Rozcestí

Všechny francisovky jsou super

Když jsem si koncem loňského roku připomněla jednu ze starších Francisových knih, došla jsem k poznání, že si nutně musím zopakovat i některé další, zvlášť ty, které si už moc nepamatuju. A Rozcestí je jedna z nich. Stejně jako v případě Hurikánu mě překvapilo že autorův styl vůbec nezestárl, že i dnes je kniha neskutečně čtivá, že děj je kompaktní, bez zbytečného okecávání a pseudopsychologických odboček a úvah, k nimž se současní autoři tak rádi a tak často uchylují. Živě vykreslené charaktery - hlavní hrdina, který rozhodně není bez chyb, jeho opravdu povedení synové, postavy kolem dostihů a samozřejmě rodina Strattonových se svými kostlivci ve skříni. Intriky kolem závodiště a napínavý děj s velmi uspokojivým řešením v závěru, i když hlavní padouch byl téměř od počátku jasný. K tomuto příběhu zkrátka nemám žádnou větší výtku a zůstávám u nejvyššího hodnocení, které jsem knize dala již před lety.

Ještě poznámka, jako reakce na jeden z komentářů níže: jedna moje známá má jedenáct (!!!) dětí. Někdy kolem sedmého či osmého dítěte jsem se jí ptala, jak to proboha zvládá. Odpověď - disciplína bez nutnosti dlouhého a únavného dohadování, spolupráce dětí, kdy starší hlídají mladší, kdy o sobě vzájemně vědí - víceméně tedy to, co Francis popsal ve své knize.

Plný počet za detektivku, která vlastně detektivkou vůbec není . . .
Možná jsem špatně četla, ale já jsem nezaregistrovala žádnou vraždu ani žádnou mrtvolu, jen anglické/britské snobství (a hulvátství), které z chování rodiny Strattonových teklo přímo proudem. Zajímavé, čtivé, pro mě úžasné popisy staveb, ale třeba i květeny, které jsem si představovala. Postavy, které mi připadaly úctyhodné, vedle těch, které byly přímo odpudivé.
Samostatnou kapitolu tvoří početné "mužstvo" rodiny Morrisových. Být na místě těch kluků, bivakovat v autobuse předělaném na lodní kajutu a mít tak sympatického a schopného tátu, byla bych v sedmém nebi. Takže za mne velká poklona a doporučení.

Skvělé a téma architektury neotřelé.

Neurazí, nenadchne.

Naprosté zklamání: nejhorší Francis, kterého jsem přečetla, a přečetla jsem jich hodně... a autora mám opravdu ráda. Tak absurdní, nevěrohodné, sentimentální, ať se jedná o děj, zápletky, rozuzlení, tak o postavy, hlavního hrdinu se přehršlí synů školou povinných a mladších (hrdina má pár dní sám na triku pět z nich, moudrých, bezvadně se chovajících, neodmlouvajících, starajících se o sebe navzájem, milujících rodinu ..., prostě svatých - o škole ani zmínka), jeho podivné manželky v pozadí (dětí chtěla pořád víc!), aristokratické rodinky s neuvěřitelnými exempláři, cirkusovým stanem místo dostihových tribun... Nebýt to Francis, odhodila bych knihu tak u čtyřicáté stránky hodně daleko (přitom první stránky vypadaly tak slibně).
Mrkla jsem na rok napsání knihy - autor už byl v hodně pokročilém věku (ale není to zdaleka jeho poslední samostatná kniha), jeho synům bylo přes čtyřicet, tak snad pocítil nostalgii po dětech či co, a napsal, co napsal (takový je můj dojem, jak k tomuhle úletu na n-tou mohlo dojít, plus ho ještě nesmírně zaujala jedna známá hádanka - odtud rozhodovací rozcestí). Sotva 50%, a to jen pro autorovo jméno.

Francisovy rodinné příběhy jsou z jeho tvorby to nejlepší - Horké peníze, Za trest, Rozcestí... Zde šlechtický rod s nejedním tajemstvím a nadměrnou ochranou dobrého jména, pět kluků a jejich otec v nevyžádaném dobrodružství, rekonstrukce zřícenin v doslovném i metaforickém smyslu a boj o dostihové závodiště. Po kostrbatém začátku parádní jízda.

Další úžasná knížka, která mě opět nezklamala!
Knížky DF jsou velice čtivě a poutavě napsané. Kniha byla napínavá, dojemná, vtipná a dobrodružná.
Určitě doporučuji!

Rodina, pro kterou je dobrá pověst nejvyšší metou a za tím "jdou i přes mrtvoly". Dědictví, o kterém má každý jinou představu. A jediný muž, který je schopen prohlédnout, co stojí za chováním jednotlivých lidí a odkrýt pečlivě střežená rodinná tajemství.

Všechny knihy od Dicka Francise se i líbí, tahle taky :-)

Příjemná oddechovka, kde autor příběh krásně stupňuje až do zajímavého konce.

Moc dobře napsaná kniha, děj má spád, hlavní hrdina je opravdu sympatický chlap... Zato ten Keith Stratton, to je jeden z nejodpornějších záporáků v dějinách detektivní literatury :-)

Knížka se mi líbila, ale hodně rychle se tam objevila spousta postav a vyznat se ve jménech a jejich rodinném zařazení pro mě bylo velmi těžké a i když už jsem byla hluboko v knížce, musela jsem někdy hodně přemýšlet kdo že to ten a ten je. Jinak super příběh, napínavý, čtivý. Na konci mě jen mrzelo manželské uvíznutí hlavního hrdiny, že nechal vše při starém, i když byl už teď zcela osamělý a nenaplněný. A rozhodl se v tom zůstat navždy.

Dicka Francisa mám rada. Knihy sú čtivé a dej odsejpá.

Ten popis familie Strattonu je super, i vnitřní život hlavního hrdiny. Čili Francis, jak ho máme rádi.

Francisovky jsou pro mě oddychovým a příjemným čtením, přestože nechybí napětí. Jak už je uvedeno v ostatních komentářích, rozhodně není potřeba mrtvol v každé kapitole, aby byla kniha napínavá a okořeněná nevtíravým humorem.
Ještě mě žádná z autorových knih nezklamala.

Francis opět nezklamal. Paní Moserová - Davidová opravdu super překládá. Stojí za to si knihu přečíst. Není potřeba krváků, sprostoty atd...., aby byla kniha super.

Kniha je super :) ... nemohla jsem se od ní odtrhnout až do konce :)

Pro mě nejlepší Francisovka. Moc se mi líbilo zapojení dětí a způsob, jakým k nim autor přistupuje.