Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552233/bmid_rosemary-ma-detatko.jpg
4
1563
1563
Snad v každém domě se tu a tam stane něco hrozného… Ďábelský rok 1966. Novomanželé Woodhouseovi si pronajali byt v honosném činžáku na newyorské Sedmé avenue, počali v něm první dítě a budoucí otec zázračně obdržel lukrativní hereckou roli. Rosemary jde z toho stresu hlava kolem, nicméně naštěstí hned vedle bydlí pan a paní Castevetovi, kteří rozptýlí její těhotenské chmury, seženou jí lepšího gynekologa a dodají i nápoj na zmírnění bolestí. Řeklo by se „milí sousedé“ – jenže ti dva jsou čím dál vlezlejší. Náhoda střídá náhodu, nehoda nehodu a tíseň nastávající matky, že se kolem ní děje něco nekalého, povážlivě sílí. Rosemary ví, že musí mít oči na stopkách a uši našpicované, ale co se tu chystá? To se teprve ukáže v domě hororové pověsti, který nadchl už zástup autorových předchůdců. Podle mysteriózního thrilleru natočil Roman Polański stejnojmenný film (1968) s Miou Farrow. Roku 2014 román pro HBO adaptovala i jeho krajanka Agnieszka Hollandová.... celý text
Přidat komentář
Od Levina jsem četla už Stepfordské paničky a byla jsem zvědavá jestli to Rosemary trumfne. Trumfla a to o hodně. Nechci dávat žádné spoilery takže jen řeknu, že konec byl fakt děsnej a jen jsem si říkala "Tak je paranoidní nebo ne? Opravdu by se mohlo stát něco tak příšerného?" Po dočtení posledního řádku jsem knihu zavřela a celou noc nemohla spát, protože ten konec mi to prostě nedovolil.:D
Na to, jak je knížka krátká dost dlouho trvalo, než se to pořádně rozjelo... i když pak se to hezky stupňovalo a celkový dojem super. Ke konci mi chyběl ještě nějaký zvrat - třešnička na dortu - i když možná jsem prostě jen chtěla, aby to dopadlo jinak, než jsem čekala :-)
Škoda, že děj nebyl více propracovaný... chybělo mi tam spoustu vysvětlení nebo rozvití děje...
Neuvěřitelně čtivá a napínavá knížka od úplného začátku až do konce! Kdyby to šlo, dám hvězdiček klidně i víc.
***SPOILER***
Jen jsem teda doufala v jiný konec, myslela jsem, že nakonec to dítě vyhodí z okna, jak měla původně v plánu.
Knížka mě vyloženě nudila, v půlce jsem myslela že už to vzdám. Konec je hodně předvídatelný. Žádný propracovaný děj od této knížky nečekejte...
Můj vztah k dětem je ambivalentní. Na jednu stranu mi přijde hezké, že z některých rostou vagíny s bonusovými partiemi (hlava, tělo), na druhou stranu jsem stále ve věku, kdy mě trochu děsí mít doma věc, která sere a slintá, ale na rozdíl od psa nejde dát do útulku. A aby mi navíc ještě za patnáct let u psychologa říkal, že sem za ním neměl lézt do postýlky, na to už vůbec nejsem zvědavej.
K Levinově knize jsem tedy přistupoval s čistou hlavou (doslova, ráno jsem se koupal) a neznajíc filmové zpracování jsem tedy napjatě očekával, jestli to dopadne potratem nebo špatně.
Počáteční nadšení se postupně malinko vytrácelo, protože v této takřka třísetstránkové knížce hlavní hrdina naprcá zmíněnou Rosemary až na 94 straně!!! Do té doby se pořád jen loudaj po chodbě za starejma sousedama a sní o tom, že jednou budou bohatší a tím pádem, že se budou zase stěhovat. Kdyby už tehdy existovalo Švédsko a tím pádem i Ikea, mohli by z toho udělat katalog na pozdim/zimu. Ale zpět ke knize: na 94 stránce Guy konečně napustí Rosemary, přičemž musím ocenit, že tak učiní starým dobrým způsobem a lá Spacák od nás z vesnice - buchtu řádne zleje vínem a pak pěkně počká až usne. Jak by řekl Radim Uzel: A je to v piči!
A to doslova. Rosemary totiž kromě toho, že kyne a prdí (což k naší smůle Ira Levin vůbec nezmiňuje), taky začne být paranoidní jako Lenka Kořínková v příkope, když kolem jede kamion. Přijdou první pochybnosti, pak menší "detektivní" část, kdy si Rosemary dává dvě a dvě dohromady a pak je po všem. A pak když je po všem, tak Ira Levin přidá ještě pět stránek, což bylo naprosto zbytečný a místo znepokojujícího závěru naservíruje béčkový horor.
Když k tomu připočtu fakt, že je to napsaný jak moje slohovka v devítce a že to postrádá jakékoliv napětí či psychologickou rovinu (za psychologické drama nepovažuji, když se manželé pohádají a na další stránce láskyplně omluví), pak nemůžu dát za víc než za tři. Ostudným faktem taky zůstává, že se kniha odehrává v šedesátých letech kdy bylo docela dost válek a co? Přesně, ani jeden tank.
No, trochu rozpaky.
Pozor, SPOILER: Buď je to skutečně příběh o tom, jak hodná a důvěřivá manželka byla oklamána vlastním manželem a satanistickou skupinou s nadpřirozenými vlastnostmi a opravdu porodila napůl Satana, a nebo je to možno vykládat tak, že by šlo o - v tom případě celkem skvělou - antologii rozvoje duševní nemoci, paranoie, kdy každý čin z okolí je chápán jako útok na vlastní osobu a nemocná osoba věří jen svým představám a nevnímá pravdu. Ta druhá možnost by se mi líbila mnohem, mnohem víc...
Knihu jsem doslova hltala, strašně jsem byla zvědavá na konec. A hle, když k němu došlo, byla jsem nad míru překvapená, spíš udivená, to je to správné slovo. Spíš bych to nazvala pohádkou pro dospělé :-) čarodějové a dítě Satana - no paráda.
Nápad dobrý - ale kdyby byly postavy, děj, prostředí, no prostě všecko lépe propracované, bylo by to o mnoho lepší :)
I když jsem neviděl film a o průběhu nic nevěděl, stejně je téměř celý děj (alespoň z mého pohledu) již od začátku lehce předvidatelný. Přesto však dokáže autor udržet napětí až do úplného konce- už jen to se musí ocenit. Emoce a uvažování hlavní hrdinky jsou zde vykresleny hodně povedeně, i když vyprávění z pohledu první osoby by bylo v tomto případě snad ještě působivější. Nejlépe pak kniha funguje na rovině vykreslení tíživé atmosféry a detailních popisů událostí, které skvěle umocňují celkový prožitek při čtení. Každopádně si myslím, že v sedmdesátých letech musela své čtenáře knížka zasáhnout o dost více než dnes, kdy už jsme všichni tak nějak více ''otrlí'' a závěr tak nepůsobí natolik šokujícím dojmem, jak by asi měl. I tak ale po přečtení převládají jednoznačně pozitivní pocity...
Tísnivě vystavená atmosféra a pocit, že to prostě nemůže skončit dobře fungují skvěle. Chudinka Rosemary je na vše úplně sama a to je paradoxně asi to jediné zrnko v soukolí jinak perfektně šlapajícího stroje. Brzy je snadno prokouknutelné, jak se věci mají a vše pomalu plyne k jasnému konci, který ovšem přesto potěší.
Polanskeho filmové zpracování jsem viděl až po přečtení knihy a bohužel dle mého názoru kvalit knižního originálu nedosahuje ani zdaleka. Že by to bylo mimo jiné i tím neuvěřitelně neposlouchatelným dabingem...?
Upřímně, jsem asi zvyklá na dusnější atmosféru, kde do poslední chvíle tak nějak netušíte, jak to dopadne, kdy máte v hlavě dokonalý "mindfuck".. Knížka se četla velmi dobře, o tom žádná, ale že by to bylo bylo nějak extra děsivý a ponurý, což se od tohoto tématu dalo čekat, tak to teda skoro vůbec. Děj je celkem od začátku velmi předvídatelný a k tomu konci se radši nevyjadřuju, ten to naprosto zazdil.
Skvělá kniha! Taková jednohubka, ale skvělá, jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Kniha mě překvapila, protože knihy, ani film jsem před přečtením neznala. Jen ten úplný konec jsem čekala jiný, trošku krvavější.
Ke konci už trošku předvídatelné, ale kniha je povedená. Do pokračování se ale asi raději pouštět nebudu.
Knížku jsem přečetla skoro na jeden zátah a mojí pozornost si udržela snadno. Od shlédnutí filmu jsem naštěstí stihla zapomenout, jak vše dopadne, takže jsem byla napjatá až do konce. Prostě klasika.
Četlo se jedním dechem. Pro mě velmi milé odpočinkové čtení, autour umí udržet čtenáře, šla jsem spát až v půl 3 ráno, abych knihu dočetla.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémyAutorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Viděla jsem film a proto měním svůj původní názor, pochopila jsem všechno co v knize ne, všechno to do sebe zapadalo, takže kniha je dobře napsaná jen mi to nedošlo.