Stále ji ale čtu s nevolí, protože je prostě příliš těžké číst o lásce, která je odsouzená k tragédii. Navíc ve mně kniha bohužel vzbuzuje spíš silný pocit, že jedinec nemá šanci něco změnit. Hvězdičky vyjadřují přínos světové literatuře, nikoliv, že by se mi kniha líbila.