Rozevřená fuga
Franz Wurm
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165874/mid_rozevrena-fuga-BJn-165874.jpg
4
7
7
Franz Wurm patří k poslední generaci německy píšících autorů, jejichž kořeny jsou neoddělitelně spojeny s českou kulturou i s atmosférou a mytologií Prahy. Exil prožil ve Velké Británii, po válce se usadil ve Švýcarsku a jeho dílo se postupně vřadilo do kontextu německé literatury. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří sdíleli podobný osud, se však do Čech vracel (v Praze prožil přelom let šedesátých a sedmdesátých) a vztahy s pražskými přáteli nikdy nepřerušil. Překlady Věry Koubové se soustřeďují na básníkovu tvorbu od sedmdesátých let (několika básněmi se ocitáme i v Praze oněch temných let), zahrnující milostnou a eroticky laděnou poezii, až po sbírky vydané v devadesátých letech, v nichž jsou témata básní odkrývána ze zorného úhlu řeči a jazyka. Kniha je tak výborem ze tří Wurmových sbírek (Psí dny, Zadřený vzdor a 53) a je doplněná vzpomínkou Wurmova pražského přítele Ivana Vyskočila. Překladatelka Věra Koubová obdržela za svůj převod poezie Franze Wurma Cenu Josefa Jungmanna 2005.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
výbor z díla švýcarská literatura Cena Josefa Jungmanna
Autorovy další knížky
| 2004 |  Rozevřená fuga |
| 2018 | Král na střeše / König auf dem Dach |
| 1974 | Břehy v zádech |
| 2023 | Mezi vlnou a zdí |
Ve srovnání s jinou sbírkou, kterou jsem pár dní zpět dočetl a jejíž dojmy byly, ač osobité, tak taky mdlé a průměrné, šumějící do prázdna, jakoby slova prostě jen byla dohromady... si člověk hned uvědomí, že existují levely, při čtení Franze Wurma se občas nacházím během soumraku dne, končícícho světla, končícího Slunce (stejně jako u posledního čtení Mezi vlnou a zdí) a tehdy mě baví nejvíc a říkám si jak sakra dobře uměl psát. Cítíte to pod povrchem. Když jsem četl "V MÉM PRAVÉM" (str. 43) o zdánlivě nekonečném proplétání dvou lidských těl, o jejich blízkosti, kontaktu, je to na poměry téhle sbírky jedna z nejdelších, ale pro mě nejpoutavějších básní... pak člověk proplouvá dalšími, ve kterých zase nemá ani šanci pochytit přesně, o co jde, ale i přesto cítíte to mistrovství, to hraní se slovy, jejich tvoření, jejich utínání (díky vazbám na Česko měl navíc Wurm i blízko k překladu a sám taky překládal).
"VIDĚL JSEM TĚ odcházet
kdyžs přicházela
viděl jsem tě přicházet
když ses nehýbala:
Kdo z nás bude tím
druhým nikým."
(...)
"ONO - vezmeš-li se doslova - ono ticho,
jež z tebe vystupuje boso a rozhodně
ucho poltí a trhá svým křikem:
tomuto tichu prořízneš hlas,
než tě zajme jeho záhada,
spustíš pak hudbu,
necháš se ní pohnout
(a přece bys mohl
být od slova ke slovu tak
těsně u sebe, že
by ses přeskočil)
a padneš
do zad vlastnímu mlčení,
na záchranu před
běsnícím sluchem."