Peniaze
Émile Zola
Na pozadí politického úpadku režimu Napoleona III. zobrazuje svet vysokých finančníkov a burzových špekulantov.
Přidat komentář
Výborná kniha. Bohatě vystavěný příběh, v kterém se míhá spousta úžasně vykreslených postav a jejich osobních příběhů. Skvěle vystihnutá atmosféra burzy a lidí okolo...Opravdu výborné čtenářské sousto! Oceňuji, jakou práci si s touto knihou Zola dal a využil bohaté faktografické údaje.
Zolův pokus o uvedení čtenáře do prostředí, ve kterém se jen tak někdo orientovat nedokáže, autorovi určitě zabral neskutečnou spoustu práce a obdivuji ho, že se do něčeho takového pustil. Děj je sice naprosto předvídatelný, protože Zola velmi často ve velkém předstihu prozrazuje závěry, ale to mi u něj vůbec nevadí, patří to k jeho stylu vyprávění. Popisy jsou zase naprosto úchvatné, moc se mi líbily i některé postavy, jmenovitě horkokrevný a umanutý Saccard, poctivá paní Karolína, která se ale nechá ovládnout city, a také dámy Beauvilliersovy, jejichž představa o světě se nenávratně zhroutila. Boj mezi ideami komunismu a kapitalismu ale bohužel není zdaleka tak přesvědčivý jako například v Germinalu. Právě díky tomuto pokusu o zahrnutí filosofických otázek se některé postavy staly příliš archetypálními, což je u Zoly velká škoda.
Ani tentokrát Zola nezklamal a napsal další výbornou knihu.Jedinou vadou na kráse vidím v tom,že souboj Saccard vs.Gundermann a životy lidí kolem nich mě moc neoslovily.80%.
Faktograficky celkem zajímavé, ale naprosto mě nevtáhla do děje. Pro mě je to jedno ze slabších Zolových děl.
Je docela zajímavé (a občas i zábavné), jak se Zola snaží pojmnout burzovní obchody a jak se snaží využít temné iracionální tušení, že při nich jde o něco nekalého.
Autorovy další knížky
2009 | Zabiják |
1965 | Nana |
2004 | Člověk bestie |
1923 | Břicho Paříže |
1969 | U štěstí dam |
Vcelku solidní kniha, příběh jako takový byl zajímavě vystavěný, s celou řadou propojených linií a postav, mám nicméně dva problémy. Jedním z nich je antisemitismus, který sice vzhledem k tématu a době není tak překvapivý, to nicméně na věci nic nemění. Paní Karolína měla ke konci v tomhle ohledu světlou chvilku ("Pro mne je žid člověk jako jiný. Stojí-li židé stranou nás, to proto, že jsme si je tam postavili."), ale jinak to minimálně na mě působilo jako autorovy názory, nikoliv postav. Další věcí, kterou v knihách úplně nemusím, je shrnutí toho, co si lidi řekli a co udělali, spíše než aby autor dané věci řádně popsal. Musí se však nechat, že se zde nacházely i pěkné popisné pasáže a emocionální scény.