Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rosemary a její manžel Guy se nastěhují do vysněného apartmánu v New Yorku na slavné Park Avenue, kde se spřátelí se starším a trochu podivínským párem. Po nějakém čase Rosemary otěhotní a prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Její poklidný a spokojený život začnou narušovat zpočátku nevinné a zdánlivě bezvýznamné náhody. K tomu se přidají noční můry. Rosemary si z nich začíná skládat děsivý obraz, jemuž se dlouho zdráhá uvěřit... Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou to jenom výplody její choré mysli? Nebo se stala obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A co se stane s jejím chlapečkem?... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:Originální název:
Rosemary's Baby, 1967
více info...
Přidat komentář


Už dlouho jsem nebyla po přečtení knihy takhle rozčilená. Abych to vysvětlila; poprvé za několik let se mi stalo, že jsem se zažrala do knížky a musela ji přečíst hned v ten samý den, kdy jsem ji otevřela. Není to tím, že by to snad bylo tak záživné, naopak. Některé pasáže jsou opravdu velice unylé. Ale je to docela čtivé a hlavně a především je to to tajemství, které nutí čtenáře dočíst do konce. Od začátku je jasné, že s tím domem nebo s lidmi v něm něco není v pořádku. Bohužel, Rosemary mi připadala jako hloupá kravka. Několik měsíců v těhotenství trpí bolestmi, ale doktor jen říká, že to přejde a nic s tím nedělá. Její manžel se chová podivně a je mu úplně fuk, že jeho žena trpí. A mnoho dalšího Ro jen tak přehlédla..? Celou dobu jsem si říkala, že mi to snad časem nějak vyvrátí, ale na konci jsem popravdě měla chut tu knihu hodit do krbu a už na ni nikdy v životě nepomyslet. Řeči o tom, že mateřská láska je silnější než všechno na světě? Tak nad tím kroutím hlavou. Rosemary podle mě byla prostě jen blbá husa, která jen tak zničehonic přijala to, že má dítě se satanem. Škoda, že toho fracka neubodala a neskočila z okna, závěr by to byl tedy mnohem lepší a v rámci možností ""uvěřitelnější"". Takhle jsem jen znechucená tím, co jsem to vlastně četla.


Že existuje kniha, jsem se dozvěděla až po shlédnutí filmu, což je věčná škoda. Takhle jsem věděla, jak se příběh bude vyvíjet, kam směřovat. Ale i tak....hl. hrdinka, ačkoli se zdá, že je hysterická, překvapí...Prostě, mateřská láska překoná vše, i takovou věc, jako je ta, že syn je napůl Satan:)


Na chvilku jsem se odpoutala od světa fantasy a rozhodla se seznámit s mladou a milou Rosemary a jejím manželem. Knížka je ukázkou ideálního soužití amerického manželského páru v 60. letech minulého století. Manžel dobře vydělává, je v práci téměř od rána do večera a krásná a oddaná manželka je mezitím doma, kde obstarává domácnost, nákupy a všechno možné pro pohodlí svého milovaného muže. Tak to je ve zkratce Rose a její manžel Guy, kterým se podaří nastěhovat do vysněného bytu v domě, který má poněkud záhadnou a temnou minulost. Jediné, co Rose chybí ke štěstí je dítě. Někdy by si ovšem měl člověk dávat pozor na to, co si přeje.
Příběh se odehrává pozvolně, autor čtenáře popichuje drobnými narážkami, že se děje něco neobvyklého, ale žádná větší "akce" (snad vyjma početí dítěte) se vlastně nekoná. Až téměř do úplného závěru, kdy všechno nabere pořádné obrátky. Rose a její závěrečná paranoia, která se ukáže jako realita je dobře vykreslená. Co mě však zklamalo, byl úplný závěr knížky. Možná jsem trošku morbidní, ale konečné smíření hlavní hrdinky s tím, že porodila ďábla, který vlastně podle ní nemůže být zase až tak špatný, mi moc nesedl. Závěrečnému tempu by mnohem více sedl dramatičtější konec - možná právě ten, který se Rose honil hlavou.
Celkový dojem díky závěru 3,5/5, takže 4 hvězdy.


Rosemary a děťátko, tak poetický názov a vlastne aj úvod knihy, ktorý sa nesie v podobnom duchu.
Vopred chcem upozorniť na to, že som nevidela film aj keď viem, že existuje a aj napriek popularite a známosti tejto knihy som o jej deji nemala ani potuchy.
Jej znamenitosť som si uvedomila až po prečítaní, keď mi došlo, že Ira Levin napísal takmer dokonalý príbeh o materskej láske a sile ženy, ktorá keď chráni svoje dieťa dokáže aj nemožné.
Vďaka mrazivému a tak trošku nečakanému vyvrcholeniu sa stáva kniha nezabudnuteľnou.


nó tak toto bolo omnoho lepšie ako Stepfordské paničky..už som vedela pointu / samoška z Polanského moc moc dobrého spracovania/, ale vôbec to neprekážalo, výborne vykreslená paranoja, konšpirácia, všetko pekne do seba postupne zapadá... len by ma zaujímalo či všetky Levinove knihy by ma nechali s pocitom, že chlapi sú také strašné svine :D :D najlepší pocit v knihe bol ten záverečný pľuvanec, tak ten som si užila... Sláva Rosemary ! :D


kniha mě opravdu překvapila, děj byl pro mě napínavý. Pořád jsem čekala nějakou zradu, ze strany manželů Castevetových, později i od dalších postav. Celá kniha je zahalena jakýmsi tajemstvím, které se vám podaří odhalit až na konci. Proto ty, kteří neměli ani trochu tušení jak kniha skončí, stejně jako já to je velké překvapení.


Parádní čtení, zkusím kouknout i na film, ale pochybuji, že bude tak dobrý, jako kniha.

Při začátku mě to nechytlo, ale po pár stránkách jsem fakt četla nadšeně! Ten děj je hustej... je to horor a ten konec je depresivní, šílený....


po dočtení jsem chvíli přemýšlela, jestli mi někdo neukradl satanské miminko! :D tuhle knížku jsem přečetla za 2dny jedním dechem, doporučuju všem :)


Než se mi knížka dostala do ruky, její název mi evokoval nějakou usedlou povídačku, ale opak byl pravdou. Ještě teď mi naskakuje husí kůže při pohledu na její hřbet v knihovně. Ira Levin je zkrátka mistr mrazivé atmosféry a napětí. Tento román si velmi rád přečtu znovu, právě proto, že je to takové do detailu vyladěné dílo!


Člověk by ani neřekl jaká ohromná umělecká práce se skrývá v takové malinké knížečce. Rosemary a její děťátko mi vlezli pod kůži a ne a ne mi dát pokoj. Temné, hloubavé, tajemné. Dost často mi mráz přímo sprintoval po zádech. Ira Levin je skvělý spisovatel, úžasný vypravěč a brilantní pozorovatel.

213 stran je poměrně málo, ale zároveň na utrpení až nesnesitelně moc. Kniha mi přišla nekonečná, nudná, šíleně nezáživná a bez atmosféry. Levin a jeho Rosemary mě nepřesvědčili. (Ale jedno velké plus tomu připisuji, už dlouho jsem neviděla film, co je tak věrný knize jako Rosemary - to určitě čtenáře potěší, pro mě bylo oboje sotva snesitelné.)

Napínavý příběh, psychologický, hororový a zajímavý. Zfilmování se mi líbilo taky, ale knížka je knížka :)


Dobrá knížka především tehdy, pokud ještě vůbec nevíte, co vás čeká (neviděli jste film a nikdo vám o ní nevyprávěl). Já to četl a dlouho mě vůbec nedocházelo, co se děje, a autor pak skvěle všechny myšlenky rozpletl. Každopádně doporučuji číst, aniž byste si předem zjišťovali podrobnější info o obsahu knihy. Viděl jsem i film, ale jeho kvalita je daleko nižší než kvalita knihy.


Ačkoliv je kniha vždy lepší než film, tentokrát musím uznat, že i filmová verze se velmi povedla.


Čím více jsem se blížila závěru, tím větší úzkost mě jímala. Mistrně vykreslená bezmoc pramenící ze zjištění, že nikomu nemůžete věřit. Ani svým nejbližším.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémyAutorovy další knížky
1976 | ![]() |
2010 | ![]() |
1997 | ![]() |
1994 | ![]() |
1982 | ![]() |
Kniha není sama o sobě nic úžasně závratného, ale je to zdařilý příběh. To jak vás drží v napětí - v tom je jiná a hlavně zvědavost, jak příběh dopadne, to je to, co vás nutí číst dál. A konec? Škoda, že nebyl jiný. Toto se mi zdálo velice přehnané. Ďábel? No jo no. Fantazii se meze nekladou.