Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57566/bmid_rosemary-ma-detatko-stepfordske-pan-3zZ-57566.jpg
4
420
420
Rosemary a její nový manžel Guy se stěhují do nového apartmánu v New Yorku ve slavné Park Avenue, kde se spřátelí se starším párem v sousedství a žijí spokojený život. Po čase se Guy s Rosemary rozhodnou mít dítě a mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do světa Rosemary však záhy zasahují události, které se zdají narušovat její duševní rovnováhu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Objevuje se i nový problém - ochránit dítě, které čeká. Možná to ale nebude dítě, jenž bude potřebovat ochránit. Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1982 , OdeonOriginální název:
Rosemary´s Baby / The Stepford Wives, 1967
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha, excelentně napsána. Rosemary má atmosféru a tajemno, kerá by se dala krájet a nutí člověka číst dál a dál. Ten temný dům, do kterého se nastěhovali je jako živý, člověk má pocit, že kráči jeho ponurými chodbami. Vlezlí sousedi mi byli od začátku nesympatičtí a nádherně se vyvíjí i vztah a přístup manžela k celé situaci. Brutální vyvrcholení, pokud má člověk dítě, je to celé ještě o to silnější.
Paničky jsou také úžasné, i když nejsou tolik temné, příběh o předělaných ideálních ženách, vytvořených uzavřenou macho-skupinou je úžasný. A skončí to také velmi dobře;)
Hodně hororová-nehororová záležitost, která pomalu budovaným napětím a postupným odhalovaváním pláštíku skutečnosti si člověka udrží přikovaného až do konce.
Knihu jsem si četli s přítelkyní a četla se nám skvěle. Obě novely mají poměrně podobný námět a ten bych nazval asi "spiknutí". V té první novele se jedná o spiknutí proti hlavní postavě Rosemary. Četla se sama i když závěr mě dost vykolejil. Stepfordské paničky mě vzaly asi více. I když se přiznám že jsem čekal happy-end, ale vůbec mi nevadilo že jsem se ho nedočkal.
Jinak filmové zpracování Paniček se mi ani trochu nezamlouvalo, typická emeriken ptákovina - alá hlavně že to dopadlo dobře.
Rosemary už jsem znala z filmové podoby. Ačkoli mě moc nezaujal, vrhla jsem se na knížku a dobře jsem udělala. Ta mě bavila o dost víc než film. Ještě o chloupek víc se mi líbili Stepfordské paničky, možná proto, že ty z filmovéh zpracování neznám, tudíž jsem nevěděla vůbec co očekávat. Konec byl zajímavý, ale přecejen mi tam něco chybělo. Obojí je ale dobré čtení, ve výsledku 4 hvězdy.
Bez toho, abych prozrazovala něco konkrétního z děje - ty dva příběhy toho mají hodně společného, podezřelé náznaky, že je něco špatně, paranoidní atmosféra a pěkně depresivní vyznění. Pocity a jednání hrdinek mi přišly popsané dost realisticky. Při čtení mě dost mrazilo.
Konkrétněji (spoilery): Hlavně na mě zapůsobila ta atmosféra - že člověk prostě nemůže věřit nikomu a skoro nemá naději se z toho dostat. Nejbližší člověk je skrytým nepřítelem, lidé, kteří mohli pomoci, zklamou (ale nelze je zvlášť vinit), k dalším se nestihnou dostat.
(Nejdřív jsem četla Stepfordské paničky a až potom Rosemary má děťátko - pravděpodobně to byla dobrá volba, Rosemary je přece jen dějově bohatší a tolik nevadilo, že jsou si oba příběhy v mnohém podobné)
Oba příběhy mají neotřelý námět, to se mi hodně líbí.
"Rosemary má děťátko" pro mě byla napínavější část knihy, film jsem neviděla, takže jsem vůbec netušila, co přijde a co má přijít. Děj mě dost bavil, ale konec byl na můj vkus až moc otevřený! Místy mi příběh připomínal americký seriál stanice ABC "666 Park Avenue" z roku 2012, vsadila bych se, že filmaři se nechali v mnoha bodech od "Rosemary" pořádně inspirovat - a já měla díky tomu mnohem jasnější představu o domu, kde se příběh odehrává (ten se fimařům opravdu povedl, narozdíl od děje, který místy vázne).
"Stepfordské paničky" jsem znala z filmového zpracování, ale nenechala jsem se tím moc ovlivnit. Opravdu kniha a film jsou hodně rozdílné, film je komedií s dobrým koncem. Naopak kniha udržuje čtenáře dlouho v napětí a informací k rozslousknutí stepfordské záhady se dočká až k závěru. Překvapilo mě, jak příběh skončil, tak rozdílně oproti filmovému konci, na který jsem byla psychicky připravena!
Stepfordské paničky:
příliš dokonalé manželky? Co si člověk neudělá sám, to nemá ...
Obě povídky jsou zajímavé svým dějem i vyústěním. Obě dvě se čtou více než dobře. V první chvíli mě zarazil konec obou povídek - po delším rozmýšlení je všechno dáno povahou člověka (mateřským citem u Rosemary, a touhou po dokonalosti manželky a tím i života u Paniček). Rozhodně výborné čtení, troufám si říct, že poklad knihovny.
Lepší by asi bylo začít slabšími paničkami, takhle ta druhá část tolik nebaví. Ale i tak obě povídky výborné. Ve věku kdy jsem to četla jsem teprve objevovala, jak knihy mohou být zajímavé a tohle byla rozhodně perla...
Rosemary bych dala 4 ale druhá povídka mi přišla dost nemastná neslaná, možná to bude tím, že jsem měla v očích filmové zpracování, což se u první povídky nedělo... Jinak čtivé a s nápadem..
Rosemary je výborná povídka, téměř shodná s filmem a to co do obsahu i do atmosféry. Paničky mi přijdou velmi podobně postavené, stále čtivé, ale už to není ono.
Toto vydání obsahuje tiskové chyby.
Váhala jsem, zda dát tři hvězdičky nebo čtyři. Ono totiž obě novelky jsou skutečně velmi čtivé, chytlavé a zajímavě napsané. Přestože třeba od půlky tušíte, o co jde, čtete dál a nemůžete se odtrhnout, jen si to vychutnáváte.
Ale ty konce, Iro, ty konce... Ty konce mi totiž úplně zazdily celé povídky.
Oba příběhy super! Obě jejich filmová zpracování super! (rozuměj verze Stepfordských paniček z roku 75, ne ta slátanina s Nicole Kidman) Neuvěřitelná je atmosféra obou literárních předloh, u Rosemary jsou okamžiky, kdy by se napětí dalo doslova krájet! Občas poněkud zdlouhavé, ale rozhodně se vyplatí vytrvat. Takže s heslem "VYDRŽAŤ" se můžete určitě pustit do čtení, na konci pochopíte, proč to za to stojí.
Četla jsme pouze Rosemary má děťátko a příběh se mi líbil. Hezky popsané prostředí, sympatické postavy. Zajímavý závěr:)
Kniha se čte rychle, jak se říká sama.
Obě novely jsou mistrovsky napsány, rychle vtáhnou čtenáře do děje, a člověk ji zhltá velice rychle.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Rosemary i Stepfordské paničky jdou dost na dřeň v tématice "ideálního partnerství" a jsou jednoduše strašidelné. Nejneuvěřitelnější mi přijde, že to napsal chlap:).